ECLI:CZ:NS:2021:22.ND.371.2021.1
sp. zn. 22 Nd 371/2021-19
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Havlíka a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci oprávněného R. Z., narozeného XY, bytem v XY, zastoupeného Mgr. Lucií Jonášovou, advokátkou se sídlem v Břeclavi, Národních hrdinů 12/1, proti povinnému P. D., narozenému XY, toho času ve Věznici Rapotice, se sídlem v Náměšti nad Oslavou, Lesní Jakubov 44, o pověření a nařízení exekuce, vedené u Okresního soudu v Břeclavi pod sp. zn. 53 EXE 621/2021, o určení místní příslušnosti, takto:
Věc vedenou u Okresního soudu v Břeclavi pod sp. zn. 53 EXE 621/2021 projedná a rozhodne Okresní soud v Břeclavi.
Odůvodnění:
Exekučním návrhem ze dne 24. 3. 2021 podaným u soudní exekutorky Mgr. Marcely Petrošové, Exekutorský úřad Břeclav, se oprávněný domáhá vůči povinnému nařízení exekuce k vymožení pohledávky ve výši 543 202 Kč přiznané oprávněnému rozsudkem Okresního soudu v Břeclavi ze dne 1. 3. 2021, č. j. 3 T 88/2020-354. Dne 25. 3. 2021 požádala soudní exekutorka Mgr. Marcela Petrošová Okresní soud v Břeclavi o pověření a nařízení exekuce na majetek povinného.
Okresní soud v Břeclavi usnesením ze dne 22. 4. 2021, č. j. 53 EXE 621/2021-13, vyslovil svou místní nepříslušnost a rozhodl o předložení věci podle §11 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), Nejvyššímu soudu k rozhodnutí o určení místní příslušnosti. Uvedl, že v exekučním návrhu označená povinná osoba je státním příslušníkem Slovenské republiky a povinný nemá na území České republiky povolen žádný druh pobytu ani není hlášen k pobytu na území České republiky. Uzavřel, v posuzované věci chybí podmínky pro určení místní příslušnosti soudu.
Podle §11 odst. 1 o. s. ř. se řízení koná u toho soudu, který je věcně a místně příslušný. Pro určení věcné a místní příslušnosti jsou až do skončení řízení rozhodné okolnosti, které tu jsou v době jeho zahájení.
Podle §45 odst. 2 zákona č. 120/2000 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád), místně příslušným exekučním soudem je soud, v jehož obvodu má povinný, je-li fyzickou osobou, místo svého trvalého pobytu, popřípadě místo pobytu na území České republiky podle druhu pobytu cizince. Je-li povinný právnickou osobou, je místně příslušným soud, v jehož obvodu má povinný sídlo. Nemá-li povinný, který je fyzickou osobou, v České republice místo trvalého pobytu nebo místo pobytu podle věty první, nebo nemá-li povinný, který je právnickou osobou, sídlo v České republice, je místně příslušným soud, v jehož obvodu má povinný majetek. Podle odstavce 3 tohoto ustanovení platí, že je-li podle odstavce 2 místně příslušných několik soudů, je místně příslušným ten soud, jehož název je první v abecedním, případně číselném pořadí.
Podle §11 odst. 3 o. s. ř., který se použije i pro exekuční řízení (§52 odst. 1 exekučního řádu), jde-li o věc, která patří do pravomoci soudů České republiky, ale podmínky místní příslušnosti chybějí nebo je nelze zjistit, určí Nejvyšší soud, který soud věc projedná a rozhodne.
Nejvyšší soud v usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia ze dne 12. 11. 2014, sp. zn. 31 Nd 316/2013 (uveřejněném pod č. 11/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), vyložil a odůvodnil závěr, že je-li Nejvyšší soud žádán o určení místně příslušného soudu podle §11 odst. 3 o. s. ř. na základě pravomocného rozhodnutí, jímž soud prvního stupně vyslovil svou místní nepříslušnost a rozhodl o postoupení věci Nejvyššímu soudu za účelem určení místně příslušného soudu, Nejvyšší soud určí místně příslušný soud, aniž zkoumá (aniž je oprávněn zkoumat), zda je dána pravomoc českých soudů k projednání a rozhodnutí věci. Ustanovení §105 odst. 2 o. s. ř. totiž předpokládá, že se otázkou pravomoci českých soudů s kladným závěrem zabýval předkládající soud.
V daném případě není zpochybněno, že povinný není občanem České republiky, nemá místo svého trvalého pobytu na území České republiky, popřípadě místo pobytu na území České republiky podle druhu pobytu cizince. V usnesení ze dne 12. 9. 2012, sp. zn. 31 Nd 200/2012 (uveřejněném pod č. 4/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), Nejvyšší soud dovodil, že exekuční soud před nařízením exekuce a pověřením exekutora jejím provedením nezjišťuje existenci majetku povinného.
Protože jsou splněny předpoklady uvedené v §11 odst. 3 o. s. ř. pro určení místní příslušnosti, Nejvyšší soud, přihlížeje k zásadě rychlosti a hospodárnosti řízení, rozhodl, že věc projedná a rozhodne soud, u něhož bylo řízení zahájeno [obdobně srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2014, sp. zn. 29 Nd 388/2013, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2014, sp. zn. 33 Nd 64/2014, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 12. 2014, sp. zn. 22 Nd 370/2014 (všechna tato rozhodnutí jsou dostupná na www.nsoud.cz )].
Nejvyšší soud proto podle §11 odst. 3 o. s. ř. určil Okresní soud v Břeclavi tím soudem, který věc projedná a rozhodne.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 16. 9. 2021
Mgr. David Havlík
předseda senátu