ECLI:CZ:NS:2021:11.TCU.68.2021.1
sp. zn. 11 Tcu 68/2021-16
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal dne 2. 9. 2021 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto:
Podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občana České republiky M. K. , narozeného XY v XY, rozsudkem Okresního soudu Spišská Nová Ves ze dne 16. 1. 2019, sp. zn. 3T/128/2018, hledí jako na odsouzení soudem České republiky .
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Okresního soudu Spišská Nová Ves (dále jen „cizozemský soud“) ze dne 16. 1. 2019, sp. zn. 3T/128/2018, který nabyl právní moci dne 22. 1. 2019, byl M. K. (dále také jen „odsouzený“) uznán vinným ze spáchání zločinu útoku na veřejného činitele podle §323 odst. 1 písm. b), odst. 2 písm. c) slovenského trestního zákona. Za uvedený trestný čin cizozemský soud uložil odsouzenému podle §323 odst. 2 slovenského trestního zákona, ve spojení s §38 odst. 2, §36 písm. l), §37 písm. m) slovenského trestního zákona nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání 3 (tří) let.
2. Podle skutkových zjištění cizozemského soudu se odsouzený dopustil uvedeného trestného činu následujícím způsobem:
dne 28. července 2018 asi ve 20:00 hod. v obci XY, okres XY, na ulici XY, před rodinným domem č. XY, v průběhu kulturní akce „XY“, pod vlivem alkoholu fyzicky napadl službukonajícího příslušníka Obecní policie XY R. K. tak, že za použití vulgárních nadávek se jej pěstí pokoušel udeřit do tváře, tento však jeho úder odvrátil služebním obuškem, následně jej chytil pod krkem za služební stejnokroj, povalil jej na zem, zmocnil se jeho služebního obušku, kterým jej udeřil do hlavy v oblasti čela a následně poté, co byly vůči němu použity donucovací prostředky ze strany R. K. a náčelníka Obecní policie v XY, kopl R. K. do hrudníku, čímž mu způsobil lehké poranění, a to otok hlavy, odřeninu levého předloktí a pohmoždění krku vlevo s dobou léčení do 7 dní, kteréžto zranění si však pracovní neschopnost nevyžádalo, přičemž uvedeného jednání se dopustil jen proto, že bezprostředně předtím policista obecní policie R. K. použil vůči otci jeho družky donucovací prostředky, protože rušil veřejný pořádek.
3. Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo ve shora uvedené věci Nejvyššímu soudu návrh na přijetí rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“).
4. Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona.
5. Především je třeba uvést, že podle §4a odst. 3 zákona rozhodne Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
6. Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisu vyplývá, že M. K. je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem a odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky (jmenovitě přinejmenším trestného činu násilí proti úřední osobě podle §325 tr. zákoníku).
7. Výše popsané jednání odsouzeného lze podle Nejvyššího soudu právně kvalifikovat jako zločin násilí proti úřední osobě podle §325 odst. 1 písm. b), odst. 2 písm. a) tr. zákoníku. To z toho důvodu, že odsouzený užil násilí pro výkon pravomoci úřední osoby [za niž je třeba považovat i strážníka obecní policie – viz §127 odst. 1 písm. e) tr. zákoníku] a takový čin spáchal se zbraní ve smyslu 118 tr. zákoníku (neboť služební obušek je zcela jednoznačně věcí, jíž lze možno učinit útok proti tělu důraznější). Formální podmínky ustanovení §4a odst. 3 zákona jsou tedy splněny.
8. V posuzované věci jsou zároveň dány i podmínky materiální povahy . Odsouzený se totiž dopustil trestného činu, jehož objektem je zájem na ochraně výkonu veřejné moci, resp. osob, jimž byl její výkon na základě zákona svěřen, sekundárně pak i života a zdraví takové osoby. Do tohoto chráněného zájmu zasáhl odsouzený dosti intenzivně, přičemž nelze přehlédnout, že jednání odsouzeného zanechalo následky – byť krátkodobé – i na zdraví poškozeného. I závažnost trestné činnosti odsouzeného tak odůvodňuje postup podle §4a odst. 3 zákona. Co se týče druhu uloženého trestu, ze spisového materiálu Nejvyšší soud zjistil, že odsouzenému byl uložen citelný trest odnětí svobody. V projednávané věci jsou tedy splněny všechny podmínky pro to, aby se na odsouzení M. K. výše uvedeným cizozemským rozhodnutím hledělo jako na odsouzení soudem České republiky.
9. Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 2. 9. 2021
JUDr. Tomáš Durdík
předseda senátu
Vypracoval:
JUDr. Petr Škvain, Ph.D.