ECLI:CZ:NS:2021:20.CDO.2418.2021.1
sp. zn. 20 Cdo 2418/2021-149
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Aleše Zezuly a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Zbyňka Poledny v exekuční věci oprávněných A) L. K. , narozeného XY, bytem XY, a B) M. K. , narozené XY, bytem XY, zastoupených JUDr. Vítem Hrnčiříkem, LL.M., Ph.D., advokátem se sídlem v Praze, Šrobárova 2002/40, proti povinnému T. H. , narozenému XY, bytem XY, za účasti bývalé manželky povinného J. H. , narozené XY, bytem XY, zastoupené JUDr. Pavlem Kiršnerem, advokátem se sídlem v Praze 2, Rumunská 1720/12, pro 350 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 36 Nc 10790/2007, o dovolání bývalé manželky povinného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 6. dubna 2021, č. j. 14 Co 72/2021-99, takto:
Dovolání se odmítá .
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř):
1/ Ve shora označené věci Městský soud v Praze (dále rovněž „odvolací soud“) usnesením ze dne 6. 4. 2021, č. j. 14 Co 72/2021-99, změnil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 3 (dále též „soud prvního stupně“) ze dne 30. 11. 2020, č. j. 36 Nc 10790/2007-41, tak, že se zamítá návrh bývalé manželky povinného J. H.na zastavení exekuce (výrok I.) a rovněž se zamítá návrh bývalé manželky povinného J. H. na odklad exekuce (výrok II.), v obou případech vedené podle exekučního příkazu soudní exekutorky JUDr. Dagmar Kuželové, Exekutorký úřad Praha 4, ze dne 12. 11. 2007, č. j. 046 EX 528/2007-5; současně rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok III.).
2/ Odvolací soud vyšel ze zjištění, že posuzovaná exekuce zahájená podáním návrhu dne 10. 4. 2007, a to v době před rozvodem manželství povinného a J. H. (před 17. 4. 2007), je vedena podle směnečného platebního rozkazu Krajského soudu v Praze ze dne 4. 12. 2006, č. j. 61 Sm 327/2006-7. Vedením exekuce tehdy pověřená soudní exekutorka JUDr. Dagmar Kuželová, Exekutorský úřad Praha 4, exekučním příkazem ze dne 22. 6. 2007, č. j. 046 EX 528/2007-5, rozhodla o provedení exekuce prodejem spoluvlastnického podílu o velikosti jedné poloviny na nemovitých věcech ve vlastnictví bývalé manželky povinného (na pozemku č. parc. st. 1, jehož součástí je stavba č. p. XY, a pozemku č. parc. XY, zapsaných v katastru nemovitostí na listu vlastnictví č. XY pro katastrální území XY, obec XY, u Katastrálního úřadu pro Vysočinu, Katastrální pracoviště XY - dále „nemovité věci“). Smlouva manželů XY ze dne 6. 11. 2006 o vypořádání vzájemných majetkových vztahů na dobu po rozvodu manželství, na základě které se měla bývalá manželka povinného stát výlučnou vlastnicí exekucí postižených nemovitých věcí, nebyla vložena do katastru nemovitostí. Společné jmění manželů ve vztahu k nemovitým věcem proto bylo vypořádáno ke dni 17. 4. 2010 zákonnou domněnkou ve smyslu §150 odst. 4 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále „obč. zák.“) a nemovité věci jsou od uvedeného data v podílovém spoluvlastnictví bývalých manželů (povinného a dovolatelky) v rozsahu podílu ½.
3/ Odvolací soud dospěl k závěru, že exekvovaný dluh vznikl za trvání manželství, takže ohledně otázky rozsahu exekučně postižitelného majetku je třeba vycházet ze shodné právní úpravy platící od 1. 1. 2001, která umožňuje vést exekuci či výkon rozhodnutí postižením podílu manžela povinného na nemovité věci pro vydobytí závazku vzniklého za trvání manželství jen jednomu z manželů, došlo-li po zahájení exekučního řízení k vypořádání společného jmění manželů zákonnou domněnkou podle §150 odst. 4 obč. zák.. Odvolací soud proto k námitce bývalé manželky povinného označil za nevýznamné, zda samotný dluh spadal do režimu společného jmění manželů či byl výlučným dluhem povinného.
