ECLI:CZ:NS:2021:11.TDO.315.2021.1
sp. zn. 11 Tdo 315/2021-624
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 15. 4. 2021 o dovolání obviněného P. O., nar. XY v XY, trvale bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Vinařice, proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 10. 11. 2020, sp. zn. 10 To 299/2020, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. 1 T 98/2020, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněného P. O. odmítá.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu v Kladně ze dne 17. 9. 2020, č. j. 1 T 98/2020-500, byl obviněný P. O. pod bodem I. uznán vinným přečinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a jedy podle §283 odst. 1 tr. zákoníku. Za to byl podle §283 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání dvaceti čtyř měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou.
2. Týmž rozsudkem byla uznána vinnou také spoluobviněná A. K., a to za druhově identický trestný čin, tedy přečin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a jedy podle §283 odst. 1 tr. zákoníku (jednání popsané pod bodem II.). Za to byla podle §283 odst. 1 tr. zákoníku odsouzena k trestu odnětí svobody v trvání čtrnácti měsíců, jehož výkon jí byl podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v délce dvaceti měsíců. Podle §82 odst. 2 tr. zákoníku jí byla rovněž stanovena povinnost zdržet se ve zkušební době podmíněného odsouzení požívání omamných a psychotropních látek.
3. Výše uvedený rozsudek Okresního soudu v Kladně právní moci nenabyl, neboť proti tomuto rozhodnutí podali odvolání oba obvinění, jakož i státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Kladně, který tak učinil v neprospěch obviněného P. O. O těchto řádných opravných prostředcích rozhodl Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 10. 11. 2020, č. j. 10 To 299/2020-545, tak, že podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. řádu napadený rozsudek okresního soudu částečně zrušil, a to ve vztahu k výroku o trestu uloženému obviněnému P. O., když za podmínek §259 odst. 3 tr. řádu při nezměněném výroku o vině tohoto obviněného odsoudil podle §283 odst. 1 tr. řádu k trestu odnětí svobody v trvání tří let, pro jehož výkon jej podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Současně Krajský soud v Praze podle §256 tr. řádu zamítl jako nedůvodná odvolání obviněných P. O. a A. K.
4. Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně se obviněný P. O. shora uvedené trestné činnosti dopustil tím, že:
v době od července roku 2019 do doby svého zadržení dne 13. 5. 2020, v XY, v obci XY, okres Kladno, a na různých místech v XY, jednak neoprávněně distribuoval drogu pervitin a jednak drogu pervitin neoprávněně vyráběl, a tímto způsobem pervitin distribuoval
- T. B., kterému prodal v průběhu července roku 2019 na náměstí XY, v XY, po předchozí osobní dohodě sáček nezjištěné hmotnosti obsahující drogu pervitin za částku ve výši 500 Kč, v průběhu listopadu roku 2019 po předchozí telefonické dohodě, v obci XY, okres Kladno, sáček nezjištěné hmotnosti obsahující drogu pervitin za částku ve výši 500 Kč, dále dne 29.1.2020 v XY, po předchozí telefonické dohodě, sáček nezjištěné hmotnosti obsahující drogu pervitin za částku ve výši 500 Kč a v průběhu dubna roku 2020 v ulici XY, v obci XY, v XY sáček nezjištěné hmotnosti obsahující drogu pervitin za částku ve výši 500 Kč,
- dále poskytl V. P. v průběhu roku 2019 v XY, sáček pervitinu o hmotnosti 0,5 gramu, a to jako protislužbu za odvoz A. K. do tehdejšího bydliště obviněného P. O.,
- současně A. K. zdarma poskytoval v období od února roku 2020 do května roku 2020, v ulici XY, v obci XY, v XY, opakovaně dávky pervitinu, který následně společně užili v domě, kde bydleli,
přičemž dne 13. 5. 2020 v rodinném domě č. p. XY, v ulici XY, v XY, kde se v tuto dobu jakožto nájemce zdržoval, neoprávněně prováděl výrobu drogy pervitinu, když byl přímo v době výroby pervitinu zadržen policejním orgánem při provedení domovní prohlídky za současného zajištění 31,9183 gramů pervitinu,
přičemž pervitin obsahuje psychotropní látku metamfetamin, uvedenou v seznamu psychotropních látek v příloze č. 5 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, vydaném na základě zmocnění uvedeného v zák. č. 273/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 167/1998 Sb.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
5. Obviněný P. O. napadl výše citovaný rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 10. 11. 2020, č. j. 10 To 299/2020-545 (ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Kladně ze dne 17. 9. 2020, č. j. 1 T 98/2020-500) dovoláním podaným prostřednictvím svého obhájce, které zaměřil proti výroku o vině i o trestu. V rámci odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku odkázal na existenci dovolacích důvodů uvedených v §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. řádu, neboť je přesvědčen, že bylo rozhodnuto o zamítnutí jím podaného odvolání, přestože napadené rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení, resp. byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Současně dodal, že podle jeho názoru jsou skutková zjištění obsažená v rozhodnutí odvolacího i nalézacího soudu (která se týkají jeho osoby) v extrémním nesouladu s provedenými důkazy, pročež skutkovým zjištěním neodpovídají ani závěry právní. V důsledku toho je přesvědčen, že došlo k neoprávněnému zásahu do jeho ústavně garantovaných základních lidských práv, zejména do práva na spravedlivý proces, jakož i k porušení procesního principu presumpce neviny a zásady v pochybnostech ve prospěch obviněného ( in dubio pro reo ).
6. S odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu se obviněný v odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku v prvé řadě vyjádřil k výroku o vině, když konstatoval, že trestní stíhání bylo zahájeno na základě odposlechů a záznamů telekomunikačního provozu, které však byly realizovány na podkladě nezákonného příkazu vydaného soudkyní Okresního soudu v Kladně dne 17. 1. 2020, č. j. 1 Nt 202/2020, neboť tento příkaz nesplňuje předpoklady stanovené v §88 odst. 1, 2 tr. řádu. V této souvislosti namítl, že soudkyně okresního soudu se v odůvodnění svého příkazu omezila pouze na doslovný opis návrhu státního zástupce ze dne 16. 1. 2020, aniž by tento návrh přezkoumala a posoudila rovněž materiální podmínky pro nařízení odposlechu. V odůvodnění rovněž neuvedla důvody, pro které nebylo možné sledovaného účelu dosáhnout jinak, neboli v čem spočívá neodkladnost a neopakovatelnost nařízených odposlechů. Z těchto důvodů tak má dovolatel za to, že tento důkaz v podobě zajištěných odposlechů a záznamů telekomunikačního provozu byl opatřen v rozporu s ustanoveními trestního řádu, pročež je absolutně neúčinný a orgány činné v trestním řízení k němu neměly přihlížet. Nicméně i za předpokladu, že by daný příkaz byl ze strany Nejvyššího soudu shledán zákonným, dovolatel namítá, že z pořízených odposlechů nikterak nevyplynulo, že by se dopustil skutku, který je mu kladen za vinu, resp. jímž byl uznán vinným.
