ECLI:CZ:NS:2021:20.CDO.2375.2021.1
sp. zn. 20 Cdo 2375/2021
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Zbyňka Poledny a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Karla Svobody, Ph.D., v exekuční věci oprávněné BRANTAL, spol. s r. o. , se sídlem v Praze 6, Na loukoti č. 247/3, identifikační číslo osoby 44267746, zastoupené Mgr. Pavlem Hynkem, advokátem se sídlem v Berouně, Husovo nám. č. 82/10, proti povinné PF Investments a.s. , se sídlem v Praze 1, Kaprova č. 42/14, identifikační číslo osoby 24748609, za účasti společnosti SNOW WAY a.s. , se sídlem v Ostravě, Masná č. 1324/1, identifikační číslo osoby 05007313, zastoupené Mgr. Lukášem Nývltem, advokátem se sídlem v Praze 1, Na Příkopě č. 583/15, pro 2 350 000 Kč s příslušenstvím, o ocenění nemovité věci, vedené u soudního exekutora Mgr. Svatopluka Šůstka, Exekutorský úřad Olomouc, pod sp. zn. 185 EX 947/19, o dovolání společnosti SNOW WAY a.s., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. února 2021, č. j. 16 Co 33/2021-78 , takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Soudní exekutor Mgr. Svatopluk Šůstek, Exekutorský úřad Olomouc (dále též jen „soudní exekutor“), usnesením ze dne 17. srpna 2020, č. j. 185 EX 947/19-57, zrušil v plném rozsahu usnesení soudního exekutora ze dne 22. května 2020, č. j. 185 EX 947/19-44, a určil výslednou cenu nemovitých věcí, blíže specifikovaných ve výroku tohoto usnesení (dále též jen „nemovité věci“), částkou ve výši 5 000 000 Kč. Soudní exekutor dále rozhodl, že prodejem nemovitých věcí v dražbě nezanikne věcné břemeno jízdy, vzniklé na základě smlouvy o věcném břemeni č. V3 354/1999, ale zaniknou nájemní právo a předkupní právo k nemovitým věcem ve prospěch společnosti SNOW WAY a.s., se sídlem v Ostravě, Masná č. 1324/1, identifikační číslo osoby 05007313 (dále též jen „společnost SNOW WAY a.s.“), jelikož nájemné je nepřiměřeně nízké a sjednaný způsob skončení nájmu výrazně omezuje možnost prodat nemovité věci v dražbě, přičemž předkupní právo zanikne ze zákona udělením příklepu v dražbě.
Městský soud v Praze usnesením ze dne 26. února 2021, č. j. 16 Co 33/2021-78, k odvolání povinné a společnosti SNOW WAY a.s., potvrdil usnesení soudního exekutora a rozhodl, že oprávněná a společnost SNOW WAY a.s., nemají navzájem právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud dospěl k závěru, že soudní exekutor rozhodl o ocenění nemovitých věcí v souladu s ustanovením §336a odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. s. ř.“), a vycházel přitom ze znaleckého posudku ustanoveného znalce Ing. Jana Šímy, jehož závěry jsou odborné a přezkoumatelné a nebyly zpochybněny revizním znaleckým posudkem, který povinný (podle svého tvrzení v odvolání) zadal vypracovat, avšak do doby rozhodnutí odvolacího soudu jej nepředložil. Odvolací soud neshledal důvodným ani odvolání do výroku o zániku nájemního práva ve prospěch společnosti SNOW WAY a.s., a ztotožnil se se závěry soudního exekutora, podle kterých je měsíční nájemné ve výši 20 000 Kč za užívání průmyslového objektu zcela nepřiměřené a rovněž sjednané podmínky nájmu by výrazně zatěžovaly budoucího vlastníka předmětných nemovitých věcí.
