ECLI:CZ:NS:2020:8.TDO.261.2020.1
sp. zn. 8 Tdo 261/2020-423
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 24. 3. 2020 o dovolání obviněného V. K. , nar. XY v XY, trvale bytem XY, okres Mladá Boleslav, nyní ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Jiřice, proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 2. 10. 2019, sp. zn. 9 To 269/2019, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Mladé Boleslavi pod sp. zn. 21 T 16/2019, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného V. K. odmítá .
Odůvodnění:
I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů
1. Rozsudkem Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 7. 8. 2019, sp. zn. 21 T 16/2019, byl obviněný V. K. uznán vinným v bodě 1) zvlášť závažným zločinem loupeže podle §173 odst. 1 tr. zákoníku, v bodě 2) přečinem neoprávněného užívání cizí věci podle §207 odst. 1 tr. zákoníku a přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, a v bodě 3) přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku a přečinem krádeže podle §205 odst. 2 tr. zákoníku, jichž se dopustil tím, že
1) dne 17. 2. 2019 v době kolem 16:20 hod. v Mladé Boleslavi, v ulici XY, v objektu prodejny Kaufland, na pánských toaletách, v okamžiku, kdy poškozený J. D., nar. XY, vykonával potřebu, do něho strčil oběma rukama, poškozený spadl na zeď a poté na zem, a v tento moment strhl obviněný ležícímu poškozenému z levého ramene pánskou koženou taštičku s obsahem dioptrických brýlí a tiketu Sportky, a z místa utekl, čímž způsobil poškozenému J. D., nar. XY, škodu odcizením věcí ve výši 2.245 Kč a zranění spočívající v tržné ráně temene hlavy vlevo s obvyklou dobou léčení 7 až 10 dnů,
2) dne 27. 9. 2018 v době kolem 10:00 hodin v šatně areálu E. M. XY, okres Mělník se v průběhu výkonu pracovní činnosti zmocnil klíčů od vozidla značky Ford Tourneo Connect, RZ XY, šedé metal barvy, v hodnotě nejméně 50.000 Kč, z majetku firmy SEL-STAV, s. r. o., Korunní č. p. 588, Praha 2, které neoprávněně užíval k jízdě až do dne 9. 1. 2019, tj. do doby jeho nálezu a vydání, a tuto činnost vykonával přesto, že rozsudkem Okresního soudu Mělník ze dne 20. 1. 2016, sp. zn. 14 T 5/2016, s právní mocí 15. 3. 2016, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 15. 3. 2016, sp. zn. 10 To 118/2016, mu byl vedle souhrnného nepodmíněného trestu odnětí svobody v trvání třiceti měsíců, uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu dvou let, který dosud z důvodu výkonu trestu odnětí svobody nevykonal,
3) dne 1. 10. 2018 v době kolem 6:44 hod. v obci Bezno, okres Mladá Boleslav, na pozemní komunikaci č. I/16, řídil motorové vozidlo zn. Ford Tourneo Connect, RZ XY, šedé metal barvy, do ulice XY, kde na čerpací stanici K.-P. natankoval pohonné hmoty značky DieselPro v množství 44,56 litrů v hodnotě 1.435 Kč, a bez zaplacení z místa ujel, čímž způsobil škodu provozovateli benzinové čerpací stanice P. Š., sídlo XY, a tuto činnost vykonával přesto, že rozsudkem Okresního soudu Mělník ze dne 20. 1. 2016, sp. zn. 14 T 5/2016, právní moc dne 15. 3. 2016, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 15. 3. 2016, sp. zn. 10 To 118/2016, mu byl vedle souhrnného nepodmíněného trestu odnětí svobody v trvání třiceti měsíců, uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu dvou let, který dosud z důvodu výkonu trestu odnětí svobody nevykonal,
a uvedeného jednání se dopustil přesto, že byl za takový čin rozsudkem Okresního soudu Mělník ze dne 20. 1. 2016, sp. zn. 14 T 5/2016, s nabytím právní moc 15. 3. 2016, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 15. 3. 2016, sp. zn. 10 To 118/2016, odsouzen mimo jiné za pokračující přečin krádeže podle §205 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání třiceti měsíců, který vykonal dne 10. 7. 2018.
