ECLI:CZ:NS:2021:20.CDO.2357.2021.1
sp. zn. 20 Cdo 2357/2021-128
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Zbyňka Poledny a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Karla Svobody, Ph.D., v exekuční věci oprávněného P. V. , narozeného dne XY, bytem XY, zastoupeného JUDr. Zuzanou Pospíšilovou, advokátkou se sídlem v Berouně, Drašarova č. 958, proti povinnému M. B. , narozenému dne XY, bytem v XY, pro 300 000 Kč s příslušenstvím, o návrhu povinného na zastavení exekuce, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 49 EXE 981/2018, o dovolání oprávněného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 17. března 2021, č. j. 28 Co 27/2021-99 , takto:
I. Dovolání oprávněného se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 10 usnesením ze dne 30. září 2020, č. j. 49 EXE 981/2018-75, zastavil exekuci vedenou na základě pověření Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 10. dubna 2018, č. j. 49 EXE 981/2018-13, k uspokojení pohledávky oprávněného podle vykonatelného směnečného rozkazu Krajského soudu v Praze ze dne 9. ledna 2018, č. j. 47 Cm 212/2017-14 (dále též jen „předmětné exekuční řízení“), a dále rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, a uložil oprávněnému povinnost zaplatit soudnímu exekutorovi Mgr. Ing. Jiřímu Proškovi, Exekutorský úřad Plzeň – město (dále též jen „soudní exekutor Mgr. Ing. Jiří Prošek“), náklady exekuce ve výši 6 655 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení. Povinný podal dne 13. května 2018 návrh na zastavení exekuce, který odůvodnil tím, že oprávněný nemá právo s pohledávkou přiznanou exekučním titulem nakládat, neboť pohledávka oprávněného je postižena v jiném exekučním řízení.
Soud prvního stupně konstatoval, že v exekučním řízení vedeném proti oprávněnému u soudního exekutora Mgr. Jana Krejsty, Exekutorský úřad Brno – město (dále též jen „soudní exekutor Mgr. Jan Krejsta), pod sp. zn. 159 EX 67/2018, byl dne 28. března 2018, č. j. 159 EX 67/2018-033, vydán exekuční příkaz přikázáním jiné pohledávky (dále též jen „exekuční příkaz“), přičemž se jedná o totožnou pohledávku, vymáhanou v předmětném exekučním řízení. Na základě uvedeného soud dospěl k závěru, že vydáním exekučního příkazu, kterým byla postižena pohledávka oprávněného vůči povinnému, oprávněný ztratil oprávnění s pohledávkou disponovat, tedy ji i vymáhat, a tím ztratil i aktivní věcnou legitimaci pro pokračování v exekučním řízení, a nezbývá než exekuci v souladu s ustanovením §268 odst. 1 písm. h) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. s. ř.“), zastavit.
Městský soud v Praze usnesením ze dne 17. března 2021, č. j. 28 Co 27/2021-99, potvrdil usnesení soudu prvního stupně a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud se zcela ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, podle kterého oprávněný ztratil právo disponovat s pohledávkou ode dne, kdy mu byl doručen exekuční příkaz, jímž byla pohledávka postižena v jiném exekučním řízení, a jelikož nemůže s pohledávkou nakládat, tato okolnost způsobuje, že exekuce je ve smyslu ustanovení §268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. ve spojení s ustanovením §52 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „ex. řád“), nepřípustná, a proto je na místě ji zastavit. K námitce oprávněného, že v předmětném exekučním řízení byl exekuční návrh podán dříve, než byl v exekuci vedené soudním exekutorem Mgr. Janem Krejstou vydán exekuční příkaz postižením v této exekuci vymáhané pohledávky, odvolací soud uvedl, že exekuční řízení vedené u soudního exekutora Mgr. Jana Krejsty bylo zahájeno dříve než bylo zahájeno předmětné exekuční řízení, přičemž oprávněný o něm věděl, neboť se proti němu bránil návrhem na zastavení exekuce.
