ECLI:CZ:NS:2021:11.TCU.98.2021.1
sp. zn. 11 Tcu 98/2021-34
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 29. 9. 2021 návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto:
Podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občanů České republiky Š. V. , nar. XY v XY, a V. V. , nar. XY v XY, rozsudkem Zemského soudu Regensburg, 5. trestní senát, Spolková republika Německo, ze dne 19. 4. 2018, sp. zn. 5 KLs 127 Js 19769/17, který ve vztahu k oběma jmenovaným nabyl právní moci dne 27. 4. 2018, hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Zemského soudu Regensburg, 5. trestní senát, Spolková republika Německo, ze dne 19. 4. 2018, sp. zn. 5 KLs 127 Js 19769/17, který ve vztahu k oběma jmenovaným nabyl právní moci dne 27. 4. 2018 (dále též jen „cizozemský soud“), byli Š. V. a V. V. (dále též jen „odsouzení“) uznáni vinnými trestným činem nedovoleného dovozu omamných prostředků v množství větším než malém podle §30 odst. 1 č. 4, odst. 2 německého zákona o nakládání s omamnými prostředky (BtMG) a §25 německého trestního zákoníku (StGB) , a oba odsouzeni k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání dvou let.
2. Podle skutkových zjištění Zemského soudu Regensburg se Š. V. a V. V. předmětné trestné činnosti drogového charakteru dopustili v podstatě tím, že
poté, co oba odsouzení, kteří po propuštění V. V. z vězení udržovali intenzivní kontakt a společně se pohybovali v drogovém prostředí města Plzně, načež několik týdnů před činem začali budovat vzájemný milostný vztah, v důsledku čehož se rozhodli hledat společně východisko z jejich aktuálně existující závislosti na drogách s tím, že začnou nový společný život v Praze, dne 6. 9. 2017 opustili Plzeň a vydali se do Prahy, kde měli v úmyslu si společně najmou byt, si s sebou vezli nejméně 20 gramů metamfetaminu (zvaného pervitin), který V. V. zakoupil cca dva dny předtím v Plzni ze svých finančních prostředků, a to pro společnou potřebu obou odsouzených, přičemž oba jmenovaní chtěli převáženou návykovou látku použít pro svůj nový start v Praze a tuto látku také začali společně konzumovat, načež se v časných ranních hodinách dne 7. 9. 2017 společně rozhodli, že pojedou vlakem do Německa; poté oba odsouzení jeli vlakem ALX 356 na trase Praha – Mnichov do Regensburgu, přičemž V. V. s sebou vezl různé cenné předměty, které nechtěl nechávat v bytě známého Š. V., mezi nimiž se nacházel také větší sáček s přítlačným uzávěrem obsahující 14,42 gramů metamfetaminu, a Š. V. s sebou vezla další sáček s přítlačným uzávěrem obsahující 3,36 gramů metamfetaminu, když obě látky pocházely z celkového množství metamfetaminu dříve opatřeného v Plzni; oba odsouzení přitom o vzájemně převážených látkách věděli, když mezi nimi existovala shoda v tom, že veškerý jimi převážený pervitin je určen ke společné spotřebě a neměli tedy v úmyslu jej dále za účelem zisku prodávat; bezprostředně po překročení hraničního přechodu Furth im Wald mezi Českou republikou a Spolkovou republikou Německo dne 7. 9. 2017 v 8:25 hodin předal V. V. na toaletě vlaku jím převáženou látku Š. V. v domnění, že ta jako žena nebude v rámci vstupní kontroly podrobena prohlídce, načež odsouzená vzala sáček s pervitinem k sobě a schovala jej do páru ponožek, který si dala do kabelky, přičemž oběma odsouzenými, kteří nedisponovali povolením potřebným pro nakládání s omamnými prostředky, převážený metamfetamin obsahoval 71% metamfetaminové báze, tj. 11,26 gramů účinné látky.
3. Dne 8. 9. 2021 byl Ministerstvem spravedlnosti České republiky podán ve shora uvedené věci Nejvyššímu soudu návrh na přijetí rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, o tom, že se na výše citované odsouzení rozsudkem Zemského soudu Regensburg, 5. trestní senát, Spolková republika Německo, ze dne 19. 4. 2018, sp. zn. 5 KLs 127 Js 19769/17, který nabyl právní moci dne 27. 4. 2018, ve vztahu k oběma odsouzeným hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
4. Nejvyšší soud předmětnou věc přezkoumal a shledal, že jsou v daném případě splněny všechny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle §4a odst. 3 citovaného zákona.
5. Předně je třeba konstatovat, že podle §4a odst. 3 citovaného zákona rozhodne Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
6. Z podaného návrhu, jakož i obsahu připojeného spisového materiálu přitom jednoznačně vyplývá, že Š. V. i V. V. jsou občané České republiky, byli odsouzeni cizozemským soudem a odsouzení se týká skutku, který vykazuje zákonné znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky (konkrétně trestného činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1 tr. zákoníku). Za daného stavu jsou tak splněny všechny formální podmínky ustanovení §4a odst. 3 citovaného zákona.
7. V posuzované věci však pro rozhodnutí podle §4a odst. 3 citovaného zákona svědčí i podmínky materiální povahy, neboť odsouzení Š. V. a V. V. se dopustili úmyslné trestné činnosti, k jejímuž stíhání je Česká republika zavázána mimo jiné i mezinárodními úmluvami. Společenská škodlivost trestné činnosti odsouzených je přitom zvyšována zejména jejich bohatší trestní minulostí, když z aktuálního opisu z evidence Rejstříku trestů plyne, že Š. V. byla na území České republiky v minulosti již opakovaně odsouzena, a to pro různorodou trestnou činnost, zejména majetkového či drogového charakteru. Byť v převážné části již došlo k zahlazení těchto odsouzení, pročež je třeba na odsouzenou hledět tak, jako by nebyla odsouzena, svědčí i tato skutečnost o jednoznačných sklonech odsouzené k opakovanému porušování závazných pravidel společenského chování pácháním delikventního jednání. V případě V. V. pak z aktuálního opisu z evidence Rejstříku trestů plyne, že i tento byl na území České republiky v minulosti již opakovaně odsouzen, a to pro různorodou trestnou činnost, zejména majetkového či drogového charakteru, z čehož mu byl nejméně v devíti případech, jež nejsou doposud zahlazeny, ukládán již nepodmíněný trest odnětí svobody, tzn. že i na straně jeho osoby jsou jasně patrné sklony k soustavnému porušování závazných pravidel společenského chování.
8. Ve vztahu k druhům a výměrám uložených trestů lze konstatovat, že odsouzeným byly za předmětné jednání uloženy sankce odpovídající právnímu řádu České republiky, konkrétně citelnější nepodmíněné tresty odnětí svobody. Za tohoto stavu tak lze dovodit, že v daném případě byly splněny všechny zákonné podmínky pro to, aby se na výše uvedené odsouzení Š. V. a V. V. příslušným soudem Spolkové republiky Německo hledělo jako na odsouzení soudem České republiky.
9. Ze shora uvedených důvodů tak Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky ve vztahu k osobám obou výše jmenovaných odsouzených zcela vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 29. 9. 2021
JUDr. Tomáš Durdík
předseda senátu