ECLI:CZ:NS:2020:6.TZ.37.2020.1
6 Tz 37/2020-
ROZSUDEK
Nejvyšší soud v senátě složeném z předsedy JUDr. Ivo Kouřila a soudců JUDr. Jana Engelmanna a JUDr. Vladimíra Veselého projednal ve veřejném zasedání konaném dne 22. 10. 2020 stížnost pro porušení zákona, kterou podala ministryně spravedlnosti ve prospěch obviněného O. M. , nar. XY v XY, bytem XY, t. č. ve výkonu vazby ve Vazební věznici Ostrava, proti usnesením státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Karviné ze dne 18. 9. 2019, sp. zn. 1 ZT 190/2019, a ze dne 7. 2. 2020, sp. zn. 1 ZT 190/2019, a rozhodl podle §268 odst. 2 tr. ř., §269 odst. 2 tr. ř. a §270 odst. 1 tr. ř. takto:
I. Pravomocnými usneseními státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Karviné ze dne 18. 9. 2019, sp. zn. 1 ZT 190/2019, a ze dne 7. 2. 2020, sp. zn. 1 ZT 190/2019,
byl porušen zákon
v neprospěch obviněného O. M. v ustanovení §146 odst. 2 písm. a) tr. ř.
II. Pravomocná usnesení státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Karviné ze dne 18. 9. 2019, sp. zn. 1 ZT 190/2019 a ze dne 7. 2. 2020, sp. zn. 1 ZT 190/2019 se zrušují . Současně se zrušují také všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
III. Státnímu zástupci Krajského státního zastupitelství v Ostravě se přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
I.
Řízení předcházející podání stížnosti pro porušení zákona
1. Usnesením státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Karviné ze dne 18. 9. 2019, sp. zn. 1 ZT 190/2019, tato podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítla stížnost obviněného O. M. (dále „obviněný“) proti usnesení ze dne 27. 8. 2019, č. j. KRPT-201803-31/TČ-2019-070371, jímž policejní orgán podle §160 odst. 1 tr. ř. zahájil trestní stíhání obviněného pro zvlášť závažný zločin loupeže podle §173 odst. 1 tr. zákoníku.
2. Usnesením téže státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Karviné ze dne 7. 2. 2020, sp. zn. 1 ZT 190/2019, tato podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítla stížnost obviněného proti usnesení ze dne 21. 1. 2020, č. j. KRPT-201803-139/TČ-2019-070371, jímž policejní orgán podle §160 odst. 1, 5 tr. ř. trestní stíhání obviněného rozšířil o přečin nebezpečného pronásledování podle §354 odst. 1 písm. a), b), c), d) tr. zákoníku.
II.
Stížnost pro porušení zákona a vyjádření k ní
3. Proti označeným usnesením státní zástupkyně podala ministryně spravedlnosti České republiky (dále jen „ministryně spravedlnosti“) podle §266 odst. 1 tr. ř. stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného.
4. Ministryně spravedlnosti předně odkázala na relevantní ustanovení §146 odst. 2 písm. a) tr. ř. podle něhož platí, že v případě, kdy lhůta k podání stížnosti již všem oprávněným osobám uplynula a stížnosti nebylo vyhověno podle odstavce 1, předloží věc k rozhodnutí policejní orgán státnímu zástupci, který vykonává nad přípravným řízením dozor, a jde-li o stížnost proti usnesení, k němuž tento státní zástupce dal souhlas nebo pokyn, jeho prostřednictvím nadřízenému státnímu zástupci. Ve spojení s tímto odkázala zároveň na §148 odst. 1 tr. ř., podle kterého nadřízený orgán stížnost zamítne a) není-li přípustná, b) byla-li podána opožděně, osobou neoprávněnou, osobou, která se jí výslovně vzdala nebo která znovu podala stížnost, kterou již před tím výslovně vzala zpět, nebo c) není-li důvodná.
