ECLI:CZ:NS:2021:20.ND.427.2021.1
sp. zn. 20 Nd 427/2021-31
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu JUDr. Karla Svobody, Ph.D., a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Zbyňka Poledny v právní věci žalobce J. H. , narozeného dne XY, bytem v XY, zastoupeného opatrovníkem JUDr. Miroslavem Bartošem, advokátem se sídlem v Ústí nad Labem, Bílinská č. 1147/1, proti žalovanému Podkrušnohorskému bytovému družstvu se sídlem v Teplicích, Duchcovská č. 412/88C, identifikační číslo osoby 25027981, o neplatnosti rozhodnutí o vyloučení člena bytového družstva, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 18 Cm 78/2020, o námitce podjatosti soudců Vrchního soudu v Praze, takto:
Soudci Vrchního soudu v Praze JUDr. František Švantner, JUDr. Stanislav Bernard a JUDr. Josef Holejšovský nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí o odvolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 22. 3. 2021, č. j. 18 Cm 78/2020-20.
Odůvodnění:
V řízení vedeném u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 18 Cm 78/2020 vznesl žalobce námitku podjatosti soudců Vrchního soudu v Praze, kteří mají jako členové senátu Vrchního soudu v Praze rozhodovat ve věci odvolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 22. 3. 2021, č. j. 18 Cm 78/2020-20. Uvedl, že „se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům a jejich zástupcům jsou tu objektivní důvody pochybovat o jejich nepodjatosti“.
K námitce podjatosti se vyjádřili soudci Vrchního soudu v Praze JUDr. František Švantner, JUDr. Stanislav Bernard a JUDr. Josef Holejšovský tak, že k věci, k účastníkům řízení ani k jejich zástupcům nemají žádný vztah a není jim ani známa žádná skutečnost, pro kterou by měli být vyloučení z projednávání a rozhodnutí dané věci.
Podle ustanovení §14 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) jsou soudci a přísedící vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti (odstavec 1). U soudu vyššího stupně jsou vyloučeni i soudci, kteří projednávali nebo rozhodovali věc u soudu nižšího stupně, a naopak. Totéž platí, jde-li o rozhodování o dovolání (odstavec 2). Z projednávání a rozhodnutí žaloby pro zmatečnost jsou vyloučeni také soudci, kteří žalobou napadené rozhodnutí vydali nebo věc projednávali (odstavec 3). Důvodem k vyloučení soudce (přísedícího) nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce (přísedícího) v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech (odstavec 4).
Ustanovení §16 odst. 1 o. s. ř. pak určuje, že o tom, zda je soudce nebo přísedící vyloučen, rozhodne nadřízený soud v senátě. O vyloučení soudců Nejvyššího soudu rozhodne jiný senát téhož soudu.
Rozhodnutí o vyloučení soudce podle ustanovení §14 o. s. ř. představuje výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod); soudce lze vyloučit z projednávání a rozhodnutí přidělené věci jen ze zákonných důvodů, které mu brání věc projednat a rozhodnout v souladu se zákonem nezaujatě a spravedlivě.
Podle ustáleného výkladu podávaného soudní praxí (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. dubna 2012, sen. zn. 29 NSČR 26/2012, uveřejněné pod číslem 85/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) soudcův poměr k věci může vyplývat především z přímého právního zájmu soudce na projednávané věci. Tak je tomu bezpochyby v případě, kdy by soudce sám byl účastníkem řízení, ať na straně žalobce či na straně žalovaného, nebo v případě, že by mohl být rozhodnutím soudu přímo dotčen ve svých právech (např. kdyby jinak mohl být vedlejším účastníkem). Poměrem k věci se také rozumí situace, kdy soudce získal o věci poznatky jiným způsobem než z dokazování při jednání (např. jako svědek vnímal skutečnosti, které jsou předmětem dokazování), a v důsledku toho je jeho pohled na dokazováním zjištěné skutkové okolnosti případu deformován jeho dalšími poznatky zjištěnými mimoprocesním způsobem. Soudcův poměr k účastníkům nebo k jejich zástupcům pak může být založen především příbuzenským nebo jemu obdobným vztahem, jemuž na roveň může v konkrétním případě stát vztah přátelský či naopak zjevně nepřátelský.
O žádný ze shora uvedených případů však v projednávané věci nejde.
V posuzovaném případě nebyly zjištěny žádné okolnosti, z nichž by bylo možné dovodit, že je tu důvod pochybovat o nepodjatosti soudců Vrchního soudu v Praze JUDr. Františka Švantnera, JUDr. Stanislava Bernarda a JUDr. Josefa Holejšovského, při projednávání a rozhodnutí o odvolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 22. 3. 2021, č. j. 18 Cm 78/2020-20. Uvedení soudci totiž nemají k věci, k účastníkům ani k jejich zástupcům - jak vyplývá z jejich vyjádření - žádný z hlediska ustanovení §14 odst. 1 o. s. ř. významný vztah, který by mohl představovat důvod k jejich vyloučení z projednávání a rozhodnutí věci, a takovýto vztah nelze dovodit ani z údajů v podání žalobce.
Nejvyšší soud proto rozhodl, že soudci Vrchního soudu v Praze JUDr. František Švantner, JUDr. Stanislav Bernard a JUDr. Josef Holejšovský, nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí dané věci.
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 21. 9. 2021
JUDr. Karel Svoboda, Ph.D.
předseda senátu