ECLI:CZ:NS:2020:8.TDO.1088.2020.1
sp. zn. 8 Tdo 1088/2020-348
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 14. 10. 2020 o dovolání obviněného P. N. , nar. XY v XY, trvale bytem XY, doručovací adresa XY, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 19. 3. 2020, sp. zn. 55 To 70/2020, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 3 T 95/2018, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného P. N. odmítá .
Odůvodnění:
I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů
1. Rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne 21. 10. 2019, sp. zn. 3 T 95/2018, byl obviněný P. N. uznán vinným přečiny ublížení na zdraví podle §146 odst. 1 tr. zákoníku a výtržnictví podle §358 odst. 1 tr. zákoníku, jichž se dopustil tím, že
v Liberci, na komunikaci ulice XY v blízkosti křižovatky s ulicí XY dne 29. 5. 2018 okolo 17:30 hodin jako řidič motorového vozidla tovární značky BMW X5, registrační značky XY, po předchozí verbální rozepři při předjíždění M. S., nar. XY, který v té době jel na jízdním kole, poté, co své vozidlo odstavil v odstavném pruhu nedaleko č. p. XY a z vozidla vystoupil v době, kdy se k němu na kole blížil M. S., těsně před ním vstoupil do vozovky a rozpažil, čímž způsobil, že M. S. do něj narazil a z kola spadl na vozovku, načež došlo k další slovní rozepři, a tímto jednáním způsobil M. S., nar. XY, lehký prosak vazů mezi trnovými výběžky 3. až 7. krčního obratle, oděrku kůže levého lokte, nekrvácející, a zlomeninu háčku hákové kosti levého zápěstí, s obvyklou dobou léčby nepřesahující 4 týdny, a dále majetkovou škodu na cyklistickém vybavení a jízdním kole zn. Specialized ve výši 3 800 Kč.
2. Za uvedené přečiny byl obviněný odsouzen podle §146 odst. 1 tr. zákoníku za užití §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání deseti měsíců, jehož výkon mu byl podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání patnácti měsíců. Rovněž bylo rozhodnuto o nároku poškozeného na náhradu škody a nemajetkové újmy.
3. Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci jako soud odvolací usnesením ze dne 19. 3. 2020, sp. zn. 55 To 70/2020, odvolání obviněného podané proti shora citovanému rozsudku podle §253 odst. 3 tr. ř. odmítl pro nedostatek náležitostí stanovených v §249 odst. 1 tr. ř., neboť uvedená vada nebyla obviněným ani v dodatečné lhůtě odstraněna.
II. Z dovolání obviněného a vyjádření Nejvyššího státního zastupitelství
4. Proti uvedenému usnesení odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím obhájce z důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. dovolání, neboť odvolací soud odmítl odvolání proti rozsudku Okresního soudu v Liberci ze dne 21. 10. 2019, sp. zn. 3 T 95/2018, aniž byly pro takové rozhodnutí splněny procesní podmínky stanovené zákonem.
5. Obviněný se neztotožnil s argumentem odvolacího soudu (bod 10. odůvodnění napadeného usnesení), že obhájce byl soudem prvního stupně přípisem, který mu byl doručen dne 6. 1. 2020 (č. l. 282 spisu) vyzván, aby vady podaného odvolání odstranil ve lhůtě pěti dnů od doručení výzvy, a že byl upozorněn na následky neodstranění vad ve stanovené lhůtě. Toto tvrzení je podle názoru obviněného nepravdivé, neboť v uvedený den nebylo obhájci do datové schránky nic doručeno, a nebyla mu doručena ani žádná výzva k odstranění vad odvolání. Obhájce telefonickým dotazem na soud prvního stupně zjistil, že č. l. 282 spisu není dokladem o doručení výzvy k odstranění vad podání do jeho datové schránky v souladu s trestním řádem, ale je tam založen výpis z centrální evidence obyvatelstva. K uvedenému obviněný doplnil, že má-li v trestním řízení obhájce, musí mu být v souladu s ustanovením §62 odst. 1, 2 tr. ř. doručováno do datové schránky, což se prokazatelně nestalo, a tak nebyly splněny procesní podmínky pro vydání dovoláním napadeného usnesení.
6. Závěrem dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 19. 3. 2020, sp. zn. 55 To 70/2020, zrušil, včetně vadného řízení, které mu předcházelo, a aby přerušil výkon rozsudku Okresního soudu v Liberci ze dne 21. 10. 2019, sp. zn. 3 T 95/2018.
