ECLI:CZ:NS:2021:11.TCU.69.2021.1
11 Tcu 69/2021-
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal dne 2. 9. 2021 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto:
Podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občana České republiky P. P., nar. XY v XY, okres XY, rozsudkem Zemského soudu v Sankt Pöltenu, Rakouská republika, ze dne 29. 12. 2015, sp. zn. 36 Hv 182/15v, a to pro trestné činy obchodování s omamnými látkami a nedovoleného nakládání s návykovými látkami (v bodě B./II. rozsudku), a tomu odpovídající část trestu odnětí svobody v trvání 18 (osmnáct) měsíců, hledí jako na odsouzení soudem České republiky .
Naproti tomu návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, ohledně části odsouzení občana České republiky P. P., nar. XY v XY, okres XY, rozsudkem Zemského soudu v Sankt Pöltenu, Rakouská republika, ze dne 29. 12. 2015, sp. zn. 36 Hv 182/15v, a to pro trestný čin nedovoleného nakládání s návykovými látkami (v bodě B./I. rozsudku), a tomuto trestnému činu odpovídající část trestu v trvání 2 (dvou) měsíců, se zamítá.
Odůvodnění:
Rozsudkem Zemského soudu v Sankt Pöltenu, Rakouská republika, ze dne 29. 12. 2015, sp. zn. 36 Hv 182/15v, který nabyl právní moci dne 5. 1. 2016, byl P. P. uznán vinným trestnými činy obchodování s omamnými látkami a nedovoleného nakládání s návykovými látkami, podle zákona o návykových látkách a rakouského trestního zákona, a odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 20 (dvaceti) měsíců.
Podle skutkových zjištění cizozemského soudu se odsouzený P. P. dopustil trestné činnosti v podstatě tím, že v XY a na jiných místech:
A/ v červnu 2015 napomáhal trestnému jednání zvlášť stíhaných L. M. M. F., F. X. a S. F. („A.“) S., kteří na základě vzájemné domluvy nezákonně převezli přes hranice z České republiky do Rakouska min. 300 gramů pervitinu obsahujícího metamfetamin, o čistotě 45%, v množství větším než malém, a to tím, že pro ně zorganizoval a zrealizoval nákup omamné látky,
B/ nezákonně výlučně pro svou osobní spotřebu
I. v blíže nezjištěné době v roce 2015 v několika případech držel malá množství konopí, které z velké části získal od neznámých osob, mj. od S. P. za cenu 10 euro v roce 2015 a od L. M. F. v červnu 2015
II. jiným přenechal, a sice
a) v létě 2015 V. D. 2 gramy konopí,
b v srpnu 2015 S. H. 2 gramy konopí
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo ve shora uvedené věci Nejvyššímu soudu návrh na přijetí rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“).
Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona.
Především je třeba uvést, že podle §4a odst. 3 zákona rozhodne Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisu vyplývá, že odsouzený P. P. je občanem České republiky, byl odsouzen cizozemským soudem.
Pokud jde o druhou formální podmínku postupu podle §4a odst. 3 zákona, tedy podmínku oboustranné trestnosti činu, zásadně platí, že jestliže je předmětem odsuzujícího cizozemského rozsudku více skutků, posuzuje se podmínka oboustranné trestnosti samostatně ve vztahu ke každému z těchto více skutků (viz č. 51/2000-I. Sb. rozh. tr.). Pokud je předmětem odsuzujícího rozsudku více skutků, ale některý z nich není trestným činem podle trestního zákona České republiky, v takovém případě se jako na odsouzení soudem České republiky hledí jen na část odsouzení, které se týkají skutku (skutků), u něhož je podmínka oboustranné trestnosti splněna, včetně jemu odpovídající části uloženého trestu. Odpovídající část trestu, která se týká skutku, ohledně kterého se hledí jako na odsouzení soudem České republiky, u něhož je podmínka oboustranné trestnosti činu splněna, určí v rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona Nejvyšší soud s přihlédnutím k poměru závažnosti skutku, u něhož se hledí jako na odsouzení soudem České republiky, a závažnosti skutku, ohledně něhož tyto podmínky splněny nejsou. Určení odpovídajícího (přiměřeného) trestu, ohledně něhož se na základě rozhodnutí Nejvyššího soudu hledí jako na odsouzení soudem České republiky je nezbytné i s ohledem na právní účinky rozhodnutí Nejvyššího soudu učiněného podle §4a odst. 3 zákona (viz č. 51/2000-II. Sb. rozh. tr.). Ohledně skutku, který není trestným činem podle právního řádu České republiky (u něhož není splněna podmínka oboustranné trestnosti činu) se návrh Ministerstva spravedlnosti na rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona, zamítne.
