Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20.10.2020, sp. zn. 7 Td 53/2020 [ usnesení / výz-D ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2020:7.TD.53.2020.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2020:7.TD.53.2020.1
sp. zn. 7 Td 53/2020-10314 USNESENÍ Nejvyšší soud v trestní věci obviněných L. D. , nar. XY, trvale bytem XY, a spol. vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 52 T 8/2020, projednal v neveřejném zasedání konaném dne 20. 10. 2020 návrh tohoto soudu na odnětí a přikázání věci a rozhodl takto: Podle §25 tr. ř. se věc odnímá Krajskému soudu v Brně a přikazuje Městskému soudu v Praze. Odůvodnění: 1. Státní zástupce Vrchního státního zastupitelství v Olomouci podal dne 10. 7. 2020 u Krajského soudu v Brně obžalobu na 11 obviněných. U obviněného L. D., M. S., P. K., J. W., M. S., J. P., J. K., K. S. a M. V. pro zvlášť závažný zločin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle ustanovení §240 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 tr. zákoníku ve znění účinném do 30. 6. 2016 a u obviněných P. F. a D. S. pro zločin legalizace výnosů z trestné činnosti podle §216 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. b, odst. 4 písm. b), c) tr. zákoníku ve znění účinném do 31. 5. 2015. Uvedených trestných činů se obvinění dopustili jednáním podrobně popsaným v obžalobě. 2. Nejvyššímu soudu byl dne 8. 10. 2020 předložen trestní spis Krajského soudu v Brně, sp. zn. 52 T 8/2020, k rozhodnutí o návrhu tohoto soudu na delegaci. Podle soudu je z hlediska místní příslušnosti podstatné, že podstatná část jednání, pro které je podána obžaloba, se uskutečnila v Praze (viz výpověď obviněného M. S., úřední záznam o podaném vysvětlení P. K., J. P., P. F., svědecké výpovědi R. F., M. H., V. P., O. N., M. R. či J. Š., jakož i listinné důkazy). Stejně tak podstatný rozsah následku (resp. v konkrétním případě účinku) vzniklého popsaným jednáním, měl nastat podle soudu v Praze, kde jsou sídla příslušných finančních úřadů (z celkově zkrácené daně ve výši 260 052 340 Kč, měla být v obvodu Městského soudu v Praze v případech popsaných pod body ad I. – IV. obžaloby zkrácena daň v celkové výši 245 906 786 Kč). Krajský soud v Brně však zároveň konstatuje, že o jeho místní příslušnosti podle §18 odst. 1 tr. ř. nejsou pochybnosti, neboť trestná činnost měla být spáchána také v obvodu Krajského soudu v Brně, když část jednání popsaná pod bodem ad V. obžaloby se měla odehrát v Brně, kde měl nastat také následek (zkrácení daně ve výši 14 145 554 Kč). Krajský soud má za to, že v dané věci existují důležité důvody pro postup podle §25 tr. ř., které spočívají v okolnostech, za nichž mělo ke spáchání trestných činů dojít. Z obsahu spisového materiálu je podle soudu zřejmé, že hlavním organizátorem trestné činnosti měl být obviněný L. D., který působil v Praze, za kterým zejména obvinění M. S., P. K. a P. F. dojížděli z Aše. Obviněný M. S. měl v Praze pro L. D. vytvářet písemnosti a za obviněným J. P. jezdil L. D. s M. S. do jeho kanceláře v Praze, kde mělo docházet ke sjednávání obchodů s pohonnými hmotami. Podle výpovědi M. S. pracoval obviněný J. V. pro L. D. ve Stodůlkách, přičemž část telefonních hovorů, v nichž vystupuje J. V. jako P. K., je vedena přes buňky XY, Praha. Místem vzniku následku pak byl, mimo bod V. obžaloby, obvod Městského soudu v Praze. Následek, který měl nastat v obvodu Městského soudu v Praze, pak podle krajského soudu činí téměř 95% z celkově způsobeného následku. S rozsahem trestné činnosti, která měla být spáchána v obvodu Městského soudu v Praze, pak podle krajského soudu souvisí také množství důkazů, kterými mají být uvedené skutky prokazovány. K jednání, které podle krajského soudu zakládá místní příslušnost Krajského soudu v Brně, pouze obviněný M. V. uvedl, že nikoho dalšího z obviněných nezná a v Brně pouze podepsal nějaké papíry a odjel zpět do Olomouce. Obviněný D. S. pak pouze sdělil, že nějaké peníze vybral i v Brně. Ze spisového materiálu lze podle soudu dovodit, že obvinění měli být řízení hlavními pachateli, kteří měli trestnou činnost organizovat z Prahy. O rozsahu důkazů týkajících se jednání popsaného pod bodem ad V. obžaloby, kterým je určena místní příslušnost Krajského soudu v Brně, pak podle soudu svědčí i pouhých 242 stran listinným důkazů oproti několika tisícům stran listinných důkazů vztahujících se ke skutkům, které měly být spáchány v obvodu Městského soudu v Praze. Z obsahu spisového materiálu podle soudu dále vyplývá, že žádný z obviněných nemá bydliště v obvodu Krajského soudu v Brně. Obviněný L. D. bydlí v Hranicích u Aše, obviněný