ECLI:CZ:NS:2020:6.TDO.1048.2020.2
sp. zn. 6 Tdo 1048/2020-244
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 7. 10. 2020 o dovolání, které podal obviněný O. T. , nar. XY v XY, trvale bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Ostrov nad Ohří, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. 5. 2020, č. j. 5 To 73/2020-150, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 51 T 166/2019, takto:
I. Podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. se zrušují rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 13. 5. 2020, č. j. 5 To 73/2020-150, a všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
II. Podle §265 l odst. 1 tr. ř. se Městskému soudu v Praze přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 22. 1. 2020, č. j. 51 T 166/2019-126 , byl obviněný O. T. (dále „obviněný“, příp. „dovolatel“) uznán vinným zločinem legalizace výnosů z trestné činnosti podle §216 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zákoníku, jehož se podle jeho skutkových zjištění dopustil způsobem specifikovaným ve výroku rozsudku.
2. Obviněný byl za tento zločin odsouzen podle §216 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 18 měsíců, jehož výkon mu byl podle §81 odst. 1, §84, §85 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu 5 let s dohledem. Podle §85 odst. 2 tr. zákoníku mu byla dále uložena povinnost podrobit se léčení závislosti na návykových látkách, které není ochranným léčením podle trestního zákona.
3. O odvolání státní zástupkyně proti tomuto rozsudku rozhodl Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 13. 5. 2020, č. j. 5 To 73/2020-150 , jímž ho podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. zrušil ve výroku o trestu a podle §259 odst. 3 tr. ř. – při nezměněném výroku o vině z napadeného rozsudku – znovu rozhodl tak, že obviněného odsoudil podle §216 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 14 měsíců, pro jehož výkon ho podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti citovanému rozsudku Městského soudu v Praze podal obviněný prostřednictvím svého obhájce Ing. Mgr. Bc. Václava Holého dovolání, jež opřel o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. c) tr. ř., neboť neměl v části řízení obhájce, ač ho měl mít.
5. Obviněný zmínil, že byl trestně stíhán pro trestný čin legalizace výnosů z trestné činnosti podle §216 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zákoníku, tedy trestného činu, jehož horní hranice trestní sazby převyšuje pět let. Jednalo se tedy o řízení, v němž musí mít obviněný podle §36 odst. 3 tr. ř. obhájce (nutná obhajoba). Z uvedeného důvodu mu byl ustanoven obhájce Ing. Mgr. Bc. Václav Holý. Důvod nutné obhajoby trval po celou dobu řízení a ustanovení nebylo zrušeno.
6. Obhájci bylo do datové schránky doručeno odvolání státní zástupkyně, neobdržel však žádné vyrozumění o konání veřejného zasedání. Nemohl proto o konání veřejného zasedání vědět a nemohl se ho proto ani zúčastnit. Následně mu byl doručen rozsudek odvolacího soudu. Uvedeným postupem došlo k porušení jeho práva na spravedlivý proces a nemohla být naplněna jedna ze základních zásad trestního řízení, a to zajištění práva na obhajobu. Ze skutečnosti, že mu byl doručen rozsudek odvolacího soudu, dovozuje, že odvolací soud považoval Ing. Mgr. Bc. Václava Holého stále za jeho obhájce. Veřejné zasedání přímo směřovalo k meritornímu rozhodnutí ve věci a není tedy podstatné, že obviněný v hlavním líčení a předchozích částech řízení obhájce měl. Krom toho došlo ke změně rozsudku soudu prvního stupně v jeho neprospěch, aniž by měl možnost adekvátní obrany. Navrhl proto, aby předseda senátu soudu prvního stupně v souladu s §265h odst. 3 tr. ř. navrhl Nejvyššímu soudu odložení výkonu rozhodnutí, popřípadě jeho přerušení, je-li trest již vykonáván.
7. Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 13. 5. 2020, č. j. 5 To 73/2020-150, zrušil a v souladu s §265k odst. 2 tr. ř. se současně zrušil také další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a v souladu s §265l odst. 1 tr. ř. Městskému soudu v Praze přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
8. Nejvyšší státní zástupce se k dovolání obviněného vyjádřil prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“), který uvedl, že pokud bude ověřeno, že dovolateli skutečně nebylo vyrozumění řádně doručeno, jeví se dovolání jako důvodné a nezbývá mu než se ztotožnit s jeho argumentací. Dovolání se pak jeví jako odpovídající uplatněnému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. c) tr. ř. a důvodný je pak i konkrétní návrh dovolatele na rozhodnutí dovolacího soudu. Navrhl proto, aby Nejvyšší soud dovolateli vyhověl a rozhodl v souladu s jeho návrhem na str. 5 dovolání. Zároveň vyjádřil souhlas, aby Nejvyšší soud o podaném dovolání rozhodl za podmínek §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. v neveřejném zasedání.