2. Za uvedené trestné činy byl obviněný odsouzen podle §173 odst. 1 tr. zákoníku a §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání tří roků, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle §73 odst. 1 tr. zákoníku mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dva roky. Rovněž byl podle §226 písm. a) tr. ř. zproštěn obžaloby státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Mladé Boleslavi ze dne 11. 6. 2019, sp. zn. 1 ZT 16/2019, pro skutek, jímž měl spáchat pokračující zvlášť závažný zločin znásilnění podle §185 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, a bylo též rozhodnuto o náhradě škody.
3. Krajský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 2. 10. 2019, sp. zn. 9 To 269/2019, o odvoláních obviněného a státního zástupce podaného v neprospěch obviněného rozhodl tak, že I. z podnětu odvolání státního zástupce rozsudek soudu prvního stupně podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. zrušil ve výroku o trestu, a podle §259 odst. 1, 3 tr. ř., při nezměněném výroku o vině a náhradě škody, odsoudil obviněného podle §173 odst. 1 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání čtyř roků a šesti měsíců, pro jehož výkon ho zařadil podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku do věznice s ostrahou. Ve zprošťující části ponechal rozsudek nedotčen. II. Odvolání obviněného jako nedůvodné podle §256 tr. ř. zamítl.
II. Dovolání obviněného
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím obhájce z důvodů podle §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř. dovolání, které zaměřil pouze proti výroku o trestu odnětí svobody, kdežto proti trestu zákazu činnosti řízení motorových vozidel dovolání nesměřoval. Trest odnětí svobody považoval za nepřiměřeně přísný, tvrdil, že pro jeho nápravu dostačoval trest ve výměře tří let podle rozsudku soudu prvního stupně, který nevykazoval žádné vady, a byl dostatečně citelným zásahem odpovídajícím ve věci provedenému dokazování. Naproti tomu soud druhého stupně, jenž uložil trest o polovinu vyšší, žádné nové důkazy neprovedl a celý případ posoudil pouze formálně, aniž by respektoval jeho plné doznání k trestné činnosti, že jeho činy neměly trvalé následky, svého jednání litoval, a že spolupracoval s orgány činnými v trestním řízení, což vedlo k rychlému vyřešení celé věci.
5. Závěry soudu druhého stupně ve vztahu k výroku o trestu obviněný označil za nepřesvědčivé, iniciované toliko státním zástupcem, který, aniž by poukázal na nějaké nové skutečnosti, ve svém odvolání jen velmi stručně zpochybnil zcela dostatečné a ucelené odůvodnění nalézacího soudu vztahující se ke správné výši uloženého trestu odnětí svobody.
Naopak soud prvního stupně výši uloženého trestu odnětí svobody dostatečně zvážil a přihlédl ke všem polehčujícím okolnostem, vyzdvihl plné doznání a nižší způsobenou škodu, ale i negativní okolnosti, např. poměrně krátká doba od propuštění z posledního výkonu trestu delší trvání přečinu neoprávněné užívání cizí věci. Pokud odvolací soud zpřísnil trest a zvažoval stejné skutečnosti, protože i státní zástupce ve svém odvolání na jiné nepoukázal, hodnotil je jen formálním způsobem z hlediska závažnosti trestné činnosti a vyššího stupně společenské škodlivosti, aniž by je zacílil na konkrétní případ obviněného, jen se bez dalšího přiklonil k názoru státního zástupce a nezjišťoval nové okolnosti, ke kterým mohl dospět např. výslechem poškozeného. Vynesl navíc vlastní subjektivní závěr, jenž nalézací soud nesdílel, že obviněný jednal zákeřně, což dovodil pouze vizuálním porovnáním postav obviněného a poškozeného, které učinil během veřejného zasedání, a to ze vzdálenosti asi deseti metrů (přes celý jednací sál), aniž by provedl konfrontaci obou osob. Z těchto důvodů obviněný shledal, že zmiňovaný závěr odvolacího soudu není podložen skutkovými zjištěními vyplývajícími z provedených důkazů, a proto není v souladu se zákonem.
6. Závěrem dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek ve výroku o uloženém trestu odnětí svobody zrušil a v platnosti ponechal pouze výrok o trestu odnětí svobody z rozsudku Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 7. 8. 2019, sp. zn. 21 T 16/2019.
7. Nejvyšší státní zastupitelství, jemuž bylo dovolání obviněného v opise doručeno, Nejvyššímu soudu sdělilo, že nevyužívá svého oprávnění a k podanému dovolání se nebude věcně vyjadřovat.
