ECLI:CZ:NS:2020:6.TDO.960.2020.1
sp. zn. 6 Tdo 960/2020-148
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 27. 10. 2020 o dovolání, které podal obviněný K. G. , nar. XY v XY, trvale bytem XY, proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 13. 5. 2020, č. j. 5 To 39/2020-116, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. 34 T 140/2019, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu ve Zlíně ze dne 28. 1. 2020, č. j. 34 T 140/2019-56, byl obviněný K. G. (dále „obviněný“, příp. „dovolatel“) uznán vinným přečinem ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1 tr. zákoníku, jehož se měl dopustit tím, že
dne 26. 7. 2019 ve 22:45 hodin na ulici XY ve Zlíně řídil osobní automobil zn. Opel Zafira, RZ XY, a učinil tak po předchozím požití pervitinu, kdy ve vzorku jeho krve odebrané téhož dne ve 23:20 hodin bylo naměřeno 258 ng/ml metamfetaminu, což výrazně převyšuje limitní hodnoty návykových látek stanovené v nařízení vlády č. 41/2014 Sb., při jejichž dosažení v krevním vzorku se řidič považuje za ovlivněného takovou látkou.
2. Obviněný byl pro tento přečin odsouzen podle §274 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání tří měsíců. Podle §81 odst. 1 tr. zákoníku a §82 odst. 1 tr. zákoníku mu byl výkon trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání patnácti měsíců. Podle §73 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku byl dále odsouzen k trestu zákazu činnosti spočívajícímu v zákazu řízení motorových vozidel na dobu dvaceti dvou měsíců.
3. O odvolání obviněného proti tomuto rozsudku rozhodl Krajský soud Brně usnesením ze dne 13. 5. 2020, č. j. 5 To 39/2020-116 , jímž ho podle §256 tr. ř. zamítl.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti citovanému usnesení odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce Mgr. Vladimíra Kubíka dovolání, jež opřel o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť podle něj napadené i jemu předcházející rozhodnutí spočívají na nesprávném hmotně právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
5. Obviněný ve své dovolací argumentaci uvádí, že v jeho případě existují nesrovnalosti ohledně výsledku orientačního testu na přítomnost návykové látky. Upozorňuje taktéž na možnou manipulaci se vzorky jeho biologického materiálu. Následně namítá, že záznam o jeho vnějších projevech ve chvíli, kdy měl být pod vlivem metamfetaminu, nekoresponduje s tím, co má daná návyková látka způsobovat. Vzhledem k poslednímu zmíněnému navrhl doplnění dokazování znaleckým posudkem z oboru psychiatrie, který měl případné rozpory odstranit. Vypracování tohoto posudku se zdálo vhodné i kvůli dřívějšímu zranění a poúrazovému stavu obviněného, neboť by se „…vypořádal i s přípustností zjištěných toxikologických hodnot ve vztahu k jeho neurologickému a psychiatrickému stavu.“.
6. Obviněný taktéž namítá, že je obětí jakési šikany ze strany Policie ČR, kdy ho její příslušníci podezřele často kontrolují za účelem provedení orientační zkoušky na přítomnost alkoholu a návykových látek (např. 7x za 23 dní). Osoba obviněného byla taktéž negativně hodnocena policií, mj. zprávou o pověsti ze dne 11. 11. 2019, která se běžně pro účely trestního řízení nevypracovává, a ve které jsou obsaženy smyšlené a zkreslující údaje. Odvolací soud přitom tuto skutečnost ignoroval.
7. Soudy výše naznačeným skutečnostem nevěnovaly dostatečnou pozornost a spokojili se toliko se závěrem o vině odsouzeného na základě zjištěné hodnoty návykové látky v jeho krvi. Dále obviněný cituje obsah §2 odst. 5, 6 tr. ř. a závěrem navrhuje, aby Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu (pozn. patrně myšleno usnesení) zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení a doplnění dokazování.