III.
Přípustnost dovolání
9. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§265f tr. ř.).
IV.
Důvodnost dovolání
a) obecná východiska
10. Protože dovolání lze podat jen z důvodů taxativně vyjádřených v §265b tr. ř., Nejvyšší soud dále posuzoval, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný dovolací důvod.
11. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. c) tr. ř. spočívá v tom, že obviněný neměl v řízení obhájce, ač ho podle zákona mít měl. Jde tedy o porušení ustanovení o nutné obhajobě. Tento dovolací důvod nenaplní jakékoliv porušení práva na obhajobu, nýbrž pouze takové, které je ve svých důsledcích skutečně relevantní z hlediska meritorního rozhodnutí. Jestliže např. obviněný po určitou část řízení neměl obhájce, ačkoliv ho měl mít, pak je tento dovolací důvod dán jen tehdy, pokud orgány činné v trestním řízení v této době skutečně prováděly úkony trestního řízení směřující k vydání meritorního rozhodnutí napadeného dovoláním (viz rozhodnutí č. 48/2003 Sb. rozh. tr.). Naplnění dovolacího důvodu však nelze spatřovat ve vlastním způsobu výkonu obhajoby ustanoveným obhájcem, např. v tom, že obhájce se v rozporu s ustanovením §35 odst. 1 tr. ř. nechal zastoupit advokátním koncipientem pro všechny úkony obhajoby (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 6. 2005, sp. zn. 3 Tdo 567/2005).
12. Z hlediska rozhodování dovolacího soudu je vhodné připomenout, že Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy. Fundovanou argumentaci tohoto mimořádného opravného prostředku má zajistit povinné zastoupení obviněného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
13. Na podkladě těchto východisek přistoupil Nejvyšší soud k posouzení dovolání obviněného.
b) vlastní posouzení dovolání
14. Argumentace mimořádného opravného prostředku obviněného neumožňovala, aby o něm dovolací soud rozhodl způsobem upraveným v ustanovení §265i odst. 1 tr. ř., tj. formou jeho odmítnutí. Nejvyšší soud proto podle §265i odst. 3 tr. ř. napadený rozsudek i řízení jemu předcházející přezkoumal a dospěl k následujícím poznatkům.
15. Obviněný ve svém mimořádném opravném prostředku uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. c) tr. ř., tedy že neměl v řízení obhájce, ač ho podle zákona mít měl. Naplnění tohoto dovolacího důvodu shledává ve skutečnosti, že jeho obhájce nebyl vyrozuměn o konání veřejného zasedání o odvolání státní zástupkyně proti rozsudku soudu prvního stupně, a tudíž se tohoto nemohl zúčastnit.
16. Ze spisového materiálu příslušného spisu Obvodního soudu pro Prahu 10 sp. zn. 51 T 166/2019 zjistil Nejvyšší soud následující skutečnosti. Trestní řízení proti obviněnému bylo vedeno pro zločin legalizace výnosů z trestné činnosti podle §216 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zákoníku (viz usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 14. 10. 2019 na č. l. 2), a byl tedy ohrožen trestní sazbou ve výměře jednoho roku až šesti let. Z tohoto důvodu mu byl již v přípravném řízení dne 14. 10. 2019 soudem ustanoven obhájce Ing. Mgr. Bc. Václav Holý (č. l. 22), neboť ve věci byl naplněn důvod tzv. nutné obhajoby podle §36 odst. 3 tr. ř., tedy že se konalo řízení o trestném činu, na který zákon stanoví trest odnětí svobody, jehož horní hranice převyšuje pět let. Ustanovení tohoto obhájce nebylo soudem zrušeno a obviněný neučinil ani kroky podle §36a tr. ř. ve smyslu vzdání se obhájce. Povinnost jmenovaného obhájce proto trvala až do skončení trestního stíhání s tím, že byl oprávněn podat za obviněného ještě dovolání a zúčastnit se řízení o dovolání u Nejvyššího soudu, dále podat žádost o milost a o odklad výkonu trestu (viz §41 odst. 5 tr. ř.).
