ECLI:CZ:NS:2020:7.TD.52.2020.1
sp. zn. 7 Td 52/2020-398
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl dne 14. 10. 2020 v neveřejném zasedání, ve věci obviněného T. P. , nar. XY, trvale bytem XY, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 88 T 75/2020, o příslušnosti soudu takto:
Podle §24 odst. 1 tr. ř. je k projednání věci příslušný Obvodní soud pro Prahu 8.
Odůvodnění:
1. Státní zástupce Městského státního zastupitelství v Brně podal dne 30. 6. 2020 u Městského soudu v Brně obžalobu na obviněného T. P. pro přečin podvodu podle §209 odst. 1, 3 tr. zákoníku. Podvodu se obviněný podle obžaloby měl dopustit tím, že (zkráceně uvedeno) si dne 2. 1. 2018 rezervoval pobyt v Hotelu L. – B. v Rakousku s termínem pobytu 15. 12. 2018 až 29. 12. 2018 za cenu 13 190, 80 Euro, ačkoli věděl, že nebude moci celou cenu za pobyt uhradit, přičemž dne 2. 3. 2018 uhradil zálohu ve výši 2 000 Euro a byl vyrozuměn, že zbývající částku je třeba uhradit nejpozději 8 týdnů před začátkem pobytu, což neučinil, v důsledku čehož mu byla rezervace stornována, načež uhradil další dvě platby v celkové výši 6 190,80 Euro, a tak mu byla s ohledem na předchozí dobré vztahy rezervace obnovena a pobyt umožněn, po příjezdu do hotelu byl vyzván k poskytnutí platební karty, aby na ní mohla být provedena blokace zbylé částky 5 000 Euro, čemuž se T. P. vyhýbal a kartu poskytl až dne 20. 12. 2018, avšak den před odjezdem informoval pracovníky hotelu o tom, že předmětná platební karta je zablokována, ale ubezpečil vedení hotelu, že dlužnou částku ve výši 5 365,70 Euro za pobyt a služby uhradí bezprostředně po návratu do České republiky, což neučinil a vedení hotelu pouze dne 19. 1. 2019 emailem informoval o tom, že na svém účtu sice má dostatek finančních prostředků, nicméně s těmito nemůže disponovat, jelikož má účet blokovaný, přičemž však již 21. 12. 2017 byl vyrozuměn o zahájení exekuce na svou osobu jako povinného u uvedeného exekutorského úřadu pro uspokojení pohledávky specifikované v obžalobě ve výši 63 322 196,64 Kč, kdy již dne 21. 12. 2017 byl výslovně poučen o povinnostech při dalším nakládání se svým majetkem, kdy uvedeným jednáním poškozené právnické osobě L. – B. H., Rakousko, způsobil škodu ve výši 138 327,75 Kč.
2. Usnesením Městského soudu v Brně ze dne 17. 7. 2020, sp. zn. 88 T 75/2020, byla věc podle §314c odst. 1 písm. a) tr. ř. a §188 odst. 1 písm. a) tr. ř. předložena Nejvyššímu soudu k rozhodnutí o místní příslušnosti. Městský soud v Brně má za to, že není příslušný k projednání věci obviněného. Ze spisového materiálu podle soudu vyplývá, že posuzovaná věc byla Městskému státnímu zastupitelství v Brně postoupena Vrchním státním zastupitelstvím v Innsbrucku. Obviněný je trvalým pobytem hlášen na adrese XY, Praha. Z obsahu spisového materiálu podle soudu nevyplývá žádná vazba trestné činnosti či obviněného k obvodu Městského soudu v Brně. Z obsahu trestního spisu podle soudu vyplynulo, že měl být trestný či spáchán v cizině. Soud poté citoval ustanovení §18 odst. 1, 2 tr. ř. s tím, že pokud měl být trestný čin spáchán v cizině má konat řízení soud, v jehož obvodu obviněný bydlí, pracuje nebo se zdržuje (obviněný je trvalým pobytem hlášen na adrese XY, Praha 7), když toto kritérium má podle soudu přednost před určením místní příslušnosti podle místa, kde vyšel trestný čin najevo. Obvod Městského soudu v Brně je podle soudu místem, kde vyšel trestný čin najevo ve smyslu §18 odst. 2 tr. ř. (s ohledem na sídlo Městského státního zastupitelství v Brně, kam byla věc postoupena Vrchním státním zastupitelstvím v Innsbrucku). Proto předložil Městský soud v Brně věc obviněného, po šetření provedeném na žádost Nejvyššího soudu, dne 30. 9. 2020 opět Nejvyššímu soudu k rozhodnutí o místní příslušnosti soudu.