M. S., P. K., P. F. bydlí v Aši, obvinění J. W., M. S., J. K. a D. S. bydlí v Praze, obviněný J. P. pracuje v Praze, obviněný K. S. má trvalé bydliště v Praze, ale adresu pro doručování v okrese Rakovník a obviněný M. V. bydlí v Olomouci. Podle Krajského soudu v Brně by několikahodinové dojíždění obviněných k příslušnému soudu do Brna bylo v rozporu se zásadami rychlosti a hospodárnosti trestního řízení. Přikázání věci k příslušnému soudu do Prahy by podle krajského soudu bylo ve prospěch obhajovacích práv obviněných. Zásada rychlosti a hospodárnosti trestního řízení pak podle krajského soudu vystupuje do popředí, také pokud jde o místa bydliště svědků vyslechnutých v přípravném řízení. Ačkoli státní zástupce navrhuje pouze čtení výpovědí uvedených osob, nicméně s ohledem na zásadu ústnosti a bezprostřednosti a s ohledem na povahu projednávaného jednání považuje soud osobní výslech svědků za významný. Přitom podle soudu žádný z navržených 14 svědků nemá bydliště v obvodu Krajského soudu v Brně. 12 z nich má bydliště v Praze či v krátké dojezdové vzdálenosti, jeden svědek má bydliště v Ostravě a jeden v okrese Jičín. S ohledem na rozsah trestné činnosti, která měla být spáchána v obvodu Městského soudu v Praze lze podle soudu předpokládat návrhy na doplnění dokazování, přičemž i tyto důkazy budou mít podle soudu blízký vztah k Praze nebo k Aši, odkud část obviněných do Prahy dojížděla. 3. Krajský soud v Brně proto navrhl, aby Nejvyšší soud věc tomuto soudu odňal a přikázal ji Městskému soudu v Praze. 4. Nejvyšší soud zhodnotil důvody uvedené v návrhu soudu na delegaci a dospěl k následujícímu závěru. 5. V posuzované věci je obviněno 11 osob. Obvinění L. D., M. S., P. K., J. W., M. S., J. P., J. K., K. S. a M. V. měli spáchat zvlášť závažný zločin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle ustanovení §240 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 tr. zákoníku ve znění účinném do 30. 6. 2016 a obvinění P. F. a D. S. zločin legalizace výnosů z trestné činnosti podle §216 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. b), odst. 4 písm. b), c) tr. zákoníku ve znění účinném do 31. 5. 2015. 6. Podle §20 odst. 1 tr. ř. se koná společné řízení proti všem obviněným, jejichž trestné činy spolu souvisí, o všech útocích pokračujícího nebo hromadného trestného činu a o všech částech trvajícího trestného činu, pokud tomu nebrání důležité důvody. O jiných trestných činech se koná společné řízení tehdy, je-li takový postup vhodný z hlediska rychlosti a hospodárnosti řízení. Podle §21 odst. 2 tr. ř. společné řízení koná soud, který je příslušný konat řízení proti pachateli trestného činu nebo o nejtěžším trestném činu. Nejtěžším trestným činem je v tomto případě zvlášť závažný zločin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby dle §240 odst. 1,odst. 2 písm. a), odst. 3 tr. zákoníku, ve znění účinném do 30. 6. 2016. 7. Ke spáchání trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §240 tr. zákoníku může dojít jak aktivním jednáním (podáním daňového přiznání s nepravdivými údaji), tak i opomenutím jednání, ke kterému byl daňový subjekt povinen (jak tomu mělo být v tomto případě). Objektivní stránka žalovaného trestného činu měla být naplněna jednáním obviněných, kteří ve spolupachatelství ve větším rozsahu měli zkrátit daň, spáchat čin nejméně se dvěma osobami a spáchat čin ve velkém rozsahu, a k tomuto jednání mělo dojít v sídle příslušných finančních úřadů, kam měla být podle popisu skutku v obžalobě podávána daňová přiznání za zapojené společnosti. V případě trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §240 tr. zákoníku je tedy rozhodujícím z hlediska místní příslušnosti sídlo příslušného finančního úřadu (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 12. 2001, sp. zn. 11 Nd 340/2001 publikované v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu, svazek 13/2002, číslo judikátu T 338). Daňová přiznání měla být v tomto případě podávána podle sídla společností uvedených v obžalobě u místně příslušného správce daně Finančního úřadu pro Prahu 9, 10, 3, 8 nacházející se v obvodu působnosti Městského soudu v Praze, a také za jednu společnost (jednání pod bodem ad V. obžaloby) u příslušného Finančního úřadu Brno III. V obvodu působnosti Krajského soudu v Brně, který je tak podle výše uvedených kritérií místně příslušným soudem k projednání věci obviněných. 8. S ohledem na výše uvedené není pochyb o místní příslušnosti Krajského soudu v Brně k projednání věci. Obvod tohoto soudu je totiž místem spáchání zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §240 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 tr. zákoníku, který měl být spáchaný jednáním pod bodem ad V. obžaloby. Krajský soud v Brně ostatně svoji příslušnost nesporuje. 