ECLI:CZ:NS:2021:11.TCU.95.2021.1
sp. zn. 11 Tcu 95/2021-19
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 29. 9. 2021 návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto:
Podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občana České republiky L. I. , nar. XY ve XY, rozsudkem Zemského soudu Korneuburg, Rakouská republika, ze dne 24. 4. 2018, sp. zn. 503 Hv 41/18m, který nabyl právní moci dne 24. 4. 2018, hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Zemského soudu Korneuburg, Rakouská republika, ze dne 24. 4. 2018, sp. zn. 503 Hv 41/18m, který nabyl právní moci dne 24. 4. 2018, (dále též „cizozemské rozhodnutí“ nebo „cizozemský soud“), byl L. I. (dále též „odsouzený“) uznán vinným zločinem závažné krádeže vloupáním provedené profesionálním způsobem za účelem výdělku podle §127, §128 odst. 1 bod 5, §129 odst. 1 bod 1 a bod 3, §130 odst. 3 druhý případ (ve spojení s odst. 1) a §15 německého trestního zákoníku (StGB) , za což byl podle §28 odst. 1 a §130 odst. 2 německého trestního zákoníku (StGB) odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání dvou let.
2. Podle skutkových zjištění Zemského soudu Korneuburg se odsouzený L. I. shora uvedené trestné činnosti majetkového charakteru dopustil v podstatě tím, že:
1) v době od 7. 4. 2017 v 16:00 hodin do 10. 4. 2017 v 6:00 hodin v XY ve skladišti firmy P. u. B. vypáčil administrativní kontejner, ze kterého odcizil veškeré klíče ke stavebním vozidlům a k visacím zámkům a nakonec pomocí těchto protiprávně získaných klíčů odcizil přívěs za auto tov. zn. Humer, RZ: XY, v hodnotě 3.000 eur, jakož i minibagr tov. zn. Takeuchi nacházející se na přívěsu za auto, a to včetně tří lžic, v hodnotě cca 12.000 eur,
2) v době od 7. 4. 2017 v 16:00 hodin do 10. 4. 2017 v 6:00 hodin v XY ve skladišti firmy P. u. B. se pokusil vypáčit kontejner s nářadím, což se mu však nepodařilo,
3) ve vědomé a chtěné součinnosti s D. S. v době od 28. 8. 2017 v 16:30 hodin do 29. 8. 2017 v 6:15 hodin ve Vídni odcizili ke škodě A. E. motocykl tov. zn. KTM s RZ: XY v hodnotě 4.300 eur, a to tím způsobem, D. S. dovezl L. I. vozidlem až na místo činu, načež L. I. vypáčil blokaci volantu pomocí nástroje podobného šroubováku a motocykl odcizil,
4) v době od 30. 1. 2017 do 31. 1. 2017 ve XY odcizil ke škodě R. S. 11 kusů tiskáren zn. OKI v hodnotě 7.765,18 eur, dva páry lyží zn. Fischer a jeden přívěs za osobní motorové vozidlo tov. zn. Pongratz s RZ: XY v hodnotě 7.970 eur, a to tím způsobem, že se vloupal do prostoru garáže poškozeného,
5) v době od 21. 8. 2017 v 21:00 hodin do 22. 8. 2017 v 5:00 hodin ve XY odcizil ke škodě T. E. jedno dětské jízdní kolo zn. KTM v hodnotě 400 eur, a to tím způsobem, že naštípl zámek jízdního kola a toto jízdní kolo vzal.
3. Dne 8. 9. 2021 byl Ministerstvem spravedlnosti České republiky podán ve shora uvedené věci Nejvyššímu soudu návrh na přijetí rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, o tom, že se na výše citované odsouzení rozsudkem Zemského soudu Korneuburg, Rakouská republika, ze dne 24. 4. 2018, sp. zn. 503 Hv 41/18m, který nabyl právní moci dne 24. 4. 2018, ve vztahu k osobě odsouzeného L. I. hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
4. Nejvyšší soud předmětnou věc přezkoumal a shledal, že jsou v daném případě splněny všechny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle §4a odst. 3 citovaného zákona.
5. Předně je třeba konstatovat, že podle §4a odst. 3 citovaného zákona rozhodne Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
6. Z podaného návrhu, jakož i obsahu připojeného spisového materiálu přitom jednoznačně vyplývá, že odsouzený L. I. je občanem České republiky, byl odsouzen cizozemským soudem a odsouzení se týká skutků, které vykazují znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky, konkrétně pokračujícího trestného činu krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 3 tr. zákoníku. Za daného stavu jsou tedy splněny všechny formální podmínky ustanovení §4a odst. 3 citovaného zákona.
7. V posuzované věci však pro rozhodnutí podle §4a odst. 3 citovaného zákona svědčí i podmínky materiální povahy, když společenská škodlivost trestné činnosti odsouzeného je zvyšována zejména způsobem provedení činu, když nelze pominout vyšší četnost jednotlivých dílčích útoků páchaných během relativně krátké doby cca sedmi měsíců, jakož ani celkovou výši škody, jíž odsouzený jednotlivým poškozeným subjektům způsobil a která dosahuje částky 35.435 eur (tj. cca 921.310 Kč). Společenská škodlivost jednání odsouzeného je současně zvyšována i jeho bohatší trestní minulostí, neboť v rozmezí let 1994 až 2020 byl na území České republiky celkem devětkrát trestně stíhán a odsouzen, a to převážně pro majetkovou trestnou činnost, byť zčásti je v důsledku zahlazení odsouzení na něho třeba hledět tak, jako by nebyl odsouzen. Současně se odsouzený dopustil jedenkrát majetkové trestné činnosti i na území Spolkové republiky Německo a jedenkrát na území Rakouské republiky, z čehož plynou jeho zjevné sklony k porušování závazných právních norem v podobě opakovaného delikventního jednání, páchaného navíc na území více států. Z výše uvedeného je rovněž zřejmé, že ani několik předchozích pravomocných odsouzení, včetně opakovaného výkonu nepodmíněného trestu odnětí svobody, osobě odsouzeného nezabránilo ve spáchání dotčeného jednání, které je předmětem tohoto rozhodnutí.
8. Ve vztahu k druhu uloženého trestu lze současně konstatovat, že odsouzenému byla za jednání, jímž byl pravomocně uznán vinným rozsudkem Zemského soudu Korneuburg, uložena sankce odpovídající právnímu řádu České republiky, konkrétně již citelnější nepodmíněný trest odnětí svobody ve výměře dvou let. Za tohoto stavu lze dospět k jednoznačnému závěru, že v daném případě byly splněny všechny zákonné podmínky pro to, aby se na výše uvedené odsouzení L. I. příslušným soudem Rakouské republiky hledělo jako na odsouzení soudem České republiky.
9. Ze shora uvedených důvodů tak Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky zcela vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 29. 9. 2021
JUDr. Tomáš Durdík
předseda senátu