8. Nejvyšší státní zástupce se k dovolání obviněného vyjádřil prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“). Tento v první řadě uvádí, že námitky obviněného stran toho, že nebyl vůbec ovlivněn návykovou látkou a předmětná věc je pouze výplodem komplotu policie jsou zcela nevyhovující jím uplatněnému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Stejné platí o jeho výhradách ohledně rozsahu provedeného dokazování, pakliže tyto nespadají pod situaci, kdy je nutno zohlednit případnou problematiku tzv. opomenutých důkazů či extrémního nesouladu.
9. Podle státního zástupce je třeba odmítnout tvrzení dovolatele, že žádnou návykovou látku nepožil a vše je pouze šikanou ze strany policie. Obviněný nepochybně byl ovlivněn metamfetaminem, a to v úrovni zjištěné koncentrace 258 ng/ml v jeho krvi. Je přitom vyloučeno, aby kdokoliv se vzorky jeho biologického materiálu manipuloval. Soudy zčásti vyhověly důkazním návrhům dovolatele, v části jejich provedení zamítly s patřičným odůvodněním.
10. Přes vědomost o rozhodovací praxi Nejvyššího soudu ohledně nutnosti opatření psychiatrického znaleckého posudku ke každému obdobnému případu státní zástupce uvádí, že předmětné věci byla zcela spolehlivě zjištěna hodnota metamfetaminu v krvi obviněného, která desetinásobně překračovala hranici, kdy se řidič považuje za ovlivněného danou návykovou látkou podle nařízení vlády č. 41/2014 Sb., o stanovení jiných návykových látek a jejich limitních hodnot. V takovém případě lze mít podle jeho názoru za to, že není třeba dalšího znaleckého zkoumání z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie. Podle pokynu obecné povahy Nejvyššího státního zástupce č. 5/2019, o stanovení hodnot jiných návykových látek než alkoholu, při jejichž dosažení se osoba nachází ve stavu vylučujícím způsobilost vykonávat zaměstnání nebo jinou činnost ve smyslu §274 odst. 1 tr. zákoníku, jsou hranice v koncentrace návykových látek v něm uvedené na takové úrovni, že eliminují individuální dopady na každého uživatele. Není tedy možné, aby řidič, který je překračuje, byl schopen adekvátně reagovat za krizové situace a koordinovat své chování v silničním provozu. Konkrétně v případě metamfetaminu je pak zmíněná hodnota stanovena na 150 ng/ml v krvi a více. Ve srovnání s uvedenou hodnotou je kupříkladu pro přestupkové řízení relevantní již hodnota 25 ng/ml metamfetaminu v krevním séru, kdy je řidič považován za ovlivněného návykovou látkou. K tomuto je třeba též dodat, že podle Stanoviska České lékařské společnosti J. E. Purkyně k mezním hodnotám návykových látek v krvi řidičů ze dne 1. 7. 2020 je taktéž limitní hodnota metamfetaminu v krvi řidiče stanovena na 150 ng/ml v krevním séru. Dovolání obviněného v tomto směru je tedy zjevně neopodstatněné.
11. Případně přibraný znalec psychiatr přitom vychází právě z objektivně zjištěných hodnot metamfetaminu v krevním séru obviněného. Pakliže má hodnotit další chování obviněného vycházející z jiných důkazů (výpovědi svědků, vyjádření obviněného atp.) suploval by tím spíše samotné úkoly soudu. Nezodpovídal by však dotazy, ke kterým je nutně třeba odborných znalostí.
12. Závěrem svého vyjádření státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Zároveň vyjádřil souhlas, aby tak učinil v neveřejném zasedání podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. i pro případ jiného než jím navrženého rozhodnutí podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř.
III.
Přípustnost dovolání
13. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§265f tr. ř.).
IV.
