ECLI:CZ:NS:2021:11.TVO.17.2021.1
sp. zn. 11 Tvo 17/2021-5731
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 2. 9. 2021 stížnost obviněné T. B. N. , nar. XY ve XY, Vietnamská socialistická republika, státní příslušnice Vietnamské socialistické republiky, trvale bytem XY, t. č. Věznice Světlá nad Sázavou, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 8. 6. 2021, sp. zn. 5 To 32/2021, a rozhodl takto:
Podle §148 odst. 1 písm. c) tr. řádu se stížnost obviněné T. B. N. zamítá.
Odůvodnění:
1. Vrchní soud v Olomouci rozhodl ve vazebním zasedání konaném dne 8. 6. 2021 usnesením č. j. 5 To 32/2021-5657 tak, že podle §72 odst. 1, odst. 3 odst. 4 tr. řádu se obviněná T. B. N. nadále ponechává ve vazbě z důvodů uvedených v §67 písm. a), c) tr. řádu.
2. Toto usnesení vrchního soudu obviněná téhož dne napadla prostřednictvím svého obhájce přímo do protokolu stížností, již následně písemně odůvodnila podáním, které bylo Vrchnímu soudu v Olomouci zasláno prostřednictvím datové schránky dne 10. 6. 2021.
3. Obviněná svou stížností napadla usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 8. 6. 2021, č. j. 5 To 32/2021-5657 v celém rozsahu, když k délce vazby namítla, že trvá již déle než dva roky, čímž objektivně došlo k oslabení vazebních důvodů, nehledě na to, že tak dlouhé setrvávání ve vazbě subjektivně pociťuje jako velmi přísné. K tomu dodala, že má dvě nezletilé děti, a jelikož se v současnosti ve vazbě nachází i její manžel, jsou jejich děti vychovávány bez jejich vlivu. Obviněná je však přesvědčena, že děti mají právo na to, aby o ně znovu pečovala, a to alespoň do doby, než soud pravomocně rozhodne o její vině. Vyjma toho prostřednictvím své obhájkyně navrhla, aby bylo rozhodnuto tak, že se vazební důvody ruší, popř. jí bylo alternativně uloženo omezení spočívající v zákazu vycestování do zahraničí podle §73 odst. 5 tr. řádu. Z výše uvedených důvodů obviněná navrhla, aby Nejvyšší soud napadené usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 8. 6. 2021, č. j. 5 To 32/2021-5657, zrušil a následně rozhodl o jejím propuštění z vazby.
4. Nejvyšší soud z podnětu stížnosti obviněné T. B. N. podle §147 odst. 1 tr. řádu přezkoumal správnost výroku napadeného usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 8. 6. 2021, č. j. 5 To 32/2021-5657, jakož i řízení, které mu předcházelo, a dospěl k závěru, že obviněnou podaná stížnost není důvodná.
5. Obviněná T. B. N. byla rozsudkem Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 21. 1. 2021, č. j. 29 T 1/2020-5333, uznána vinnou zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, 2 písm. a), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, za což jí byl podle §283 odst. 3 tr. zákoníku uložen trest odnětí svobody v trvání osmi let a šesti měsíců, pro jehož výkon byla podle §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařazena do věznice se zvýšenou ostrahou. Současně jí byl uložen trest propadnutí věci. Trestní řízení bylo od počátku zahájeného trestního stíhání vůči obviněné vedeno vazebně, když tato byla vzata do vazby usnesením Okresního soudu v Olomouci ze dne 24. 5. 2019, č. j. 0 Nt 517/2019-17, a to z důvodů uvedených v §67 písm. a), c) tr. řádu. O vazbě obviněné bylo v následujícím období opakovaně rozhodováno orgány činnými v přípravném řízení, jakož i nalézacím soudem. Naposledy o vazbě obviněné rozhodl Vrchní soud v Olomouci ve vazebním zasedání konaném dne 8. 6. 2021, kdy v rámci usnesení z tohoto dne rozhodl, že se obviněná podle §72 odst. 1, odst. 3, odst. 4 ponechává ve vazbě z důvodů uvedených v §67 písm. a), c) tr. řádu, resp. že důvody vazby uvedené v §67 písm. a), c) tr. řádu trvají i nadále.
6. Ve vztahu k vazebnímu důvodu uvedenému v §67 písm. a) tr. řádu Vrchní soud v Olomouci zcela správně konstatoval, že obviněná T. B. N. byla rozsudkem Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 21. 1. 2021, č. j. 29 T 1/2020-5333, uznána vinnou zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, za což jí byl podle §283 odst. 3 tr. zákoníku uložen trest odnětí svobody v trvání osmi let a šesti měsíců. Ačkoli toto rozhodnutí nebylo ke dni konání vazebního zasedání pravomocné, již sama skutečnost reálného ohrožení vysokým trestem odnětí svobody je způsobilá založit obavu, že by se obviněná v případě svého propuštění z vazby na svobodu mohla skrývat či by mohla uprchnout, aby se tak vyhnula vedenému trestnímu stíhání, jakož i výkonu dosud nepravomocně uloženého trestu. Vyjma toho vrchní soud správně konstatoval, že za situace, kdy byl obviněné soudem prvního stupně uložen vysoký nepodmíněný trest odnětí svobody, dochází ke změně povahy omezení osobní svobody, neboť se již nejedná o vazbu v pravém slova smyslu, nýbrž o zákonné uvěznění po odsouzení příslušným soudem, přičemž svá tvrzení doložil i odkazem na relevantní judikaturu Nejvyššího soudu (např. usnesení ze dne 27. 7. 2017, sp. zn. 11 Tvo 12/2017, nebo usnesení ze dne 27. 10. 2016, sp. zn. 11 Tvo 33/2016), která je založena na judikatorních závěrech Evropského soudu pro lidská práva (srov. např. Wemhoff proti Německu č. 2122/64 ze dne 27. 6. 1964), přičemž odkázal i na přiléhavá rozhodnutí Ústavního soudu (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 10. 4. 2014, sp. zn. I. ÚS 185/14).
