ECLI:CZ:NS:2021:20.CDO.2190.2021.1
sp. zn. 20 Cdo 2190/2021
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu JUDr. Karla Svobody, Ph.D., a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Zbyňka Poledny v exekuční věci oprávněné Komerční banky, a.s., se sídlem v Praze 1, Na Příkopě č. 969/33, identifikační číslo osoby 45317054, proti povinnému B. B. , narozenému dne XY, bytem XY, zastoupenému Mgr. Jiřím Kokešem, advokátem se sídlem v Příbrami, Na Flusárně č. 168, za účasti vydražitele V. H., narozeného dne XY, bytem XY, zastoupeného JUDr. Janem Kelmanem, advokátem se sídlem v Příbrami, Pivovarská č. 15, pro 90 155 392,71 Kč s příslušenstvím, o udělení příklepu, vedené u soudního exekutora Mgr. Pavla Preuse, Exekutorský úřad Praha 8, pod sp. zn. 204 EX 9936/19, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 30. dubna 2021, sp. zn. 20 Co 93/2021, takto:
Dovolání povinného se odmítá .
Odůvodnění:
1. Krajský soud v Praze usnesením ze dne 30. 4. 2021, sp. zn. 20 Co 93/2021, potvrdil usnesení soudního exekutora Mgr. Pavla Preuse, Exekutorský úřad Praha 8, ze dne 22. 2. 2021, č. j. 204 EX 9936/19-2477, kterým byl udělen příklep vydražiteli V. H., narozenému dne XY, bytem XY – dále jen „vydražitel“ na spoluvlastnický podíl povinného ve výši id. ½ na nemovitých věcech specifikovaných ve výroku I. tohoto usnesení (výrok I.), a kterým byla k zaplacení nejvyššího podání vydražiteli stanovena lhůta 15 dnů od nabytí právní moci tohoto usnesení, přičemž na nejvyšší podání se započítává vydražitelem složená jistota 50 000 Kč (výrok II.). Soudní exekutor dále uložil povinnému, aby vydražené nemovité věcí vyklidil nejpozději do 15 dnů od nabytí právní moci tohoto usnesení nebo doplacení nejvyššího podání, nastalo-li později (výrok III.), a poučil účastníky a další osoby, že mají možnost do 15 dnů ode dne zveřejnění tohoto usnesení písemně navrhnout, že vydražené nemovité věci chtějí nabýt alespoň za částku o čtvrtinu vyšší, než bylo nejvyšší podání (předražek), tj. za částku 277 500 Kč (výrok IV.). Odvolací soud z úřední povinnosti posoudil usnesení soudního exekutora z hlediska splnění všech zákonem stanovených předpokladů pro udělení příklepu a dospěl k závěru, že postupu soudního exekutora předcházejícímu udělení příklepu nelze nic vytknout. S odkazem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 10. 2019, sp. zn. 20 Cdo 2740/2019, a Ústavního soudu ze dne 18. 11. 2020, sp. zn. III. ÚS 172/20, uvedl, že v dané věci nebyl dán důvod k odročení dražebního jednání. Spolu s žádostí o odročení dražby předložil povinný soudnímu exekutorovi vylučovací žalobu podanou M. B. (jeho matkou), která v ní bez jakéhokoli skutkového podkladu vyjadřuje své přesvědčení o tom, že je výlučnou vlastnicí předmětných nemovitých věcí s tím, že toto tvrzení hodlá prokázat svou účastnickou výpovědí a svědeckou výpovědí povinných. Povinní v exekuci (B. B. a D. B.) jsou podle zápisu v katastru nemovitostí podílovými spoluvlastníky předmětných nemovitých věcí a jejich vlastnictví nelze zpochybnit tvrzením žalobkyně o tom, že je přesvědčena o svém výlučném vlastnictví těchto nemovitých věcí. Odvolací soud zcela souhlasí s posouzením soudního exekutora, který předpoklady k odročení dražebního jednání (k žádosti povinného) neshledal. Výsledek řízení o vylučovací žalobě by nemohl průběh exekuce prodejem nemovitých věcí ovlivnit, neboť ze strany žalobkyně jde o zjevně bezúspěšné uplatnění práva směřující ke zmaření nařízené dražby nemovitých věcí, které jsou ve vlastnictví jejích synů.
2. Proti usnesení odvolacího soudu podal povinný dovolání. Namítá, že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Dražba v uvedené věci vůbec neměla proběhnout, protože dle ustanovení §336i odst. 1 o. s. ř. podaná žaloba na vyloučení nemovitých věcí způsobuje nemožnost realizace nařízené dražby. Jestliže tedy v době před zahájením dražebního jednání má soudní exekutor za prokázané, že bylo řádně uplatněné právo vylučující provedení dražby (když povinný předložil opis podané žaloby s dokladem o doručení soudu), je povinen bez dalšího dražební jednání odročit až do doby pravomocného skončení řízení o vylučovací žalobě. Soudní exekutor však i přes tuto skutečnost dražbu provedl, pročež je nutno ji považovat za nezákonnou. Dovolatel navrhl, aby dovolací soud zrušil napadené usnesení odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
3. Oprávněná ve vyjádření k dovolání uvedla, že dle jejího názoru napadené usnesení odvolacího soudu spočívá na správném posouzení a vyhodnocení skutkového i právního stavu věci. Dle ustáleného výkladu ustanovení §336i odst. 1 o. s. ř. platí, že soudní exekutor nemusí dražební jednání odročovat tehdy, pokud z podané vylučovací žaloby plyne, že je zjevně nedůvodná, resp. že je zjevně bezúspěšná, představuje zneužití žalobního práva a jejím jediným účelem je oddálit dražbu nemovité věci. Navrhla, aby bylo dovolání povinného jako nedůvodné odmítnuto.