Důvody dovolání
a) obecná východiska
14. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Dovolací soud musí – s výjimkou případu tzv. extrémního nesouladu – vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
15. Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě.
16. Ze skutečností výše uvedených vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená především v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (trestního, ale i jiných právních odvětví).
17. Z hlediska rozhodování dovolacího soudu je vhodné připomenout, že Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy. Fundovanou argumentaci tohoto mimořádného opravného prostředku má zajistit povinné zastoupení obviněného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
b) vlastní posouzení dovolání
18. Ohledně námitek obviněného, které podřadil pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nutno konstatovat, že většina z nich není sto naplnit zmíněný dovolací důvod a ani žádný z dalších taxativně vyjmenovaných důvodů dovolání podle §265b tr. ř. Ačkoli obviněný explicitně uvádí, že vadu spatřuje v nesprávném právním posouzení skutku, takřka všechny jeho námitky jsou skutkové, resp. procesní povahy. Dovolacímu soudu zásadně nepřísluší přezkoumávat dříve zjištěný skutkový stav, jímž je – s výjimkou případů tzv. extrémního nesouladu – vázán. Prvotním nutným předpokladem této výjimky však je, že tento nesoulad dovolatel učiní předmětem svého dovolání (viz např. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 8 Tdo 849/2006), což se nestalo. Není ani úlohou Nejvyššího soudu, aby jakkoliv doplňoval dovolací argumentaci obviněného, či sám z vlastní iniciativy vyhledával případné vady dovoláním napadených rozhodnutí. Přezkum podle §265i odst. 3 tr. ř. totiž provádí na podkladě námitek vznesených dovolatelem. I proto je vyžadováno, aby své dovolání podal prostřednictvím osoby právně erudované – tj. prostřednictvím obhájce.
19. Vzhledem k výše uvedenému se Nejvyšší soud námitkami obviněnému, které neodpovídají žádnému z taxativně vyčtených důvodů dovolání podle §265 tr. ř. dále hlouběji nezabýval. Toliko ve stručnosti zmiňuje, že ve svém mimořádném opravném prostředku uplatňuje dovolatel ve své podstatě totožnou argumentací procesní povahy, známou z dřívějších stadií trestního řízení. S ní se v dostatečném rozsahu vypořádaly soudy obou stupňů. Nejvyšší soud proto v podrobnostech odkazuje na jejich závěry.
20. Ve vztahu k tvrzenému chybně zjištěnému množství návykových látek v těle obviněného, případně manipulaci se vzorky jeho biologického materiálu, je možno odkázat zejména na bod. 5 rozsudku nalézacího soudu, případně body 5. – 7. usnesení soudu odvolacího. Na tvrzení dovolatele o jeho perzekuci ze strany policie reagují odůvodnění obou rozhodnutí (bod 5. rozsudku nalézacího soudu, body 9. a 13. usnesení soudu druhého stupně), pominuta nebyla ani otázka údajných lživých informací ve zprávě o pověsti obviněného (bod 17. jeho usnesení). Rovněž tvrzením dovolatele ohledně zdravotního stavu, pro který by si ani nemohl aplikovat takové množství metamfetaminu bez fatálních následků, se odvolací soud zabýval (viz bod 10. jeho usnesení), neboť poukázal na fakt, že uváděnou skutečnost obviněný nikterak nedoložil. V uvedených bodech se soudy zcela jasně a dostatečně vypořádaly s námitkami obviněného, jenž v dovolání neuplatnil žádné výhrady vybočující z běžné odvolací argumentace a ani, jak již bylo zmíněno, neuplatnil námitku tzv. extrémního nesouladu.
21. Za námitku, na niž lze s jistou mírou tolerance nahlížet jako na vyhovující uplatněnému důvodu dovolání, je možno považovat tu, podle níž měly soudy přizvat znalce psychiatra k posouzení míry ovlivnění obviněného návykovou látkou. Skrze ni totiž dovolatel v podstatě tvrdí, že byl chybně hodnocen znak skutkové podstaty obsažené v §274 tr. zákoníku, konkrétně znak stavu vylučujícího způsobilost.