7. Státní zástupce působící u Nejvyššího státního zastupitelství v písemném vyjádření označil námitky obviněného za uplatněné v souladu s označeným důvodem dovolání (viz rozhodnutí č. 56/2012 Sb. rozh. tr.), nepovažoval je však za důvodné, protože obhájce dne 5. 11. 2019 doručil do datové schránky soudu (viz č. l. 277 spisu) blanketní odvolání založené na č. l. 278, které postrádalo jakékoliv odůvodnění. Poté, co nalézací soud marně doručoval rozsudek obviněnému, považoval za vhodnou možnost doručit mu výzvu k odstranění vad současně s žádostí o doručení rozsudku obviněnému prostřednictvím obhájce, a proto oba tyto požadavky zaslal obhájci společně (č. l. 281 spisu). Z doručenky připojené k č. l. 281 spisu (nikoliv tedy č. l. 282 spisu, jak mylně uvedl odvolací soud) je patrné, že obhájce JUDr. Vladimír Kašpar potvrdil převzetí uvedených písemností (tedy včetně předmětné výzvy) dne 6. 1. 2020. Na č. l. 282 spisu, které omylem zmínil odvolací soud, je skutečně obviněným uváděný výpis z evidence obyvatel, který se týká jen snahy soudu zjistit, kam je možno obviněnému doručit rozsudek. K pokynu odvolacího soudu byla posléze zaslána výzva k odstranění vad odvolání i obviněnému (č. l. 291 spisu), a ten ji podle doručenky připevněné na tomto čísle listu převzal dne 29. 2. 2020.
8. Z uvedeného je podle státního zástupce zřejmé, že odvolací soud v odůvodnění svého usnesení zaměnil č. l. 281 a 282 spisu. Omyl vznikl proto, že listy různých formátů se v této části spisu překrývají. Výzva k odstranění vad dovolání byla obhájci doručena v podobě listinné, nikoliv do jeho datové schránky (viz §62 odst. 1 tr. ř.). Možnost seznámit se s obsahem předmětné výzvy v listinné podobě však obhájce měl, a to nejpozději dne 6. 1. 2020, kdy potvrdil její převzetí. K absenci elektronického doručení státní zástupce odkázal na usnesení Ústavního soudu ze dne 3. 10. 2013, sp. zn. III. ÚS 1825/12, podle něhož není rozhodné, zda byly relevantní dokumenty poskytnuty obviněnému ve formě listinné nebo elektronické s tím, že „obě tyto formy jsou z ústavněprávního hlediska (poskytnutí práva na obhajobu) rovnocenné, protože obě zajištují stejně hodnotný informační zdroj, žádná z nich svého adresáta nediskriminuje. Pokud zákonodárce stanoví pořadí způsobů, jakými mají být písemnosti doručovány, a preferuje přitom způsob doručování do datových schránek, činí tak z takových důvodů (např. hospodárnosti, rychlosti řízení), jež v daných souvislostech nemají žádnou ústavněprávní relevanci“. Za podstatné v přezkoumávané věci státní zástupce považoval, že se obhájce o obsahu výzvy prokazatelně dozvěděl (jde o jinou situaci než v nálezu ze dne 31. 1. 2017, sp. zn. III. ÚS 2944/16).
9. Státní zástupce usoudil, že i když je doručování obhájci do datové schránky prioritní, tak lze použít i jiný způsob doručení, je-li pro to důvod. Pokud se obviněný či jeho obhájce dozví o obsahu předmětné písemnosti z její listinné podoby, je neodůvodněná absence doručení takové písemnosti do datové schránky porušením pořadí způsobů doručování stanoveného ustanovením §62 odst. 1 tr. ř. I takové nikoliv elektronické doručení však zůstává účinným doručením ve smyslu citovaného ustanovení. Obviněnému i jeho obhájci předmětná výzva doručena byla (viz č. l. 281 a 291 spisu). Odvolání neobsahovalo žádné odůvodnění, které pro svou absenci bylo vadou v potřebných náležitostech dovolání (§249 odst. 1 tr. ř. ) . Nalézací soud tedy obhájce obviněného upozorňoval na existenci vady, o níž tento obhájce již od samotného počátku věděl. Z těchto důvodů státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. dovolání odmítl, neboť jde o dovolání zjevně neopodstatněné.
10. Vyjádření státního zástupce bylo zasláno obviněnému k případné replice, ale ten k němu do dne konání neveřejného zasedání Nejvyššímu soudu žádné připomínky neuvedl.
III. Přípustnost dovolání
11. Nejvyšší soud jako soud dovolací nejprve shledal, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.).
12. Obviněný dovolání podal podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. Smyslem tohoto dovolacího důvodu je umožnit oprávněné osobě, aby se domohla přezkoumání věci v řádném přezkumném řízení, které provedeno nebylo, ač podle zákona mělo být konáno, takže dovolatel byl zkrácen ve svém právu na přístup k soudu druhého stupně (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 11. 2002, sp. zn. 7 Tdo 916/2002, publikované v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu, svazek 20, ročník 2003, pod číslem T – 491).