4. Vydražitel ve vyjádření k dovolání uvedl, že podané dovolání považuje za nedůvodné a tvrzení dovolatele považuje za učiněná proti logickému i teleologickému výkladu právních norem včetně navazující judikatury Nejvyššího i Ústavního soudu. Odvolací soud se zcela bezvadně vypořádal s námitkami povinného týkající se překážky realizace dražebního jednání, k čemuž odkázal na podstatné judikatorní závěry. Navrhl, aby dovolací soud dovolání povinného odmítnul, případně zamítnul, a uložil dovolateli povinnost nahradit vydražiteli náklady dovolacího řízení.
5. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a občanského soudního řádu) věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. Čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) – dále jen „o. s. ř.“. Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o. s. ř., se dovolací soud zabýval otázkou přípustnosti dovolání.
6. Nejvyšší soud již v usnesení ze dne 16. 10. 2019, sp. zn. 20 Cdo 2740/2019, uzavřel, že soudní exekutor smí zhodnotit vylučovací žalobu podanou za účelem vyloučení postižených věcí z exekuce jako zjevně bezúspěšnou, pakliže by její podání představovalo jen neopodstatněné a účelové průtahy provedení exekuce, a z tohoto důvodu nepostupovat doslovně podle ustanovení §336i o. s. ř., a dražební jednání neodročovat, a to ať v rovině obecné (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. března 2004, sp. zn. 20 Cdo 689/2003, uveřejněné pod číslem 49/2005 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či usnesení Ústavního soudu ze dne 15. září 2011, sp. zn. III. ÚS 2127/11) či konkrétněji ve vztahu k exekuci věcí movitých (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. června 2009, sp. zn. 25 Cdo 2573/2007). Ze striktní dikce ustanovení §336i o. s. ř. totiž nelze pro všechny případy dovozovat, že podání vylučovací žaloby je už samo o sobě způsobilé – automaticky a bez dalšího – přivodit odročení dražebního jednání, nýbrž musí jít právě o takovou žalobu, s níž se pojí alespoň minimální předpoklad úspěchu; naopak o zjevně neopodstatněnou vylučovací žalobu, která z postupu předvídaného ustanovením §336i o. s. ř. představuje ospravedlnitelné vybočení, půjde například tehdy, bude-li podána někým, kdo k jejímu podání není objektivně věcně legitimován (typicky přímo povinný), anebo tehdy, je-li tvrzen důvod, který objektivně, na prvý pohled, vést k vyloučení majetku z exekuce nemůže (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 15. září 2011, sp. zn. III. ÚS 2127/11), anebo v případě, že žádný důvod takového vyloučení věci v žalobě uveden vůbec není (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. března 2018, sp. zn. 20 Cdo 3969/2017).
7. Ke stejnému závěru dospěl i Ústavní soud ve svém usnesení ze dne 18. 11. 2020, sp. zn. III. ÚS 172/20, v němž uvedl, že praxe dovodila, že ustanovení §336i o. s. ř. nelze použít v případě zjevně neopodstatněné vylučovací žaloby, neboť je-li zřejmé, že žalobě nemůže být vyhověno, představovalo by odročení jednání jen nedůvodný průtah v provedení výkonu rozhodnutí. Ústavní soud se ztotožňuje s komentářovou literaturou, že opačný výklad není možný, neboť by ve svém důsledku znamenal, že dražební jednání by se nemuselo uskutečnit nikdy (viz MÁDR, J. in JIRSA, J. a kol: Občanské soudní řízení, soudcovský komentář; Praha, Wolters Kluwer, 2013; citováno dle informačního systému ASPI, §336i).
8. V projednávané věci se odvolací soud zabýval zákonností nařízení provedené dražby a poté zkoumal důvodnost podané vylučovací žaloby (srov. zejména bod 26. - 29 odůvodnění napadeného usnesení). Zjistil, že vylučovací žaloba byla podána matkou povinného, která v ní bez jakéhokoli skutkového podkladu vyjadřuje své přesvědčení o tom, že je výlučnou vlastnicí předmětných nemovitých věcí, což hodlá prokázat svou účastnickou výpovědí a svědeckou výpovědí povinných. Povinní v exekuci (B. B. a D. B.) jsou podle zápisu v katastru nemovitostí podílovými spoluvlastníky předmětných nemovitých věcí na základě nabývacích titulů (udělení příklepu a darovací smlouvy uzavřené mezi nimi) a jejich vlastnictví nelze zpochybnit tvrzením ve vylučovací žalobě o „přesvědčení“ žalobkyně o tom, že je výlučnou vlastnicí těchto nemovitých věcí. Odvolací soud uzavřel, že jde ze strany žalobkyně o zjevně bezúspěšné uplatnění práva směřující ve skutečnosti ke zmaření nařízení dražby nemovitých věcí, přičemž toto odůvodnění dovolací soud pokládá za dostatečné.
9. Vzhledem k tomu, že závěry uvedené v odůvodnění usnesení odvolacího soudu jsou v napadeném rozhodnutí popsány a odpovídají ustálené rozhodovací praxi dovolacího soudu, není dovolání povinného přípustné; Nejvyšší soud je tedy v souladu s ustanovením §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
10. O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů).
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 21. 9. 2021
JUDr. Karel Svoboda, Ph.D.
předseda senátu