ECLI:CZ:NS:2021:11.TCU.74.2021.1
sp. zn. 11 Tcu 74/2021-14
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal dne 2. 9. 2021 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto:
Podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občana České republiky P. J. , narozeného dne XY ve XY, okres XY, rozsudkem Okresního soudu v Budyšíně ze dne 12. 12. 2017, sp. zn. 40 Ds 450 Js 17474/17, hledí jako na odsouzení soudem České republiky .
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Okresního soudu v Budyšíně (dále jen „cizozemský soud“) ze dne 12. 12. 2017, sp. zn. 40 Ds 450 Js 17474/17, který nabyl právní moci dne 20. 12. 2017, byl P. J. (dále také jen „odsouzený“) uznán vinným ze spáchání pokusu trestného činu přechovávání kradených věcí podle §22 a §23 k §259 odst. 1, odst. 3 německého trestního zákoníku. Za uvedený trestný čin cizozemský soud uložil odsouzenému nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání 1 (jednoho) roku.
2. Podle skutkových zjištění cizozemského soudu se odsouzený dopustil uvedeného trestného činu tak, že:
dne 17. 7. 2017 v časných ranních hodinách jel předtím odcizeným osobním automobilem Mazda CX 5, registrační značky XY, což odsouzený věděl, v ulici XY, aby vozidlo dále podle pokynů převezl na území České republiky, přičemž odsouzený s sebou v prostoru na nohy u sedadla spolujezdce vezl dvě předtím odcizené registrační značky XY a jeden pár jednorázových rukavic. Téhož dne byl odsouzený ve 04:08 hod. zastaven v ulici XY ve městě XY, když jel bez světel, byl zkontrolován a následně i zadržen.
3. Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo ve shora uvedené věci Nejvyššímu soudu návrh na přijetí rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“).
4. Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona.
5. Především je třeba uvést, že podle §4a odst. 3 zákona rozhodne Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
6. Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisu vyplývá, že P. J. je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem a odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky (jmenovitě trestného činu podílnictví podle §214 tr. zákoníku, ve znění do 31. 1. 2019).
7. In concreto odsouzený svým jednáním podle Nejvyššího soudu naplnil přinejmenším znaky přečinu podílnictví podle §214 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, ve znění do 31. 1. 2019 (pozn. dnes jde o přečin legalizace výnosů z trestné činnosti podle §216 odst. 1 alinea prvá tr. zákoníku). To proto, neboť užíval věc, která byla získána trestným činem spáchaným v cizině jinou osobou. Formální podmínky ustanovení §4a odst. 3 zákona jsou tedy splněny.
8. V posuzované věci jsou zároveň dány i podmínky materiální povahy . Odsouzený se totiž dopustil trestného činu, jehož objektem je zájem na ochraně vlastnického, popřípadě i jiného majetkového práva k věci, která je výnosem z trestné činnosti. Závažnost trestné činnosti odsouzeného je nadto zvýšena tím, že jeho jednání směřovalo ještě dále, totiž ke snaze o zastření původu daného vozidla, kterýžto poznatek přispívá k závěru o důvodnosti postupu podle §4a odst. 3 zákona. Co se týče druhu uloženého trestu, ze spisového materiálu Nejvyšší soud zjistil, že odsouzenému byl uložen citelný trest odnětí svobody. V projednávané věci jsou tedy splněny všechny podmínky pro to, aby se na odsouzení P. J. výše uvedeným cizozemským rozhodnutím hledělo jako na odsouzení soudem České republiky.
9. Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 2. 9. 2021
JUDr. Tomáš Durdík v. r.
předseda senátu
Vypracoval:
JUDr. Petr Škvain, Ph.D.