3. Nejvyšší soud zhodnotil důkazy použitelné k rozhodnutí podle §24 tr. ř. a zjistil, že byla obžaloba podána u soudu, který není místně příslušný k projednání věci obviněného.
4. Podle §18 odst. 1 tr. ř. koná řízení soud, v jehož obvodu byl trestný čin spáchán. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení zákona, nelze-li místo činu zjistit nebo byl-li čin spáchán v cizině, koná řízení soud, v jehož obvodu obviněný bydlí, pracuje nebo se zdržuje; jestliže se nedají tato místa zjistit nebo jsou mimo území České republiky, koná řízení soud, v jehož obvodu čin vyšel najevo. Ustanovení §18 tr. ř. v odst. 1 a 2 uvádí tři hlediska, podle nichž se místní příslušnost určuje. Tato tři hlediska jsou vzájemně v poměru subsidiarity, a to v pořadí, v jakém jsou obsažena v tomto ustanovení. Základní a prvotní je příslušnost určená podle místa spáchání činu, která má přednost před příslušností určenou podle ostatních hledisek.
5. Podle §18 odst. 1 tr. ř. koná řízení soud, v jehož obvodu byl trestný čin spáchán. Za místo spáchání trestného činu je třeba obecně považovat místo, kde došlo k jednání pachatele naplňujícímu objektivní stránku trestného činu, i místo, kde nastal nebo měl nastat následek trestného činu. Jestliže následek nastal nebo měl nastat na jiném místě, než na kterém byla vykonána trestná činnost, jde o tzv. distanční delikt (srov. č. 37/1961 a č. 12/1972 Sbírky rozhodnutí a stanovisek NS.). Místem spáchání trestného činu podvodu jako distančního deliktu, je jednak místo, kde se pachatel dopustil jednání, jímž někoho uvedl v omyl, využil něčího omylu nebo zamlčel podstatné skutečnosti, dále místo, kde vznikla škoda a také místo, kde se pachatel obohatil. Byla-li podána obžaloba u soudu, v jehož obvodu se nachází kterékoli z těchto míst, stává se tento soud místně příslušným k projednání věci bez ohledu na to, že místně příslušným by podle uvedených hledisek mohl být i jiný soud (srov. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 16. 3. 1994, sp. zn. Ntd 52/94, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. R 53/1994).
6. Aplikujeme-li tyto zásady na uvedený případ, je zřejmé, že se v daném případě jedná o tzv. distanční delikt. Podle obžaloby se měl obviněný vůči poškozené právnické osobě dopustit přečinu podvodu tím, že měl rezervovat pobyt v hotelu v Rakousku, ačkoli věděl, že nebude schopen celou cenu za pobyt uhradit. Z obsahu skutkové věty není zřejmé, jakým způsobem byl pobyt obviněným dne 2. 1. 2018 rezervován a jakým způsobem byla vedena následná komunikace obviněného mezi ním a vedením hotelu, která měla spočívat v utvrzování ze strany obviněného, že cena za pobyt bude uhrazena. Zřejmě prostřednictvím internetu či telefonu (jak vyplývá z obsahu trestního spisu, výpovědí obviněného a svědků).