22. Přečinu ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1 tr. zákoníku se dopustí ten, kdo vykonává ve stavu vylučujícím způsobilost, který si přivodil vlivem návykové látky, zaměstnání nebo jinou činnost, při kterých by mohl ohrozit život nebo zdraví lidí nebo způsobit značnou škodu na majetku.
23. Pojem návyková látka zahrnuje různé druhy látky, které jsou způsobilé nepříznivě ovlivnit psychiku člověka, a jedná se zejména o alkohol, omamné, psychotropní a další látky, které negativně působí na schopnosti ovládací a rozpoznávací nebo na sociální chování. V případě, že pachatel řídil motorové vozidlo pod vlivem jiné návykové látky než alkoholu, musí být zjištěno, nejen o jakou návykovou látku a jaké její množství se jedná, ale též míra ovlivnění řidiče touto látkou, neboť znakem je, že pachatel vykonává zaměstnání nebo jinou činnost „ ve stavu vylučujícím způsobilost “. Pouhé zjištění, že řidič motorového vozidla byl v době řízení pod vlivem jiné návykové látky než alkoholu, samo o sobě nepostačuje pro závěr, že v důsledku toho byl ve stavu vylučujícím způsobilost k výkonu této činnosti ve smyslu §274 odst. 1 tr. zákoníku o trestném činu ohrožení pod vlivem návykové látky (viz R 23/2011) - srovnej Šámal, P. a kol. Trestní zákoník II . §140 až 421. Komentář . 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, str. 2788-2791.
24. Odsuzující rozhodnutí soudů nižších stupňů jsou založena na zjištění, že obviněný řídil motorové vozidlo, ačkoli byl pod vlivem přesně zjištěné návykové látky (metamfetaminu), jejíž koncentrace v krvi (krevním séru) byla rovněž zjištěna (258 ng/ml). S ohledem na vývoj odborných názorů pak oba soudy vyšly z toho, že při tomto zjištění [koncentrace uvedené látky „ výrazně převyšuj(ící) limitní hodnoty návykových látek stanovené v nařízení vlády č. 41/2014 Sb., při jejichž dosažení v krevním vzorku se řidič považuje za ovlivněného takovou látkou “] je možno důkazní řízení provedené v rozsahu, který plyne z odůvodnění jejich rozhodnutí, považovat za dostačující pro učinění závěru o vině dovolatele, neboť při zjištěné míře ovlivnění obviněného označenou návykovou látkou je možno konstatovat prokázání zákonného znaku objektivní stránky přečinu ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 tr. zákoníku, tj. že obviněný motorové vozidlo řídil ve stavu vylučujícím způsobilost. Podkladem pro tento právní závěr je odborný poznatek, že při této koncentraci pozbývá způsobilost k bezpečnému ovládání motorového vozidla v zásadě každý řidič.
25. Podstatu řešení, na níž své závěry o vině dovolatele založily oba soudy nižších stupňů, je třeba pokládat za správnou, neboť byla potvrzena i odbornými vyjádřeními, která si Nejvyšší soud opatřil v souvislosti s přijetím stanoviska svého trestního kolegia sp. zn. Tpjn 300/2020, přijatého dne 21. 10. 2020.
26. Podle něj se totiž existenci stavu vylučujícího způsobilost ve smyslu §274 odst. 1 tr. zákoníku není zásadně nezbytné prokazovat za pomoci znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětí psychiatrie, je-li nesporným způsobem prokázáno, že řidič řídil motorové vozidlo pod vlivem jiné návykové látky než alkoholu a v jeho organismu (rozborem krevního séra) byla zjištěna koncentrace této látky v hodnotě dosahující nejméně limitu stanoveného v tomto stanovisku při zohlednění odborných doporučení (tj. v případě metamfetaminu koncentrace v krevním séru nejméně 150 ng/ml.). Pakliže uvedený závěr vyplývá ze znaleckého posudku nebo odborného vyjádření z oboru zdravotnictví, odvětví toxikologie, není nutné opatřit též znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, ke zjištění stupně ovlivnění řidiče návykovou látkou.
