ECLI:CZ:NS:2021:23.CDO.2257.2021.1
sp. zn. 23 Cdo 2257/2021-233
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Příhody a soudců Mgr. Jiřího Němce a JUDr. Mgr. Marka Del Favera, Ph.D., ve věci žalobkyně ZG Lighting Czech Republic s.r.o. , se sídlem v Praze 7, Jankovcova 1518/2, PSČ 170 00, identifikační číslo osoby 25700588, zastoupené Mgr. Pavlem Čvančarou, advokátem se sídlem v Praze 5, Vrázova 2243/7, proti žalované S u b t e r r a a.s. , se sídlem v Praze 8, Koželužská 2246/5, PSČ 180 00, identifikační číslo osoby 45309612, zastoupené JUDr. Kamilou Steinbachovou, Ph.D., advokátkou se sídlem v Praze 4, Dolnokrčská 20/16, o zaplacení částky 475 675,20 Kč s příslušenstvím, o 25 428 Kč, o 430 445,40 Kč s příslušenstvím a o 9 316,60 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 13 C 217/2015, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 3. 3. 2021, č. j. 55 Co 170/2018-199, takto:
I. Dovolání žalobkyně se odmítá .
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 14 810,40 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám její advokátky.
Stručné odůvodnění:
(§243f odst. 3 o. s. ř.)
Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 2. 2019 (srov. čl. II bod 1 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, a čl. IV a XII zákona č. 287/2018 Sb., kterým se mění zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), dále jen „o. s. ř.“.
Dovolání žalobkyně proti v záhlaví označenému rozsudku odvolacího soudu ve výroku o věci samé, jež může být přípustné jen podle §237 o. s. ř., Nejvyšší soud přípustným neshledal.
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Dovolatelka staví přípustnost dovolání na těchto šesti otázkách, které má za dosud neřešené v rozhodovací praxi dovolacího soudu:
1) „Může být podřazeno dodání již existujícího počítačového programu jakožto autorského díla pod smlouvu o dílo podle §2586 a násl. občanského zákoníku (zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále jen „o. z.“ nebo „občanského zákoníku“ – poznámka Nejvyššího soudu)?
2) Je poskytnutí již existujícího počítačového programu poskytnutím licence podle §2358 a násl. o. z.?
3) Jaké jsou charakteristiky smlouvy o dílo podle §2586 a násl. o. z. a jaké oproti tomu jsou charakteristiky licenční smlouvy podle §2358 a násl. o. z., a to jednak ve vztahu k dílu, které již bylo vytvořeno, a jednak k dílu, který vytvořeno být teprve má?
4) Je počítačovým programem celek, který jako celek vytvořil autor, nebo je počítačovým programem část takového celku, byť sama o sobě nemá smysl a nemůže být bez ostatních součástí celku využívána a autor měl v úmyslu vytvořit pouze jeden celek charakterizovaný jím definovanými vlastnostmi?
5) Definuje vlastnosti počítačového programu jeho autor nebo jiná osoba? Kdo má právo omezovat či redefinovat vlastnosti počítačového programu definované autorem počítačového programu?
6) V obecné rovině: jaký je vztah mezi dílem ve smyslu občanského zákoníku a dílem autorským ve smyslu autorského zákona. Je jedno dílo vůči druhému podmnožinou?“
Dovolatelkou předložené právní otázky uvedené pod čísly 1, 2, 3 a 6, které jsou podle obsahu otázkou jedinou, se sice částečně týkají právního posouzení odvolacího soudu, jenž dovodil, že mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena smlouva o dílo podléhající režimu ustanovení §2586 a násl. o. z., nicméně se zcela míjejí s důvodem, pro který procesní obrana dovolatelky v řízení neuspěla. Rozhodnutí odvolacího soudu totiž nespočívá na výsledku právní kvalifikace uzavřené smlouvy (tj. na výkladu a aplikaci §2586 a násl. o. z.), nýbrž vychází z obsahu smlouvy, zjištěného prostřednictvím výkladu podle §555 a násl. o. z.
Obdobně to platí též pro otázky uvedené pod čísly 4 a 5, které odvolací soud neřešil vůbec.
Výkladem smlouvy dospěl odvolací soud k závěru, že předmětem smluveného plnění dovolatelky nebylo jen dodání softwaru, jak tvrdí dovolatelka, nýbrž i jeho zprovoznění, včetně instalace softwarových adres u jednotlivých osvětlovacích těles, a též že předmětem smlouvy bylo dodání a zprovoznění 2 000 kusů adres, nikoliv dodání jednoho systému s kapacitou 2 000 adres. Na základě toho pak odvolací soud uzavřel, že dovolatelka nemá nárok na protiplnění za ty softwarové adresy, které nebyly dodány a zprovozněny.
Na řešení dovolatelkou předložených otázek tedy napadené rozhodnutí nespočívá. Skutečnost, že rozhodnutí odvolacího soudu na řešení dovoláním vymezené otázky závisí (že bylo pro napadené rozhodnutí určující), je přitom jedním z předpokladů přípustnosti dovolání podle §237 o. s. ř. (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 7. 2013, sen. zn. 29 NSČR 53/2013, který je dostupné na webových stránkách Nejvyššího soudu).
Správnost postupu soudu při užití zákonem stanovených a judikaturou blíže vysvětlených interpretačních metod dovolatelka nezpochybňuje, natož pak způsobem, jenž by vyhověl požadavkům na vymezení předpokladu přípustnosti dovolání (srov. k tomu blíže např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 4. 2014, sp. zn. 32 Cdo 192/2014, a ze dne 27. 11. 2019, sp. zn. 23 Cdo 563/2019).
Přípustnost dovolání v části směřující proti nákladovým výrokům napadeného rozhodnutí je vyloučena ustanovením §238 odst. 1 písm. h) o. s. ř.
Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), dovolání podle §243c odst. 1 o. s. ř. jako nepřípustné odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243fodst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 29. 9. 2021
JUDr. Pavel Příhoda
předseda senátu