7. Zásadní námitky vznesl dovolatel rovněž proti výsledkům domovní prohlídky provedené v rodinném domě v ul. XY v XY. Obviněný má za to, že soudy nižších stupňů nezohlednily zásadní skutečnost, že v době, kdy si obviněný a M. B. pronajali dům v ul. XY, obýval každý jednu polovinu domu, přičemž tyto poloviny byly od sebe stavebně odděleny a byly na sobě zcela nezávislé. Je pravdou, že k oběma částem domu byla uzavřena pouze jedna společná nájemní smlouva, nicméně nájem si obviněný i spolubydlící M. B. platili každý sám a společně řešili jen nezbytné záležitosti, týkající se provozu domu (např. topení). Oba soudy přitom ignorovaly skutečnost, že varna pervitinu byla nalezena v té části domu, kterou výlučně užíval M. B., stejně jako to, že na ní nebyly zajištěny daktyloskopické stopy, ani stopy DNA osoby obviněného. Jedinou výjimkou byly digitální váhy se stopami pervitinu, které obviněnému skutečně patřily, k čemuž však uvedl, že byl uživatel pervitinu a že si jej tak sám na těchto vahách odvažoval (společně se svou družkou, spoluobviněnou A. K.). Soud prvního stupně si byl dle dovolatele této důkazní nouze vědom, když v odůvodnění svého rozsudku uvedl, že nikdo jiný nemohl bez jeho souhlasu na tomto místě vyrábět pervitin a shromažďovat zde ingredience k tomu potřebné, což svědčí o jeho nepřímém úmyslu, resp. o tom, že byl o probíhající výrobě pervitinu minimálně srozuměn. Dovolatel však k tomuto závěru nalézacího soudu dodává, že samotné srozumění ještě nenaplňuje skutkovou podstatu daného trestného činu.
8. Dovolatel se rovněž brání skutečnosti, že mu na základě provedených odposlechů oba soudy nižších stupňů přičetly k tíži, že předmětný dům v XY v XY vybral on a nikoli M. B. Obviněný tuto skutečnost nepopřel, nicméně soudům objasnil, že s ohledem na vlastnictví psa hledal dům se zahradou a také se sklepem, kde by si mohl zřídit dílnu. Soudy však konstatovaly, že obviněný hledal dům s odvětrávanou garáží za účelem výroby pervitinu, přičemž se nevypořádaly s tím, že varna ani další věci související s jeho výrobou se v garáži nenacházely. Rovněž v žádném z přepisů zaznamenaných odposlechů nebyly zmíněny žádné návykové látky, ani manipulace s varnou, pročež tyto odposlechy nelze považovat za důkazy, které jeho vinu skutečně prokazují.
9. Stran údajné distribuce pervitinu svědkům T. B. a V. P. obviněný namítá, že ta je prokazována pouze jejich izolovanými výpověďmi, aniž by tato vyjádření byla podepřena výpovědí kohokoli dalšího, kdo by byl u toho jednání přítomen, či kdo by potvrdil, že by se s těmito svědky skutečně znal. Soud prvního stupně nikterak nerozvedl, z jakých důvodů považuje verze těchto svědků za pravdivé, přestože jsou oba svědci uživateli drog. Za tohoto stavu tak obviněný odmítá konstatování odvolacího soudu, že výpovědi jmenovaných svědků nestojí osamoceně, nýbrž jsou v souladu s odposlechy odběratelů drog, kde se zjevně řeší, jak výroba, tak distribuce pervitinu. Podle jeho názoru ani odvolací soud přesvědčivě neodůvodnil, z jakého důvodu považuje výpovědi těchto svědků za věrohodnější než výpověď jeho samého.
10. Dovolatel trvá také na tom, že písemné záznamy telekomunikačního provozu jej s výrobou ani distribucí pervitinu nikterak nespojují, a naopak jiné důkazy (zejména protokol o provedení domovní prohlídky a odborná vyjádření z oboru kriminalistika, odvětví genetika a daktyloskopie) jeho vinu významně zpochybňují. Právní závěry soudů nižších stupňů jsou tak postaveny nikoli na skutkových zjištěních, nýbrž toliko na přesvědčení či pocitu obou soudů, jakým způsobem skutkový děj proběhl. V jeho případě tak dle jeho názoru skutečně došlo k zásadní neshodě mezi provedenými důkazy a z nich plynoucími skutkovými zjištěními na straně jedné a hmotněprávními závěry na straně druhé.
11. Ve vztahu k výroku o trestu se dovolatel vyjádřil k otázce společenské škodlivosti svého jednání, když konkrétně namítl, že přesto, že odvolací soud konstatoval, že společenská škodlivost jemu přisouzeného skutku je nižší – stran toho, že obviněný distribuoval pervitin pouze aktivním narkomanům, aniž by bylo prokázáno, že by tuto drogu prodal osobám, které tuto drogu dosud neužívaly – zpřísnil mu uložený nepodmíněný trest odnětí svobody o jeden rok, tedy na konečnou výměru tří let.
12. S ohledem na výše uvedené dovolatel závěrem svého mimořádného opravného prostředku navrhl, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí Krajského soudu v Praze podle §265k odst. 1 tr. řádu zrušil a následně podle §265m odst. 1 tr. řádu sám ve věci rozhodl rozsudkem tak, že se obviněný se zprošťuje obžaloby. Současně vyjádřil v souladu s §265r odst. 1 písm. c) tr. řádu svůj souhlas s tím, aby bylo jeho dovolání projednáno v neveřejném zasedání.
13. K podanému dovolání se ve svém písemném stanovisku ze dne 9. 3. 2021, sp. zn. 1 NZO 155/2021-17, vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“), který veškeré námitky dovolatele vyhodnotil jako nepodřaditelné pod jím uplatněné dovolací důvody. V prvé řadě státní zástupce konstatoval, že Okresní soud v Kladně realizoval komplexní dokazování, v jehož rámci provedl všechny podstatné důkazy, které také řádným způsobem vyhodnotil. Takto získaným skutkovým zjištěním odpovídá i právní kvalifikace posuzovaného jednání jako přečinu podle §283 odst. 1 tr. zákoníku. Svým povinnostem pak dostál i Krajský soud v Praze, který odvolání obviněného řádně přezkoumal a s uplatněnými námitkami se vypořádal. Z těchto důvodů se státní zástupce neztotožnil s námitkou dovolatele, podle kterého jsou skutková zjištění soudů údajně v extrémním nesouladu s provedenými důkazy, když naopak konstatoval, že tak zásadní nedostatky (ať již se jedná o případy, kdy by soudy nižších stupňů opomněly provést důležité důkazy, nebo kdy by provedly důkazy v rozporu s procesními předpisy, či by učinily skutková zjištění, která jsou v extrémním rozporu s provedenými důkazy) nejsou v nyní projednávaném případě patrny.
