ECLI:CZ:NS:2021:20.CDO.2581.2021.1
sp. zn. 20 Cdo 2581/2021-124
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zbyňka Poledny a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Karla Svobody, Ph.D., v exekuční věci oprávněných a) nezletilého AAAAA , narozeného dne XY, bytem XY, a b) nezletilé BBBBB , narozené dne XY, bytem tamtéž, oba zastoupeni opatrovníkem městem Třebíč, se sídlem v Třebíči, Karlovo nám. č. 104/55, právně zastoupeni JUDr. Rostislavem Kovářem, advokátem se sídlem v Třebíči, Bráfova tř. č. 770/52, proti povinnému M. K. , narozenému dne XY, bytem XY, zastoupenému Mgr. Jiřím Hladíkem, advokátem se sídlem v Brně, náměstí 28. října č. 1898/9, pro dlužné a běžné výživné, vedené u Okresního soudu v Brno-venkov pod sp. zn. 19 EXE 1897/2019, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 16. dubna 2021, č. j. 26 Co 330/2020-108, takto:
Dovolání povinného se odmítá .
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Krajský soud v Brně usnesením ze dne 16. dubna 2021, č. j. 26 Co 330/2020-108, potvrdil usnesení Okresního soudu Brno-venkov ze dne 29. září 2020, č. j. 19 EXE 1897/2019-86, jímž byl zamítnut návrh povinného na zastavení exekuce.
Právní úprava (ne)přípustnosti dovolání proti rozhodnutím vydaným v řízeních podle hlavy páté části druhé zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále též jen „z. ř. s.“) se s účinností tohoto zákona přesunula z ustanovení §238 odst. 1 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. ledna 2013 do 31. prosince 2013 (podle kterého dovolání podle ustanovení §237 o. s. ř. není přípustné ve věcech upravených zákonem o rodině, ledaže jde o rozsudek o omezení nebo zbavení rodičovské odpovědnosti, pozastavení nebo omezení jejího výkonu, o určení nebo popření rodičovství nebo o nezrušitelné osvojení) do §30 z. ř. s. (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. dubna 2015, sp. zn. 21 Cdo 1049/2015). Vzhledem k tomu, že v posuzované věci jde o řízení o výkon rozhodnutí ve věcech výživného, upravené v části druhé hlavě páté (§511 a násl. z. ř. s.) tohoto zákona, a současně se nejedná o žádnou z výjimek taxativně vymezených v ustanovení §30 z. ř. s., dovolání není přípustné (shodně srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. června 2015, sp. zn. 26 Cdo 1630/2015, ze dne 1. září 2016, sp. zn. 20 Cdo 2888/2016, nebo ze dne 7. listopadu 2017, sp. zn. 20 Cdo 4947/2017); Nejvyšší soud proto dovolání podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Přípustnost dovolání nemůže založit ani nesprávné poučení odvolacího soudu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. ledna 2003, sp. zn. 29 Odo 937/2002).
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu [§87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 21. 9. 2021
JUDr. Zbyněk Poledna
předseda senátu