ECLI:CZ:NS:2020:6.TDO.1067.2020.1
sp. zn. 6 Tdo 1067/2020-520
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 13. 10. 2020 o dovolání, které podali obviněný Š. P. , nar. XY v XY, a obviněný D. P. , nar. XY v XY, oba trvale bytem XY, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 23. 1. 2020, č. j. 61 To 506/2019-451, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 4 T 131/2018, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. c) tr. ř. se dovolání obou obviněných odmítají .
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 17. 6. 2019, č. j. 4 T 131/2018-394 , byli obvinění Š. P. a D. P. (dále „obvinění“, příp. „dovolatelé“) uznáni vinnými zločinem vydírání podle §175 odst. 1, odst. 2 písm. b), c) tr. zákoníku, přečinem ublížení na zdraví podle §146 odst. 1 tr. zákoníku a přečinem výtržnictví podle §358 odst. 1 tr. zákoníku, obviněný Š. P. též podle §358 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, vše ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku, jichž se podle jeho skutkových zjištění dopustili způsobem specifikovaným ve výroku rozsudku.
2. Obviněný Š. P. byl za tyto trestné činy odsouzen podle §175 odst. 2 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří let, jehož výkon mu byl podle §81 odst. 1, 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání čtyř let. Obviněný D. P. byl za tyto trestné činy odsouzen podle §175 odst. 2 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou a půl roku, jehož výkon mu byl podle §81 odst. 1, 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání tří let. Podle §82 odst. 2 tr. zákoníku byla obviněným uložena povinnost ve zkušební době podmíněného odsouzení dle svých možností uhradit poškozenému D. V. škodu, k níž byli podle §228 odst. 1 tr. ř. společně a nerozdílně zavázáni ve výši 175 688,60 Kč. Poškozený J. V. byl se svým nárokem na náhradu škody odkázán podle §229 odst. 1 tr. ř. na řízení ve věcech občanskoprávních.
3. O odvolání obviněných proti tomuto rozsudku rozhodl Městský soud v Praze usnesením ze dne 23. 1. 2020 , jímž je podle §256 tr. ř. zamítl.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti citovanému usnesení Městského soudu v Praze podali obvinění prostřednictvím svého obhájce Mgr. Martina Sadílka společné dovolání, jež opřeli o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť mají za to, že skutek byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, je nepřezkoumatelný a došlo k porušení jejich základních práv garantovaných Listinou základních práv a svobod.
5. Obvinění namítli, že skutková zjištění nevyplývají z provedených důkazů. Pro právní kvalifikaci trestného činu vydírání absentuje odpovídající důkaz, respektive skutečnosti, které soudy zjistily z provedených důkazů zjistit nelze. Skutek může být posouzen maximálně jako přečin výtržnictví, ovšem pokud nebude v souladu s §12 odst. 2 tr. ř. (pozn. správně zřejmě tr. zákoníku) posouzen jako přestupek. V postupu soudů obou stupňů obvinění spatřují vadnou právní kvalifikaci a porušení práva na spravedlivý proces. Připojili za tímto účelem výčet judikatury Nejvyššího a Ústavního soudu.
6. Namítli dále, že popis skutku a předložené důkazy včetně hodnocení zjištěných důkazů, výslechy svědků a poškozených včetně znaleckých posudků nejsou opřeny o pravdivý skutkový děj a soud rozhodl na základě nesprávného hodnocení důkazů. Poukazují dále na porušení jejich základních práv, zejména na spravedlivý proces, spočívající v nesprávné právní kvalifikaci, opomenutí zásadních důkazů a vadném hodnocení obsahu provedených důkazů. Soudům vyčítají, že neprovedly obhajobou navrhované důkazy – znalecké zkoumání a pracovní smlouvy, která měla prokázat, že obviněný D. P. u poškozeného pracoval jako kuchař s nárokem na mzdu. Považují je proto za opomenuté důkazy. Z rozhodnutí soudů není zřejmé, proč se nepřiklonily k obhajobě. Obvinění tvrdili, že konflikt vznikl v důsledku jednání poškozeného, což nebylo žádným důkazem vyvráceno. Upozornili taktéž na vadu výroku o náhradě škody, kdy přiznaná náhrada škody převýšila nárok, s nímž se poškozený přihlásil. Naplnění skutkové podstaty nelze dovodit z provedených důkazů. Nebyl prokázán úmysl a hlídka Policie ČR nenašla údajné zbraně.
7. Závěrem obvinění navrhli, aby Nejvyšší soud usnesení Městského soudu v Praze ze dne 23. 1. 2020, č. j. 61 To 506/2019-451, podle §265k tr. ř. zrušil a podle §265m tr. ř. obviněné zprostil obžaloby, případně aby usnesení Městského soudu v Praze, č. j. 61 To 506/2019-451, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 10, č. j. 4 T 131/2018-394, podle §265k tr. ř. zrušil a věc podle §265 l tr. ř. vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
8. Nejvyšší státní zástupce se k dovolání obviněných vyjádřil prostřednictvím státní zástupkyně činné u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“), která upozornila, že obvinění uplatnili argumentaci známou z jejich dosavadní obhajoby. Ta však byla vyhodnocena jako nevěrohodná a účelová s tím, že nemůže obstát při srovnání s verzí poškozených, ale především ve věci nezávislých svědků a závěry znaleckých posudků. Námitkami obviněných se dostatečně podrobně zabýval již soud druhého stupně. Krom toho se jedná o argumentaci prakticky výlučně skutkového charakteru. Uzavřela proto, že výhrady uplatněné dovolateli není možnost mít za důvodné a napadené rozhodnutí není zatíženo žádnou vadou, kterou by bylo možno a nutno napravit cestou dovolání.
