ECLI:CZ:NS:2021:11.TCU.90.2021.1
sp. zn. 11 Tcu 90/2021-44
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal dne 29. 9. 2021 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto:
Podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občana České republiky J. J. , narozeného dne XY v XY, okres XY, rozsudkem Okresního soudu v Augsburgu ze dne 30. 8. 2017, sp. zn. 4 Ls 209 Js 143401/16, ve spojení s rozsudkem Zemského soudu v Augsburgu ze dne 10. 4. 2018, sp. zn. 6 Ns 209 Js 143401/16, hledí jako na odsouzení soudem České republiky .
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Okresního soudu v Augsburgu ze dne 30. 8. 2017, sp. zn. 4 Ls 209 Js 143401/16, ve spojení s rozsudkem Zemského soudu v Augsburgu ze dne 10. 4. 2018, sp. zn. 6 Ns 209 Js 143401/16, (dále jen „cizozemská rozhodnutí“), které nabyly právní moci dne 10. 4. 2018, byl J. J. (dále také jen „odsouzený“) uznán vinným ze spáchání dvou trestných činů zvlášť těžkého případu krádeže spáchané ve skupině podle §242 odst. 1 a §243 odst. 1 bodu 3 německého trestního zákoníku, a dále trestného činu krádeže podle §242 odst. 1 německého trestního zákoníku. Za tyto sbíhající se trestné činy pak byl odsouzenému cizozemskými rozhodnutími uložen podle §244a a §53 německého trestního zákoníku úhrnný nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání 2 (dvou) let a 3 (tří) měsíců.
2. Podle skutkových zjištění cizozemských soudů se odsouzený dopustil uvedených trestných činů tím, že:
I.
odsouzený, spoluobviněný V. V., jakož i zesnulý K. D. dne 2. 12. 2016 odcizili ve vědomé a chtěné součinnosti v celkem dvou případech v supermarketech produkty, převážně sladkosti, aby si tyto ponechali pro sebe a aby si z opakovaného páchání trestných činů zařídili nejen přechodný, ne nepatrný zdroj příjmů,
jednotlivě šlo o tyto případy:
1.
v blíže nezjištěné době dne 2. 12. 2016, v každém případě ale před 16:00 hod., odcizili v obchodních prostorách společnosti Lidl Vertriebs GmbH v XY, buďto v XY, v ulici XY, anebo v XY, celkem 222 ks balení pistácií zn. Alesto, 99 ks žvýkaček zn. Airwaves, 165 tabulek zn. Kinderschokolade a 24 tabulek zn. Yogurette, to vše v celkové hodnotě 1 390,94 EUR,
2.
v blíže nezjištěné době dne 2. 12. 2016, v 16:00 hod., odcizili v obchodních prostorách společnosti A. S. v ulici XY, 18 balení Ferrero Rocher, pět modelových aut, dvě balení Nivea Body Milk, dvě balení Nivea Creme, jeden energetický nápoj zn. Red Bull a jednu lahev zn. Jack Daniels, to vše v celkové hodnotě 103,75 EUR. Přitom postupovali tak, že odsouzený a K. D. naložili kradené věci do nákupního vozíku, zatímco spoluobviněný V. čekal se svým osobním automobilem jako únikovým vozidlem na parkovišti na odsouzeného a K. D., aby umožnil odvoz kradených věcí. Když odsouzený a K. D. uviděli v prostoru pro nakupování policii a viděli, že tato kontrolovala spoluobviněného V., naplnili své tašky, které si přinesli s sebou, kradenými věcmi a následně uprchli.
II.
Na útěku pak odsouzený a K. D. mezi 18:30 a 21:00 hod. ve vědomé a chtěné součinnosti na základě společného plánu trestného činu v Augsburgu na ulici XY, odcizili osobní automobil zn. Mitsubishi Pajero, reg. zn. XY a klíče od tohoto vozidla, jakož i přívěs s reg. zn. A-NL 699, patřící poškozené společnosti N. G., to vše v celkové hodnotě 19 000 EUR (z toho osobní automobil v hodnotě 8 000 EUR, přívěs v hodnotě 11 000 EUR), aby si tyto ponechali trvale pro sebe.
Trestní odpovědnost odsouzeného nebyla sice ve shora uvedených dobách páchání trestných činů z důvodu požívání alkoholu vyloučena a drog vyloučena, ale není vyloučeno, že jeho sebeovládání bylo značně sníženo ve smyslu §21 německého trestního zákoníku.
3. Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo ve shora uvedené věci Nejvyššímu soudu návrh na přijetí rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“).
4. Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona.
5. Především je třeba uvést, že podle §4a odst. 3 zákona rozhodne Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
6. Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisu vyplývá, že J. J. je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem a odsouzení se týká skutků, které vykazují znaky trestných činů i podle příslušných právních předpisů České republiky (jmenovitě trestného činu krádeže podle §205 tr. zákoníku).
7. In concreto odsouzený svým jednáním pod bodem I. podle Nejvyššího soudu naplnil znaky pokračujícího přečinu krádeže podle §116 k §205 odst. 1 písm. a), odst. 2 tr. zákoníku. To proto, neboť si odsouzený opakovaně přisvojil cizí věc tím, že se jí zmocnil, čímž způsobil na cizím majetku škodu nikoliv nepatrnou ve smyslu §138 odst. 1 tr. zákoníku, a to přesto, že byl v posledních třech letech za takový čin odsouzen (a to trestním příkazem Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 7. 3. 2013, sp. zn. 32 T 25/2013, který nabyl právní moci dne 13. 2. 2014). Tohoto trestného činu se odsouzený dopustil celkem dvěma dílčími útoky, jež byly zjevně vedeny jednotným záměrem opatřovat si trestnou činností prostředky k obživě, naplňovaly skutkovou podstatu téhož trestného činu, byly spojeny podobným způsobem provedení a blízkou časovou souvislostí, jakož i souvislostí v předmětu útoku ve smyslu §116 tr. zákoníku. Jednání pod bodem II. pak Nejvyšší soud právně posoudil jako přečin krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), odst. 2, odst. 3 tr. zákoníku, neboť nad rámec výše uvedeného tímto činem odsouzený způsobil na cizím majetku větší škodu ve smyslu §138 odst. 1 tr. zákoníku. Formální podmínky ustanovení §4a odst. 3 zákona jsou tedy splněny.
8. V posuzované věci jsou zároveň dány i podmínky materiální povahy . Odsouzený se totiž dopustil hned dvou trestných činů, jejichž objektem je zájem na ochraně vlastnického práva, přičemž společenskou škodlivost jeho jednání zvyšuje jak skutečnost, že se jich dopustil v součinnosti s dalšími osobami, ale i tím, že jím způsobená škoda v případě jednání pod bodem II. mnohonásobně převyšovala hranici větší škody. Co se týče druhu uloženého trestu, ze spisového materiálu Nejvyšší soud zjistil, že odsouzenému byl uložen citelný nepodmíněný trest odnětí svobody. V projednávané věci jsou tedy splněny všechny podmínky pro to, aby se na odsouzení J. J. výše uvedenými cizozemskými rozhodnutími hledělo jako na odsouzení soudem České republiky.
9. Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 29. 9. 2021
JUDr. Tomáš Durdík
předseda senátu
Vypracoval:
JUDr. Petr Škvain, Ph.D.