ECLI:CZ:NS:2021:11.TCU.65.2021.1
sp. zn. 11 Tcu 65/2021-22
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal dne 2. 9. 2021 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto:
Podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občana České republiky P. M. , narozeného dne XY v XY, okres XY, rozsudkem Okresního soudu v Lipsku ze dne 9. 6. 2016, sp. zn. 232 Ds 103 Js 11832/16, hledí jako na odsouzení soudem České republiky .
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Okresního soudu v Lipsku (dále jen „cizozemský soud“) ze dne 9. 6. 2016, sp. zn. 232 Ds 103 Js 11832/16, který nabyl právní moci dne 17. 6. 2016, byl P. M. (dále také jen „odsouzený“) uznán vinným ze spáchání trestného činu krádeže podle §242 odst. 1 a §243 odst. 1 věty druhé, bodu 1 a 2 německého trestního zákoníku. Za uvedený trestný čin cizozemský soud uložil odsouzenému nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání 1 (jednoho) roku.
2. Podle skutkových zjištění cizozemského soudu se odsouzený dopustil uvedeného trestného činu následujícím způsobem:
v noci z 25. na 26. 2. 2016, po 22. hodině, odsouzený vnikl do osobního automobilu značky VW Golf 5 Variant (VIN: XY, registrační značky XY), který byl řádně zaparkovaný a uzamčený před vchodem do domu v XY v XY a který patří poškozenému H., tak, že násilně vyrazil zadní sklo na straně spolujezdce, a tak se dostal oknem nebo dveřním otvorem do vozidla. Odsouzený dále pomocí konektoru OBD překonal blokaci proti odjetí a vozidlo nastartoval. Poté odsouzený z místa činu odjel, aby následně disponoval osobním automobilem v hodnotě přibližně 6 000 EUR jako jeho vlastník. Odsouzený jel následně po spolkové dálnici A14 a A4 až do XY, kde byl v odcizeném vozidle zastaven policií v místě připojení XY dne 26. 2. 2016 v 06:34 hod.
3. Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo ve shora uvedené věci Nejvyššímu soudu návrh na přijetí rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“).
4. Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona.
5. Především je třeba uvést, že podle §4a odst. 3 zákona rozhodne Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
6. Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisu vyplývá, že P. M. je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem a odsouzení se týká skutku, které vykazuje znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky (jmenovitě trestného činu krádeže podle §205 tr. zákoníku).
7. In concreto lze výše popsané jednání odsouzeného podle Nejvyššího soudu právně kvalifikovat jako přečin krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 2, odst. 3 tr. zákoníku. To proto, neboť odsouzený si shora popsaným jednáním přisvojil cizí věc tím, že se jí zmocnil a tímto činem jednak spáchal větší škodu ve smyslu §138 odst. 1 tr. zákoníku, jednak jej spáchal vloupáním ve smyslu §121 tr. zákoníku, a konečně i přesto, že byl za takový čin v předchozích třech letech potrestán. Odsouzený byl totiž rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 26. 9. 2013, sp. zn. 6 T 99/2012, uznán vinným ze spáchání přečinu krádeže podle §205 odst. 2 tr. zákoníku, za což mu byl rozsudkem Okresního soudu v České Lípě ze dne 4. 11. 2015, sp. zn. 42 T 80/2011, uložen (mimo jiné) při současném zrušení výroku o trestu uvedeném v dříve zmíněném rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Labem, podle §283 odst. 1 za použití §43 odst. 2 tr. zákoníku souhrnný trest odnětí svobody ve výměře 16 (šestnácti) měsíců, jehož výkon byl odložen při současném stanovení zkušební doby v trvání 42 (čtyřiceti dvou) měsíců. Formální podmínky ustanovení §4a odst. 3 zákona jsou tedy splněny.
8. V posuzované věci jsou zároveň dány i podmínky materiální povahy . Odsouzený se totiž dopustil trestného činu, jehož objektem je zájem na ochraně vlastnického práva osoby odlišné od pachatele a jeho zásah s ohledem na hodnotu přisvojené věci a způsob jeho spáchání rozhodně nelze považovat za marginální. Z tohoto důvodu Nejvyšší soud shledal, že závažnost trestné činnosti odsouzeného také odůvodňuje postup podle §4a odst. 3 zákona. Co se týče druhu uloženého trestu, ze spisového materiálu Nejvyšší soud zjistil, že odsouzenému byl uložen citelný trest odnětí svobody. V projednávané věci jsou tedy splněny všechny podmínky pro to, aby se na odsouzení P. M. výše uvedeným cizozemským rozhodnutím hledělo jako na odsouzení soudem České republiky.
9. Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 2. 9. 2021
JUDr. Tomáš Durdík
předseda senátu
Vypracoval:
JUDr. Petr Škvain, Ph.D.