ECLI:CZ:NS:2021:11.TCU.59.2021.1
sp. zn. 11 Tcu 59/2021-19
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal dne 2. 9. 2021 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto:
Podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občana České republiky P. V. , narozeného dne XY ve XY, okres XY, rozsudkem Zemského soudu v Linci ze dne 3. 6. 2019, sp. zn. 34 Hv 66/19p, hledí jako na odsouzení soudem České republiky .
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Zemského soudu v Linci (dále jen „cizozemský soud“) ze dne 3. 6. 2019, sp. zn. 34 Hv 66/19p, který nabyl právní moci téhož dne, byl P. V. (dále také jen „odsouzený“), společně s R. G., uznán vinným ze spáchání trestného činu závažné krádeže provedené vloupáním podle §127, §129 odst. 1 bodu 1, odst. 2 bodu 1 a §130 odst. 2 druhého případu rakouského trestního zákoníku. Za uvedený trestný čin mu pak cizozemský soud uložil podle §130 odst. 2 rakouského trestního zákoníku nepodmíněný trest odnětí v trvání 16 (šestnácti) měsíců.
2. Podle skutkových zjištění cizozemského soudu se odsouzený dopustil uvedeného trestného činu následujícím způsobem:
v období od 4. do 5. 4. 2019 ve XY ve vědomé a chtěné součinnosti (částečně jako účastníci) vzali, popř. se pokusili vzít, dále uvedeným poškozeným cizí movité věci v celkové hodnotě cca 2 630 EUR, a to dílem vloupáním do budovy, dílem do dopravního prostředku, dílem pak vstupem do obydlí, což učinili vždy s úmyslem jednak se jejich přivlastněním neoprávněně obohatit a dále si opakovaným pácháním krádeží vloupáním (do budov či osobních automobilů) vytvořit po delší dobu nikoliv nemalé příjmy, přičemž se již dříve dopustili dvou takových činů a jednou byli kvůli takové činnosti odsouzeni, totiž P. V. rozsudkem Okresního soudu v Příbrami ze dne 23. 5. 2013, sp. zn. 1 T 184/2012, pro trestný čin podle §205 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku, přičemž byl do 25. 1. 2019 ve výkonu trestu odnětí svobody a R. G. rozsudkem téhož soudu ze dne 2. 1. 2019, sp. zn. 1 T 179/2018, a to pro trestný čin podle §205 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku, konkrétně:
1. P. V. a R. G.
a) očekávané kradené věci na úkor E. A. vstupem do bytu na XY tak, že P. V. vyšplhal na balkón a R. G. mezitím pod balkónem vykonával činnost hlídače, přičemž v důsledku odhalení ze strany obyvatelky zůstali u pokusu tohoto činu,
b) A. K. dva subwoofery, 12 hliníkových ráfků, 2 brzdové kotouče a 4 brzdové zarážky, vše v celkové hodnotě 1 470 EUR, vniknutím do dopravního prostředku pomocí nástroje, který není určen k řádnému otevírání, tak, že R. G. otevřel dveře řidiče starého autobusu VW pana K. odblokováním dveří řidiče pomocí smyčky a společně s P. V. vyložili kradené věci a naskládali je do svého nákladního automobilu,
c) J. Q. jednu motorovou kosu a jedny štípací kleště, vše v celkové hodnotě 120 EUR, vstupem a vypáčením kůlny na nářadí tak, že P. V. vyšplhal přes zavřené dveře mříže, vzal z kůlny štípací kleště a podal je R. G., který potom pomocí tohoto nástroje naštípnul visací zámek,
d) G. Ch. celkem 8 triček, peněženky vč. peněz v hotovosti, jednu kovovou kazetu včetně léků a jeden svazek klíčů, vše v celkové hodnotě 379,40 EUR, přičemž R. G. vykonával na zahradě činnost hlídače,
e) C. Ö. jednu motorovou pilu, dva akumulátorové šroubováky, jednu úhlovou brusku, jeden LED zářič, jeden vysavač listí a jeden pneumatický přístroj na nastřelování hřebíků, vč. hnací patrony, to vše v celkové hodnotě 510 EUR, a to z nezamčeného přízemí obytného domu v XY,