Usnesení odvolacího soud napadl oprávněný dovoláním, jehož přípustnost spatřuje v tom, že rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení právní otázky, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, a to, zda je vydání exekučního příkazu „postihujícího“ pohledávku oprávněného za povinným v exekučním řízení vedeném třetí osobou (věřitelem povinného) proti oprávněnému (jako dlužníku povinného) pro vymožení plnění z pohledávky povinného vůči oprávněnému na úhradu pohledávky třetí osoby (věřitele povinného) za povinným důvodem pro zastavení exekučního řízení vedeného oprávněným proti povinnému pro vymožení pohledávky, která je předmětem předmětného exekučního příkazu, popř. zda na řešení této otázky má vliv skutečnost, že takové exekuční řízení vedené třetí osobou (věřitelem povinného) vůči oprávněnému bylo zahájeno před podáním návrhu oprávněným na zahájení exekučního řízení vůči povinnému, jehož předmětem je vymožení právě takové pohledávky oprávněného vůči povinnému. Dovolatel je toho názoru, že zde není žádná skutečnost, která by bránila vedení předmětného exekučního řízení, a že jediným důsledkem exekučního příkazu vydaného soudním exekutorem Mgr. Janem Krejstou postižením v této exekuci vymáhané pohledávky pak může být to, že uvedený soudní exekutor bude rozhodovat o naložení s vymoženým plněním. Podle dovolatele dal odvolací soud neoprávněně přednost povinnému, resp. jeho věřiteli, před oprávněným, a to bez bližšího odůvodnění a bez opory v právních předpisech či judikatuře. Dovolatel dále nesouhlasil s rozhodnutím o nákladech řízení a nákladech soudního exekutora, neboť exekuční řízení bylo podle jeho názoru vedeno oprávněně, a přičemž on jeho zastavení nezavinil. Závěrem dovolatel navrhl, aby dovolací soud napadené usnesení odvolacího soudu, jakož i usnesení soudu prvního stupně, zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) dovolání projednal a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 30. září 2017 (viz čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.) a po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu byla podána oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o. s. ř., přezkoumal napadené usnesení ve smyslu ustanovení §242 o. s. ř. bez nařízení jednání (§243 odst. 1 věta první o. s. ř.) a dospěl k závěru, že dovolání oprávněného není přípustné.
V projednávané věci podal oprávněný dne 27. března 2018 návrh na zahájení exekuce podle vykonatelného směnečného rozkazu Krajského soudu v Praze ze dne 9. ledna 2018, č. j. 47 Cm 212/2017-14. Obvodní soud pro Prahu 10 dne 10. dubna 2018, č. j. 49 EXE 981/2018-13, pověřil soudního exekutora Mgr. Ing. Jiřího Proška, Exekutorský úřad Plzeň – město, vedením předmětné exekuce.
Ze spisu se dále podává, že u soudního exekutora Mgr. Jana Kresty, Exekutorský úřad Brno- město, bylo dne 14. února 2018 zahájeno exekuční řízení ve věci oprávněné RS FINANCE, s. r. o., proti povinnému P. V. (zde oprávněnému), a dne 28. března 2018 byl pod č. j. 159 EX 67/2018-033 vydán exekuční příkaz přikázáním jiné peněžité pohledávky, a to pohledávky povinného P. V. (zde oprávněného) za dlužníkem M. B. (zde povinným), plynoucí ze směnečného rozkazu Krajského soudu v Praze ze dne 9. ledna 2018, č. j. 47 Cm 212/2017-14. Povinnému bylo zakázáno s uvedenou pohledávkou jakkoli nakládat, a to v rozsahu, v jakém byla exekučním příkazem postižena, přičemž uvedená pohledávka byla postižena v plném rozsahu.
V souladu s §313 o. s. ř. ve spojení s §65 a §47 odst. 2 exekučního řádu v exekučním příkazu přikázáním jiné peněžité pohledávky než pohledávky z účtu u peněžního ústavu nebo nároku uvedeného v §299 o. s. ř. soudní exekutor zakáže povinnému, aby se svou pohledávkou jakkoli nakládal a aby od okamžiku, kdy mu byl exekuční příkaz doručen, povinnému jeho pohledávku vyplatil, provedl na ni započtení nebo s ní jinak nakládal, a povinný ztrácí právo na pohledávku okamžikem, kdy byl dlužníkovi povinného doručen exekuční příkaz.