13. Dovolání lze podrobit věcnému přezkumu pouze v případě, že bylo podáno v souladu s označenými dovolacími důvody podle §265b odst. 1 tr. ř., a proto Nejvyšší soud posuzoval, zda dovolání obviněného splňuje zákonem stanovené podmínky podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., podle něhož je možné dovolání podat, bylo-li rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí, nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k) §265b odst. 1 tr. ř.
14. Uvedený důvod představuje tři alternativy, a to, že řádný opravný prostředek byl zamítnut z tzv. formálních důvodů podle §148 odst. 1 písm. a) a b) tr. ř. nebo podle §253 odst. 1, přestože nebyly splněny procesní podmínky stanovené pro takové rozhodnutí (§253 odst. 2 tr. ř.), nebo odvolání bylo odmítnuto pro nesplnění jeho obsahových náležitostí podle §253 odst. 3 tr. ř., ačkoli oprávněná osoba nebyla řádně poučena nebo jí nebyla poskytnuta pomoc při odstranění vad odvolání (viz §253 odst. 4 tr. ř.), anebo řádný opravný prostředek byl zamítnut z jakýchkoli jiných důvodů, ale řízení předcházející napadenému rozhodnutí je zatíženo vadami, které jsou ostatními dovolacími důvody podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. [srov. ŠÁMAL, P. a kol. Trestní řád II. §157 až 314s. Komentář. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 3175].
15. Podle obsahu podaného dovolání, jímž obviněný vytýká, že nemělo být jeho odvolání odmítnuto podle §253 odst. 3 tr. ř., naplnil druhou z uvedených alternativ, protože soud druhého stupně odvolání obviněného, které nebylo odůvodněno, odmítl pro nesplnění obsahových náležitostí uvedených v §249 odst. 1 tr. ř. Obviněný měl za to, že nebyly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí, a že postup soudu nebyl správný a domáhal se věcného přezkumu jím podaného odvolání. Protože uvedené námitky na označený dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. dopadají, Nejvyšší soud zkoumal, zda je dovolání důvodné.
IV. Důvodnost dovolání
16. Obviněný na základě podaného dovolání shledává rozhodnutí odvolacího soudu, jímž bylo odmítnuto jeho odvolání podle §253 odst. 3 tr. ř., nesprávným, neboť jeho obhájce neobdržel výzvu k odstranění nedostatků podaného odvolání do datové schránky, protože dne 6. 1. 2020 mu do datové schránky žádná písemnost nedošla. Rovněž poukázal na nesprávnost tvrzení odvolacího soudu, že by doklad o tomto doručení měl být připojen u č. l. 282, neboť dotazem na soud prvního stupně obhájce zjistil, že u tohoto čísla listu takový doklad není, ale je tam založena jiná písemnost. Obhájce též zdůraznil, že účinky doručení mohou nastat jen v případě, je-li doručeno do datové schránky, což se v této věci prokazatelně nestalo.
17. Z obsahu přezkoumávaného rozhodnutí vyplývá, že odvolání bylo podané v zákonné lhůtě, ale nedostačovalo po obsahové stránce, protože se v něm sdělovalo jen to, že směřuje proti výroku o vině, trestu a náhradě škody. Takto podané odvolání podle odvolacího soudu nesplňovalo náležitosti obsahu odvolání podle §249 odst. 1 tr. ř., neboť v něm nebyly popsány vady rozsudku ani předcházejícího řízení. Uvedený nedostatek nebyl odstraněn ani tehdy, když předsedkyně senátu soudu prvního stupně obhájce vyzvala přípisem, který mu byl doručen dne 6. 1. 2020 (č. l. 282), aby vady podaného odvolání odstranil ve lhůtě pěti dnů od doručení výzvy. O obsahovaných náležitostech odvolání a následcích neodstranění vad ve stanovené lhůtě byl poučen i obviněný, a to přípisem, který mu byl doručen dne 29. 2. 2020. Protože odvolání nebylo ani ve stanovené lhůtě odůvodněno, stále nesplňovalo náležitosti podle §249 odst. 1 tr. ř., volil odvolací soud postup podle §253 odst. 3 tr. ř.