S ohledem na výše uvedené úvahy dospěl Nejvyšší soud k závěru, že pokud jde o skutky, v nichž jsou spatřovány trestné činy obchodování s omamnými látkami a nedovoleného nakládání s návykovými látkami v bodě B/II. rozsudku, podle zákona o omamných látkách a rakouského trestního zákona, tak odsouzení se týká skutků, které vykazují znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (trestný čin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 tr. zákoníku). V tomto rozsahu jsou tedy splněny všechny formální podmínky ustanovení §4a odst. 3 zákona.
S poukazem na shora uvedené však podle Nejvyššího soudu nelze dovodit naplnění podmínky oboustranné trestnosti činu v případě skutku, ve kterém je u P. P. spatřován pod bodem B/I. rozsudku trestný čin nedovoleného nakládání s návykovými látkami, podle rakouského trestního zákona a zákona o omamných látkách, když tento skutek spočívá v podstatě v tom, že v blíže nezjištěné době v roce 2015 v několika případech držel malá množství konopí, které z velké části získal od neznámých osob, mj. od S. P. za cenu 10 euro v roce 2015 a od L. M. F. v červnu 2015.
Pokud jde o v úvahu přicházející trestný čin přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu podle §284 tr. zákoníku podle trestního zákona České republiky, s poukazem na závěry stanoviska Nejvyššího soudu ze dne 13. 3. 2014, sp. zn. Tpjn 301/2013, uveřejněného pod č. 15/2014 Sb. soudních rozhodnutí a stanovisek a přílohy k němu, se za množství „větší než malé“ ve smyslu §284 odst. 1 tr. zákoníku považuje v případě marihuany více než 10 gramů sušiny o obsahu alespoň l g účinné látky THC.
Ze skutkových zjištění cizozemského soudu jen vyplývá, že odsouzený „ v několika případech držel toliko malá množství konopí, které z velké části získal od neznámých osob, mj. od S. P. za cenu 10 euro a od L. M. F. Není tak zřejmé, zda množství drogy přechovávané pro svou potřebu naplnilo zákonný znak množství „větší než malé“. Protože v úvahu nepřichází použití ani jiné skutkové podstaty obsažené v trestním zákoně České republiky, tak Nejvyšší soud návrh Ministerstva spravedlnosti podle §4a odst. 3 zákona ohledně cizozemského odsouzení v této části (tj. ohledně tohoto skutku) a za něj odpovídajícího trestu zamítl.
V posuzované věci jsou ovšem dány i podmínky materiální povahy. Odsouzený P. P. se pro svůj finanční prospěch podílel na nedovoleném pašování pervitinu z České republiky do Rakouska a na distribuci konopí. Dopustil se tak trestné činnosti, k jejímuž stíhání je Česká republika zavázána i mezinárodními úmluvami. Společenská škodlivost jeho trestné činnosti je zvyšována jednak tím, že se na této podílel s dalšími pachateli, jednak množstvím pašované drogy. Pokud jde o druh uloženého trestu, ze spisového materiálu vyplynulo, že odsouzenému byl uložen nezanedbatelný trest odnětí svobody.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti vyhověl v rozsahu stanoveném ve výroku tohoto rozhodnutí. Přitom rozhodl tak, že část trestu P. P., ohledně něhož se hledí jako na odsouzení soudem České republiky, činí trest odnětí svobody v trvání 18 (osmnácti) měsíců, a to s přihlédnutím k poměru závažnosti jednotlivých skutků.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 2. 9. 2021
JUDr. Antonín Draštík
předseda senátu