14. Konkrétně se pak státní zástupce neztotožnil s dovolatelovou námitkou směřovanou proti využitelnosti odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, kterou postavil na tvrzení o údajné nezákonnosti příkazu samosoudkyně Okresního soudu v Kladně ze dne 17. 1. 2020, sp. zn. 1 Nt 202/2020. Státní zástupce nejprve zrekapituloval zákonné podmínky vztahující se k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu plynoucí z §88 odst. 1, 2 tr. řádu, aby následně konstatoval, že v příkazu soudkyně Okresního soudu v Kladně byly splněny všechny zákonné podmínky. Pouze odůvodnění neodkladnosti prováděného úkonu je podle jeho názoru poněkud stručné, nicméně přesto je zde zmíněno, že poznatky o trestné činnosti nelze získat jiným způsobem, stejně jako nelze předpokládat, že by se obviněný ke své trestné činnosti doznal a vydal věcné důkazy o své trestné činnosti. Příkaz rovněž obsahuje zmínku o tom, že dosud nebyly splněny podmínky pro zahájení trestního stíhání, nicméně lze očekávat, že právě odposlechem mohou být získány důkazy, které zahájení trestního stíhání odůvodní. Rovněž z hlediska materiálního se jednalo o úkony, které nesnesly vzhledem k nebezpečí jejich zmaření z hlediska účelu trestního stíhání odkladu na dobu, než bude trestní stíhání zahájeno, pročež státní zástupce uzavřel, že zákonem vymezené předpoklady pro povolení odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu byly splněny.
15. K námitce obviněného o údajné nepřiměřenosti uloženého trestu státní zástupce podotkl, že (až na zcela výjimečné případy) nemůže být v rámci žádného ze zákonem taxativně vymezených dovolacích důvodů relevantně uplatněna námitka založená na údajné nepřiměřenosti uloženého trestu, a to ani v případě, pokud je dovolatel subjektivně přesvědčen o vadném postupu soudů při hodnocení kritérií uvedených v §39 až §42 tr. zákoníku. Navíc dovolatel vyslovil požadavek na uložení mírnějšího trestu až poté, co se v rozporu se skutkovými závěry soudů pokusil zásadním způsobem popřít rozsah páchané trestné činnosti. Jelikož námitky obviněného nelze pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu podřadit, nemohou tak být dle státního zástupce relevantní ani výhrady obviněného podřazené pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. řádu v jeho druhé alternativě.
16. Vzhledem k výše uvedenému státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání obviněného odmítl v neveřejném zasedání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu. S rozhodováním v neveřejném zasedání pak státní zástupce ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. řádu souhlasil rovněž pro případ, pokud by Nejvyšší soud o dovolání rozhodoval jiným než výše navrhovaným způsobem.
III.
Přípustnost dovolání
17. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. řádu) nejprve zjišťoval, zda je dovolání přípustné a zda vyhovuje všem relevantním ustanovením trestního řádu, tedy zda bylo podáno v souladu s §265a odst. 1, 2 tr. řádu, zda bylo podáno ve dvouměsíční zákonné lhůtě a na příslušném místě v souladu s §265e odst. 1, 3 tr. řádu, jakož i oprávněnou osobou ve smyslu §265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. řádu. Dále Nejvyšší soud zkoumal, zda dovolání splňuje obligatorní obsahové náležitosti upravené v §265f tr. řádu.
18. Po jeho prostudování Nejvyšší soud shledal, že obviněný všechna výše uvedená ustanovení trestního řádu respektoval, pročež předmětné dovolání vyhodnotil jako přípustné a vyhovující všem relevantním ustanovením trestního řádu, tzn. že nebyly shledány žádné skutečnosti bránící jeho věcnému projednání.
IV.
Důvodnost dovolání
19. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů výslovně uvedených v ustanovení §265b tr. řádu, musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze obviněným uplatněný dovolací důvod považovat za některý z důvodů taxativně uvedených v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.
20. V souvislosti s obviněným uplatněnými dovolacími důvody Nejvyšší soud připomíná, že dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dán tehdy, jestliže dovoláním napadená rozhodnutí spočívají na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V jeho mezích lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Skutečnosti, které lze podřadit pod uvedený dovolací důvod, jsou již zcela jednoznačně uvedeny v judikatuře Nejvyššího soudu (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 9. 2017, sp. zn. 11 Tdo 661/2017, ze dne 29. 3. 2017, sp. zn. 5 Tdo 104/2017, ze dne 9. 11. 2016, sp. zn. 4 Tdo 1258/2016) a Ústavního soudu (např. usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03, ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03, ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Dovolací soud na základě tohoto dovolacího důvodu zásadně nepřezkoumává a nehodnotí správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu, ani neprověřuje úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 5 a 6 tr. řádu (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Proto situace, na něž dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, je třeba odlišovat od případů, kdy je napadené rozhodnutí založeno na nesprávných skutkových zjištěních. Jak bylo deklarováno mimo jiné i v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 3. 2019, sp. zn. 11 Tdo 74/2019, dovolací soud je vždy povinen vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je i vyjádřen zejména ve výrokové části odsuzujícího rozsudku, přičemž jeho povinností je zjistit, zda nižšími soudy provedené právní posouzení skutku je s ohledem na zjištěný skutkový stav v souladu se způsobem jednání, který je vyjádřen v příslušné skutkové podstatě trestného činu.
21. V případě dovolání opírajícího se o dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu zákon vyžaduje, aby podstatu výhrad a obsah jím uplatněných dovolacích námitek tvořilo tvrzení, že nižšími soudy zjištěný skutkový stav věci, jenž je popsán v jejich rozhodnutí, není takovým trestným činem, za který jej soudy pokládaly, neboť jimi učiněná skutková zjištění nevyjadřují naplnění všech zákonných znaků skutkové podstaty trestného činu, jenž byl dovolateli přisouzen. S poukazem na tento dovolací důvod tak obviněný namítá, že dotčený skutek buď vykazuje znaky jiného trestného činu, anebo není vůbec žádným trestným činem. K této problematice srov. též usnesení velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2006, sp. zn. 15 Tdo 574/2006, jakož i rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněné pod č. 36/2004 Sb. rozh. tr.
22. Nejvyšší soud nadto i při respektování shora uvedeného interpretuje a aplikuje podmínky připuštění dovolání tak, aby dodržel maximy práva na spravedlivý proces vymezené Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod a Listinou základních práv a svobod. Je proto povinen v rámci dovolání posoudit, zda nebyla v předchozích fázích řízení porušena základní práva obviněného, včetně jeho práva na spravedlivý proces (k tomu srov. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14).
23. Obviněný ve svém dovolání odkázal i na důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. l ) tr. řádu, a to v jeho druhé alternativě, který je dán tehdy, když v řízení, které předcházelo vydání rozhodnutí o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. řádu, byl dán některý z důvodů dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. řádu. Pod tuto variantu se řadí případy, kdy bylo zamítnuto obviněným podané odvolání proti rozsudku nalézacího soudu postupem podle §256 tr. řádu, tj. po věcném přezkoumání odvolacím soudem podle §254 tr. řádu s tím, že jej odvolací soud neshledal důvodným. Podstatou této alternativy je tedy skutečnost, že odvolateli sice nebylo odepřeno právo na přístup k soudu druhého stupně, nicméně tento soud, přestože v řádném opravném řízení napadené rozhodnutí soudu prvního stupně věcně přezkoumával, vytýkanou vadu neodstranil.
