ECLI:CZ:NS:2021:21.CUL.9.2021.1
sp. zn. 21 Cul 9/2021-567
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Pavla Malého a soudců JUDr. Marka Cigánka a Mgr. Miroslava Hromady, Ph.D., o návrhu navrhovatelky D. K. , narozené dne XY, bytem v XY, podaném proti Vrchnímu soudu v Praze, na určení lhůty k provedení procesního úkonu ve věci vedené u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. 3 Cmo 197/2019, takto:
I. Návrh navrhovatelky na určení lhůty Vrchnímu soudu v Praze „k nařízení jednání neb k rozhodnutí v této kauze“, se zamítá .
II. Navrhovatelka nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze rozhodl rozsudkem ze dne 21. 8. 2019 č. j. 37 Cm 221/2009-500 o zamítnutí žaloby D. K. jako správkyně dědictví po zemřelém L. K., jíž se domáhala zaplacení částek 30 000 000 Kč a 20 000 000 Kč. Poté, co žalobkyně podala dne 1. 10. 2019 odvolání, byla věc předložena dne 12. 11. 2019 Vrchnímu soudu v Praze jako soudu odvolacímu. Dne 10. 12. 2020 nařídil Vrchní soud v Praze jednání na 16. 3. 2021. Výzvou z 3. 3. 2021 vyzval soud účastníky, zda s ohledem na současnou epidemiologickou situaci souhlasí s rozhodnutím o odvolání bez nařízení jednání. Žalobkyně podáním ze dne 8. 3. 2021 oznámila, že se chce jednání účastnit osobně a zároveň požádala o odročení jednání ze zdravotních důvodů. Dne 9. 9. 2021 nařídil soud jednání na dne 25. 10. 2021. Žalobkyně podáním ze dne 23. 9. 2021 opět požádala o odročení jednání ze zdravotních důvodů. Dne 20. 10. 2021 odročil odvolací soud jednání nařízené na 25. 10. 2021 na neurčito z důvodu prohlášení konkurzu na majetek žalobkyně.
Návrhem na určení lhůty k provedení procesního úkonu ze dne 3. 11. 2021 se žalobkyně domáhá, aby Nejvyšší soud Vrchnímu soudu v Praze „určil lhůtu 5 dnů ode dne právní moci tohoto usnesení k nařízení jednání neb k rozhodnutí v této kauze“. Návrh odůvodnila tím, že od podání žaloby v roce 2005 nebylo dosud pravomocně rozhodnuto a od podání odvolání v roce 2019 nebylo dosud nařízeno jednání. Žalobkyně nesouhlasí s tím, že jednání nařízené na 25. 10. 2021 bylo odročeno na neurčito z důvodu „nařízené insolvence“. Insolvenční návrh byl podán na majetek žalobkyně jako fyzické osoby, nikoliv na dědickou podstatu.
Předseda senátu Vrchního soudu v Praze Mgr.. Jiří Čurda předložil věc Nejvyššímu soudu k rozhodnutí o návrhu žalobkyně na určení lhůty k provedení procesního úkonu s vyjádřením, že návrh na určení lhůty je zjevně nedůvodný, s ohledem na prohlášení konkurzu pozbyla žalobkyně aktivní legitimaci k takovému návrhu. Vrchní soud v Praze měl snahu rozhodnout o odvolání žalobkyně i přes omezení činnosti soudů v důsledku epidemiologické situace. Další postup pak byl ovlivněn tím, že rozhodnutím Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. 1. 2021 č. j. KSOS 34 INS XY byl na majetek žalobkyně prohlášen konkurz. Toto rozhodnutí bylo následně zrušeno usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 20. 5. 2021 č. j. KSOS 34 INS XY, 2 VSOL XY, a Vrchní soud v Praze nařídil jednání ve věci odvolání žalobkyně na den 25. 10. 2021, které ale následně odročil na neurčito z důvodu dalšího rozhodnutí o prohlášení konkurzu na majetek žalobkyně usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. 9. 2021 č. j. KSOS 34 INS XY.