5. Ministryně spravedlnosti následně zmínila, že napadené usnesení ze dne 18. 9. 2019, kterým byla zamítnuta stížnost obviněného proti usnesení policejního orgánu, jímž bylo zahájeno trestního stíhání obviněného podle §160 odst. 1 tr. ř., je ve světle výše citovaných ustanovení nezákonné. Důvodem je skutečnost, že státní zástupkyně, která ho vydala, zároveň dala ke zmíněnému usnesení policejního orgánu souhlas ve smyslu §146 odst. 2 písm. a) tr. ř. Tento postup ji z možnosti rozhodnout o uvedené stížnosti obviněného proti usnesení o zahájení trestního stíhání vyloučil a rozhodovat mělo správně nadřízené Krajské státní zastupitelství v Ostravě. Ministryně spravedlnosti v tomto směru konkrétně odkazuje na telefonickou komunikaci státní zástupkyně dne 27. 8. 2019. Při této sdělila policejnímu orgánu, že ve věci spatřuje zvlášť závažný zločin loupeže podle §173 odst. 1 tr. zákoníku. Dále uvedla, že je nezbytné, aby dne 27. 8. 2019 po zahájení trestního stíhání obviněného a jeho výslechu v procesním postavení obviněného byly provedeny výslechy některých svědků. Vyjádření státní zástupkyně tedy zjevně vedlo k tomu, že policejní orgán měl k usnesení její souhlas, znal její kladné stanovisko k jeho rozhodnutí, případně se jejím stanoviskem dokonce při vydání napadeného usnesení řídil (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 1. 2013, sp. zn. 5 Tz 94/2012).
6. Z obdobných důvodů je nezákonné i druhé napadené usnesení ze dne 7. 2. 2020. Tímto usnesením byla zamítnuta stížnost obviněného proti usnesení policejního orgánu, jímž bylo rozšířeno trestní stíhání obviněného. Státní zástupkyně totiž dala i k vydání tohoto usnesení policejního orgánu pokyn ve smyslu §146 odst. 2 písm. a) tr. ř. a to v rámci výtky a pokynu podle §174 odst. 2 písm. a) tr. ř. ze dne 13. 1. 2020, sp. zn. 1 ZT 190/2019. Policejní orgán přitom sám k takovému rozhodnutí nesměřoval a učinil tak až na popud státní zástupkyně.
7. Intervenující státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství se s obsahem stížnosti pro porušení zákona ztotožnila a navrhla, aby jí Nejvyšší soud vyhověl a rozhodl způsobem v ní uvedeným. Obhájce obviněného učinil shodný návrh.
III.
Důvodnost stížnosti pro porušení zákona
8. Nejvyšší soud přezkoumal podle §267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadenému rozhodnutí předcházející, a shledal, že zákon byl skutečně napadeným rozhodnutím soudu ve vytýkaném směru porušen v neprospěch obviněného .
9. Nejvyšší soud musí v první řadě uvést, že se ztotožňuje s námitkou ministryně spravedlnosti, podle které měl být porušen zákon v neprospěch obviněného stran chybné aplikace (resp. neaplikování) §146 odst. 2 písm. a) tr. ř. a §148 odst. 1 písm. c) tr. ř., a to v případě obou napadených usnesení, neboť o stížnosti obviněného proti shora citovaným usnesením policejního orgánu rozhodovala státní zástupkyně, která policejnímu orgánu k těmto dala předchozí souhlas případně pokyn, jak je v konkrétnosti rozvedeno níže. Rozhodla tedy jako nepříslušný orgán za situace, kterou upravuje §146 odst. 2 písm. a) tr. ř. Ten v takovým případech svěřuje rozhodování o stížnosti obviněného nadřízenému státnímu zástupci.
10. Ve vztahu k napadenému usnesení ze dne 18. 9. 2019, kterým byla zamítnuta stížnost obviněného proti usnesení policejního orgánu, jímž bylo zahájeno jeho trestní stíhání pro trestný čin podle §173 tr. zákoníku, je třeba zmínit následující. Z dozorového spisu státního zastupitelství jednoznačně vyplynulo, že státní zástupkyně dala při telefonickém hovoru dne 27. 8. 2019 souhlas se zahájením trestního stíhání obviněného, kdy sdělovala policejnímu orgánu, že ve skutku spatřuje zvlášť závažný zločin loupeže podle §173 odst. 1 tr. zákoníku a zároveň policejní orgán instruovala stran výslechu svědků, jakmile bude trestní stíhání zahájeno (č. l. 139). Státní zástupkyně zde evidentně projevila svůj kladný postoj k vydání usnesení o zahájení trestního stíhání, přesto, že nedala jasný, pro policejní orgán závazný pokyn (jako v případě druhého napadeného usnesení). Nejvyšší soud přitom připomíná, že pojmem „souhlas“ obsaženým v §146 odst. 2 písm. a) tr. ř. není míněn pouze úkon takto výslovně označený, ale též jiné úkony státní zástupkyně, kterými je dáváno najevo její pozitivní stanovisko ve vztahu ke konkrétnímu rozhodnutí policejního orgánu. Tato skutečnost je poté v souladu s účelem mj. právě citovaného ustanovení §146 odst. 2 písm. a) tr. ř., který tkví ve snaze zajistit právo na spravedlivý proces obviněného vyloučením svévole či narušené nestrannosti při rozhodování o opravném prostředku (stížnosti). Pakliže by měla dozorující státní zástupkyně rozhodovat o stížnosti proti usnesení, na jehož vydání měla faktický vliv či před jehož vydáním projevila, byť třeba i neformálním způsobem kladný postoj k plánovanému postupu policejního orgánu, je zjevné, že taková situace je v rozporu se shora uvedenými požadavky.