9. Závěrem státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněných podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl. Zároveň vyjádřila souhlas, aby Nejvyšší soud o podaném dovolání rozhodl za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání, a to i pro případ jiného, než jí navrženého rozhodnutí [§265r odst. 1 písm. c) tr. ř.].
III.
Přípustnost dovolání
10. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podaly osoby oprávněné. Shledal přitom, že dovolání obviněných jsou přípustná podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobami oprávněnými [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.]. Současně však shledal, že dovolání bylo podáno opožděně, byť splňuje obsahové náležitosti dovolání podle §265f tr. ř.
IV.
Důvody rozhodnutí o dovolání
11. Ustanovení §265e odst. 1 tr. ř. stanoví, že dovolání se podává u soudu, který rozhodl v prvním stupni, do dvou měsíců od doručení rozhodnutí, proti kterému dovolání směřuje . Podle §60 odst. 2 tr. ř. lhůta stanovená podle týdnů, měsíců nebo let končí uplynutím toho dne, který svým jménem nebo číselným označením odpovídá dni, kdy se stala událost určující počátek lhůty. Chybí-li tento den v posledním měsíci lhůty, končí lhůta uplynutím posledního dne tohoto měsíce. Odstavec 3 téhož ustanovení stanoví, že připadne-li konec lhůty na den pracovního klidu nebo pracovního volna, pokládá se za poslední den lhůty nejbližší příští pracovní den.
12. Ze spisu Obvodního soudu pro Prahu 10 sp. zn. 4 T 131/2018 se zjišťuje, že napadené usnesení Městského soudu v Praze ze dne 23. 1. 2020, č. j. 61 To 506/2019-451, bylo oběma obviněným, D. P. i Š. P., doručeno dne 19. 2. 2020, kdy obvinění písemnost osobně převzali, což potvrdili svým podpisem (viz doručenky připojené k č. l. 455). Obhájci obviněných Mgr. Martinu Sadílkovi bylo předmětné usnesení doručeno dne 12. 2. 2020 (viz doručenka připojená k č. l. 455). Usnesení odvolacího soudu tak bylo řádně doručeno v souladu s §64 tr. ř.
13. Podle §265e odst. 2 jestliže se rozhodnutí doručuje jak obviněnému, tak i jeho obhájci a opatrovníku, běží lhůta od toho doručení, které bylo provedeno nejpozději. V projednávané věci bylo obviněným napadené usnesení doručeno ve stejný den, a to 19. 2. 2020, zatímco jich obhájci bylo doručeno již dne 12. 2. 2020. Rozhodujícím dnem pro počátek běhu lhůty pro podání dovolání je tedy 19. 2. 2020 a tohoto dne počala plynout dvouměsíční lhůta pro podání dovolání. Tato by uplynula dne 19. 4. 2020, což však byla neděle, za poslední den lhůty se proto pokládá podle §60 odst. 3 tr. ř. nejbližší pracovní den, tedy pondělí 20. 4. 2020. Dovolání obviněných bylo jejich obhájcem podáno datovou zprávou u soudu prvního stupně dne 21. 5. 2020 (viz č. l. 497). Vzhledem k tomu, že lhůta pro podání dovolání uplynula dne 20. 4. 2020 a zároveň nenastala žádná s okolností, na základě nichž by mohla být lhůta zachována podle §60 odst. 4 tr. ř., bylo dovolání obviněných podáno až po uplynutí této lhůty a tedy opožděně. Pro úplnost se dodává, že o lhůtě pro podání dovolání byli obvinění řádně poučeni odvolacím soudem (viz str. 4 usnesení). Obviněným tak nic nebránilo v tom, aby bylo jejich dovolání podáno v zákonem vymezené dvouměsíční lhůtě.
V.
Způsob rozhodnutí o dovolání
14. V situaci, kdy dovolání obviněných zpracované obhájcem Mgr. Martinem Sadílkem, k jehož projednání soud prvního stupně věc Nejvyššímu soudu předložil, bylo dodáno příslušnému soudu až dne 21. 5. 2020, dospěl Nejvyšší soud k závěru, že toto dovolání nebylo podáno v zákonem stanovené lhůtě. Této skutečnosti (aniž po věcné stránce zkoumal jeho důvodnost) musel přizpůsobit své rozhodnutí o něm.
15. Nejvyšší soud proto o dovolání obviněných rozhodl způsobem upraveným v §265i odst. 1 písm. c) tr. ř., podle něhož Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno opožděně.
16. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o tomto mimořádném opravném prostředku v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení §265i odst. 2 tr. ř., podle něhož [ v ] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí .
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 13. 10. 2020
JUDr. Ivo Kouřil
předseda senátu