18. Nejvyšší soud považuje za nutné zdůraznit, že podle §253 odst. 3 tr. ř. odvolací soud odmítne odvolání, které nesplňuje náležitosti obsahu odvolání. Podle ustanovení §249 odst. 1 tr. ř. o dvolání musí být ve lhůtě uvedené v §248 odst. 1 tr. ř. nebo v další lhůtě k tomu stanovené předsedou senátu soudu prvního stupně podle §251 tr. ř. také odůvodněno tak, aby bylo patrno, v kterých výrocích je rozsudek napadán a jaké vady jsou vytýkány rozsudku nebo řízení, které rozsudku předcházelo. O tom musí být oprávněné osoby poučeny. Uvedený požadavek plyne z toho, že právo na odvolání je ovládáno dispoziční zásadou, a je-li věcí oprávněné osoby, zda proti rozsudku podá odvolání či nikoliv, musí být právě tak v její dispozici, v jakém rozsahu a z jakých důvodů tak učiní. Tím, do jaké míry oprávněná osoba naplní své odvolací právo, stanoví vlastně rozsah přezkumu odvolacího soudu, jehož meze nesmí být až na zákonem stanovené výjimky překročeny [srov. ŠÁMAL, P. a kol. Trestní řád II. §157 až 314s. Komentář. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 2990].
19. V přezkoumávané věci bylo odvolacímu soudu předloženo odvolání obviněného na č. l. 278 spisu proti rozsudku Okresního soudu v Liberci ze dne 21. 10. 2019, sp. zn. 3 T 35/2018. Předeslat lze, že tento rozsudek obsahuje poučení „odvolání musí být v uvedené lhůtě (8 dnů od jeho doručení) odůvodněno tak, aby bylo patrno, ve kterých výrocích je rozsudek napadán a jaké vady jsou vytýkány rozsudku nebo řízení, které mu předcházelo“ (č. l. 276 spisu). Tento rozsudek byl obhájci obviněného JUDr. Vladimíru Kašparovi doručen dne 31. 10. 2019 (č. l. 276 spisu). Dne 5. 11. 2019 obhájce soudu prvního stupně do datové schránky zaslal podání označené jako „odvolání obžalovaného proti rozsudku“ (č. l. 277), z jehož obsahu (č. l. 278) je patrné pouze to, že „směřuje vůči výroku o vině, trestu a náhradě škody napadeného rozsudku“.
20. Z důvodu, že se obviněnému nepodařilo doručit rozsudek soudu prvního stupně (č. l. 279, 280 spisu), a protože podané odvolání neobsahovalo náležitosti vymezené v §249 odst. 1 tr. ř., předsedkyně senátu soudu prvního stupně vyzvala na základě pokynu ze dne 19. 12. 2019 obhájce, aby ve lhůtě 5 dnů odstranil vady odvolání a upozornila ho, že pokud tak neučiní ve stanovené lhůtě, bude podle §253 odst. 3 tr. ř. odmítnuto. Rovněž obhájce požádala o doručení rozsudku obviněnému. Tento pokyn byl kanceláří soudu podle razítka vypraven dne 20. 12. 2019 (č. l. 281). U tohoto pokynu je připojen zpáteční poštovní lístek dokladující doručení písemnosti označené jako „3 T 95/2018-281 přípis, doručení písemnosti“, jež podle razítka převzala kancelář obhájce JUDr. Vladimíra Kašpara dne 6. 1. 2020.
21. Soud prvního stupně dne 10. 2. 2020 na obviněného vydal příkaz k zatčení (č. l. 283 spisu). Následující den 11. 2. 2020, byla z e-mailové adresy „L. Z.-z.-k..cz“ soudu zaslána zpráva potvrzující převzetí rozsudku obviněným (č. l. 286 spisu), k níž byla připojena i kopie doručenky (č. l. 287 spisu) svědčící o tom, že rozsudek byl obviněnému doručen dne 4. 2. 2020 (č. l. 285 a 288 spisu).
22. Dne 14. 2. 2020 bylo odvolání obviněného předloženo Krajskému soudu v Ústí nad Labem – pobočce v Liberci (č. l. 289 spisu), jenž dne 18. 2. 2020 vrátil věc soudu prvního stupně bez meritorního rozhodnutí, neboť odvolání nesplňovalo náležitosti podle §249 odst. 1 tr. ř., o čemž byl správně nalézacím soudem poučen přípisem doručeným dne 6. 1. 2020 pouze obhájce obviněného (§251 odst. 1 tr. ř.), avšak obviněný nikoli, a proto bylo nutné uvedený nedostatek v poučení odstranit (č. l. 290 spisu). Soud prvního stupně přípisem ze dne 19. 2. 2020 vyzval obviněného k odstranění vad podle pokynů odvolacího soudu ve lhůtě osmi dnů od doručení výzvy (č. l. 291 spisu). Výzva byla doručena obviněnému prostřednictvím Policie České republiky dne 29. 2. 2020, o čemž svědčí jednak doručenka založená u č. l. 291 spisu, a jednak záznam o doručení písemnosti vyhotovený policií (č. l. 294 spisu).
23. Odvolání obviněného, které nebylo ve stanovených lhůtách doplněno, bylo opětovně předloženo soudu druhého stupně (č. l. 295 spisu), a dne 19. 3. 2020 odvolací soud vydal v neveřejném zasedání nyní přezkoumávané rozhodnutí (č. l. 296 spisu).
