ECLI:CZ:NS:2020:6.TZ.104.2019.1
sp. zn. 6 Tz 104/2019-150
ROZSUDEK
Nejvyšší soud v senátě složeném z předsedy JUDr. Ivo Kouřila a soudců JUDr. Jana Engelmanna a JUDr. Vladimíra Veselého projednal ve veřejném zasedání konaném dne 11. 3. 2020 stížnost pro porušení zákona, kterou podala ministryně spravedlnosti ve prospěch obviněného D. V. , nar. XY v XY, neznámého pobytu, adresa pro doručování XY, proti pravomocnému trestnímu příkazu Okresního soudu v Kladně ze dne 17. 6. 2019, č. j. 1 T 115/2019–125, a podle §268 odst. 2 tr. ř., §269 odst. 2 tr. ř. a §270 odst. 1 tr. ř. rozhodl takto:
Pravomocným trestním příkazem Okresního soudu v Kladně ze dne 17. 6. 2019, č. j. 1 T 115/2019–125,
byl porušen zákon
v ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. a v ustanovení §348 odst. 1 tr. zákoníku v neprospěch obviněného D. V.
Napadený trestní příkaz se zrušuje .
Současně se zrušují všechna další rozhodnutí na zrušený trestní příkaz obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Státnímu zástupci Okresního státního zastupitelství v Kladně se přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
I.
Řízení předcházející podání stížnosti pro porušení zákona
1. Trestním příkazem Okresního soudu v Kladně ze dne 17. 6. 2019, č. j. 1 T 115/2019 – 125 , který nabyl právní moci dne 14. 8. 2019, byl obviněný D. V. (dále jen „obviněný“) uznán vinným přečinem padělání a pozměnění veřejné listiny podle §348 odst. 1 tr. zákoníku, kterého se dopustil tím, že
dne 22. 1. 2015 v Kladně v ulici XY, předložil na pracovišti Odboru azylové a migrační politiky Ministerstva vnitra České republiky, jako přílohu k žádosti o trvalý pobyt, padělané osvědčení číslo XY vydané dne 21. 1. 2015 Střední průmyslovou školou strojírenskou a Jazykovou školou, s právem státní jazykové zkoušky, sloužící pro účely získání povolení k trvalému pobytu na území České republiky, přičemž takto činil s vědomím toho, že zkoušku znalosti z jazyka českého naopak opakovaně nevykonal a osvědčení mu tedy nikdy nebylo vydáno.
2. Za tento přečin byl obviněnému podle §348 odst. 1 tr. zákoníku, za použití §314e odst. 2 tr. ř. uložen trest odnětí svobody v trvání šesti měsíců, jehož výkon byl podle §81 odst. 1 tr. zákoníku a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu dvanácti měsíců.
II.
Stížnost pro porušení zákona a vyjádření k ní
3. Proti trestnímu příkazu Okresního soudu v Kladně ze dne 17. 6. 2019, č. j. 1 T 115/2019–125, podala ministryně spravedlnosti (dále též „stěžovatelka“) podle §266 odst. 1, 2 tr. ř. stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného.
4. Ve svém mimořádném opravném prostředku stěžovatelka (bod 7) poukázala na skutková zjištění, která soud vedla k závěru, že obviněný spáchal zmiňovaný přečin padělání a pozměnění veřejné listiny podle §348 odst. 1 tr. zákoníku, a tato konfrontovala se zjištěními plynoucími z odborného vyjádření (bod 9) a závěry odborné literatury stran výkladu znaku objektivní stránky uvedeného přečinu (bod 8).
5. Podle stěžovatelky dosud provedené důkazy neprokazují, že osvědčení o složení jazykové zkoušky obviněným je padělanou nebo pozměněnou veřejnou listinou ve smyslu §348 odst. 1 tr. zákoníku. Text osvědčení se totiž nachází na originálním formuláři vydaném příslušným subjektem (střední školou), osvědčení bylo podepsáno oprávněnou a k tomuto úkonu zmocněnou osobou (ředitel střední školy) a bylo opatřeno pravým otiskem úředního razítka. Soudu vytkla, že se nezabýval dalšími okolnostmi potenciálně relevantními pro posouzení naplnění objektivní i subjektivní stránky přečinu, jímž obviněného uznal vinným, jako např. otázkou, zda bylo osvědčení obviněnému vydáno příslušnými oprávněnými pracovníky jazykové školy či neoprávněnými třetími osobami, zda osvědčení je řádně a v tehdejší době standardně vyplněným dokumentem (typ, velikost a síla písma, jeho sklon při vyplnění jednotlivých kolonek, identifikace zařízení, na němž v době skutku probíhalo vyplňování textů platných osvědčení o jazykové zkoušce, případná existence dodatečných doplnění či jiných zásahů) a zda a jak byl obviněný během zkoušky ze dne 21. 1. 2015 informován o neúspěšnosti zkoušky a jak poučení porozuměl.