2. P. V.
a) I. P. neuzamčené horské kolo odstavené před obytným domem v XY v hodnotě cca 150 EUR,
b) M. V. G. jeden klíč a jeden pulovr tak, že vyšplhal přes zeď do zahrady, dostal se přes nezamčené dveře na terasu obytného domu v XY a tam obzvláště v ložnici hledal cenné věci.
3. Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo ve shora uvedené věci Nejvyššímu soudu návrh na přijetí rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“).
4. Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona.
5. Především je třeba uvést, že podle §4a odst. 3 zákona rozhodne Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
6. Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisu vyplývá, že P. V. je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem a odsouzení se týká skutků, které vykazují znaky trestných činů i podle příslušných právních předpisů České republiky (jmenovitě trestného činu krádeže podle §205 tr. zákoníku a trestného činu porušování domovní svobody podle §178 tr. zákoníku).
7. Jde-li o právní kvalifikaci shora uvedeného jednání, lze jej podle Nejvyššího soudu posoudit jako pokračující přečin krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zákoníku, dílem dokonaný, dílem ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, spáchaný v souběhu s přečinem porušování domovní svobody podle §178 odst. 1 tr. zákoníku. To proto, neboť odsouzený si shora popsaným jednáním přisvojil cizí věc tím, že se jí zmocnil a tento čin spáchal vloupáním ve smyslu §121 tr. zákoníku, a konečně i přesto, že byl za takový čin v předchozích třech letech potrestán, neboť rozsudkem Okresního soudu v Příbrami ze dne 23. 5. 2013, sp. zn. 1 T 184/2012, byl uznán vinným ze spáchání přečinu krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zákoníku, za což mu byl podle §205 odst. 2 tr. zákoníku uložen trest odnětí svobody ve výměře 24 (dvaceti čtyř) měsíců, který vykonal dne 25. 1. 2019. Dílem se odsouzený o tento čin toliko pokusil [viz dílčí útok pod bodem 1 a)]. Jde-li o přečin porušování domovní svobody podle §178 odst. 1 tr. zákoníku, platí, že odsouzený neoprávněně vnikl do obydlí jiného, přičemž obydlím se podle §133 tr. zákoníku rozumí i příslušenství bytu, domu, či jiné prostory sloužící k bydlení [dílčí jednání pod body 1 a), e) a 2 b)]. Formální podmínky ustanovení §4a odst. 3 zákona jsou tedy splněny.
8. V posuzované věci jsou zároveň dány i podmínky materiální povahy . Odsouzený se totiž dopustil hned dvou trestných činů, jejichž objektem je jednak zájem na ochraně vlastnického práva osoby odlišné od pachatele a dále zájem na ochraně soukromí a domovní svobody. Nelze zároveň přehlédnout, že trestné činnosti se obviněný dílem dopouštěl společně s další osobou – spoluodsouzeným R. G. Pluralitní trestná činnost, jakož i pluralita pachatelů téhož trestného činu přitom povahu a závažnost trestné činnosti odsouzeného výrazně zvyšují, a proto Nejvyšší soud shledal, že závažnost trestné činnosti odsouzeného také odůvodňuje postup podle §4a odst. 3 zákona. Co se týče druhu uloženého trestu, ze spisového materiálu Nejvyšší soud zjistil, že odsouzenému byl uložen citelný trest odnětí svobody. V projednávané věci jsou tedy splněny všechny podmínky pro to, aby se na odsouzení P. V. výše uvedeným cizozemským rozhodnutím hledělo jako na odsouzení soudem České republiky.
9. Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 2. 9. 2021
JUDr. Tomáš Durdík
předseda senátu
Vypracoval:
JUDr. Petr Škvain, Ph.D.