24. Nejvyšší soud na základě uvedených skutečností shledal, že odvolací soud postupoval zcela s respektem k právům obviněného a jeho obhájce. Nepochybné je, že obhájce, jenž podal v zákonné lhůtě podle §248 odst. 1 tr. ř. odvolání, v něm uvedl pouze to, že směřuje proti výroku o vině, trestu a náhradě škody. Odvolání tedy nebylo odůvodněno tak, aby bylo patrno, jaké vady jsou vytýkány rozsudku nebo řízení předcházejícímu jeho vydání, a proto nesplňovalo podmínky podle §249 odst. 1 tr. ř., přičemž o tom, že takové odůvodnění je třeba v odvolání uvést, byli obviněný i jeho obhájce v rozsudku poučeni. Odvolací soud taktéž zajistil, že výzva k tomu, aby byly vady odvolání ve stanové lhůtě odstraněny, kterou soud prvního stupně obhájci obviněného v souladu s §251 odst. 1 tr. ř. zaslal, a ten ji dne 6. 1. 2020 převzal, byla zaslána dodatečně i obviněnému, jenž byl jejím prostřednictvím opětovně poučen jednak o nutnosti odvolání doplnit, jednak o následcích, které v případě, že tak neučiní, mohou nastat (srov. rozhodnutí č. 1/2005 Sb. rozh. tr.). A to přesto, že platí, že má-li obviněný obhájce, který za něj podá odvolání, jež nesplňuje náležitosti obsahu odvolání (§249 odst. 1 tr. ř.), předseda senátu zašle výzvu k odstranění vad odvolání podle §251 odst. 1 tr. ř. toliko obhájci obviněného (srov. rozhodnutí č. 45/2017 Sb. rozh. tr.).
25. Z ustanovení §251 odst. 1 tr. ř. vyplývá, že předseda senátu (samosoudce) ve výzvě k odstranění vad podaného odvolání uvede nejen zákonnou lhůtu pěti dnů, v níž je nutno zjištěné vady odstranit, ale současně též určí konkrétní událost (okamžik), která je relevantní pro počátek běhu této lhůty (např. může za takovou událost stanovit den doručení uvedené výzvy). Splnění obou těchto předpokladů je nezbytné pro závěr, že lhůta pěti dnů byla v souladu se zákonem stanovena, a jen za dodržení těchto podmínek lze rozhodnout o odmítnutí odvolání podle §253 odst. 3 tr. ř. (viz rozhodnutí č. 23/2005 Sb. rozh. tr.). Rozhodným pro stanovení počátku ve výzvě uvedené lhůty je především okamžik, kdy je výzva obhájci dána na vědomí. Je proto nezbytné, aby byl způsob, či postup dání této výzvy na vědomí, prokazatelný, protože tato lhůta začíná plynout až od okamžiku, kdy se o ní ten, komu je adresována, doví. Z uvedeného je patrné, že je nutné, aby výzva k odstranění vad byla příjemci dána na vědomí způsobem, z něhož je zřejmé, zda příjemce tuto výzvu obdržel, a kdy se tak stalo, tedy je potřeba takovou výzvu doručit.
26. Soud prvního stupně v přezkoumávané věci respektoval výše uvedené podmínky, neboť okolnost, že obhájci byla výzva doručena, dokladuje zpáteční lístek založený u č. l. 281, podle kterého výzva poštou byla jeho advokátní kanceláři předána dne 6. 1. 2020. Nalézací soud tedy postupoval podle §251 odst. 1 tr. ř., že nesplňuje-li odvolání, které za obviněného podal obhájce, náležitosti obsahu odvolání podle §249 odst. 1 tr. ř., vyzve ho předseda senátu, aby vady odstranil ve lhůtě pěti dnů, kterou mu zároveň stanoví, a upozorní ho, že jinak bude odvolání odmítnuto podle §253 odst. 3 tr. ř. Pokud k doplnění odvolání nedošlo, a obviněný i obhájce byli řádně poučeni, nepochybil odvolací soud, jestliže postupoval podle §253 odst. 3 tr. ř., a toto odvolání, které nebylo odůvodněno, bez meritorního přezkoumání odmítl.