III. Přípustnost
8. Nejvyšší soud jako soud dovolací nejprve shledal, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a), h) tr. ř., bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.).
IV. K námitkám obviněného
9. Obviněný námitky zaměřil pouze proti výroku o trestu odnětí svobody uloženém rozsudkem odvolacího soudu, jenž napadal prostřednictvím důvodů podle §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř., a proto Nejvyšší soud posuzoval, zda jím uvedené argumenty s těmito dovolacími důvody souvisejí, protože zkoumat správnost napadených rozhodnutí může Nejvyšší soud jen tehdy, pokud jsou v dovolání uváděny skutečnosti korespondující s některým ze zákonných dovolacích důvodů taxativně vypočtených v §265b odst. 1, 2 tr. ř.
10. Podle dovolacího důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. lze dovolání podat, bylo-li rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.
11. Z obsahu podaného dovolání a vzhledem k tomu, že odvolací soud napadený rozsudek ohledně výroku o trestu ve smyslu §254 odst. 1 tr. ř. přezkoumal, a v této věci po takovém přezkoumání i o trestu znovu sám rozhodl, je zřejmé, že obviněný použil uvedený dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. v jeho druhé alternativě, a proto také současně v dovolání označil i důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
12. Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se dovolání podává, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Z takto stanovených mezí plyne, že dovoláním je možné vytýkat výlučně vady právní, a to ve vztahu ke zjištěnému skutku. Z těchto zásad je patrné, že uvedený dovolací důvod dopadá na výrok o vině, když skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoli o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným [srov. rozhodnutí č. 36/2004/18 Sb. rozh. tr.]. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze s odkazem na uvedený dovolací důvod vytýkat též „jiné nesprávné hmotněprávní posouzení“, jímž se rozumí zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva. Za „jiné hmotně právní posouzení“, na němž je založeno rozhodnutí ve smyslu důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je možno, pokud jde o výrok o trestu, považovat jen jiné vady tohoto výroku záležející v porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu, jako je např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný nebo úhrnný trest, popř. společný trest za pokračování v trestném činu [viz rozhodnutí č. 22/2003 Sb. rozh. tr.].
13. Z dikce tohoto ustanovení plyne, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neslouží zásadně k odstranění vad ve výroku o trestu, protože námitky vůči druhu a výměře uloženého trestu s výjimkou trestu odnětí svobody na doživotí lze v dovolání úspěšně uplatnit jen v rámci zákonného důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., tedy jen tehdy, jestliže byl obviněnému uložen druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou zákonem na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v §37 až §42 tr. zákoníku, a v důsledku toho uložení nepřiměřeného přísného nebo naopak mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 tr. ř. (srov. rozhodnutí č. 22/2003 Sb. rozh. tr.).
14. Podle těchto kritérií obviněný své dovolání nepodal, protože vytýkal, že odvolací soud mu uložil nepřiměřeně přísný trest, neboť výměra čtyř let a šesti měsíců neodpovídá polehčujícím okolnostem a není nutná z hlediska okolností, které obviněnému přitěžovaly. Neztotožnil se se závěrem odvolacího soudu o zákeřnosti útoku [v případě skutku pod bodem 1) výroku o vině], protože takové tvrzení nemá oporu v provedeném dokazování. K takto formulovaným námitkám Nejvyšší soud připomíná, že výhrady směřující vůči nepřiměřenosti uloženého trestu, případně odůvodnění jeho výše, nelze prostřednictvím dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. namítat, protože se netýkají nedostatků spočívajících v porušení hmotného práva, ale cílí výhradně proti výměře obviněnému uloženého trestu.
15. Na základě shora uvedených důvodů lze k dovolání uvést, že obviněný sice formálně označil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale fakticky jej nenaplnil, a proto Nejvyšší soud neměl povinnost věcnou stránku jím vytýkaných vad přezkoumávat.