4/ Bývalá manželka povinného napadla usnesení odvolacího soudu „v celé jeho výrokové části“ dovoláním, jehož přípustnost spatřovala v tom, že napadené usnesení závisí na vyřešení otázek hmotného práva, které v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyly vyřešeny, a to „ zda se jedná o závazek, jehož rozsah přesahuje míru přiměřenou majetkovým poměrům manželů (povinného a bývalé manželky povinného), který převzal povinný bez souhlasu bývalé manželky“ a “zda tento závazek povinného tvoří či netvoří součást společného jmění manželů (povinného a bývalé manželky povinného)“ .
5/ Oprávnění ve svém vyjádření k dovolání uvedli, že námitka bývalé manželky není otázkou hmotněprávní ani procesněprávní, jelikož směřuje do skutkového hodnocení, nadto na vyřešení této otázky není rozhodnutí odvolacího soudu založeno.
6/ Povinný se k dovolání nevyjádřil.
7/ Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (viz §10a o. s. ř.) rozhodl o dovolání bývalé manželky povinného podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), dále opět „o. s. ř.“, a po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno k tomu legitimovanou účastnicí exekučního řízení (viz §36 odst. 2 ex. řádu) ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o. s. ř., dospěl bez jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.) k závěru, že dovolání není přípustné (§237 o. s. ř.).
8/ Podstata dovolatelčiných námitek, které jsou koncentrovány do předestřených dvou otázek, vychází z aplikace a výkladu ustanovení §143 odst. 1 písm. b) obč. zák., podle něhož společné jmění manželů tvoří závazky, které některému z manželů nebo oběma manželům společně vznikly za trvání manželství, s výjimkou závazků týkajících se majetku, který náleží výhradně jednomu z nich, a závazků, jejichž rozsah přesahuje míru přiměřenou majetkovým poměrům manželů, které převzal jeden z nich bez souhlasu druhého. Takto formulované otázky však odvolací soud vědomě neřešil, protože je v posuzované věci nepovažoval - s ohledem na konstatní judikaturu dovolacího soudu - za relevantní.
9/ Nejvyšší soud ve své ustálené rozhodovací praxi (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. listopadu 2003, sp. zn. 20 Cdo 238/2003, uveřejněném pod číslem 74/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 8. 2016, sp. zn. 20 Cdo 5402/2015, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. května 2018, sp. zn. 20 Cdo 3964/2017, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. září 2019, sp. zn. 20 Cdo 2967/2019) opakovaně vysvětlil, že k vydobytí závazku, který vznikl za trvání manželství jen jednomu z manželů, lze vést exekuci (nařídit výkon rozhodnutí) i na majetek patřící do zaniklého společného jmění, které v době zahájení exekučního řízení (řízení o výkon rozhodnutí) nebylo vypořádáno.
10/ Rozhodné skutkové okolnosti posuzovaného případu (tj. že vymáhaný závazek vznikl za trvání manželství povinného a dovolatelky, kteří se po rozvodu manželství do okamžiku vydání příslušného exekučního příkazu ohledně exekučně postižených nemovitých věcí nevypořádali) korespondují s vylíčenou judikaturou dovolacího soudu, z čehož plyne, že na předestřených otázkách napadené usnesení ve smyslu ustanovení §237 o. s. ř. vskutku nezávisí; Nejvyšší soud proto dovolání podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
11/ Napadla-li dovolatelka rovněž výrok usnesení odvolacího soudu o zamítnutí návrhu na odklad provedení exekuce, není v této části dovolání přípustné podle §238 odst. 1 písm. d) o. s. ř.
12/ O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§87 a násl. ex. řádu).
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 6. 9. 2021
JUDr. Aleš Zezula
předseda senátu