11. Nejvyšší soud musí obdobným způsobem přisvědčit ministryni spravedlnosti i v případě jejího právního hodnocení postupu při vydání druhého napadeného usnesení (ze dne 7. 2. 2020), kterým byla zamítnuta stížnost obviněného proti usnesení policejního orgánu, jímž bylo rozšířeno trestní stíhání. V tomto případě došlo ze strany státní zástupkyně dokonce k vydání závazného pokynu podle §174 odst. 2 písm. a) tr. ř. dne 13. 1. 2020 (č. l. 65), a to v situaci, kdy policejní orgán ani sám neplánoval postupovat podle §160 odst. 1, 5 tr. ř. a rozšířit trestní stíhání o přečin nebezpečného pronásledování podle §354 odst. 1 písm. a), b), c), d) tr. zákoníku. Státní zástupkyně tedy tímto způsobem zcela jasně prosadila svůj právní názor vůči policejnímu orgánu, k čemuž je ostatně oprávněna podle výše citovaného ustanovení (§174 tr. ř.). Z uvedeného vyplývá, že se jednalo o vydání pokynu (a to i po formální stránce) k vydání usnesení ve smyslu §146 odst. 2 písm. a) tr. ř.
12. Nejvyšší soud tedy po přezkoumání napadeného rozhodnutí i řízení, které mu předcházelo, shledal podanou stížnost pro porušení zákona důvodnou. Proto podle §268 odst. 2 tr. řádu vyslovil, že pravomocnými usneseními státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Karviné ze dne 18. 9. 2019 sp. zn. 1 ZT 190/2019, a ze dne 7. 2. 2020, sp. zn. 1 ZT 190/2019, byl porušen zákon v ustanovení §146 odst. 2 písm. a) tr. řádu, a to v neprospěch obviněného O. M. Porušení zákona, k němuž došlo v neprospěch obviněného, je zřejmé z toho, že dozorující státní zástupkyně nepředložila stížnost proti usnesení policejního orgánu nadřízenému státnímu zástupci a v důsledku takového pochybení rozhodl věcně (funkčně) nepříslušný státní zástupce.
13. Pokud jde o druhé ustanovení, ve vztahu k němuž se ministryně spravedlnosti domáhala vyslovení porušení zákona, tj. §148 odst. 1 písm. c) tr. ř., pak je nezbytné připomenout, že Nejvyšší soud podle §267 odst. 3 tr. ř. přezkoumává zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených. V podané stížnosti pro porušení zákona však není uvedena žádná argumentace, která by měla svědčit o vadnosti aplikace §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. při vydání obou napadených usnesení. Absentuje tudíž základ, na jehož podkladě by měl Nejvyšší soud přistoupit k přezkoumání zákonnosti napadených rozhodnutí v tomto směru. Proto se Nejvyšší soud omezil na vyslovení porušení zákona toliko ve vztahu k §146 odst. 2 písm. a) tr. ř.
14. Nejvyšší soud pak s ohledem na vyslovené porušení zákona v neprospěch obviněného podle §269 odst. 2 tr. ř. zrušil napadená usnesení státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Karviné ze dne 18. 9. 2019, sp. zn. 1 ZT 190/2019, a ze dne 7. 2. 2020, sp. zn. 1 ZT 190/2019, a to včetně všech dalších rozhodnutí obsahově na ně navazujících, pokud jejich zrušením pozbyla podkladu. Podle §270 odst. 1 tr. ř. pak Nejvyšší soud přikázal státnímu zástupci Krajského státního zastupitelství v Ostravě, aby věc v potřebném rozsahu projednal a rozhodl a aby se v rámci toho náležitě vypořádal s odůvodněním stížností obviněného.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 22. 10. 2020
JUDr. Ivo Kouřil
předseda senátu