ECLI:CZ:NS:2021:11.TDO.952.2021.1
sp. zn. 11 Tdo 952/2021-139
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 2. 9. 2021 o dovolání obviněného I. P. K. , nar. XY v XY, Ruská federace, ruského státního příslušníka, trvale bytem Ruská federace, XY, v ČR bytem XY, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 4. 2. 2021, sp. zn. 8 To 359/2020, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 1 T 95/2020, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněného I. P. K. odmítá.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 1. 10. 2020, sp. zn. 1 T 95/2020, byl obviněný I. P. K. uznán vinným přečinem přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu podle §284 odst. 2 tr. zákoníku. Podle skutkových zjištění Obvodního soudu pro Prahu 4 se obviněný shora uvedené trestné činnosti dopustil tím, že:
dne 27. 7. 2020 v době kolem 21:55 hod. v XY, se znalostí povahy látky, kterou hodlal použít pro svou potřebu, k jejímuž držení neměl potřebné povolení, uchovával ve svém batohu plastový sáček s přítlačnou lištou obsahující nažloutlou krystalickou látku o celkové hmotnosti 4,35 gramu, ve které bylo zjištěno 3,97 gramu 3,4-Methylen-dioxy-metamfetaminu (MDMA), neboli extáze, obsahující 3,05 gramu MDMA base, přičemž 3,4-Methylen-dioxy-metamfetamin (MDMA) je uveden jako psychotropní látka v příloze č. 4 k nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek.
2. Za to byl obviněný I. P. K. podle §284 odst. 2 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání tří měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvanácti měsíců. Obviněnému byl současně podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku uložen trest propadnutí věci, a to nažloutlé krystalické látky o hmotnosti 2,44 gramu obsahující 3,4-Methylen-dioxy-metamfetamin (MDMA).
3. Rozsudek soudu prvního stupně napadl obviněný I. P. K. odvoláním, které bylo usnesením Městského soudu v Praze ze dne 4. 2. 2021, sp. zn. 8 To 359/2020, podle §256 tr. řádu jako nedůvodné zamítnuto.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
4. Obviněný I. P. K. napadl dovoláním podaným prostřednictvím svého obhájce rozhodnutí obou soudů nižších stupňů, přičemž v tomto svém mimořádném opravném prostředku odkázal na existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, neboť je přesvědčen, že rozhodnutí spočívají na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
5. Naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu spatřuje obviněný konkrétně v tom, že nalézací soud chybně interpretoval intenzitu protiprávnosti jeho jednání, když neuplatnil jím navrhovaný odklon. Dovolatel se přitom k trestné činnosti, jež představovala jednorázový exces z jinak řádného způsobu života, v plné míře doznal, nad svým jednáním projevil upřímnou lítost, přičemž soudy neshledaly, že by bylo namístě uložit mu i trest vyhoštění. Přesto však uložený trest odnětí svobody na něho jakožto trest vyhoštění fakticky působí, jelikož obviněný na území České republiky pobývá v režimu povolení k dlouhodobému pobytu. Uložený trest tak v rozporu s jeho odůvodněním není trestem mírným a výchovným. V důsledku této skutečnosti pak dle dovolatele došlo k porušení ustanovení §38 odst. 2 tr. zákoníku.
6. Závěrem podaného dovolání obviněný navrhuje, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí obou soudů nižších stupňů a věc vrátil Obvodnímu soudu pro Prahu 4 k novému projednání a rozhodnutí.
7. K podanému dovolání zaslala své písemné stanovisko ze dne 11. 8. 2021, sp. zn. 1 NZO 615/2021-10, státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“), která uvedla, že obviněný námitku nepřiměřenosti trestu, resp. požadavek na užití odklonu, uplatnil již v rámci své obhajoby v řízení před soudem prvního stupně, jakož i v podaném odvolání, přičemž se s touto argumentací soudy obou nižších stupňů v dostatečné míře a správně vypořádaly. Ve vztahu k existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu státní zástupkyně upozorňuje, že obviněný ve svém dovolání uplatnil námitky procesní povahy, nikoli hmotněprávní. Takovéto námitky přitom jím uplatněnému dovolacímu důvodu nikterak neodpovídají. Posouzení toho, zda byly naplněny předpoklady pro podmíněné zastavení trestního stíhání, je plně v kompetenci příslušného soudu a jakožto fakultativní postup nelze jeho závěry přehodnocovat v dovolacím řízení.