16. I přes tento závěr, pro úplnost a nad rámec označených dovolacích důvodů, Nejvyšší soud zmiňuje, že v obviněnému uloženém trestu nelze spatřovat porušení obecných principů proporcionality nebo přiměřenosti, a že by trest představoval drakonickou újmu neodpovídající okolnostem, za nichž byl čin spáchán a poměrům obviněného. Rovněž nelze dojít k závěru, že by obviněnému vyměřený nepodmíněný trest odnětí svobody byl v rozporu s obecnými pravidly pro ukládaní trestů obsaženými v §37 až 42 tr. zákoníku. Naopak je třeba zdůraznit, že odvolací soud, jenž rozhodoval na podkladě odvolání státního zástupce podaného v neprospěch obviněného, zkoumal, zda obviněnému uložený trest byl soudem prvního stupně dostatečně zvážen, a to ze všech relevantních hledisek plynoucích z výše citovaných zásad a i zjištěných skutečností. Na základě souhrnu všech prokázaných okolností soud druhého stupně poukázal na nesprávnost úvah nalézacího soudu, pokud obviněnému uložil trest odnětí svobody mírně nad spodní hranicí zákonné trestní sazby zákonem stanovené u §173 odst. 1 tr. zákoníku, protože se jednalo o trest nepřiměřeně mírný, zejména s přihlédnutím k chování obviněného vůči poškozenému J. D., jenž byl o mnoho starší a slabší než obviněný [viz popis skutku pod bodem 1) ke zločinu loupeže], a rovněž k jeho zákeřnosti, když zneužil situace, kdy byl poškozený osamocen na toaletě a obviněný na něj zaútočil v okamžiku jeho největší zranitelnosti, resp. při vykonávání potřeby. Odvolací soud poukázal i na surovost, která vedla k pádu poškozeného a vzniku jeho objektivně zjištěného zranění. Bral také do úvahy postoj obviněného po spáchání činu, jenž prezentoval projevenou lítostí a omluvou poškozenému. Proto po zhodnocení všech relevantních skutečností odvolací soud obviněnému uložil již citelnější nepodmíněný trest odnětí svobody ve výměře čtyř let a šesti měsíců, který se blíží k polovině zákonné trestní sazby činící šest let (srov. body 22. až 25. rozsudku odvolacího soudu).
17. Po posouzení těchto argumentů se nebylo možné ztotožnit s obviněným, že odvolací soud vycházel pouze ze svého subjektivního názoru, pro nějž neměl podklad ve výsledcích provedeného dokazování, protože zmíněné argumenty soudu vyplývají z důkazů, které byly řádně provedeny a zhodnoceny nalézacím soudem (srov. rozhodnutí č. 38/1968-III., IV. Sb. rozh. tr.). Nejvyšší soud z těchto důvodů neshledal žádný exces při vyměřování trestu obviněnému, neboť je zřejmé, že odvolací soud se zabýval všemi rozhodnými skutečnostmi, které byl povinen při ukládání trestu zvažovat z hledisek stanovených v §37 až 42 tr. zákoníku, a to jak osobu pachatele, tak i okolností, za nichž byl čin spáchán. Dostatečně bral do úvahy i vztah polehčujících a přitěžujících okolností, a neopomenul ani možnosti nápravy obviněného, které posuzoval především podle jeho dosavadního chování, pohnutek a příčin spáchané trestné činnosti, a také podle toho, zda na něj již bylo trestními nebo jinými sankcemi nebo opatřeními působeno. Rovněž hodnotil, jaký byl jeho postoj k vlastní trestné činnosti a ke způsobeným následkům, apod. (srov. přiměřeně rozhodnutí č. rozhodnutí 39/1965 a č. 23/1967 Sb. rozh. tr.). Pro úplnost je vhodné doplnit, že obviněný byl ohrožen trestní sazbou v rozmezí od dvou do deseti let, a tudíž trest ve výměře čtyř let a šesti měsíců, je trestem přiměřeným. Zásah do osobní svobody (článek 8 odst. 2 Listiny základních práv a svobod) byl za daných okolností předvídaný, a je proporcionálním zásahem, přičemž byl respektován účel trestu i základní právo obviněného na osobní svobodu (srov. nález Ústavního soudu ze dne 31. 3. 2005, sp. zn. I. ÚS 554/2004).
18. Ze všech těchto důvodů Nejvyšší soud shledal, že soudy obou stupňů při ukládání nepodmíněného trestu odnětí svobody obviněnému nepochybily.
V. Závěr
19. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud zjistil, že v dovolání nejsou namítány žádné vady, kterými by byly naplněny dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř., a rovněž nedošlo k porušení práva obviněného na spravedlivý proces, Nejvyšší soud toto dovolání jako podané mimo označený, ale i jakýkoliv jiný dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1, 2 tr. ř. podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 24. 3. 2020
JUDr. Milada Šámalová
předsedkyně senátu