27. K námitkám obviněného uplatněným v dovolání, jimiž vytýkal, že uvedená výzva mu nebyla zaslána do datové schránky a že ji neobdržel, považuje Nejvyšší soud za nutné uvést, že neobstojí výhrada, že zpáteční lístek o doručení výzvy podle §251 odst. 1 tr. ř. ze dne 6. 1. 2020, o který se odvolací soud v odůvodnění usnesení opíral, není založen u č. l. 282 spisu, protože jde o malichernou výhradu. Rozhodné je, že obhájce nečerpal z obsahu spisu, ale pouze z telefonického hovoru s trestní kanceláří soudu, jak sám uvedl, nemohl posoudit stav spisu a doručenek. Po nahlédnutí do spisového materiálu je totiž zřejmé, že jde o formální nepřesnost, neboť zmiňovaný zpáteční lístek je připevněn u č. l. 281 spisu, jak uvedl ve svém vyjádření i státní zástupce, a tato nesrovnalost je tudíž pro obsahové posouzení věci zcela nepodstatná.
28. Výhrada, že obhájci nebylo doručováno do datové schránky, a proto jiné doručení, v tomto případě prostřednictvím České pošty, není možné, je rovněž za zjištěných okolností neopodstatněná. Lze k ní uvést, že doručováním se rozumí úkon, jehož cílem je zajistit, aby se písemnost pocházející zpravidla od orgánu činného v trestním řízení dostala nebo alespoň mohla dostat do rukou adresáta. Způsoby, jakým se mají doručovat písemnosti, jsou upraveny v ustanovení §62 až 64a tr. ř., kde jsou stanoveny zásady, aby osoby, jichž se úkony trestního řízení týkají, o nich byly řádně a včas vyrozuměny a aby pokud možno, nemohly mařit účinky s doručením spojené.
29. Podle §62 odst. 1, 2 tr. ř. platí, že nebyla-li písemnost doručena při úkonu trestního řízení, doručuje ji orgán činný v trestním řízení do datové schránky. Není-li možné doručit písemnost tímto způsobem, doručuje ji orgán činný v trestním řízení sám nebo prostřednictvím provozovatele poštovních služeb a v případě, že by takové doručení nebylo úspěšné, i prostřednictvím orgánu obce. Datovou schránkou se rozumí elektronické úložiště, které je určeno mj. k provádění úkonů vůči orgánům veřejné moci (srov. §2 odst. 1 zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů, v platném znění; dále „zákon č. 300/2008 Sb.“).
30. Z obsahu spisu vyplynulo, že obhájci nebyla výzva doručována do datové schránky, nýbrž, jak je výše uvedeno, byla vložena do obálky a zaslána obhájci na adresu jeho advokátní kanceláře. Jak plyne z §62 odst. 1 tr. ř., takový postup je zákonem umožněn tehdy, „není-li možné doručit písemnost do datové schránky“. Nejvyšší soud za účelem objasnění naplnění této podmínky v přezkoumávané věci, v níž je zřejmé z obsahu č. l. 281 spisu, že byla obhájci ve stejné obálce zasílána jak výzva, tak i rozsudek, aby byl prostřednictvím obhájce doručen obviněnému, vyžádal od soudu prvního stupně k důvodům tohoto postupu vyjádření. Toto podala předsedkyně senátu soudu prvního stupně (č. l. 339 spisu), která uvedla, že poštovní přepravu volila z hlediska ekonomie řízení, neboť současně s výzvou zasílala obhájci ještě žádost o doručení rozsudku obviněnému a rozsudek samotný, jež měly formu listiny. Protože tyto skutečnosti plynou z obsahu spisu, lze uzavřít, že v tomto případě, byly podmínky podle §62 odst. 1 tr. ř. pro to, aby obhájci uvedené podklady nebyly zasílány datovou schránkou, ale poštou, splněny.
31. K uvedenému Nejvyšší soud, v souladu s vyjádřením státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství, považuje za nutné zdůraznit, že tato forma doručení nebrání tomu, aby bylo doručení účinné a byly s ním spojovány procesní důsledky, protože z hlediska zajištění práva na obhajobu je nerozhodné, zda relevantní dokumenty byly poskytnuty v podobě listinné nebo elektronické - obě tyto formy jsou z ústavněprávního hlediska (poskytnutí práva na obhajobu) rovnocenné, protože obě zajištují stejně hodnotný informační zdroj, žádná z nich svého adresáta nediskriminuje. Pokud zákonodárce stanoví pořadí způsobů, jakými mají být písemnosti doručovány, a preferuje přitom způsob doručování do datových schránek, činí tak z takových důvodů (např. hospodárnosti, rychlosti řízení), jež v daných souvislostech nemají žádnou ústavněprávní relevanci (srov. přiměřeně usnesení Ústavního soudu ze dne 3. 10. 2013, sp. zn. III. ÚS 1825/12). Soudu proto za těchto okolností nebránilo, aby obhájci poštou uvedenou zásilku zaslal.