Nejvyšší soud České republiky, který je příslušný k projednání návrhu (§174a odst. 4 část věty před středníkem zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, ve znění pozdějších předpisů - dále jen „zákon o soudech a soudcích“) a kterému byla věc předložena dne 2. 12. 2021, dospěl k závěru, že návrh není důvodný.
Podle ustanovení §1 o. s. ř. občanský soudní řád upravuje postup soudu a účastníků v občanském soudním řízení tak, aby byla zajištěna spravedlivá ochrana soukromých práv a oprávněných zájmů účastníků, jakož i výchova k dodržování smluv a zákonů, k čestnému plnění povinností a k úctě k právům jiných osob. Podle ustanovení §6 o. s. ř. v řízení postupuje soud předvídatelně a v součinnosti s účastníky řízení tak, aby ochrana práv byla rychlá a účinná a aby skutečnosti, které jsou mezi účastníky sporné, byly podle míry jejich účasti spolehlivě zjištěny. Ustanovení tohoto zákona musí být vykládána a používána tak, aby nedocházelo k jejich zneužívání.
Má-li účastník nebo ten, kdo je stranou řízení, za to, že v tomto řízení dochází k průtahům, může podat návrh soudu, aby určil lhůtu pro provedení procesního úkonu, u kterého podle jeho názoru dochází k průtahům v řízení (§174a odst. 1 věta první zákona o soudech a soudcích). Z návrhu musí být patrno, kdo jej podává (dále jen „navrhovatel“), o jakou věc a jaký procesní úkon se jedná, v čem jsou podle navrhovatele spatřovány průtahy v řízení a čeho se navrhovatel domáhá; dále musí návrh obsahovat označení soudu, vůči němuž směřuje, musí být podepsán a datován (§174a odst. 2 věta druhá zákona o soudech a soudcích). Pokud soud, vůči němuž návrh na určení lhůty směřuje, již procesní úkon, u kterého jsou v návrhu namítány průtahy v řízení, učinil, příslušný soud návrh zamítne; stejně tak postupuje, dospěje-li k závěru, že k průtahům v řízení nedochází (§174a odst. 7 zákona o soudech a soudcích). Dospěje-li příslušný soud k závěru, že návrh na určení lhůty je oprávněný, protože s ohledem na složitost věci, význam předmětu řízení pro navrhovatele, postup účastníků nebo stran řízení a na dosavadní postup soudu dochází v řízení k průtahům, určí lhůtu pro provedení procesního úkonu, u něhož jsou v návrhu namítány průtahy (§174a odst. 8 věta první před středníkem zákona o soudech a soudcích).
Řízení o návrhu na určení lhůty k provedení procesního úkonu, upravené v ustanovení §174a zákona o soudech a soudcích, představuje promítnutí zásad spravedlivého procesu z hlediska naplnění práva účastníka nebo jiné strany řízení na projednání jeho věci bez zbytečných průtahů, zakotveného zejména v ustanovení čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, do řízení probíhajícího před soudem. Nejde o občanské soudní řízení, o trestní řízení soudní nebo o soudní řízení správní, ale o řízení sui generis, jehož smysl (účel) spočívá v tom, že příslušný soud nařídí na návrh účastníka (toho, kdo je stranou řízení) soudu, vůči němuž návrh směřuje (procesnímu soudu), aby ve stanovené lhůtě provedl procesní úkon, u něhož dochází v řízení k průtahům, a že tímto způsobem bude zabráněno dalším průtahům, k nimž by mohlo ve vztahu k tomuto procesnímu úkonu za řízení dojít.
Současně je třeba vzít v úvahu to, že soudnictví vykonávají v České republice nezávislé soudy a že soudci jsou při výkonu své funkce (při výkonu soudnictví) nezávislí (srov. čl. 81 a čl. 82 odst. 1 Ústavy České republiky a §1 zákona o soudech a soudcích). Znamená to mimo jiné, že nikdo nesmí, nestanoví-li zákon jinak, zasahovat do nezávislé rozhodovací činnosti soudů a soudců a uvedené samozřejmě platí i ve vztazích mezi soudy a soudci při projednávání a rozhodování jednotlivých sporů a jiných právních věcí. V občanském soudním řízení může být nezávislost soudu a soudce při projednávání a rozhodování v jednotlivých věcech ovlivněna (usměrněna) jen prostřednictvím závazného právního názoru, vysloveného soudem v rozhodnutí o řádném nebo mimořádném opravném prostředku (srov. §226 odst. 1, §235h odst. 2 větu druhou a §243g odst. 1 větu první o. s. ř.); do probíhajícího občanského soudního řízení není oprávněn zasáhnout nikdo, a to ani soud příslušný k rozhodování o opravných prostředcích.