V.
K meritu věci
24. Nejvyšší soud v duchu výše citované judikatury Nejvyššího i Ústavního soudu zkoumal, zda dovolání obviněného P. O. splňuje kritéria jím uplatněných dovolacích důvodů, načež po prostudování předmětného spisového materiálu dospěl k závěru, že obviněným vznesené dovolací námitky neodpovídají uplatněným, ale ani žádným jiným dovolacím důvodům, jež jsou taxativně uvedeny v §265b odst. 1 tr. řádu.
25. Pokud jde o námitky uplatněné v rámci odkazu na existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, lze konstatovat, že obviněný jejich prostřednictvím opětovně usiluje o zpochybnění zákonnosti samotného pořízení a tedy i výsledků zaznamenaných odposlechů a záznamů telekomunikačního provozu, dále výsledků domovní prohlídky, jakož i dalších ve věci provedených důkazů, na jejichž základě byla potvrzena věrohodnost ve věci provedených výpovědí svědků T. B., V. P. a spoluobviněné A. K.
26. V prvé řadě je nutné zdůraznit, že obviněný s odkazem na tento dovolací důvod nenamítl, že by v rozsudku soudu prvního stupně popsané jednání nenaplnilo zákonné znaky skutkové podstaty přečinu podle §283 odst. 1 tr. zákoníku, jímž byl pravomocně uznán vinným. Dovolatel výše uvedenými výhradami toliko opětovně odmítl všechna zásadní skutková zjištění nalézacího soudu, aby tak prosadil vlastní obhajobu, ve které se zříká jakékoli odpovědnosti za spáchání projednávaného přečinu popsaného v tzv. skutkové větě, pročež požaduje zrušení napadeného rozsudku Krajského soudu v Praze, resp. zproštění podané obžaloby. Touto argumentační negací však dovolatel všechny své námitky – mající výhradně skutkový charakter – znovu zaměřil proti provedeným důkazům, které jej z trestné činnosti usvědčily, což je však v dovolacím řízení již nepřípustné.
27. V tomto ohledu je třeba znovu připomenout, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu je dovolání mimořádným opravným prostředkem, který není určen k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování se nachází v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popř. korigovat toliko soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, odst. 7 tr. řádu). Do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně je pak oprávněn Nejvyšší soud zasáhnout jen zcela výjimečně, pokud to odůvodňuje reálně existující extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními z nich učiněnými. O takovou situaci se však v nyní posuzované věci zjevně nejedná, neboť skutkový stav byl zjištěn bez důvodných pochybností. Nejvyšší soud tedy v dané věci neshledal žádné pochybnosti o správnosti skutkových závěrů učiněných soudy nižších stupňů, které byly opřeny o četné a řádně provedené důkazy.
28. Dovolací soud v rámci svého přezkumu ověřil, že Okresní soud v Kladně odvodil své skutkové závěry ze svědeckých výpovědí T. B. a V. P. (částečně i z výpovědi samotného obviněného P. O. a spoluobviněné A. K.), dále z odposlechů a záznamů telekomunikačního provozu obviněného a dalších osob, s nimiž dovolatel prostřednictvím svého mobilního telefonu komunikoval a rovněž z výsledků domovní prohlídky provedené v domě v XY v XY, načež tyto stěžejní důkazy ještě doplnil důkazy listinnými (především odbornými vyjádřeními z oboru kriminalistika, odvětví genetika a daktyloskopie, nájemní smlouvou k předmětné nemovitosti, apod.).
29. Tyto důkazy přitom soud prvního stupně pečlivě vyhodnotil v souladu s ustanovením §2 odst. 6 tr. řádu, tedy podle svého vnitřního přesvědčení založeného na posouzení všech okolností případu jednotlivě i ve vzájemných souvislostech, přičemž podle §2 odst. 5 tr. řádu zjistil skutkový stav tak, aby o něm nebyly důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro jeho rozhodnutí. Ke svým skutkovým zjištěním poté nalézací soud přiřadil i odpovídající právní kvalifikaci, přičemž s jeho postupem a naznačenými závěry se plně ztotožnil i soud odvolací. Současně se oba nižší soudy v rámci svých rozhodnutí řádně vypořádaly i se všemi námitkami vznesenými ze strany obviněného.
30. Přesto však obviněný P. O. znovu akcentoval, že projednávaná trestná činnost mu nebyla řádně prokázána, pročež je i nadále přesvědčen, že postupem soudů nižších stupňů došlo v jeho případě k extrémnímu nesouladu mezi provedenými důkazy a z nich plynoucími skutkovými zjištěními na straně jedné a hmotněprávními závěry na straně druhé. Z tohoto důvodu tedy Nejvyšší soud celou věc znovu přezkoumal, nicméně v rámci svého přezkumu v nyní projednávané věci neshledal žádný, natož pak zásadní nesoulad, kterak dovolatel namítá.
31. Trestná činnost obviněného P. O. zahrnuje různé formy neoprávněného nakládání s psychotropní látkou v témže časovém období, a to jednak distribuci a jednak výrobu metamfetaminu (pervitinu). Opakovaný prodej této drogy přitom soudu potvrdili svědci T. B. a V. P., kteří ve svých výpovědích označili osobu obviněného za svůj zdroj omamné látky, neboť si od něj v rozmezí července roku 2019 a dubna 2020 obstarávali žádanou drogu, a to T. B. celkem ve čtyřech případech a V. P. v jednom případě. Do tohoto rámce přitom zapadla i výpověď tehdejší družky obviněného, spoluobviněné A. K., která rovněž připustila, že společně s dovolatelem v období měsíců únor až květen roku 2020 opakovaně konzumovala tuto drogu, což nepopřel ani sám dovolatel. Předmětné výpovědi svědků a spoluobviněné ovšem nezůstaly osamocené, neboť jejich věrohodnost byla jednoznačně potvrzena provedenými odposlechy mobilního telefonu obviněného O., když z písemných záznamů těchto odposlechů je patrné, že obviněný byl skutečně v rozhodné době v živém kontaktu s drogově závislými osobami, se kterými za použití náznaků či domluvených výrazů konspirativně hovořil o drogách a za účelem jejich distribuce si s nimi domlouval schůzky.