32. Nejvyšší soud též ověřoval, zda má opodstatnění tvrzení obhájce, že uvedenou výzvu k doplnění odvolání neobdržel, a proto tuto skutečnost sám ověřoval. Na jeho žádost obhájce JUDr. Vladimír Kašpar dne 4. 9. 2020 (č. l. 329 spisu) sdělil, že razítko na doručence založené u č. l. 281 spisu, je razítkem jeho advokátní kanceláře, a že zásilku tam označenou převzala tehdejší pracovnice advokátní kanceláře paní L. Z. Obhájce dále uvedl, že má za to, že obsahem doručované zásilky nebyla výzva k odstranění vad odvolání, ale pouze žádost o doručení rozsudku obviněnému, a že se domnívá, že žádná taková výzva adresovaná obhájci neexistuje, což mu mělo být i telefonicky potvrzeno trestní kanceláří Okresního soudu v Liberci.
33. K ověření tvrzení obhájce o telefonickém sdělení bylo Nejvyšším soudem vyžádáno vyjádření příslušné pracovnice soudu prvního stupně. Rejstříková vedoucí Okresního soudu v Liberci paní M. S. v návaznosti na to Nejvyššímu soudu sdělila (č. l. 339 verte spisu), že byla telefonicky kontaktována pracovnicí advokátní kanceláře JUDr. Vladimíra Kašpara, a to poté, co v předchozích dnech byl dotazován jiný zaměstnanec soudu, který na otázku, zda byla obhájci zaslána výzva k odstranění vad odvolání datovou schránkou, sdělil, že asi nebyla, ale ať se pro jistotu obrátí přímo na paní S. Ta po nahlédnutí do ISAS pracovnici advokátní kanceláře informovala, že výzva jim do datové schránky skutečně zaslána nebyla, ale byla jim zaslána společně se žádostí o doručení rozsudku obviněnému prostřednictvím České pošty v jednom dokumentu. Připustila, že zaměstnanec soudu, který sdělil, že výzva obhájci zaslána nebyla, zřejmě vycházel ze skutečnosti, že u dokumentu „přípis obhájci ze dne 20. 12. 2019“ v programu ISAS není potvrzení o doručení písemnosti do datové schránky.
34. K požadavku Nejvyššího soudu předsedkyně senátu 3 T Okresního soudu v Liberci JUDr. Lenka Zhoufová (č. l. 339 spisu) kromě již uvedeného (bod 30.) sdělila, že pokyn na č. l. 281 spisu zpracovávala protokolující úřednice R. S., a že obsahoval i žádost o doručení rozsudku (s doručenkou) obviněnému, jenž si rozsudek nepřebíral a nepodařilo se mu jej doručit ani prostřednictvím Policie České republiky, neboť nespolupracoval a doručení písemnosti se vyhýbal (č. l. 280 spisu). Předsedkyně senátu rovněž vysvětlila, že přípis byl celý napsán na jeden list, a nebyl tudíž rozdělen, aby výzva k odstranění závad podaného odvolání byla zaslána do datové schránky a žádost o doručení rozsudku byla zaslána obálkou. Zvolený postup odpovídal ekonomickému i praktickému hledisku.
35. Za účelem ověření autentického textu přípisu zaslaného obhájci obviněného na základě pokynu předsedkyně senátu založeného na č. l. 281 spisu, který byl dne 20. 12. 2019 vyhotoven protokolující úřednicí R. S., a byl vložen do obálky, jejíž převzetí dne 6. 1. 2020 obhájce nevyloučil, a na nějž předsedkyně senátu JUDr. Lenka Zhoufová i rejstříková vedoucí M. S. odkazovaly, Nejvyšší soud vyžádal jeho obsah ze systému ISAS Okresního soudu v Liberci. Jeho text uvedený na jednom listě zní: „…dle pokynu samosoudkyně JUDr. Lenky Zhoufové Vás vyzývám, abyste ve lhůtě 50 dnů od obdržení této výzvy odstranil vady podaného odvolání tak, by bylo v souladu s ust. §249 odst. 1 tr. řádu. Dále Vás upozorňuji, že pokud tak ve stanovené lhůtě neučiníte, bude odvolání postupem dle §253 odst. 3 tr. řádu odmítnuto.“ V dalším odstavci na stejné straně téhož listu je poté uvedeno „Zároveň Vás žádám o doručení přiloženého rozsudku vašemu klientovi. Nedaří se nám mu doručit rozsudek ani prostřednictvím pošty ani prostřednictvím policie. Jím podepsanou doručenku s datem převzetí, prosím vraťte zpět podepsanému soudu. Nepřevezme-li si obžalovaný písemnost, je pravděpodobné, že na něj bude vydán i z důvodu jeho nespolupráce s PČR zatykač.“
36. Na základě všech těchto ověřených skutečností Nejvyšší soud zjistil, že není možné vyhovět námitkám obhájce o tom, že výzvu dne 6. 1. 2020 neobdržel, protože předmětná obálka ji neobsahovala. Jestliže totiž obdržel výzvu k předání rozsudku i vlastní rozsudek pro obviněného, o čemž svědčí i to, že jej jeho pracovnice L. Z. obviněnému též doručila a zpáteční lístek odeslala na soud (viz č. l. 286, 287), tak je logicky vyloučeno, aby výzvu k odstranění vad obhájce neobdržel, jak opakovaně tvrdil, protože oba požadavky byly napsány na stejné straně jednoho listu a bezprostředně na sebe navazovaly. Proto lze uzavřít, že obhájci byla výzva dána na vědomí a tudíž mohly nastat i účinky s ní spojené.