7. Jde-li o tzv. distanční delikt, který měl být spáchán prostřednictvím telefonu či internetu za situace, kdy osoba uváděná pachatelem v omyl se nachází na jiném místě, než je místo, kde se nachází pachatel, jsou obě tato místa místem spáchání trestného činu. Pro určení místa spáchání trestného činu je tedy podstatné nejen místo, kde se nachází pachatel (např. při rezervování pobytu, který od počátku nehodlá zaplatit), ale také místo, kde se nachází poškozený v době, kdy je uváděn v omyl. Toto místo pak může být odlišné od místa vzniku následku trestného činu (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 7 Td 42/2013).
8. Ze spisového materiálu vyplývá, že obviněný měl objednávat a rezervovat pobyt v Rakousku, kde se nacházela osoba uváděná obviněným v omyl v době přijetí rezervace. V cizině, v Rakousku, mělo také dojít ke vzniku škody. Obviněný měl po rezervaci pobytu také s vedením hotelu komunikovat (ohledně dalších plateb) a utvrzovat hotel, že je vše v pořádku. Provedeným šetřením, informativním výslechem obviněného ze dne 21. 9. 2020, na č. l. 391 tr. spisu bylo zjištěno, že obviněný, který sice hodně cestuje, avšak v době, kdy objednával pobyt v Hotelu L. – B. v Rakousku, bydlel na adrese XY, Praha 8, jiné bydliště (přechodné) neměl a rezervaci měl činit z tohoto místa. Ve smyslu §18 odst. 1 tr. ř. tak obviněný konkretizoval místo odkud měl poškozenou právnickou osobu uvádět v omyl, a které se nachází v České republice, v místě jeho tehdejšího bydliště, v obvodu Obvodního soudu Prahu 8. Ačkoli tedy obviněný měl uvádět v omyl právnickou osobu, která se nachází v cizině a v cizině také měl nastat následek jednání obviněného, část jednání naplňující objektivní stránku přečinu podvodu měla být spáchána na území České republiky, konkrétně v obvodu Obvodního soudu pro Prahu 8. Obvodní soud pro Prahu 8 je tak podle §18 odst. 1 tr. ř. příslušný k projednání věci obviněného.
9. Pouze nad rámec rozhodnutí Nejvyšší soud uvádí, že pravidlo uvedené v §18 odst. 2 věta první, podle kterého, nelze-li místo činu zjistit nebo byl-li čin spáchán v cizině, koná řízení soud, v jehož obvodu obviněný bydlí, pracuje nebo se zdržuje, se v případech, kdy byl čin spáchán v cizině, uplatní jen tehdy, pokud byl čin z hlediska určení příslušnosti spáchán v cizině zcela, tedy tak, že v České republice nenastaly žádné skutkové okolnosti, které jsou významné pro určení příslušnosti podle místa spáchání. V jiných případech se postupuje podle §18 odst. 1, které je z hlediska místní příslušnosti ustanovením základním (ŠÁMAL Pavel, ŠÁMALOVÁ Milada. §18. In: ŠÁMAL Pavel, GŘIVNA Tomáš, NOVOTNÁ Jaroslava, PÚRY František, RŮŽIČKA Miroslav, ŘÍHA Jiří, ŠÁMALOVÁ Milada, ŠKVAIN Petr. Trestní řád I, II, III. 7. vydání. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2013). V uvedeném případě však měl být přečin podvodu spáchán také na území České republiky, v obvodu Obvodního soudu pro Prahu 8.
10. Na základě všech uvedených okolností případu bylo možno v této věci učinit spolehlivý závěr o místě spáchání trestného činu a nebylo možno použít kritéria podle §18 odst. 2 tr. ř., když obvod Městského soudu v Brně je místem, kde trestný čin vyšel najevo. Tato skutečnost ale nezaložila v tomto případě příslušnost soudu k projednání věci obviněného.
11. Z uvedených důvodů bylo o příslušnosti soudu podle §24 tr. ř. rozhodnuto tak, jak je ve výroku tohoto usnesení uvedeno.
Poučení: Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.
V Brně dne 14. 10. 2020
JUDr. Michal Mikláš
předseda senátu