32. Výrobu pervitinu v pronajatém rodinném domě v ul. XY v XY okresní soud dovodil rovněž ze zaznamenaných telefonních hovorů (zejména z komunikace obviněného se svědkem M. B., jakož i z provedené domovní prohlídky ze dne 13. 5. 2020, v rámci které bylo potvrzeno podezření, že obviněný nejenže pervitin distribuuje, ale rovněž i vyrábí. Právě v době provádění domovní prohlídky byla nalezena varna, navíc právě v době, kdy za její pomoci probíhala výroba metamfetaminu. Součástí tohoto nálezu byly mimo jiné pseudoefedrin a další chemické látky nutné k výrobě pervitinu (např. fosfor, jód, červený fosfor), jakož i výsledný produkt, tedy pervitin v množství 31,92 gramů, včetně patero různých vah, na kterých byly odvažovány nejen chemikálie, ale i omamné látky (mimo pervitin, kokain a marihuanu). Vzhledem k těmto skutkovým zjištěním dospěly oba soudy nižších instancí k jednoznačnému závěru, že obviněný P. O. měl osobní účast na skutkovém ději vyjádřeném v tzv. skutkové větě výrokové části rozsudku okresního soudu, přičemž je nutné zdůraznit, že daný popis skutku obsahuje všechna rozhodná skutková zjištění, která z provedených důkazů skutečně vyplynula.
33. Obviněný svými námitkami, které podřadil pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ve své podstatě usiloval o zpochybnění celého procesu dokazování. Za tímto účelem zaměřil svoji hlavní námitku proti využitelnosti provedených odposlechů a záznamů telekomunikačního provozu v procesu dokazování, když tvrdí, že příkaz samosoudkyně Okresního soudu v Kladně ze dne 17. 1. 2020, sp. zn. 1 Nt 202/2020, k provedení odposlechu je jednak nezákonný, neboť nebyly splněny zákonné náležitosti plynoucí z ustanovení §88 odst. 1, 2 tr. řádu, a jednak podle jeho mínění není v odůvodnění tohoto příkazu ani uvedeno, v čem spočívá neodkladnost a neopakovatelnost tohoto úkonu, čímž nedošlo k posouzení splnění materiálních podmínek pro nařízení odposlechů. Tímto postupem pak mělo dojít k porušení zásady přiměřenosti a zdrženlivosti podle §2 odst. 4 tr. řádu, jakož i k neoprávněnému zásahu do jeho ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces.
34. K těmto tvrzením Nejvyšší soud nejprve předesílá, že ustanovení §88 odst. 1 a 2 tr. řádu poskytuje soudu relativně široký prostor pro získání důkazů významných pro trestní řízení z odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu. Stran úsudku o nesprávnosti z tohoto ustanovení vycházejícího právního závěru v tom smyslu, zda se odposlech a záznam telekomunikačního provozu v konkrétní věci nařídí či nikoli, je určující, zda pro jeho přijetí nebyly (coby rozhodné) použity znaky, jež jsou objektivně irelevantní nebo mu dokonce obsahem či účelem protiřečí, anebo že ty, jež byly použity, jsou ve svém souhrnu neúplné, zatímco jiné (rovněž relevantní) byly opomenuty, případně že byl jejich význam zjevně vadně poměřen.
35. Ustanovení §88 odst. 1, 2 tr. řádu stanoví, že příkaz k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu může být v přípravném řízení vydán soudcem, pokud je vedeno trestní řízení pro zločin, na který zákon stanoví trest odnětí svobody s horní hranicí trestní sazby nejméně 8 let, pro trestné činy v tomto ustanovení výslovně vyjmenované, a dále pro jiný úmyslný trestný čin, k jehož stíhání zavazuje vyhlášená mezinárodní smlouva, za důvodného předpokladu, že jím budou získány skutečnosti významné pro trestní řízení. Vyjma toho musí tento příkaz (kromě obecných náležitostí a písemné formy) obsahovat uživatelskou adresu či zařízení včetně telefonního čísla, osobu uživatele (pokud je jeho totožnost známa), trestný čin, pro který se vede trestní řízení, jakož i dobu, po kterou bude odposlech a záznam telekomunikačního provozu prováděn (která nesmí být delší než čtyři měsíce). V odůvodnění příkazu je pak nutné dále uvést konkrétní skutkové okolnosti, které vydání tohoto příkazu odůvodňují, účel a délku trvání odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, a také je nutné objasnit důvody, proč nelze sledovaného účelu dosáhnout jinak nebo proč by bylo jinak jeho dosažení podstatně ztížené.
36. Z obsahu přiloženého spisového materiálu přitom Nejvyšší soud ověřil, že v nyní posuzované trestní věci obviněného P. O. byly všechny výše uvedené zákonné náležitosti příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu splněny.
37. Trestní řízení bylo v této věci od počátku vedeno pro přečin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1 tr. zákoníku, k jehož stíhání Českou republiku zavazují mezinárodní smlouvy (v tomto smyslu samosoudkyně okresního soudu výslovně odkázala na dvě mezinárodní smlouvy publikované pod č. 62/1989 a č. 462/1991 Sb., tedy na Vyhlášku ministra zahraničních věcí ze dne 21. 4. 1989 o Úmluvě o psychotropních látkách, a na Sdělení federálního ministerstva zahraničních věcí ve věci Úmluvy OSN proti nedovolenému obchodu s omamnými a psychotropními látkami). Dále Nejvyšší soud ověřil, že předmětné odposlechy a záznamy účastnických telefonních stanic byly povoleny na návrh Okresního státního zastupitelství v Kladně, tedy na návrh věcně a místně příslušného státního zastupitelství, jakož i to, že v příkazu byla řádně uvedena osoba uživatele a jeho adresa, tři telefonní čísla, která v rozhodné době užíval, stejně jako doba, po kterou měl být odposlech uživatele telefonních linek prováděn.
38. V odůvodnění tohoto příkazu jsou přitom jasně uvedeny rovněž podstatné skutkové okolnosti, které vydání tohoto příkazu odůvodňují – konkrétně prověřování podezření, že P. O. společně s A. K. v okrese Kladno a jeho okolí distribuují pervitin, přičemž přiložený spis již dokládal, že oba podezřelí prostřednictvím svým mobilních telefonů konspirativně hovoří o drogách, jejich předávání, kvalitě i ceně, a v této souvislosti se baví i o další osobě (zvané O. nebo Ch.), která byla do prověřované trestné činnosti rovněž zapojena. Účelem tohoto odposlechu tedy mělo být získání poznatků o celkovém rozsahu páchané trestné činnosti, ztotožnění osob, které pervitin podezřelému O. dodávají, jakož i osob, které od něho tuto drogu nakupují.
39. Z předmětného odůvodnění rovněž vyplývají důvody, pro které nebylo možné v daném okamžiku sledovaného účelu dosáhnout jinak, resp. z jakého důvodu by bylo jinak jeho dosažení podstatně ztížené. Soudkyně okresního soudu v této souvislosti konstatovala, že s ohledem na konspirativní způsob páchané trestné činnosti (oba podezřelí často měnili SIM karty a vzájemně se upozorňovali i na možnost odhalení) není možné očekávat, že by se (tehdy podezřelý) P. O. policii doznal a sám vydal o své trestné činnosti věcné důkazy. Nadto ke dni vydání tohoto příkazu nebyly splněny podmínky pro zahájení trestního stíhání, nicméně bylo možné důvodně předpokládat, že právě nařizovanými odposlechy budou získány takové důkazy, které buď vyvrátí, nebo potvrdí předmětná podezření ve vztahu k oběma sledovaným osobám.