27. Je tedy stále zachována zásada, že stav vylučující způsobilost je nutné zjišťovat pro každou trestní věc zvlášť. Ovšem při vyšších hodnotách, jak jsou uvedeny ve zmíněném stanovisku trestního kolegia Nejvyššího soudu, postačí toto k dané věci specifické zjištění, podložit toxikologickým znaleckým posudkem (či odborným vyjádřením). Výčet výjimek pro popsaný postup v daném stanovisku uvedený se přitom na danou věc neuplatní, neboť spočívá v situacích kdy:
a) přichází v úvahu odlišná právní kvalifikace skutku závislá na posouzení otázky příčetnosti (např. trestný čin opilství podle §360 tr. zákoníku z důvodu řidičem zaviněné nepříčetnosti způsobené užitím návykové látky), nebo
b) je třeba řešit otázku závislosti řidiče na návykových látkách v souvislosti s možností uložení ochranného opatření v podobě ochranného léčení, nebo
c) je zjištěno současné užití jiné návykové látky a alkoholu a závěr, že se řidič nachází ve stavu vylučujícím způsobilost, nebude odůvodněn již zjištěnou hladinou alkoholu v jeho krvi nebo hodnotou koncentrace jiné návykové látky v jeho krevním séru, popřípadě
d) je potřeba psychiatrického zkoumání řidiče odůvodněna jinými skutečnostmi (např. nestandardním chováním řidiče neodpovídajícím zjištěné menší koncentraci návykové látky apod.).
28. V návaznosti na uvedené je třeba připomenout, že v posuzované věci otázka, zda se obviněný v době řízení motorového vozidla nacházel ve stavu vylučujícím způsobilost k řízení motorového vozidla, byla řešena na podkladě znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví toxikologie, zpracovaného Mgr. Andreou Brzobohatou, Ph.D. V něm znalkyně konstatovala, že v krvi obviněného byla prokázána přítomnost 258 ng/ml metamfetaminu. V době odběru krve (dne 26. 7. 2019 ve 23:20 hod.) a tím i v době řízení (dne 26. 7. 2019 ve 22:45 hod.) byl obviněný pod aktuálním vlivem metamfetaminu značně překračujícím hranici jeho koncentrace podle výše zmíněného stanoviska trestního kolegia Nejvyššího soudu. Je tedy nepochybné, že obviněný řídil motorové vozidlo pod vlivem jiné návykové látky než alkoholu, a to Metamfetaminu, což je látka, která je podle zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 167/1998 Sb.“) a nařízení vlády č. 463/2013 Sb., psychotropní látkou. Přitom je také zjevné, že obviněný byl ve stavu vylučujícím způsobilost ve smyslu §274 odst. 1 tr. zákoníku. Skutečnost, že soud prvního stupně (či soud odvolací) podpořil svoje úvahy znaleckým posudkem z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, vypracovaného pro odlišnou trestní věc, je tedy nadbytečná a nemohla negativní vliv na závěr o vině dovolatele.
29. Z výše uvedených skutečností je zřejmé, že část námitek dovolatele se s uplatněným dovolacím důvodem (i jinými důvody dovolání) míjela a zbývající část, formálně pod uplatněný dovolací důvod podřaditelná, byla zjevně neopodstatněná.
30. Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné. Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání obviněného bylo jako celek zjevně neopodstatněné, a proto rozhodl o jeho odmítnutí v souladu s §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení §265i odst. 2 tr. ř., podle něhož [v] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 27. 10. 2020
JUDr. Ivo Kouřil
předseda senátu