ECLI:CZ:NS:2021:20.CDO.3590.2020.3
2
3
sp. zn. 20 Cdo 3590/2020-103
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Aleše Zezuly a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Zbyňka Poledny v exekuční věci oprávněné MEXI PLUS spol. s r.o. , se sídlem v Praze 5, Radlická 1302/76, identifikační číslo osoby 27249352, zastoupené JUDr. Jarmilou Holovčákovou, advokátkou se sídlem v České Lípě, Arbesova 400/9, proti povinnému Z. P. , narozenému XY, bytem v XY, za účasti manželky povinného D. P. , narozené XY, bytem v XY, obou zastoupených Mgr. et Mgr. Milanem Svobodou, advokátem se sídlem v Děčíně, Tyršova 1434/4, a za účasti předražitele T. P. , narozeného XY, bytem ve XY, pro 1 100 000 Kč s příslušenstvím, vedené u soudního exekutora JUDr. Jiřího Štrincla, Exekutorský úřad Jablonec nad Nisou, pod sp. zn. 090 Ex 596/13, o dovolání povinného a manželky povinného proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 27. září 2019, č. j. 12 Co 78/2019-74, 12 Co 240/2019-74, takto:
Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 27. září 2019, č. j. 12 Co 78/2019-74, 12 Co 240/2019-74, se ruší a věc se vrací krajskému soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
1) Ve shora označené věci Krajský soud v Ústí nad Labem (dále „odvolací soud“) k odvolání povinného a jeho manželky usnesením ze dne 27. 9. 2019, č. j. 12 Co 78/2019-74, 12 Co 240/2019-74, potvrdil usnesení soudního exekutora JUDr. Jiřího Štrincla, Exekutorský úřad Jablonec nad Nisou, (dále „exekutor“), ze dne 11. 12. 2018, č. j. 090 EX 596/13-60, který rozhodl o udělení příklepu v dražbě pozemkových parcel č. XY, trvalý travní porost, a č. XY, zahrada, zapsaných v katastru nemovitostí na listu vlastnictví č. XY pro obec XY, katastrální území XY, u Katastrálního úřadu pro Ústecký kraj, Katastrální pracoviště XY (dále „pozemky“ či „nemovité věci“), ve prospěch vydražitele T. P., stanovil vydražiteli lhůtu dvou měsíců od právní moci usnesení o příklepu k úhradě nejvyššího podání dražby 51 153 Kč a výši minimálního předražku určil částkou 63 941,30 Kč, ve spojení s usnesením exekutora ze dne 23. 1. 2019, č. j. 090 EX 596/13-68, kterým zrušil výše uvedené usnesení o příklepu a zároveň rozhodl, že předražitelem je T. P., který pozemky nabude za cenu předražku ve výši 95 000 Kč, předražiteli určil lhůtu dvou měsíců od právní moci usnesení o předražku k jeho zaplacení, povinnému uložil povinnost pozemky vyklidit, rozhodl o vrácení zaplacených částek neúspěšným navrhovatelům předražku a připojil poučení, že za odvolání proti usnesení o předražku se považuje i odvolání podané proti usnesení o příklepu.