9. Podle §25 tr. ř. může být věc z důležitých důvodů odňata příslušnému soudu a přikázána jinému soudu téhož druhu a stupně. Pojem „důležité důvody“ sice není v zákoně blíže definován, ale je nepochybné, že se musí jednat o skutečnosti, jež budou svou povahou výjimečné, neboť ustanovení §25 tr. ř., dle něhož lze v určitých případech věc delegovat k jinému soudu, je zákonným průlomem do zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci, vyjádřené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly vybočení z výše citovaného ústavního principu. 10. Nejvyšší soud zjistil, že z obsahu trestního spisu Krajského soudu v Brně vyplývají skutečnosti konkrétně rozepsané v návrhu tohoto soudu na delegaci. Ve věci je obviněno 11 osob. Žádný z obviněných nemá bydliště v obvodu příslušného Krajského soudu v Brně. Deset obviněných má trvalé bydliště v Praze nebo v Aši a jeden obviněný (jednání pod bodem ad V. obžaloby má bydliště v Olomouci). Státní zástupce v dané věci navrhuje toliko čtení protokolů o výslechu svědků, a to u 13 osob (str. 15 obžaloby), z nichž v případě nutnosti jejich osobního slyšení u hlavního líčení však ani jedna nemá bydliště v obvodu příslušného Krajského soudu v Brně, když 10 z nich má bydliště v Praze či v příznivé dojezdové vzdálenosti k Praze (ve Středočeském kraji), jedna osoba bydlí v Ostravě, jedna v okrese Ústí nad Orlicí (Pardubický kraj) a jedna v okrese Jičín (Královéhradecký kraj). 11. Ačkoli obecně je nutno zdůraznit, že skutečnost, že obviněný nemá bydliště v obvodu příslušného soudu nebo skutečnost, že větší počet svědků navržených ke slyšení u hlavního líčení je z různých částí republiky, a nikoli z obvodu příslušného soudu, není všeobecně důležitým důvodem ve smyslu §25 tr. ř. k odnětí věci příslušnému soudu a jejímu přikázání jinému soudu, neboť se jedná o běžnou skutečnost, Nejvyšší soud shledává v tomto případě v mnohosti obviněných bydlících fakticky na místech vzdálených od příslušného Krajského soudu v Brně, a také s ohledem na další okolnosti případu, důležité důvody pro postup podle §25 tr. ř. 12. Jak bylo uvedeno, z obsahu trestního spisu vyplývají i další hlediska, ve kterých Nejvyšší soud spatřuje v tomto konkrétním případě důležité důvody pro rozhodnutí podle §25 tr. ř. V uvedené věci se obvinění měli zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle ustanovení §240 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 tr. zákoníku, ve znění účinném do 30. 6. 2016, dopustit tím, že realizovali v obžalobě popsané obchody s pohonnými hmotami, které jménem jednotlivých obchodních společností pořizovali od dodavatelů v Německu a Rakousku a dodávali odběratelům v České republice, aniž by vůči České republice zastoupené jednotlivými správci daně, řádně přiznali a uhradili příslušnou daň z přidané hodnoty. Z obsahu spisového materiálu vyplývá, že dohody obviněných, administrativní činnost (podpisy faktur, výběry a předávání peněz) fakticky v drtivé většině probíhala v Praze a okolí (viz např. č. l. 381 a násl. tr. spisu – výpověď obviněného M. S., č. l. 487 a násl. výpověď P. K.). 13. Odnětím trestní věci Krajskému soudu v Brně a jejím přikázáním Městskému soudu v Praze, jehož obvod je jednak také místem spáchání žalovaných trestných činů (nepodání daňových přiznání u místně příslušných správců daně), a v jehož obvodu fakticky probíhala jednání obviněných, která měla vyústit v opomenutí podání uvedených daňových přiznání u příslušných správců daně, v jehož obvodu bydlí většina obviněných a další mají příznivou dojezdovou vzdálenost (kromě obviněného M. V.), přímo v Praze nebo v příznivé dojezdové vzdálenosti má trvalé bydliště také podstatná většina případných svědků, bude nejlépe zabezpečena účast těchto osob u hlavního líčení. Tím bude dosaženo možného zkrácení doby trvání trestního řízení bez nadměrné zátěže pro tyto osoby. Tento postup je v tomto konkrétním případě vhodný jak z hlediska řádného objasnění věci, tak i z hlediska rychlosti a hospodárnosti řízení. 14. Na základě uvedených důvodů rozhodl Nejvyšší soud tak, jak je uvedeno ve výrokové části tohoto usnesení. Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 20. 10. 2020 JUDr. Michal Mikláš předseda senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:10/20/2020
Spisová značka:7 Td 53/2020
ECLI:ECLI:CZ:NS:2020:7.TD.53.2020.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Delegace
Dotčené předpisy:§25 tr. ř.
Kategorie rozhodnutí:D
Staženo pro jurilogie.cz:2021-01-31