7. Ve vztahu k vazebnímu důvodu uvedenému v §67 písm. c) tr. řádu vrchní soud shledal, že obviněná se trestné činnosti dopustila jako spolupachatelka při obchodování s marihuanou, čin spáchala v rámci vietnamské komunity vícero pokračujícími dílčími útoky v součinnosti s dalšími osobami, a to v rámci organizované skupiny osob za účelem zisku. Vysoká závažnost spáchané trestné činnosti, která je dána zejména velkým rozsahem (který obviněná navíc několikanásobně překročila), stejně jako organizovaným způsobem prováděné trestné činnosti (obviněná měla v dodavatelsko-odběratelské struktuře trestné činnosti významné postavení) vedla k přetrvávajícím obavám, že by po svém případném propuštění mohla předmětnou drogovou trestnou činnost opakovat. Vyjma toho osobní poměry obviněné (která je cizí státní příslušnicí a která se v průběhu trestního stíhání snažila navodit pochybnosti o svém duševním stavu) neumožnily nahrazení vazby jinými zákonnými zajišťovacími instituty uvedenými v §73 a §73a tr. řádu.
8. Nejvyšší soud se po prostudování příslušného spisového materiálu s výše uvedenými závěry vrchního soudu plně ztotožnil, neboť důvody a skutečnosti, které jej vedly k závěru o ponechání osoby obviněné T. B. N. ve vazbě, ve svém rozhodnutí stručně, nicméně přesvědčivě vymezil. Obsah odůvodnění napadeného rozhodnutí tak zcela odpovídá požadavkům vyplývajícím z ustanovení §134 odst. 2 tr. řádu a §73c tr. řádu. Za tohoto stavu tak nelze prezentovaným závěrům Vrchního soudu v Olomouci ničeho relevantně vytknout. Vrchní soud v Olomouci v odůvodnění svého usnesení rovněž zcela správně vyhodnotil, že ke dni konání vazebního zasedání důvody vazby útěkové a předstižné i nadále trvají, když současně konstatoval, že závažnost spáchané trestné činnosti, ani osobní poměry obviněné neumožňovaly nahrazení vazby jinými alternativními opatřeními uvedenými v §73 a §73a tr. řádu.
9. Především však Nejvyšší soud ke dni konání neveřejného zasedání o podané stížnosti shledal, že Vrchní soud v Olomouci jako soud odvolací již ve věci meritorně rozhodl (dne 14. 7. 2021), když podanému odvolání obviněné T. B. N. vyhověl pouze zčásti, neboť z jejího podnětu napadený rozsudek krajského soudu zrušil toliko ve výroku o způsobu výkonu trestu odnětí svobody a obviněnou pro výkon uloženého trestu podle §56 odst. 3 tr. zákoníku nově zařadil do věznice s ostrahou, zatímco ve vztahu k druhu a výměře uloženého trestu odnětí svobody (stejně jako trestu propadnutí věci) zůstal odvoláním napadený rozsudek Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci zcela nezměněn. Vzhledem k tomu, že citovaný rozsudek krajského soudu je tak v důsledku rozhodnutí odvolacího soudu pravomocný, obviněná se v současnosti již nenachází ve vazbě, nýbrž ve výkonu pravomocně uloženého trestu odnětí svobody. Tato skutečnost pak činí námitky obviněné, v rámci kterých vznesla návrh na nahrazení vazby jiným alternativním prostředkem (např. institutem zákazu vycestování) s možností zajištění dočasné péče o své nezletilé děti až do okamžiku vydání meritorního rozhodnutí odvolacího soudu, zcela bezpředmětnými.
10. Závěrem lze tedy shrnout, že v průběhu řízení nedošlo k porušení práv obviněné ve smyslu čl. 8 odst. 2 a 5 Listiny základních práv a svobod, resp. čl. 5 odst. 1 a 3 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod v důsledku nevyhovujícího odůvodnění jí napadeného rozhodnutí vrchního soudu o dalším trvání vazby. Nicméně pokud byla obviněná uznána vinnou nejen Krajským soudem v Ostravě - pobočka v Olomouci, ale ve druhém stupni rovněž Vrchním soudem v Olomouci, jenž neshledal její odvolání důvodným (vyjma rozhodnutí způsobu výkonu uloženého trestu odnětí svobody), v důsledku čehož jí byl uložen a následně i potvrzen trest odnětí svobody ve výměře osmi let a šesti měsíců, je zcela zjevné, že polemika obviněné stran otázky důvodnosti dalšího trvání vazby, resp. vznesené návrhy na její ukončení ať již z rodinných či jiných důvodů, se staly ke dni rozhodnutí Nejvyššího soudu již zcela irelevantními.
11. Za tohoto stavu byla stížnost obviněné T. B. N. Nejvyšším soudem v souladu s §148 odst. 1 písm. c) tr. řádu jako nedůvodná zamítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 2. 9. 2021
JUDr. Tomáš Durdík
předseda senátu