6. Stěžovatelka uzavřela, že z provedeného dokazování tak nade vší důvodnou pochybnost nevyplývá, že se obviněný D. V. dopustil přečinu padělání a pozměnění veřejné listiny podle §348 odst. 1 tr. zákoníku. Dospěl-li tedy soud v napadeném rozhodnutí k opačnému závěru, pak podle jejího hodnocení porušil zákon v neprospěch obviněného v ustanovení §348 odst. 1 tr. zákoníku ve spojení s ustanoveními §2 odst. 5 a 6 tr. ř.
7. S ohledem na uvedené ministryně spravedlnosti navrhla, aby Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že trestním příkazem Okresního soudu v Kladně ze dne 17. 6. 2019, č. j. 1 T 115/2019–125, a v řízení, které jeho vydání předcházelo, byl porušen zákon v neprospěch obviněného D. V. v ustanovení §348 odst. 1 tr. zákoníku ve spojení s ustanoveními §2 odst. 5, 6 tr. ř., podle §269 odst. 2 tr. ř. napadený trestní příkaz zrušil, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušený trestní příkaz obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu a následně postupoval podle ustanovení §270 odst. 1 tr. ř.
8. Obhájce obviněného, který byl pro řízení před Nejvyšším soudem ustanoven podle §275 tr. ř. se k podané stížnosti pro porušení zákona písemně vyjádřil podáním ze dne 9. 3. 2020. Poukázal v něm na to, že okresní soud se při posouzení listiny o osvědčení znalosti českého jazyka vydané dne 21. 1. 2015 opíral o zpracované odborné vyjádření, z něhož však plyne, že se jedná o pravý formulář, neboť otisk razítka nevykazuje odchylky od kontrolního otisku a znalecký posudek z oboru písmoznalectví určil, že podpisy ředitele školy jsou pravé. Důkazy, které byly před soudem provedeny, tedy neprokazují, že by osvědčení o složení jazykové zkoušky bylo padělané nebo pozměněné. Soud se nezabýval ani dalšími okolnostmi, které mohly být relevantní pro naplnění zákonných znaků přečinu padělání a pozměnění veřejné listiny podle §348 odst. 1 tr. zákoníku. Obhájce obviněného z těchto důvodů navrhl Nejvyššímu soudu rozhodnout o podané stížnosti pro porušení zákona způsobem obsaženým v jejím petitu. Stejným způsobem se obhájce vyjádřil i při veřejném zasedání.
9. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství se s obsahem stížnosti pro porušení zákona ztotožnil a navrhl, aby Nejvyšší soud rozhodl způsobem v ní uvedeným s doplněním, že navrhl věc vrátit soudu prvního stupně.
III.
Důvodnost stížnosti pro porušení zákona
10. Nejvyšší soud přezkoumal podle §267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadenému rozhodnutí předcházející, a shledal, že stížnost pro porušení zákona byla podána důvodně.
11. Obviněný byl trestním příkazem Okresního soudu v Kladně odsouzen za to, že padělanou veřejnou listinu užil jako pravou. Ministryně spravedlnosti však ve své stížnosti pro porušení zákona tento závěr zpochybnila a za spornou označila otázku, zda se obviněný mohl dopustit přečinu padělání a pozměnění veřejné listiny podle §348 odst. 1 tr. zákoníku, když předložil správnímu orgánu listinu mající nepochybně povahu listiny veřejné, jež však byla vydána subjektem oprávněným k osvědčení jazykové způsobilosti žadatele, měla požadovaný tiskopis, byla opatřena pravým razítkem tohoto subjektu a současně i podpisem osoby, která za daný subjekt byla oprávněna vystupovat a podepisovat příslušné listiny a dokumenty. Problém v daném případě vyplýval z faktu, že výsledná informace pramenící z této veřejné listiny neodpovídala skutečnosti, jelikož obviněný podle konečného zjištění u jazykové zkoušky neprospěl a předmětná veřejná listina, podle které zkoušku složil, mu vůbec neměla být vydána.