2) Odvolací soud k námitkám povinného a jeho manželky uvedl, že pro vedení exekuce je rozhodující, zda v souběžně probíhajícím insolvenčním řízení na majetek povinného (poznámka dovolacího soudu: vedené po zveřejnění insolvenčního návrhu dne 19. 11. 2018 u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. KSUL 74 INS XY) byly vydražené pozemky součástí majetkové podstaty úpadce. V této souvislosti poukázal na nezměněný judikatorní závěr Nejvyššího soudu (uveřejněný v rozsudku ze dne 22. ledna 2014, sp. zn. 29 ICdo 37/2012, a výslovně zmíněný exekutorem v usnesení ze dne 11. 12. 2018, č. j. 090 EX 596/13-60) vylučující aplikovatelnost ustanovení §262a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále „o. s. ř.“), v insolvenčním řízení, platí-li nadále, že v exekuci lze postihnout i ten majetek, který byl z režimu společného jmění manželů povinného a jeho manžela vyveden pouze v důsledku změny (zúžení) zákonného režimu společného jmění manželů; takový majetek současně vlastnicky nenáleží povinnému (úpadci) a z tohoto důvodu jej nelze zahrnout do majetkové podstaty v insolvenci k úhradě závazků všech věřitelů úpadce; z toho plyne, že účinky ustanovení §109 odst. 1 písm. c) zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále „IZ“ nebo „insolvenční zákon“), v uvedeném případě nenastávají ve vztahu k exekučnímu řízení, je-li v něm zpeněžován majetek ležící mimo insolvenční majetkovou podstatu.
3) Odvoláním rozporovaný postup exekutora označil odvolací soud za správný, neboť ve lhůtě 15 dnů od zveřejnění příklepu byl exekutorovi doručen návrh na předražek v částce vyšší než exekutorem stanovené, přičemž o této skutečnosti exekutor vydražitele vyrozuměl, byť doposud usnesení o příklepu nenabylo právní moci. Vydražitel se následně stal i předražitelem. Námitka týkající se nesprávné výše nejnižšího podání v dražbě a „tím i výše uděleného příklepu“ není opodstatněná s ohledem na existenci předražku a správného zaokrouhlení dvou třetin odhadní ceny na celé koruny směrem dolů. Chybné nebylo ani nepředložení věci exekutorem k odvolání proti usnesení o příklepu, a to za situace, kdy již byl podán návrh na předražek, tudíž „bylo zřejmé, že usnesení o příklepu bude muset být zrušeno“.
4) Usnesení odvolacího soudu napadli povinný a jeho manželka dovoláním, jehož přípustnost vymezili tvrzením, že napadeným rozhodnutím došlo k odchýlení se od usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 11. dubna 2018, sp. zn. 29 Cdo 1890/2016, „ které výslovně zapovídá vedení výkonu rozhodnutí proti manželovi povinného, který je dlužníkem ve smyslu insolvenčního zákona, vůči němuž existuje překážka výkonu rozhodnutí dle ust. §109 odst. 1 písmeno c) insolvenčního zákona, kdy z tohoto rozhodnutí je možné dovodit, že daná překážka se přenáší na všechny případy dlužníka (povinného), není-li manžel dlužníka sám obligačně zavázán a je tak v pozici povinného s dlužníkem “. Pro případ, že uvedené rozhodnutí Nejvyššího soudu na posuzovanou věc nedopadá, jednalo by se o dosud v rozhodovací praxi dovolacího soudu neřešenou věc vymezenou otázkami:
a/ zda je možné aplikovat na „výkon rozhodnutí“ §262a o. s. ř., „aniž by bylo konkrétně postaveno, na jakém základě“ a zda se uvedené ustanovení vztahuje „automaticky na veškerý majetek povinného“;
b/ zda lze vůči manželu povinného vést „výkon rozhodnutí“ na majetek „s užitím“ §262a o. s. ř. v rozporu s překážkou „výkonu rozhodnutí“ podle §109 odst. 1 písm. c) IZ;
c/ zda lze vést „výkon rozhodnutí“ v rozporu s §109 odst. 1 písm. c) IZ „proti majetku ve vlastnictví osoby, která není obligačně zavázána z vymáhané pohledávky (…) ani svůj majetek neposkytla k zajištění vymáhané pohledávky“;
d/ zda lze v rozporu s §109 odst. 1 písm. c) IZ „realizovat výkon rozhodnutí proti obligačně nezavázanému manželu povinného, aniž by zde byl právní institut týkající se vymáhané pohledávky s manželstvím nesouvisející“ (zejména spoludlužnictví, ručení či jiné zajištění vymáhané pohledávky);
e) zda může být usnesení o příklepu či navazující usnesení o předražku platné, „je-li původní příklep udělen za minimální cenu rozpornou se zákonem“ a
f/ zda lze vést „výkon rozhodnutí proti majetku, který byl nerozporovaně sepsán insolvenčním správcem povinného (…) před právní mocí usnesení o příklepu, resp. usnesení o předražku“.
