ECLI:CZ:NS:2021:20.CDO.2390.2021.1
sp. zn. 20 Cdo 2390/2021-536
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu JUDr. Zbyňka Poledny, a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Karla Svobody, Ph.D., v exekuční věci oprávněných 1) J. G. , narozené dne XY, bytem XY, 2) P. K. , narozené XY, bytem XY, 3) M. M. , narozeného dne XY, bytem XY, a 4) H. V. , narozené dne XY, bytem XY, z toho oprávnění 2, 3, a 4) zastoupení J. G., advokátkou se sídlem XY, proti povinnému J. Š. , narozenému dne XY, bytem XY, zastoupenému JUDr. Jakubem Chytilem, advokátem se sídlem v Praze 1, Rybná č. 678/9, k vymožení nepeněžitého plnění, o návrhu povinného na zastavení exekuce, vedené u Okresního soudu v Berouně pod sp. zn. 4 EXE 4/2017, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 16. srpna 2018, č. j. 28 Co 222/2018-257, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Praze usnesením ze dne 16. srpna 2018, č. j. 28 Co 222/2018-257, výrokem I. změnil usnesení Okresního soudu v Berouně ze dne 27. dubna 2017, č. j. 4 EXE 4/2014-15, ve vztahu mezi oprávněnými 1), 3) a 4), tak, že návrh povinného ze dne 9. května 2017 na zastavení exekuce zamítl, a dále tak, že oprávněná 2) je povinna nahradit povinnému na nákladech řízení před soudem prvního stupně 6 353 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jeho zástupce. Odvolací soud dále výrokem II. potvrdil usnesení soudu prvního stupně ve výroku I. ve vztahu mezi oprávněnou 2) a povinným, a výrokem III. uložil oprávněné 2) povinnost nahradit povinnému na nákladech odvolacího řízení 3 449 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jeho zástupce.
Proti usnesení odvolacího soudu podal povinný dne 7. května 2019 dovolání, ve kterém navrhl, aby dovolací soud zrušil napadené usnesení v části výroku I., podle které se návrh povinného na zastavení exekuce zamítá, a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Soudní exekutor Mgr. Jan Beneš, Exekutorský úřad Praha – západ (dále též jen „soudní exekutor“), usnesením ze dne 29. ledna 2020, č. j. 191 EX 2164/17-452, zastavil exekuci vedenou na základě pověření vydaného Okresním soudem v Berouně dne 27. dubna 2017, č. j. 4 EXE 4/2017-15, jelikož oprávnění dne 20. prosince 2019 doručili soudnímu exekutorovi návrh na zastavení exekuce a povinný následně na výzvu k vyjádření nereagoval. Za daných okolností byl dán důvod k zastavení exekuce podle ustanovení §268 odst. 1 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. s. ř.“). Toto usnesení nabylo ve výroku o zastavení exekuce právní moci dne 18. února 2020.
Povinný podáním ze dne 20. září 2021 sdělil, že na podaném dovolání trvá.
Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony).
Za shora popsaného stavu věci dospěl dovolací soud k závěru, že dovolání není přípustné, neboť se stalo v důsledku okolností po vydání rozhodnutí odvolacího soudu bezpředmětným (k postupu soudu při bezpředmětnosti opravného prostředku, srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. září 2004, sp. zn. 29 Odo 611/2002, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. prosince 2007, sp. zn. 29 Cdo 4808/2007, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. října 2008, sp. zn. 29 Cdo 4452/2007, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. října 1999, sp. zn. 20 Cdo 1223/99).
V projednávané věci plyne bezpředmětnost dovolání (srov. rovněž např. i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. března 2020, sp. zn. 20 Cdo 410/2020, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. června 2017, sp. zn. 20 Cdo 1541/2017, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. listopadu 2016, sp. zn. 20 Cdo 2469/2016) z toho, že i kdyby je dovolací soud připustil, meritorně jej přezkoumal a případně mu i vyhověl, nemohly by se výsledky dovolacího řízení žádným způsobem projevit v řízení o návrhu povinného na zastavení exekuce ze dne 9. května 2017, neboť exekuce byla v projednávané věci zastavena a rozhodnutí o zastavení exekuce nabylo právní moci dne 18. února 2020. Skutečnost, že exekuce byla v projednávané věci pravomocně zastavena, sama o sobě znamená, že dovolací soud i pro případ meritorního projednání dovolání a pro případ, že by dovolateli vyhověl, nemá prostor ke zrušení a vrácení napadeného usnesení k novému rozhodnutí, natož k zastavení exekuce dle návrhu navrhovatele, když exekuce již byla pravomocně zastavena.
Nejvyšší soud proto dovolání dovolatele v souladu s ustanovením §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 22. 9. 2021
JUDr. Zbyněk Poledna
předseda senátu