12. Provedeným dokazováním se však zároveň nepodařilo zjistit, kdo a za jakých okolností tuto veřejnou listinu vystavil a jakým způsobem se veřejná listina (osvědčení) obviněnému dostala do dispozice, neboť obviněný se vyhýbal trestnímu řízení, a tudíž nebylo možné zajistit jeho výslech. Uvedená skutečnost byla i podkladem pro usnesení Okresního soudu v Kladně ze dne 17. 6. 2019, č. j. 1 T 115/2019-124, na základě kterého bylo proti obviněnému vedeno trestní řízení proti uprchlému podle §302 a n. tr. ř. Odpověď na výše zmíněnou otázku se nepodařilo spolehlivě zjistit ani z ostatních provedených důkazů.
13. Objektem trestného činu padělání a pozměnění veřejné listiny zájem na řádném a zákonném chodu státního aparátu a důvěra v pravost a pravdivost veřejných listin. To může svádět k názoru, že ke spáchání tohoto trestného činu vede jakékoli porušující jednání, jehož předmětem je nepravá, ale i nepravdivá veřejná listina. Při výkladu zákonných znaků tohoto trestného činu je však třeba důsledně vycházet ze znění jeho základní skutkové podstaty, která hovoří pouze o padělané nebo podstatně obsahově změněné veřejné listině.
14. Paděláním veřejné listiny podle §348 odst. 1 tr. zákoníku je úplné vyhotovení nepravé (falešné) listiny takové povahy, která má vyvolat dojem listiny vydané příslušným orgánem a předepsaným způsobem. Není rozhodující, zda eventuálně obsah padělané listiny odpovídá skutečnosti. Padělaná listina by měla být způsobilá k oklamání, ale na úrovni dokonalosti padělku nezáleží. Za padělání veřejné listiny se však nepovažuje potvrzení nepravdivých skutečností úřední osobou, do jejíž kompetence vydávání takových listin patří. Takové jednání by naplňovalo znaky trestného činu zneužití pravomoci úřední osoby podle §329 tr. zákoníku. O podstatnou změnu obsahu veřejné listiny jde zejména tehdy, jestliže se změna dotkne podstaty listiny, tj. změna údajů o těch skutečnostech, které pravá listina osvědčuje, nebo změna orgánu, který listinu vydal. Není podstatné, jakým způsobem se změna provede, zda přepsáním, dopsáním údajů, výměnou fotografie, vymazáním údajů apod. (Šámal, P. a kol. Trestní zákoník III. §140-421. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, str. 3256-3257).
15. Jak již Nejvyšší soud uvedl (srov. rozsudek ze dne 30. 10. 2019, sp. zn. 4 Tz 76/2019), nepravdivost veřejné listiny nevztahuje na její výstupní obsahovou informaci, tedy například to, zda dotyčný uspěl či neuspěl ve zkoušce, pokud byla veřejná listina vydána ve vyžadované podobě subjektem, který k tomu byl oprávněn. Nepravdivostí veřejné listiny je zde výhradně myšlena nepravdivost formálních atributů veřejné listiny, tedy např. pravdě neodpovídajícího jména osoby pro níž byla vystavena, doby platnosti či rozšíření vyznačeného oprávnění, fotografie oprávněné osoby, pokud je jí veřejná listina opatřena apod. Samotná nepravdivost výstupní informace takové veřejné listiny bude trestná ve smyslu ustanovení §348 odst. 1 tr. zákoníku pouze tehdy, pokud bude vyplývat ze současně padělaných či podstatně obsahově pozměněných výše zmíněných atributů takové veřejné listiny. Jestliže se tak nestane, pouhou obsahovou (výstupní informační) nepravdivost veřejné listiny podle citovaného ustanovení trestního zákoníku postihnout nelze.
16. Nejvyšší soud proto souhlasí s výhradami stěžovatelky i s argumenty, které učinila obsahem stížnosti pro porušení zákona. Provedeným dokazováním totiž bylo prokázáno pouze to, že obviněný předložil správnímu orgánu, nikoli zfalšované a tedy padělané (či obsahově pozměněné) osvědčení o znalosti českého jazyka, nýbrž osvědčení pravé, ale poskytující pravdě neodpovídající informaci, že zkoušku ze znalosti českého jazyka úspěšně složil. V takovém případě ale obviněný nemohl naplnit zákonné znaky přečinu padělání a pozměnění veřejné listiny podle §348 odst. 1 tr. zákoníku již pro absenci zákonného znaku jeho objektivní stránky užití „padělané veřejné listiny“. Důvodem tohoto konstatování je zjištění plynoucí z odkazovaných důkazů, tj. odborného vyjádření a znaleckého posudku, že označené osvědčení, která je za veřejnou listinu třeba pokládat, sama o sobě prokazatelně nikterak padělána či obsahově pozměněna nebyla.