40. V této souvislosti dovolatel namítl, že soudkyně okresního soudu nesplnila svoji povinnost řádně odůvodnit, v čem spočívá neodkladnost a neopakovatelnost odposlechů, stejně jako řádně neposoudila splnění materiálních podmínek pro nařízení odposlechů. Ani s touto námitkou se však Nejvyšší soud nemohl ztotožnit.
41. Ve své judikatuře Ústavní soud nejednou zdůraznil, že ačkoli odůvodnění návrhu státního zástupce nebo následný příkaz soudce obsahují jen velmi stručnou zmínku o neodkladnosti či neopakovatelnosti příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu či dokonce když tuto část neobsahuje vůbec, tak tato skutečnost ještě nemá za následek, že by takové příkazy byly nezákonné a v dalším řízení nepoužitelné. Podstatné totiž je, aby tato neodkladnost či neopakovatelnost byla ze spisového materiálu, z okolností případu a z procesní charakteristiky této fáze řízení zřejmá. Pokud tedy je odůvodnění takového příkazu nedostatečné, jedná si sice o formální nedostatek, který však nemá vliv na věcnou správnost provedení neodkladného či neopakovatelného úkonu, neboť by nedosahoval ústavněprávní roviny, pročež by nemohl být ani důvodem pro zrušení příslušných rozhodnutí (srov. např. rozhodnutí pléna Ústavního soudu ze dne 7. 5. 2014, sp. zn. Pl. ÚS 47/13 , usnesení Ústavního soudu ze dne 14. 5. 2009, sp. zn. III. ÚS 2221/08 , nebo usnesení Ústavního soudu ze dne 29. 3. 2008, sp. zn. I. ÚS 3108/08 ) .
42. Ve věci dovolatele P. O. přitom soudkyně okresního soudu ve vydaném příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu konstatovala, že se jedná o trestnou činnost odehrávající se ve specifickém prostředí drogové komunity, pro kterou je typická právě konspirace osob na ní zainteresovaných. Z povahy věci je zjevné, že ani svědci takové trestné činnosti – tj. osoby drogově závislé – nebývají spolehlivým a stoprocentním zdrojem potřebných informací, neboť usvědčením pachatele coby distributora budou od svého zdroje „odstřiženi“. Za tohoto stavu věci tak lze bez důvodných pochybností konstatovat, že v daném případě se nejen z formálního, ale i z materiálního hlediska skutečně jednalo o neodkladné a neopakovatelné úkony, tedy úkony, které z hlediska dosažení účelu trestního řízení nesnesly (vzhledem k nebezpečí jejich zmaření) odkladu na dobu, než bude zahájeno trestní řízení, byť znak neodkladnosti a neopakovatelnosti nebyl v příkaze k provedení daného úkonu těmito slovními pojmy výslovně označen.
43. Z výše uvedeného vyplývá, že soudkyně Okresního soudu v Kladně plně respektovala procesní zásadu přiměřenosti zásahu do základních práv a svobod prostřednictvím daného úkonu trestního řízení, pročež předmětný příkaz nelze v žádném ohledu označit za nezákonný a tedy důkazy na jeho podkladě opatřené (tj. odposlechy a záznamy o uskutečněném telekomunikačním provozu) za procesně nepoužitelné. Byť lze připustit, že odůvodnění tohoto příkazu mohlo být v nyní posuzované věci obsáhlejší, neboť i soudu předložené podklady ze strany Okresního státního zastupitelství v Kladně obsahovaly dostatek poznatků, které mohly být soudkyní v jí vydaném příkazu konkrétně zmíněny a podrobněji hodnoceny, je i z výše uvedených skutečností zcela zjevné, že všechny zákonné podmínky plynoucí z ustanovení §88 odst. 1, 2 tr. řádu byly příslušným soudem řádně přezkoumány a splněny, pročež bylo z tohoto řádně zajištěného důkazu možné vycházet během následného procesu dokazování.
44. Dovolatel ve svém písemném podání dále namítl, že z pořízených odposlechů nevyplynulo, že by se skutečně dopustil skutku, který je mu kladen za vinu, neboť v žádném z přepisů zaznamenaných odposlechů nebyly výslovně zmíněny návykové látky, ani nic konkrétního o manipulaci s varnou, potažmo o výrobě pervitinu. Následně zopakoval své námitky z přechozích fází trestního řízení, v nichž se vyslovil proti věrohodnosti výpovědí svědků B. a P. o distribuci pervitinu, dále proti závěrům provedené domovní prohlídky (zejména z důvodu absence jeho daktyloskopických stop či stop DNA na varně nalezené v domě v ul. XY v XY) či proti tvrzení soudu, že předmětný dům v XY vybíral již s ohledem na plánovanou nelegální výrobu metamfetaminu.
45. V reakci na tyto námitky obviněného je Nejvyšší soud nucen znovu akcentovat, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu musí být v dovolání obviněného nejen formálně uveden, ale především musí být odůvodněn konkrétními relevantními hmotně právními vadami, když teprve v návaznosti na taková tvrzení lze vytýkat i nesprávná skutková zjištění (např. k jiné právní kvalifikaci, která měla být podle názoru dovolatele použita). Dovolatel P. O. však v rámci svých výše uvedených výhrad dovolacímu soudu předložil pouze své pochybnosti o správnosti skutkových zjištění a v reakci na to uvedl svoji vlastní skutkovou verzi, ze které vyplynulo, že se skutku, který je mu kladen za vinu, nedopustil. Takový postup však nemohl být Nejvyšším soudem akceptován, neboť s obsahu a věcného zaměření argumentace obviněného je zřejmé, že tento uplatněné námitky podřadil pod jím zvolený důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu pouze formálně. Ve skutečnosti totiž nemohl takto postavenou argumentaci podřadit pod žádný ze zákonem stanovených důvodů dovolání, neboť možnost vznášení pochybností o správnosti nižšími soudy učiněných skutkových zjištění zákonodárce v tomto stadiu trestního řízení jako důvod dovolání neumožňuje. Mimo to nelze pominout skutečnost, že se oba soudy nižších stupňů se všemi námitkami obviněného v odůvodněních svých rozhodnutí dostatečně vypořádaly (konkrétně Krajský soud v Praze zejména v bodech 15. až 18. odůvodnění dovoláním napadeného rozsudku).