37. Nejvyšší soud s ohledem na to, že z obsahu textu výzvy, jež byla obhájci zaslána, zjistil, že pracovnice soudu v rozporu s pokynem předsedkyně senátu (č. l. 281 spisu) do jejího textu nesprávně uvedla „…Vás vyzývám, abyste ve lhůtě 50 dnů od obdržení… “, pro úplnost zmiňuje, že obhájce až do konání neveřejného zasedání dne 19. 3. 2020 svou povinnost podle §249 odst. 1 a §251 odst. 1 tr. ř. nesplnil, a to ani s přihlédnutím k této nesprávně uvedené lhůtě, která uplynula dne 25. 2. 2020. K takovému závěru je rovněž vhodné uvést, že podle judikatury Nejvyššího soudu jde v případě §251 odst. 1 tr. ř. o lhůtu stanovenou zákonem, procesní a propadnou, kterou nelze prodloužit (srov. rozhodnutí č. 59/2002 Sb. rozh. tr.). Pro tento závěr svědčí i další obsahová součást výzvy, totiž upozornění na následek nesplnění výzvy, kterým je odmítnutí odvolání (viz užitou formulaci „… jinak bude odvolání odmítnuto …“). V praxi však převažuje názor, že lhůta pěti dnů stanovená předsedou senátu soudu prvního stupně k odstranění vad obsahových náležitostí odvolání podle §251 odst. 1 tr. ř. není propadná, proto uvedené vady lze odstranit i po jejím uplynutí. Má-li odvolací soud v době rozhodování o podaném odvolání již k dispozici podání, jímž odvolatel k výzvě předsedy senátu soudu prvního stupně odstranil vady obsahových náležitostí odvolání, i když se tak stalo po uplynutí stanovené lhůty pěti dnů, nemůže takové odvolání odmítnout podle §253 odst. 3 tr. ř. (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 11. 2007, sp. zn. 5 Tdo 1261/2007, publikované v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu svazek 43, ročník 2008, pod číslem T – 1066, a nález Ústavního soudu ze dne 3. 8. 2005, sp. zn. IV. ÚS 276/04, uveřejněn pod č. 149, ve sv. 38 Sb. nál. a usn. ÚS ČR). I když výklad povahy uvedené lhůty není jednoznačný, pro závěry učiněné v této trestní věci nejsou podstatné, protože obhájce obviněného své povinnosti ve smyslu §249 odst. 1 a §251 odst. 1 tr. ř. nesplnil ani při výše uvedené benevolenci soudu prvního stupně, protože ani v takto širokém období téměř dvou a půl měsíce (od 6. 1. do 19. 3. 2020) podané odvolání nedoplnil. Neučinil tak ani přesto, že sám blanketní odvolání, jež zcela postrádalo specifikaci vad vytýkaných rozhodnutí soudu prvního stupně, případně řízení, jež rozsudku předcházelo, podal (č. l. 278 spisu), ačkoli byl o jeho náležitostech řádně soudem prvního stupně v rozsudku poučen (č. l. 276 spisu). Rovněž je vhodné připomenout, že soud prvního stupně vyzýval k odstranění vad odvolání i obviněného (č. l. 291 spisu), jemuž byla výzva doručena dne 29. 2. 2020 Policií České republiky, avšak ani na tuto výzvu nebylo ze strany obhajoby reagováno.
V. Závěr
38. Nejvyšší soud na základě všech uvedených úvah a zjištění dospěl k závěru, že dovolání obviněného je nedůvodné, protože v přezkoumávané věci byly splněny všechny procesní podmínky stanovené zákonem pro rozhodnutí o odmítnutí odvolání obviněného podle §253 odst. 3 tr. ř., a tudíž nebyl naplněn důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. Tento závěr vyplynul z obsahu přezkoumávaných rozhodnutí i připojeného spisového materiálu, jež dotvrdily výsledky vlastního šetření učiněného Nejvyšším soudem. Z těchto důvodů, když Nejvyšší soud shledal, že napadené rozhodnutí netrpí vytýkanými vadami, dovolání obviněného jako zjevně neopodstatněné podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 14. 10. 2020
JUDr. Milada Šámalová
předsedkyně senátu