5) Dovolatelé v podrobnostech k jednotlivým otázkám upřesnili, že odvolací soud vůbec nezjišťoval skutkový stav věci, tj. zda vydražené nemovité věci (ne)byly součástí společného jmění manželů (dovolatelů), dále nekonkretizoval judikaturu Nejvyššího soudu, na níž v napadeném usnesení odkázal, neřešil rovněž, „z jakého konkrétního důvodu“ je exekuce vedena a zda bylo mezi dovolateli „jakkoli upraveno“ společné jmění manželů. V neposlední řadě dovolatelé zdůraznili, že „majetek byl sepsán do majetkové podstaty dlužníka a tento soupis nebyl nijak rozporován dovolateli či oprávněným“ (pozemky představovaly položku č. 3 soupisu majetkové podstaty).
6) Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (viz §10a o. s. ř.) o dovolání povinného a jeho manželky rozhodl podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), dále opět „o. s. ř.“, a po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno k tomu legitimovanými účastníky exekučního řízení (§36 odst. 1 a 2 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů - dále „ex. řád“) ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o. s. ř., a že je v otázce účinků §109 odst. 1 písm. c) IZ na exekvovaný majetek přípustné (neboť se odvolací soud při řešení uvedené otázky odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu - viz §237 o. s. ř.), dospěl k závěru, že dovolání je rovněž opodstatněné.
7) Dovolací soud k explicitní námitce dovolatelů v první řadě zaměřil pozornost na veřejně dostupné informace z insolvenčního rejstříku týkající se insolvenčního řízení na majetek povinného, které bylo zahájeno u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. KSUL 74 INS XY dne 19. 11. 2018 a řešení úpadku bylo povoleno oddlužením. Zjistil, že oprávněná se do insolvenčního řízení přihlásila s vykonatelnou pohledávkou ve výši 1 100 000 Kč a s nevykonatelnou pohledávkou ve výši 409 673,89 Kč, v obou případech popřenými, a že do soupisu majetkové podstaty, který byl insolvenčním správcem Ing. Pavlem Tlustým vyhotoven dne 31. 5. 2019, byly zařazeny exekvované pozemky (položka I. nemovitý majetek poř. č. 3).
8) Z uvedeného průběhu exekučního a souvisejícího insolvenčního řízení dovolací soud sumarizuje, že exekutor po zahájení insolvenčního řízení na majetek povinného (19. 11. 2018) nejprve udělil k pozemkům příklep v dražbě (11. 12. 2018), následně uvedený příklep zrušil a vlastníkem pozemků určil předražitele (23. 1. 2019), přičemž dne 31. 5. 2019 byly pozemky zařazeny do majetkové podstaty v uvedeném insolvenčním řízení (aniž byly později ze soupisu vyňaty) a za této situace o odvolání povinného a jeho manželky rozhodoval dne 27. 9. 2019 napadeným usnesením odvolací soud.
9) Judikatura Nejvyššího soudu je ustálena v závěru, že věřitelé mohou vymáhat své pohledávky po manželce insolvenčního dlužníka v exekučním řízení pouze tam, kde jako povinná bude v exekučním řízení vystupovat přímo manželka insolvenčního dlužníka. Naopak, v exekučním řízení, v němž byl povinný insolvenční dlužník, vůči němuž nastaly účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení, brání dalšímu provádění exekuce (včetně možných postihů majetku manželky povinného) úprava obsažená v §109 odst. 1 písm. c) IZ (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. ledna 2016, sen. zn. 29 ICdo 11/2014, uveřejněný pod číslem 25/2017 Sbírky rozhodnutí a stanovisek, či dovolateli k předpokladu přípustnosti dovolání správně odkazované usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. dubna 2018, sp. zn. 29 Cdo 1890/2016).