46. Ve vztahu k dovolatelem opakovaně zpochybňovaným provedeným důkazům Nevyšší soud podotýká, že obviněný podle písemných záznamů uskutečněných telefonických hovorů skutečně výslovně nehovoří o pervitinu, o varně, ani o ničem konkrétním, co by souviselo s výrobou či distribucí této drogy. Z odborné praxe orgánů činných v trestním řízení je však obecně známým (ne-li notorietou) fakt, že výrobci a distributoři drog ve svých telefonátech mezi sebou, jakož i se svými dodavateli či odběrateli z preventivních důvodů hovoří výhradně konspirativním způsobem, tedy pouze v náznacích nebo v předem domluvených šifrách. Obviněnému lze v obecné rovině přisvědčit i v tom směru, že samotné záznamy telekomunikačního provozu jej ze spáchaného dotčeného přečinu ještě bezprostředně neusvědčují. Procesní jistotu o spáchaném skutku však soudy obou nižších instancí získaly poté, co tyto záznamy konfrontovaly s dalšími ve věci provedenými důkazy, zejména s výsledky provedené domovní prohlídky, se svědectvími T. B., V. P., částečně i s výpovědí spoluobviněné A. K., jakož i dalšími ve spise založenými listinnými důkazy.
47. Dovolatel se proto mýlí, pokud tvrdí, že výpovědi svědků B. a P. o jím distribuovaném pervitinu jsou izolované a důkazně nepodložené, tedy že soudy nižších stupňů přesvědčivě neodůvodnily, z jakého důvodu považují výpovědi těchto svědků za věrohodné. Stejně tak není pravdou, že dovolatel a jeho spolubydlící M. B. v domě v XY ul. obývali každý svoji polovinu domu a spolu téměř nehovořili (s výjimkou nezbytných záležitostí týkající se provozu domu), neboť právě ze zaznamenaných odposlechů byl prokázán opak obviněným tvrzených skutečností. Ve světle provedených důkazů je přitom třeba odmítnout dovolatelovo tvrzení, že varna pervitinu byla nalezena v části domu, kterou obýval jeho spolubydlící M. B. či že absence daktyloskopických stop či stop DNA na předmětné varně je jasným dokladem toho, že sám žádný pervitin nevyráběl. Vzhledem k nižšími soudy učiněným skutkovým zjištěním je totiž zcela irelevantní, kde přesně byla varna umístěna, stejně jako je nepodstatná nepřítomnost určitých stop na varně – jež koneckonců může znamenat pouze to, že obviněný jako zkušený výrobce používal při laboratorní práci ochranné rukavice.
48. Přehlédnout nelze ani skutečnost, že dovolatel svými výše uvedenými výroky v rámci své obhajoby toliko vytrhuje jednotlivá skutková zjištění z jejich vzájemných souvislostí, aniž by soudu uspokojivě objasnil např. to, o čem tedy konkrétně vedl jednotlivé rozhovory s uživateli omamných látek, když se jej ptali na to, „jestli by něco nešlo“, na což odpovídá, že „to bude až na konci týdne, dřív ne“, neboť „ani na to všechno doma nemá, že má jen ten základ, ale zbytek ne“ (č. l. 138), anebo o čem konkrétně hovořil s M. B., když se domlouvali na tom, že by se měli přestěhovat z XY do pražských XY, aby změnili působiště a zbavili se místních „fízlů“, nebo „si pořídí chatu, aby to dělali úplně mimo bydliště“ (č. l. 134 verte), event. když jej M. B. vyzýval k tom, „aby přijel, že má u něj 6 objednávek, což je málo, ale aspoň něco“ (č. l. 145 verte), apod. Stejně tak dovolatel nikterak neobjasnil přítomnost varny a právě probíhající výrobu pervitinu v době policejního zásahu (tj. při realizaci domovní prohlídky) realizovaného v jím užívaném rodinném domě v XY dne 13. 5. 2019, apod.
49. S ohledem na výše uvedené tak lze konstatovat, že dovolatel všechny své skutkové námitky zjevně založil na účelové dezinterpretaci provedených důkazů, v jejímž rámci selektuje jen ta skutková zjištění, o kterých se domnívá, že svědčí v jeho prospěch, zatímco zcela ignoruje ta, která jej z trestné činnosti usvědčují. K jednotlivým skutkovým zjištěním však nelze přistupovat izolovaně, tedy při ignorování vzájemných vztahových souvislostí. Takový přístup se tedy nemohl setkat s procesním úspěchem – zvláště ne za situace, když mezi provedenými důkazy na jedné straně a skutkovými zjištěními na straně druhé je nezpochybnitelná logická návaznost. Na rozdíl od logicky neuspokojivých argumentů předložených obhajobou obviněného, založených na „kličkování“ mezi jednotlivými skutkovými zjištěními, soudy obou nižších stupňů zcela správně posuzovaly jednotlivá skutková zjištění nejen jednotlivě, ale především v jejich vzájemných souvislostech, aby pak na základě jejich celkové analýzy dospěly k nezvratným závěrům o vině obviněného.
50. Pro úplnost Nejvyšší soud dodává, že je třeba odmítnout rovněž tvrzení obviněného v tom směru, že skutkovou podstatu přečinu podle §283 odst. 1 tr. zákoníku nelze naplnit srozuměním. Tímto výrokem obviněný navazuje na bod 18. odůvodnění rozhodnutí nalézacího soudu, ve které se vyjádřil k nálezu aktuálně provozované varny pervitinu v rodinném domě v ul. XY v XY během realizované domovní prohlídky, resp. k námitce obviněného, že s touto výrobou nemá nic společného. Okresní soud zcela správně konstatoval, že „nikdo jiný nemohl vyrábět pervitin a shromažďovat na tomto místě ingredience k tomu potřebné, což svědčí nejméně o nepřímém úmyslu obviněného, který byl nejméně srozuměn s tím, že výroba drogy probíhá“. K naplnění subjektivní stránky trestného činu podle §283 tr. zákoníku se vždy vyžaduje úmysl, který podle právní teorie má formu přímou a nepřímou. Nalézací soud zcela správně uvedl, že i v případě, že by docházelo v předmětném domě k výrobě pervitinu sice bez osobní účasti obviněného P. O., nicméně s jeho vědomím, naplnil by dovolatel tímto „srozuměním“ subjektivní stránku tohoto přečinu minimálně ve formě úmyslu nepřímého, což je z hlediska naplnění zákonných znaků skutkové podstaty dotčeného trestného činu zcela v souladu s platnou právní úpravou.
51. Lze tedy shrnout, že Nejvyšší soud námitky dovolatele odmítl nejen z toho důvodu, že jsou skutkového či procesního charakteru, v důsledku čehož nejsou relevantně podřaditelné pod jím uplatněný dovolací důvod, ale rovněž proto, že představují pouhou obsahově ničím nepodloženou polemiku se zcela skutkovými zjištěními a z nich vyvozenými závěry soudů obou nižších stupňů. Nejvyšší soud tedy na podkladě svého přezkumu dospěl k závěru, že soudy obou stupňů z provedených důkazů odvodily správná skutková zjištění, přičemž mezi těmito zjištěními na straně jedné a z nich učiněnými hmotněprávními závěry na straně druhé není zjevný žádný, tím méně extrémní nesoulad, kterak se snaží obviněný namítnout.