8. Státní zástupkyně tedy závěrem navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu v neveřejném zasedání odmítl, neboť bylo podáno z jiných důvodů, než jsou vyjmenovány v §265b tr. řádu.
9. Vyjádření státní zástupkyně k dovolání podanému obviněným bylo následně Nejvyšším soudem zasláno obhájci obviněného k jeho případné replice, která však do okamžiku zahájení neveřejného zasedání o podaném dovolání nebyla tomuto soudu nikterak předložena.
III.
Přípustnost dovolání
10. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. řádu) nejprve zjišťoval, zda je dovolání přípustné a zda vyhovuje všem relevantním ustanovením trestního řádu, tedy zda dovolání obviněného bylo podáno v souladu s §265a odst. 1, 2 tr. řádu, zda bylo podáno v zákonné dvouměsíční lhůtě a na příslušném místě v souladu s §265e odst. 1, 3 tr. řádu, jakož i oprávněnou osobou ve smyslu §265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. řádu. Dále Nejvyšší soud zkoumal, zda dovolání splňuje všechny obligatorní obsahové náležitosti upravené v §265f tr. řádu.
11. Po prostudování podaného dovolání Nejvyšší soud shledal, že obviněný všechna výše uvedená ustanovení trestního řádu respektoval, pročež předmětné dovolání vyhodnotil jako přípustné a vyhovující relevantním ustanovením trestního řádu, tzn. že nebyly shledány žádné skutečnosti bránící jeho věcnému projednání.
IV.
Důvodnost dovolání
12. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. řádu, musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze obviněným uplatněný dovolací důvod považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.
13. V souvislosti s obviněným uplatněným dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu Nejvyšší soud připomíná, že tento dovolací důvod je dán tehdy, jestliže dovoláním napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V jeho mezích lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Skutečnosti, které lze podřadit pod uvedený dovolací důvod, jsou již zcela jednoznačně uvedeny v judikatuře Nejvyššího soudu (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 9. 2017, sp. zn. 11 Tdo 661/2017, ze dne 29. 3. 2017, sp. zn. 5 Tdo 104/2017, ze dne 9. 11. 2016, sp. zn. 4 Tdo 1258/2016) a Ústavního soudu (např. usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03, ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03, ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03).
14. Dovolací soud na základě tohoto dovolacího důvodu zásadně nepřezkoumává a nehodnotí správnost a úplnost zjištění skutkového stavu, tedy neprověřuje úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 5, odst. 6 tr. řádu (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Situace, na něž dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je třeba odlišovat od případů, kdy je napadené rozhodnutí založeno na nesprávných skutkových zjištěních. Jak bylo deklarováno mimo jiné i v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 3. 2019, sp. zn. 11 Tdo 74/2019, dovolací soud je vždy povinen vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je i vyjádřen zejména ve výrokové části odsuzujícího rozsudku, přičemž jeho povinností je zjistit, zda nižšími soudy provedené právní posouzení skutku je s ohledem na zjištěný skutkový stav v souladu se způsobem jednání, který je vyjádřen v příslušné skutkové podstatě trestného činu.
15. V případě dovolání opírajícího se o dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu tak zákon vyžaduje, aby podstatu výhrad a obsah jím uplatněných dovolacích námitek tvořilo tvrzení, že nižšími soudy zjištěný skutkový stav věci, jež je popsán v jejich rozhodnutí, není takovým trestným činem, za který jej soudy pokládaly, neboť jimi učiněná skutková zjištění nevyjadřují naplnění všech zákonných znaků skutkové podstaty trestného činu, jež byl obviněnému přisouzen. S poukazem na tento dovolací důvod tak obviněný namítá, že dotčený skutek buď vykazuje znaky jiného trestného činu, anebo není vůbec žádným trestným činem. K této problematice srov. též usnesení velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2006, sp. zn. 15 Tdo 574/2006.