17. Z předloženého spisu bylo dále zjištěno, že obhájce obviněného byl v řízení aktivní – v přípravném řízení se účastnil úkonů, opakovaně v průběhu řízení nahlížel do spisu a účastnil se také hlavních líčení (i když k některým z úkolů pověřil substituta). Nicméně aktivní účast obhájce obviněného je ze spisu zcela zřejmá. Přesto odvolací soud již při prvním nařizování veřejného zasedání o odvolání státní zástupkyně proti rozsudku soudu prvního stupně existenci obhájce zcela pominul. Jak vyplývá z referátu k prvnímu nařízení veřejného zasedání na den 1. 4. 2020 (viz č. l. 137), přestože je zde uvedeno vyrozumění obviněného a státního zastupitelství, nebyl zadán pokyn k vyrozumění obhájce o konání veřejného zasedání. Když bylo veřejné zasedání o odvolání znovu nařizováno na den 13. 5. 2020 (viz č. l. 147), předseda senátu odkázal právě prvně zmíněný referát, v němž opomenul nařídit vyrozumění obhájce obviněného. Příkaz vyrozumět obhájce obviněného byl v nařízení veřejného zasedání opomenut a pochybení nebylo napraveno ani následně. Veřejné zasedání o odvolání se konalo dne 13. 5. 2020 tak, jak bylo nařízeno, ovšem bez přítomnosti obhájce, který o jeho konání nebyl vyrozuměn a vůbec o něm zřejmě nevěděl. Existence obhájce ve věci z protokolu o veřejném zasedání vůbec nevyplývá (nebylo kontrolováno dodržení lhůty pro vyrozumění), přičemž z jeho obsahu vyplývá, že tato skutečnost nebyla zmíněna ani státní zástupkyní ani obviněným. Písemné znění rozsudku, který vynesl odvolací soud na tomto veřejném zasedání a jehož originál je založen na č. l. 150 (rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 13. 5. 2020, sp. zn. 5 To 73/2020), bylo následně zasláno obhájci obviněnému do datové schránky (viz doručenka na č. l. 157). Je tedy zřejmé, že na rozdíl od odvolacího soudu si nalézací soud byl nadále vědom skutečnosti, že obviněný má ustanoveného obhájce.
18. Z výše uvedeného vyplývá, že přestože obviněný v projednávané věci musel mít obhájce, tento mu byl ustanoven a aktivně jej zastupoval. Odvolací soud však jeho existenci zcela pominul a nevyrozuměl jej o konání veřejného zasedání o odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně, čímž mu znemožnil se daného jednání zúčastnit. Zároveň je na místě souhlasit s obviněným, že veřejné zasedání o odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně lze bezesporu považovat za úkony trestního řízení směřující k vydání meritorního rozhodnutí napadeného dovoláním, tím spíše když právě na tomto veřejném zasedání došlo k vyhlášení napadeného rozsudku. Vzhledem k tomu, že obhájce obviněného, přestože byl dán důvod nutné obhajoby, nebyl vyrozuměn o konání veřejného zasedání a toto veřejné zasedání se konalo bez jeho přítomnosti, došlo k porušení ustanovení §263 odst. 3 tr. ř. Podle něj při veřejném zasedání o odvolání musí mít obžalovaný mít obhájce ve všech případech, kdy ho musí mít při hlavním líčení . Přitom podle §202 odst. 4 věta druhá tr. ř. v případech nutné obhajoby (§36) nelze konat hlavní líčení bez přítomnosti obhájce.
19. Z citovaných ustanovení trestního řádu plyne, že tato byla postupem odvolacího soudu porušena, neboť vůbec nebyly splněny zákonné podmínky pro to, aby se veřejné zasedání mohlo konat. Pokud za tohoto stavu odvolací soud projednal odvolání státní zástupkyně a rozsudkem rozhodl v neprospěch obviněného, jehož obhajovací práva byla v důsledku nepřítomnosti mu ustanoveného obhájce výrazným způsobem zkrácena, došlo k naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. c) tr. ř.
c) ke způsobu rozhodnutí dovolacího soudu
20. Z výše uvedených důvodů přistoupil Nejvyšší soud podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. ke zrušení rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. 5. 2020, č. j. 5 To 73/2020-150, a všech další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §265l odst. 1 tr. ř. dále Městskému soudu v Praze přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
21. V novém řízení je na odvolacím soudu, aby znovu projednal odvolání státní zástupkyně proti rozsudku soudu prvního stupně, ovšem dbal na to, aby bylo zachováno právo obviněného na obhajobu a byl vyrozuměn také obhájce obviněného, aby mohl být přítomen veřejnému zasedání a řádně vykonávat jeho obhajobu.
22. Zbývá dodat, že způsobem ve výroku tohoto usnesení uvedeným rozhodl Nejvyšší soud o podaném dovolání za splnění podmínek §265r odst. 1 písm. b) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 7. 10. 2020
JUDr. Ivo Kouřil
předseda senátu