52. Rovněž k námitce dovolatele o údajné nepřiměřenosti uloženého trestu, v rámci které vznesl výhradu, že odvolací soud nesprávně posoudil společenskou škodlivost jeho jednání, Nejvyšší soud nejprve akcentuje, že tato výhrada není podřaditelná pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, neboť ani v ní dovolatel relevantně nenamítl nesprávné právní posouzení skutku, nebo jiné nesprávné hmotněprávní posouzení. Pod tento dovolací důvod nespadají námitky o údajné nepřiměřenosti uloženého trestu, a to ani v případě, že je dovolatel subjektivně přesvědčen o vadném postupu soudů při hodnocení kritérií uvedených v §39 až §42 tr. zákoníku. Námitku zaměřenou proti uloženému trestu lze relevantně vznášet pouze s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, nicméně ani ten není opodstatněný, ježto obviněnému P. O. byl zjevně uložen nepodmíněný trest odnětí svobody, který zákon připouští, a to v rámci trestní sazby od jednoho do pěti let stanovené příslušným ustanovením trestního zákoníku vztahujícím se na trestný čin, jímž byl uznán vinným.
53. Společenskou škodlivost jednání dovolatele přitom nelze významově bagatelizovat pouhým odkazem na skutečnost, že obviněný pervitin prokazatelně distribuoval výhradně narkomanům a nikoli osobám z řad jeho prvouživatelů, když trestní zákoník takovouto okolnost např. ani výslovně nedefinuje v demonstrativním výčtu polehčujících okolností obsaženém v §41 tr. zákoníku, když naopak nelze pominout skutečnost, že obviněný byl pravomocně uznán vinný více formami jím páchaného drogového deliktu (a to distribucí, jakož i výrobou pervitinu), kterého se navíc dopouštěl opakovaně po dobu téměř jednoho roku vůči více osobám. Z hlediska obviněným vznesené argumentace je třeba za podstatnou označit skutečnost, že objektem trestného činu podle §283 odst. 1 tr. zákoníku je zájem společnosti na ochraně všech lidí (tedy i osob zneužívající omamné látky) proti možnému ohrožení zdraví, které vyplývá právě z nekontrolovaného nakládání s omamnými a psychotropními látkami či přípravky, u kterých vzniká nebezpečí chorobného návyku nebo psychických změn. Toto jednání přitom bezprostředně ohrožuje nejen toho, kdo opakovaně a bez odborného dohledu omamné látky zneužívá, ale i osoby, které mají sklony drogy zkusit či s nimi experimentovat, potažmo toto jednání ohrožuje celou společnost jako celek.
54. V této souvislosti nebylo rovněž možné přehlédnout ani skutečnost, že dovolatel vyslovil požadavek na uložení mírnějšího trestu až poté, co se pokusil popřít rozsah jím páchané trestné činnosti a v rozporu se skutkovými závěry soudů obou nižších instancí tvrdí, že by měl být z distribuce pervitinu svědkům B. a P. zproštěn obžaloby. K pouhé skutečnosti, že dovolatel subjektivně pociťuje odvolacím soudem vyměřený trest jako nepřiměřeně přísný, a o jeho výši i v tomto stadiu trestního řízení vede ničím nepodloženou diskusi, však nelze z hlediska dovolacích důvodů přihlédnout, neboť platný trestní řád neumožňuje tuto námitku podřadit ani pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 odst. g) tr. řádu, ani pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, či žádné jiné dovolací důvody, taxativně vyjmenované v §265b odst. 1 tr. řádu.
55. Dovolatel ve svém mimořádném opravném prostředku odkázal rovněž na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. řádu, a to v jeho druhé alternativě, neboť měl za to, že v řízení, které předcházelo zamítavému rozhodnutí odvolacího soudu, byl dán důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Jelikož však s ohledem na výše uvedené závěry dovolacího soudu nedošlo v napadených rozhodnutích obou nižších soudů ve smyslu obviněným uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu k porušení zákona, nemohl být naplněn ani dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. řádu.
VI.
Závěr
56. S ohledem na shora uvedené Nejvyšší soud uzavírá, že dovolatel svými dovolacími námitkami vztahujícími se k výroku o vině v převážné míře pouze zopakoval své námitky skutkového či procesního charakteru, jež uplatnil již dříve během hlavního líčení nebo v rámci svého odvolání. Jejich společným jmenovatelem je prezentace ničím neodůvodněných domněnek, resp. prosté polemizování s hodnocením důkazů řádně provedených soudem prvního stupně, se kterým se bez výhrad ztotožnil i soud odvolací, který napadený rozsudek okresního soudu ve vztahu k dovolateli částečně zrušil toliko ve výroku o trestu. Odlišná interpretace jednotlivých skutkových zjištění však nemá procesní sílu odůvodnit zrušení napadených rozhodnutí soudů nižších stupňů, což platí zvláště za situace, když oba soudy nižších instancí svá rozhodnutí odůvodnily pečlivým rozborem důkazní situace a z nich vzešlých skutkových závěrů, které s provedenými důkazy plně korespondují. Mezi provedenými důkazy a z nich plynoucími skutkovými zjištěními na straně jedné a hmotněprávními závěry na straně druhé je patrná zjevná logická návaznost, pročež Nejvyšší soud neshledal žádný důvod k zásahu do skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, a to při plném respektování práva obviněného na spravedlivý proces ve smyslu relevantní judikatury Ústavního a Nejvyššího soudu, které v nyní posuzovaném případě rozhodně nebylo porušeno.
57. V souvislosti s obviněným uplatněnými námitkami směřovanými proti výroku o vině považuje Nejvyšší soud za vhodné odkázat mimo jiné i na právní názor obsažený v usnesení Ústavního soudu dne 4. 5. 2005, sp. zn. II. ÚS 681/04, podle kterého právo na spravedlivý proces není možno vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám stěžovatele. Uvedeným právem je zajišťováno „pouze“ právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy.
58. Rovněž námitku, jejímž prostřednictvím dovolatel označil jemu vyměřený nepodmíněný trest odnětí svobody za nepřiměřeně přísný, bylo třeba z hlediska zákonného vymezení dovolacích důvodů kategoricky odmítnout, neboť platný trestní řád neumožňuje tuto námitku podřadit pod žádný z dovolacích důvodů, taxativně vyjmenovaných v §265b odst. 1 tr. řádu.
59. Vzhledem k tomu, že napadeným rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 10. 11. 2020, č. j. 10 To 299/2020-545, ani jemu předcházejícím rozsudkem Okresního soudu v Kladně ze dne 17. 9. 2020, č. j. 1 T 98/2020-500, nedošlo k porušení zákona ve smyslu obviněným uplatněných dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. g), l) tr. řádu, bylo dovolání obviněného P. O. podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu, a proto Nejvyšší soud postupoval podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu a jím podané dovolání odmítl. O odmítnutí dovolání bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu.
Poučení: Proti tomuto usnesení není, s výjimkou obnovy řízení, opravný prostředek přípustný (viz §265n tr. řádu).
V Brně dne 15. 4. 2021
JUDr. Tomáš Durdík
předseda senátu