Exekuce se provede tak, že dlužník povinného (poddlužník) vyplatí pohledávku oprávněnému (§314a o. s. ř.), případně (je-li to účelné) lze nařídit též prodej pohledávky v dražbě (§314b o. s. ř.). Nevyplatí-li poddlužník oprávněnému pohledávku, může oprávněný v souladu s §315 odst. 1 o. s. ř. proti poddlužníku vlastním jménem podat návrh na výkon rozhodnutí či exekuční návrh, jestliže jej mohl podat povinný, jinak se domáhat vyplacení pohledávky v řízení podle části třetí (tzv. poddlužnickou žalobou), popřípadě v řízení podle zvláštního zákona.
Nejvyšší soud již dříve v rámci své rozhodovací činnosti uzavřel, že nevyplatil-li poddlužník postiženou pohledávku a její příslušenství oprávněnému, a byla-li postižená pohledávka, ohledně které je vedena exekuce, již judikována (přiznána pravomocným rozhodnutím), nemůže oprávněný ohledně ní podat poddlužnickou žalobu, ale může přímo na základě exekučního titulu vydaného ve prospěch povinného podat proti poddlužníkovi návrh na nařízení výkonu rozhodnutí (exekuční návrh), ve kterém přechod práva z exekučního titulu z povinného na oprávněného prokazuje podle §256 odst. 2 o. s. ř. usnesením soudu o nařízení výkonu rozhodnutí (exekučním příkazem) přikázáním pohledávky obsažené v exekučním titulu nebo může v probíhajícím exekučním řízení navrhnout postup podle §107a o. s. ř. Pokud je přesto nadále vedena exekuce povinným proti poddlužníkovi, je třeba ji podle §268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. pro nepřípustnost zastavit, a to v rozsahu pohledávky oprávněného a jejího příslušenství, pro kterou byla exekuce nařízena (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. června 2020, sp. zn. 20 Cdo 4310/2019, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. srpna 2012, sp. zn. 20 Cdo 412/2012, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. ledna 2007, sp. zn. 20 Cdo 432/2006, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. ledna 2005, sp. zn. 20 Cdo 1223/2003; též DRÁPAL, Ljubomír. Občanský soudní řád: komentář. Praha: C.H. Beck, 2009, s. 2407–2408. ISBN 978-80-7400-107-9).
V projednávané věci je exekuce vedena pro pohledávku oprávněného P. V. za povinným M. B., jež byla přiznána soudním rozhodnutím. Oprávněný P. V. je současně povinným v exekuci, v níž je vymáhána pohledávka společnosti RS FINANCE, s. r. o., a v níž byla totožná pohledávka P. V. za M. B. přikázána společnosti RS FINANCE, s. r. o. Vzhledem k tomu, že uvedená pohledávka byla judikována a že M. B. jako poddlužník pohledávku nevyplatil oprávněné společnosti RS FINANCE, s. r. o., je exekuce vedená povinným proti poddlužníkovi podle §268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. ve spojení s §52 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb. nepřípustná a že je třeba ji zastavit. Dovolatel se proto mýlí, domnívá-li se, že uvedená právní otázka dosud nebyla dovolacím soudem řešena, přičemž dovolací soud neshledal důvod pro odchýlení od uvedené ustálené rozhodovací praxe.
Jde-li o námitku dovolatele směřující do výroku o nákladech řízení, dovolací soud uvádí, že podle §237 odst. 1 písm. h) o. s. ř. dovolání není přípustné proti rozhodnutím v části týkající se výroku o nákladech řízení.
Z výše uvedených důvodů je usnesení odvolacího soudu správné a Nejvyšší soud proto dovolání oprávněného podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 1. 9. 2021
JUDr. Zbyněk Poledna
předseda senátu