ECLI:CZ:NS:2021:11.TCU.121.2021.1
sp. zn. 11 Tcu 121/2021-24
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 29. 9. 2021 návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto:
Podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občana České republiky J. F. , nar. XY v XY, rozsudkem Zemského soudu Amberg, 1. trestní senát, Spolková republika Německo, ze dne 14. 6. 2018, sp. zn. 11 KLs 112 Js 8657/12, který nabyl právní moci dne 22. 6. 2018, hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Zemského soudu Amberg, 1. trestní senát, Spolková republika Německo, ze dne 14. 6. 2018, sp. zn. 11 KLs 112 Js 8657/12, který nabyl právní moci dne 22. 6. 2018 (dále též jen „cizozemský soud“), byl J. F. (dále též jen „odsouzený“) uznán vinným trestnými činy krádeže a loupeže podle §242 odst. 1, §249 odst. 1, §25 odst. 2 a §53německého trestního zákoníku (StGB) a odsouzen k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání tří let a šesti měsíců.
2. Podle skutkových zjištění Zemského soudu Amberg se J. F. předmětné trestné činnosti majetkového charakteru dopustil v podstatě tím, že:
1) dne 23. 9. 2011 v 11:15 hodin odsouzený J. F., který před činem konzumoval drogu crystal, aniž by však bylo jeho sebeovládání – při způsobilosti k rozpoznání následků činu – značně omezeno, společně s T. S. vnikli do rodinného domu XY, XY, tehdy 82-letého důchodce E. H., který dům po smrti své manželky obýval sám, přičemž tento po jejich zaklepání na okno šatny otevřel domovní dveře na škvíru, aby se podíval, kdo je venku, na to jeden z pachatelů pomocí jednoho hmatu škvírou ve dveřích zvenku vyvěsil z těchto dveří neodborně umístěný a příliš dlouhý bezpečnostní řetízek, načež oba vtrhli do budovy, kde v obývacím pokoji prohledali obývací stěnu, načež jejich drzým postupem zcela vystrašený důchodce uposlechl jejich výzvy a v naději, že opustí dům, jim vydal peněžní poukázku v hodnotě 50 eur, kterou měl doma v obývacím pokoji připravenu na koupi léků; pachatelé však chtěli více peněz, pročež i přesto, že je poškozený opakovaně vyzýval, aby odešli, prohrabali v šatně a v obývacím pokoji skříně a zásuvky, načež ze skříně v obývacím pokoji odcizili zlatý prsten s granátovými kameny, jakož i gravírované snubní prsteny rodičů poškozeného a poté, co pachatelé v domě již nenašli žádné další předměty, které by se jim vyplatilo odcizit, dům poškozeného opustili, načež poškozený vyrozuměl policii;
2) dne 13. 8. 2012 ve 14:30 hodin se odsouzený J. F., který před činem konzumoval drogu crystal, aniž by však bylo jeho sebeovládání – při způsobilosti k rozpoznání následků činu – značně omezeno, společně s jiným způsobem stíhaným J. T., rozeným Z., L. M. a A. M., popř. A. L., vydali do blízkosti dříve zemědělsky využívané usedlosti tehdy 82-letého poškozeného důchodce A. E. ve XY., XY, když zatímco A. M., popř. A. L., čekal v bezpečné vzdálenosti u osobního motorového vozidla, kterým na místo přijeli, J. F., L. M. a J. Z. se vydali směrem k oblasti dvora dotčené usedlosti, načež poté, co poškozený na základě štěkání psa otevřel domovní dveře, vnikli všichni tři pachatelé do domu s plánem tento prohledat stran věcí, které se vyplatí odcizit; za účelem odstranění odporu poškozeného tohoto J. F. držel pevně tak, že ho sevřel zezadu, zatímco L. M. a J. Z. v prvním patře a následně v přízemí domu hledali předměty, které by se vyplatilo odcizit; posléze J. F. poškozeného vyzval k tomu, aby mu dal peníze, v důsledku čehož poškozený přinesl peněženku se slovy, že jim dá 100 eur, když však chtěl vyndat peníze, jeden ze spolupachatelů mu peněženku z ruky vytrhl, ačkoli se ji poškozený snažil pevně držet, z peněženky vyňal 150 eur a odhodil ji na zem; pachatelé z domu současně odnesli několikero starých náramkových hodinek (mezi nimi jedny novější hodinky v hodnotě 50 eur), přenosný telefonní přístroj pevné sítě zn. Panasonic v hodnotě 40 eur, načež usedlost opustili, aby si věci poškozeného ponechali, resp. aby získanou hotovost použili na nákup drog, přičemž poškozený se na základě tohoto incidentu z dané usedlosti, kde žil od svého narození, odstěhoval pryč.