Rozhodnutí odvolacího soudu napadla společnost SNOW WAY a.s., dovoláním, ve kterém namítala odchýlení odvolacího soudu od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, konkrétně od usnesení ze dne 14. května 2004, sp. zn. 21 Cdo 13/2004, a usnesení ze dne 25. září 1997, sp. zn. 2 Cdon 397/97, tím, že meritorně rozhodl o odvolání proti usnesení, jímž soud prvního stupně rozhodl ve věci samé, a to přesto, že společnost SNOW WAY a.s., podala blanketní odvolání, jenž neobsahovalo vylíčení, v čem je spatřována nesprávnost prvostupňového rozhodnutí, a nebyla vyzvána k odstranění vad odvolání v souladu s ustanovením §209 o. s. ř. a §43 odst. 1 o. s. ř., čímž bylo porušeno její ústavně zaručené právo na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Dále dovolatelka namítala, že odvolací soud rozhodl o zániku nájemního práva, přičemž opomněl rozhodnout, zda uvedené právo zaniká s náhradou či bez náhrady, čímž se odchýlil od usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. dubna 2016, sp. zn. 20 Cdo 316/2016. Dovolatelka navrhla odklad právní moci usnesení odvolacího soudu, jelikož na jeho základě již bylo vydáno usnesení o nařízení dražebního jednání, a případným prodejem nemovitých věcí v dražbě by došlo k zániku nájemního práva dovolatelky. Podle dovolatelky jsou tedy závažně ohrožena její práva a odklad právní moci se nedotkne právních poměrů jiné osoby než účastníků řízení. Závěrem dovolatelka navrhla, aby dovolací soud zrušil napadené usnesení a rovněž usnesení soudního exekutora a přiznal dovolatelce náhradu nákladů řízení před dovolacím soudem.
Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. září 2017 (srov. část první čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.), a dospěl k závěru, že dovolání není přípustné.
Podle ustanovení §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §241a odst. 1 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Dovolání nelze podat z důvodu vad podle §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3. Podle §242 odst. 3 o. s. ř. rozhodnutí odvolacího soudu lze přezkoumat jen z důvodu vymezeného v dovolání. Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3, jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.
Nejvyšší soud již v usnesení ze dne 18. července 2013, sen. zn. 29 NSČR 53/2013, zdůraznil, že dovolání není přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř., jestliže dovolatel jako důvod jeho přípustnosti předestírá dovolacímu soudu k řešení otázku hmotného nebo procesního práva, na níž rozhodnutí odvolacího soudu nezávisí (shodně srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2376/2013).
Dovolatelka ve svém dovolání namítala, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu je v rozporu s judikaturou Nejvyššího soudu, jelikož odvolací soud (stejně jako soudní exekutor) opomněl rozhodnout, zda nájemní právo zaniká s náhradou či bez náhrady. Přípustnost dovolání však nemůže být takto založena, neboť na řešení této otázky napadené rozhodnutí nespočívá a odvolací soud tuto otázku vůbec neřešil. Nad rámec shora uvedeného lze dále uvést, že dovolatel v odvolání tuto otázku k přezkumu neuvedl, a proto není subjektivně oprávněn ji navrhnout ani v dovolacím řízení.
Přípustnost dovolání nemůže založit ani výhrada dovolatelky směřující do vad řízení. Podle §237 o. s. ř. může přípustnost dovolání založit jen skutečnost, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, tedy otázky právní. Dovolací soud je proto oprávněn zabývat se eventuálními vadami řízení pouze u přípustného dovolání. Aby se určitou procesní vadou mohl dovolací soud zabývat, musela by být splněna podmínka plynoucí z §242 odst. 3 věty druhé o. s. ř., případně by taková vada sama musela představovat dovolací důvod. Vytýkala-li tak dovolatelka odvolacímu soudu, že meritorně rozhodl o odvolání, aniž by ji vyzval k odstranění vad odvolání, uvedená námitka přípustnost dovolání založit nemůže (srov. shodně např. závěry usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. února 2014, sp. zn. 32 Cdo 14/2014, ze dne 29. července 2014, sp. zn. 32 Cdo 842/2014, ze dne 7. listopadu 2014, sp. zn. 32 Cdo 1891/2014, ze dne 14. listopadu 2014, sp. zn. 32 Cdo 2015/2014, a ze dne 24. září 2014, sp. zn. 32 Cdo 1254/2014).
Nejvyšší soud proto dovolání dovolatelky podle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř. jako nepřípustné odmítl.
Dovolatelka současně navrhla odklad právní moci dovoláním napadeného usnesení odvolacího soudu. Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 23. srpna 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16, dospěl k závěru, že jsou-li splněny důvody pro odmítnutí dovolání či pro zastavení dovolacího řízení (§243c o. s. ř.), není „projednatelný“ ani návrh na odklad vykonatelnosti a právní moci dovoláním napadeného rozhodnutí odvolacího soud, protože jde o návrh akcesorický. S ohledem na to se tedy Nejvyšší soud návrhem na odklad právní moci nezabýval.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 21. 9. 2021
JUDr. Zbyněk Poledna
předseda senátu