ECLI:CZ:NS:2021:11.TCU.107.2021.1
sp. zn. 11 Tcu 107/2021-14
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal dne 29. 9. 2021 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto:
Podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občana České republiky T. N. , nar. XY v XY, okres XY, trestním příkazem Okresního soudu Ružomberok, Slovenská republika, ze dne 6. 3. 2018, sp. zn. 1 T 13/2018, hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
Odůvodnění:
Trestním příkazem Okresního soudu Ružomberok, Slovenská republika, ze dne 6. 3. 2018, sp. zn. 1 T 13/2018, který nabyl právní moci 4. 4. 2018, byl T. N. uznán vinným trestným činem zanedbání povinné výživy podle §207 odst. 1, odst. 3 písm. c), podle slovenského trestního zákona, a odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 15 (patnácti) měsíců.
Podle skutkových zjištění cizozemského soudu se odsouzený T. N. dopustil trestné činnosti v podstatě tím, že
ačkoliv je podle §62 zák. o rodině č. 36/2005 Sb. zákonů a rozsudku Okresního soudu Ružomberok č. j. 7 P 31/2014-41 ze dne 3. 6. 2014, který nabyl právní moci dne 10. 7. 2014, povinen přispívat na výživy svých dětí AAAAA (pseudonym), nar. XY a BBBBB (pseudonym), nar. XY, částkou 84 euro měsíčně na každou z nich, vždy do každého 15tého dne v měsíci předem k rukám matky K. K., nar. XY, a přestože byl odsouzen trestním příkazem Okresního soudu Ružomberok ze dne 31. 8. 2016, sp. zn. 1 T 62/2016, který nabyl právní moci dne 15. 9. 2016 za přečin zanedbání povinné výživy podle §207 odst. 1 trestního zákona k trestu odnětí svobody ve výměře 4 měsíců s podmíněným odkladem na zkušební dobou v trvání 15 měsíců, vyživovací povinnost úmyslně řádně neplní od 1. 2. 2017 dosud, s výjimkou měsíce března 2017, kdy uhradil částku 168 euro, takže dluží na výživném k rukám matky částku ve výši 1.848 euro a 84 euro, tedy 1.932 euro. T. N. je evidován jako aktivní podnikatelský subjekt – živnostník, je zákazníkem mobilní sítě Tesco mobil 3,9ka – předplacený tarif, telefonní karta s dobíjením kreditu v počtu 2 kusů – výše dobíjení kreditu 170 euro, jeho měsíční příjem je přibližně 1.000 euro.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo ve shora uvedené věci Nejvyššímu soudu návrh na přijetí rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“).
Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona.
Především je třeba uvést, že podle §4a odst. 3 zákona rozhodne Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisu vyplývá, že odsouzený T. N. je občanem České republiky, byl odsouzen cizozemským soudem a odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky (trestného činu zanedbání povinné výživy podle §196 tr. zákoníku). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4a odst. 3 zákona.
V posuzované věci jsou dány i podmínky materiální povahy. Odsouzený T. N. dlouhodobě neplní svou zákonnou povinnost vyživovat své nezletilé děti. Společenská škodlivost jeho trestné činnosti je zvyšována zejména tím, že se v minulosti již obdobného jednání dopustil. Z obsahu spisového materiálu rovněž vyplývá, že byl také opakovaně odsouzen i v České republice. Pokud jde o druh uloženého trestu, ze spisového materiálu vyplynulo, že odsouzenému byl uložen nezanedbatelný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že jsou splněny všechny podmínky pro to, aby se na výše uvedené odsouzení T. N. hledělo jako na odsouzení soudem České republiky.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 29. 9. 2021
JUDr. Antonín Draštík
předseda senátu