17. Je třeba konstatovat, že ke shora uvedenému pochybení při právním posouzení žalovaného skutku ze strany okresního soudu došlo též v důsledku vadného předchozího řízení, kdy nebylo dostatečně respektováno ustanovení §2 odst. 5 tr. ř. týkající se zjištění skutkového stavu, o němž nejsou důvodné pochybnosti, současně i §2 odst. 6 tr. ř., podle něhož je hodnocení důkazů třeba založit na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu. Okresní soud, který měl (ovšem nedůvodně) skutkový stav za spolehlivě prokázaný a současně i plně odůvodňující jím užitou právní kvalifikaci skutku, rozhodoval trestním příkazem podle §314e a násl. tr. ř., aniž by ovšem vzal v úvahu výše uvedené souvislosti, které zpochybňují samotnou důvodnost podané obžaloby, resp. důvodnost postavení obviněného před soud.
18. Nejvyšší soud proto podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že zákon byl trestním příkazem Okresního soudu v Kladně ze dne 17. 6. 2019, č. j. 1 T 115/2019-125, porušen v neprospěch obviněného D. V. v ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. (v důsledku nedostatečného skutkového zjištění a řádného nezhodnocení poznatků plynoucích z předložených důkazů) a v ustanovení §348 odst. 1 tr. zákoníku (v důsledku zákonu neodpovídající právní kvalifikace skutku popsaného v trestním příkazu). Podle §269 odst. 2 tr. ř. proto dále rozhodl tak, že tento trestní příkaz zrušil, stejně jako všechna další rozhodnutí na něj navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
19. Oproti návrhu učiněnému státním zástupcem Nejvyšší soud podle §270 odst. 1 tr. ř. přikázal věc státnímu zástupci Okresního státního zastupitelství v Kladně, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Důvodem takového postupu bylo zjištění, že skutečnosti, které podaná stížnost pro porušení zákona důvodně vytýkala soudu, je třeba plně vztáhnout i na státního zástupce, neboť ten při podání obžaloby nevzal v úvahu, že skutek, pro niž ji na obviněného podal, nemůže být z výše vyložených důvodů jako přečin padělání a pozměnění veřejné listiny podle §348 odst. 1 alinea 1 tr. zákoníku a tudíž jako čin soudně trestný vůbec posouzen. Jeho skutkové vymezení zakládá možnost jeho posouzení jako přestupku podle §156 odst. 1 písm. i) zák. č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců, ve znění platném do 17. 12. 2015, resp. podle §156 odst. 1 písm. g) téhož zákona. To však jen za situace, že by zároveň bylo možno dospět k závěru, že obviněný jednal vědomě v rozporu s ustanovením podle §103 písm. c) téhož zákona, tedy že v řízení podle onoho zákona neuvedl pravdivě všechny údaje jím požadované. Taková možnost právního posouzení ovšem neodůvodňuje postavení obviněného před soud. Pokud by byly zvažovány možnosti jiného právního posouzení skutku obviněného (např. ve formách účastenství podle §24 tr. zákoníku při zachování jeho totožnosti), není úkolem soudu nýbrž orgánů přípravného řízení, aby pro takovou alternativu opatřily příslušný důkazní materiál, který by takto zvažovanou hmotně první subsumpci jinak vymezeného (avšak současně alespoň částečně totožného) skutku odůvodnil. V uvedeném směru je třeba důsledně dbát na základní procesní vymezení rolí orgánů činných v trestním řízení, z něhož plyne, že úkolem soudu není podporovat roli žalobce, zejména ne pak formou opatřování důkazů, které by měly svědčit o důvodnosti postavení obviněného před soud.
20. Závěrem je vhodné uvést, že Nejvyšší soud svým rozsudkem vyslovil, že zákon byl porušen v neprospěch obviněného, z čehož plyne (§273 tr. ř.) že v novém řízení nemůže dojít ke změně rozhodnutí v neprospěch obviněného.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 11. 3. 2020
JUDr. Ivo Kouřil
předseda senátu