16. Mimo to Nejvyšší soud i při respektování shora uvedeného interpretuje a aplikuje podmínky připuštění dovolání tak, aby dodržel maximy „práva na spravedlivý proces“ vymezené Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod a Listinou základních práv a svobod. Je proto povinen v rámci dovolání posoudit, zda nebyla v předchozích fázích řízení porušena základní práva obviněného, včetně jeho práva na spravedlivý proces (k tomu srov. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14).
17. Nejvyšší soud tak v duchu výše citované judikatury Nejvyššího i Ústavního soudu zkoumal, zda dovolací námitky obviněného splňují kritéria jím uplatněného či jiného dovolacího důvodu. Po prostudování předmětného spisového materiálu, jakož i obsahu podaného dovolání přitom dospěl k závěru, že námitky obviněného uplatněnému, ale ani žádnému jinému v ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu taxativně uvedenému dovolacímu důvodu, neodpovídají. Ačkoli obviněný formálně směřuje své námitky proti nepřiměřenosti uloženého trestu, ve skutečnosti nenamítá jeho nepřiměřenost s ohledem na volbu jeho druhu či jeho výměru, nýbrž svými procesními námitkami brojí proti postupu soudů nižších stupňů, které dle přesvědčení měly přistoupit k podmíněnému zastavení trestního stíhání za aplikace §307 tr. řádu. Obviněný naopak nevznesl s odkazem na dovolací důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu žádnou relevantní námitku s tím, že by napadené rozhodnutí spočívalo na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Svými námitkami, které v plné míře uplatnil již dříve v řízení před soudy nižších stupňů, obviněný pouze opětovně poukazuje na okolnosti, v jejichž světle se dožaduje určitého procesního postupu, konkrétně podmíněného zastavení jeho trestního stíhání za účelem vyhnutí se následkům, které jsou pro něho, jakožto pro cizince pobývajícího na území České republiky na základě povolení k dlouhodobému pobytu, spojeny s pravomocným odsouzením.
18. Obviněný I. P. K. byl v nyní posuzovaném případě v souladu s §284 odst. 2 tr. zákoníku ohrožen nepodmíněným trestem odnětí svobody v zákonné trestní sazbě do dvou let, přičemž soudem prvního stupně mu byl uložen tříměsíční trest odnětí svobody, jehož výkon mu byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvanácti měsíců, a o za současného uložení trestu propadnutí věci. Nalézací soud přitom při ukládání trestu zohlednil konkrétní povahu a závažnost obviněným spáchaného přečinu, jeho osobní poměry a dosavadní způsob života, možnosti jeho nápravy, stejně jako postoj obviněného k trestnému činu, včetně jeho doznání a následného prohlášení viny, tedy okolnosti obecně předpokládané ustanoveními §37 až §39 tr. zákoníku. Jak je zřejmé z odůvodnění rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 4, nalézací soud se ve svých úvahách vypořádal mimo jiné i s návrhem obviněného stran aplikace §307 tr. řádu, přičemž se věnoval rovněž důsledkům, které pro obviněného v důsledku jeho pravomocného odsouzení plynou ze zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky. Identickým návrhem a odvolacími námitkami, jež odpovídají také dovolacím námitkám obviněného, se následně v bodech 5. až 9. odůvodnění svého usnesení řádně zabýval i Městský soud v Praze, který konstatoval, že o správnosti a zákonnosti prvostupňového rozhodnutí nelze mít žádných pochyb a uložený trest byl nalézacím soudem řádně odůvodněn a uložen v souladu se zákonem. Z odůvodnění rozhodnutí obou nižších soudů se přitom podává, že si byly při úvaze o druhu a konkrétní výši uloženého trestu, a to i s ohledem na jeho dopad do osobní sféry dovolatele, vědomy všech klíčových zásad pro ukládání trestů zakotvených v §37 a násl. tr. zákoníku. Po zohlednění všech okolností případu a skutečností relevantních pro rozhodnutí o trestu ve vztahu k obviněnému přitom dospěly k přesvědčivému závěru, že je na jeho osobu třeba působit podmíněným trestem odnětí svobody kratšího trvání (a to především s přihlédnutím k množství obviněným přechovávané drogy, které několikanásobně překročilo hranici množství většího než malého a přiblížilo se hranici většího rozsahu), v důsledku čehož v daném případě nelze přistoupit k podmíněnému zastavení trestního stíhání.