3. Dne 16. 9. 2021 byl Ministerstvem spravedlnosti České republiky podán ve shora uvedené věci Nejvyššímu soudu návrh na přijetí rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, o tom, že se na výše citované odsouzení rozsudkem Zemského soudu Amberg, 1. trestní senát, Spolková republika Německo, ze dne 14. 6. 2018, sp. zn. 11 KLs 112 Js 8657/12, který nabyl právní moci dne 22. 6. 2018, ve vztahu k osobě J. F. hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
4. Nejvyšší soud předmětnou věc přezkoumal a shledal, že jsou v daném případě splněny všechny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle §4a odst. 3 citovaného zákona.
5. Předně je třeba konstatovat, že podle §4a odst. 3 citovaného zákona rozhodne Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
6. Z podaného návrhu, jakož i obsahu připojeného spisového materiálu přitom jednoznačně vyplývá, že J. F. je občanem České republiky, byl odsouzen cizozemským soudem a odsouzení se týká skutků, které vykazují zákonné znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky [konkrétně v případě jednání popsaného pod bodem 1) samostatného trestného činu krádeže podle §205 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku, spáchaného v jednočinném souběhu s trestným činem porušování domovní svobody podle §178 odst. 1, 2 tr. zákoníku, ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku, a v případě jednání popsaného pod bodem 2) samostatného trestného činu loupeže podle §173 odst. 1, event. též odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, spáchaného v jednočinném souběhu s trestným činem porušování domovní svobody podle §178 odst. 1, 2 tr. zákoníku, ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku]. Za daného stavu jsou tak splněny všechny formální podmínky pro postup podle ustanovení §4a odst. 3 citovaného zákona.
7. V posuzované věci však pro rozhodnutí podle §4a odst. 3 citovaného zákona svědčí i podmínky materiální povahy, neboť nelze pominout skutečnost, že odsouzený J. F. svým jednáním naplnil zákonné znaky více úmyslných trestných činů. Společenská škodlivost trestné činnosti odsouzeného je přitom zvyšována zejména způsobem provedení obou skutků, jichž se odsouzený společně s dalšími osoby ke škodě jednotlivých poškozených dopustil, když v obou případech se jednalo o činy spáchané vůči osamělým osobám vysokého věku, u kterých tak lze důvodně předpokládat značně snížené možnosti jejich účinné obrany. Přehlédnout v tomto směru nelze ani trestní minulosti odsouzeného, na něhož bylo v minulosti v důsledku odsouzení za trestnou činnost majetkového charakteru opakovaně působeno i nepodmíněnými tresty odnětí svobody, tzn. že na straně jeho osoby jsou jasně patrné sklony k opakovanému porušování závazných pravidel společenského chování pácháním delikventního jednání, a to i za situace, kdy je s ohledem na částečné zahlazení předchozích odsouzení na něho třeba hledět, jako by nebyl odsouzen.
8. Ve vztahu k druhu a výši nepodmíněného trestu odnětí svobody, který byl odsouzenému za jednání, jímž byl pravomocně uznán vinným rozsudkem Zemského soudu Amberg, uložen, tj. úhrnný nepodmíněný trest odnětí svobody ve výměře tří let a šesti měsíců, Nejvyšší soud konstatuje, že tato citelnější sankce svojí povahou zcela odpovídá závažnosti odsouzeným spáchané trestné činnosti, jakož i trestní sazbě stanovené pro obdobné jednání českým trestním zákoníkem. Byť od jednání odsouzeného, za které byl pravomocně odsouzen výše citovaným rozsudkem Zemského soudu Amberg, uplynul již delší časový odstup [konkrétně cca deset let od skutku popsaného pod bodem 1), resp. cca devět let od skutku popsaného shora pod bodem 2)], pro postup podle §4a odst. 3 citovaného zákona svědčí zejména povaha a charakter jím páchané trestné činnosti, četnost trestných činů, jejichž znaky svým úmyslným jednáním naplnil, okolnosti provedení obou činů (zejména pak bezohlednost, s níž své jednání, jež bylo zaměřeno výhradně vůči osobám vysokého věku, realizoval), stejně jako druh a výše trestu, jenž mu byl za toto jednání pravomocně uložen. Za tohoto stavu tak lze dovodit, že v daném případě byly splněny všechny zákonné podmínky pro to, aby se na výše uvedené odsouzení J. F. příslušným soudem Spolkové republiky Německo hledělo jako na odsouzení soudem České republiky.
9. Ze shora uvedených důvodů tak Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky ve vztahu k osobě jmenovaného odsouzeného zcela vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 29. 9. 2021
JUDr. Tomáš Durdík
předseda senátu