10) Pro posuzovaný případ je tudíž rozhodné, že exekuční řízení je vedeno proti insolvenčnímu dlužníku (povinnému) a že před udělením příklepu a předražku došlo k zahájení insolvenčního řízení, takže nastaly účinky ustanovení §109 odst. 1 písm. c) IZ, které byly (ostatně) materializovány zařazením pozemků do majetkové podstaty insolvenčního řízení (není důležité, kdy k vlastnímu soupisu došlo). Za této situace jakémukoli provedení posuzované exekuce bránily účinky zahájeného insolvenčního řízení, není-li pro postup v exekuci rozhodné, zda pozemky byly ve výlučném vlastnictví manželky povinného či nikoli, neboť za vylíčeného stavu beztak nebylo možno majetek manželky povinného - úpadce exekučně postihnout. Otázka, zda uvedený majetek náleží do majetkové insolvenční podstaty či nikoli je proto z hlediska řešené otázky v exekučním řízení zcela nedůležitá, postačuje-li zjištění, že pozemky byly do majetkové podstaty insolvenčním správcem sepsány a v tomto soupisu jsou ponechány. Odvolací soud se tudíž zcela nadbytečně zaměřil na řešení, zda je zpeněžován majetek ležící mimo majetkovou podstatu, jestliže došlo k zúžení společného jmění manželů - dovolatelů a pozemky posléze nabyla do svého vlastnictví manželka povinného.
11) Zbylými - dovolateli in eventum předestřenými námitkami - se Nejvyšší soud vzhledem ke způsobu (výsledku) řešení primární otázky nezabýval.
12) Protože odvolací soud účinkům zahájeného insolvenčního řízení vůči povinnému v exekučním řízení nepřiřadil odpovídající význam (z insolvenčního rejstříku neučinil ani příslušné skutkové zjištění, takže již v tomto ohledu je znamenána nepřezkoumatelnost), dostal se do rozporu s judikaturou dovolacího soudu a jeho usnesení nemůže být správné. Nejvyšší soud proto napadené usnesení podle §243e odst. 1 a 2 o. s. ř. ruší a věc vrací odvolacímu soudu k dalšímu řízení, v němž je soud právním názorem dovolacího soudu vázán (§243g odst. 1 část věty první za středníkem o. s. ř.) a je povinen jej promítnout do rozhodování o odvolání povinného a jeho manželky proti usnesení exekutora ze dne 11. 12. 2018, č. j. 090 EX 596/13-60, ve spojení s usnesením exekutora ze dne 23. 1. 2019, č. j. 090 EX 596/13-68.
13) O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení soud (exekutor) rozhodne v novém rozhodnutí o věci (§243g odst. 1 věta druhá o. s. ř.), případně o ní bude rozhodnuto ve zvláštním režimu (viz ustanovení §87 a násl. ex. řádu).
14) V rámci obiter dictum dovolací soud poznamenává, že vzhledem ke způsobu rozhodování na prvním stupni (exekutor vydal dvě usnesení, rozhodl-li nejprve o příklepu čtyřmi výroky a následně při zrušení příklepu o předražku šesti výroky), k dílčí nepřezkoumatelnosti usnesení odvolacího soudu (viz) a k předpokládaným (následným) katastrálním konsekvencím by - jinak v úvahu přicházející - změna napadeného usnesení odvolacího soudu (§243d odst. 1 písm. b/ o. s. ř.) nepřinesla, resp. nemusela přinést, očekávaný výsledek. Splněny tak byly podmínky pro kasační postup.
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 22. 9. 2021
JUDr. Aleš Zezula
předseda senátu