19. Obviněný I. P. K. provedená zjištění nižších soudů ve vztahu k druhu a výši uloženého trestu nikterak nereflektoval, nýbrž se ve svém dovolání opětovně zaměřil proti jejich procesnímu postupu, tedy proti nevyužití možnosti odklonu od standardního průběhu trestního řízení. Takový postup ovšem s odkazem na jím zvolený ani žádný jiný zákonem vymezený důvod dovolání nemohl být úspěšný. Námitka brojící proti nevyužití fakultativního procesního postupu zakotveného v §307 tr. řádu, jehož aplikace je toliko na volné úvaze ve věci rozhodujícího soudu (byť by obviněný byl subjektivně přesvědčen, že podmínky vymezené tímto ustanovením splňuje), totiž neodpovídá nejen obviněným uplatněnému, ale ani žádnému jinému zákonnému dovolacímu důvodu. Za tohoto stavu, kdy soudy nižších stupňů obviněnému prokazatelně uložily odpovídající druh trestu a jeho uložení řádným způsobem odůvodnily, přičemž se z hlediska jeho výměry v žádném případě nejedná o trest exemplární, nepřiměřeně přísný a neslučitelný s principy proporcionality trestní represe (a to pouze a jen v důsledku obviněným poukazované existence sekundárních důsledků vyplývajících pro něj ze zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky, kteréžto vzaly soudy nižších stupňů ve svých rozhodnutích řádně v úvahu), Nejvyšší soud nemohl námitky obviněného z hlediska zákonem taxativně vymezených dovolacích důvodů vyhodnotit jako oprávněné.
20. K výše uvedenému Nejvyšší soud pro úplnost dodává, že v případě podmíněného zastavení trestního stíhání může být dovolací důvod relevantně založen pouze tou skutečností, že uvedeným způsobem bylo rozhodnuto i přesto, že pro to nebyla dána některá z podmínek stanovených zákonem, tzn. že v rámci taxativně vymezených dovolacích důvodů zákon umožňuje napadnout pouze pozitivní rozhodnutí soudů o podmíněném zastavení trestního stíhání. V takovém případě je dán dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. f) tr. řádu, avšak ani tento dovolací důvod nemůže být dán v případě nevyužití možnosti použití tzv. odklonu (k tomu srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněné v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu pod č. 7/2004-T 706).
V.
Závěr
21. Vzhledem k výše uvedenému lze tedy shrnout, že dovolání obviněného má charakter projevu pouhé nespokojenosti jeho osoby s procesním postupem nalézacího soudu (s nímž se následně zcela ztotožnil i soud odvolací) a jeho odsouzením. Argumentace zde obsažená tedy neodpovídá nejen obviněným uplatněnému, ale ani žádnému jinému zákonnému dovolacímu důvodu. Nejvyšší soud přitom dospěl k závěru, že napadeným rozhodnutím odvolacího soudu ani jemu předcházejícím postupem k porušení zákona ve smyslu obviněným uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu nedošlo. Dovolání obviněného I. P. K. tak bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu, pročež Nejvyšší soud postupoval podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu a jím podané dovolání odmítl. O odmítnutí dovolání bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není, s výjimkou obnovy řízení, opravný prostředek přípustný (viz §265n tr. řádu).
V Brně dne 2. 9. 2021
JUDr. Tomáš Durdík
předseda senátu