Má-li být respektována (výše nastíněná) nezávislost soudů a soudců při projednávání a rozhodování sporů a jiných právních věcí a zároveň zachováno právo účastníka nebo jiné strany řízení na projednání jeho věci bez zbytečných průtahů, pro řízení návrhu na určení lhůty podle ustanovení §174a zákona o soudech a soudcích z toho vyplývá, že příslušný soud sice může soudu, vůči němuž návrh směřuje, stanovit lhůtu k provedení procesního úkonu, avšak nesmí porušit jeho (Ústavou a zákonem zaručenou) nezávislost při rozhodování sporu nebo jiné právní věci tím, že by mu nařídil, jaké procesní úkony má za řízení učinit a tedy jak má při projednávání a rozhodování jednotlivé věci konkrétně postupovat. Vzhledem k tomu, že smyslem řízení o návrhu na určení lhůty podle ustanovení §174a zákona o soudech a soudcích je – jak uvedeno výše – odstranění průtahů v řízení a že nemůže být prostředkem k ovlivnění (předurčení) postupu soudu, vůči němuž návrh směřuje, v řízení a při rozhodování sporu nebo jiné právní věci, může příslušný soud stanovit lhůtu jen ve vztahu k takovým procesním úkonům, o jejichž provedení soud, vůči němuž návrh směřuje, již rozhodl (a je v prodlení s jejich provedením) nebo jejichž potřeba provedení – i když o nich dosud nebylo rozhodnuto – je podle obsahu spisu a s přihlédnutím k povaze věci nepochybná a které ve věci stejně musí být podle zákona učiněny (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 1. 2005 sp. zn. 21 Cul 3/2004, uveřejněné pod č. 80 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2006).
V posuzované věci se Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl nařídit jednání k projednání odvolání. Situace se však změnila tím, že byl zjištěn úpadek žalobkyně a na její majetek prohlášen konkurz, naposledy usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. 9. 2021 č. j. KSOS 34 INS XY. Vznikla proto procesní otázka (před jejímž zodpovězením nyní Vrchní soud v Praze stojí), jaký vliv má tato nová skutečnost na průběh řízení, a to jak z hlediska vlivu probíhajícího insolvenčního řízení, tak z hlediska postavení žalobkyně jako správkyně dědictví (Vrchní soud v Praze v tomto směru argumentuje ztrátou její „aktivní legitimace“). Proto nelze vyhovět požadavku žalobkyně na určení lhůty Vrchnímu soudu v Praze k nařízení jednání nebo k rozhodnutí ve věci, neboť by tím bylo nepřípustně zasahováno do nezávislosti soudů a soudců při projednávání a rozhodování sporů, a to v řízení, které svou povahou není určeno k „usměrňování“ (pomocí závazného právního názoru) projednávání a rozhodování jednotlivých věcí. Navrhovatelka se svým návrhem na určení lhůty totiž – důsledně vzato – domáhá přezkumu toho, zda má zjištění úpadku a prohlášení konkurzu na její majetek vliv na projednání a rozhodnutí věci zahájené její žalobou jako správkyně dědictví; to však v řízení o určení lhůty k provedení procesního úkonu není možné.
Nejvyšší soud České republiky proto návrh na určení lhůty pro provedení procesního úkonu podle ustanovení §174a odst. 7 části věty za středníkem zákona o soudech a soudcích zamítl.
O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §174a odst. 5 věty druhé zákona o soudech a soudcích a §151 odst. 1 o. s. ř., neboť navrhovatelka nemá ve smyslu ustanovení §174a odst. 8 věty druhé zákona o soudech a soudcích právo, aby jí stát nahradil náklady, které jí v tomto řízení vznikly.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 23. 12. 2021
JUDr. Pavel Malý
předseda senátu