ECLI:CZ:NS:2021:23.CDO.2577.2021.1
sp. zn. 23 Cdo 2577/2021-397
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Příhody a soudců Mgr. Jiřího Němce a JUDr. Mgr. Marka Del Favera, Ph.D., ve věci žalobce M. V. , narozeného XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Janem Balciarem, advokátem se sídlem v Praze 7, U Studánky 250/3, proti žalované Nationale-Nederlanden Levensverzekering Maatschappij N. V. , se sídlem Weena 505, Rotterdam, Nizozemské království, reg. č. 24042211, jednající prostřednictvím NN Životní pojišťovna N. V., pobočka pro Českou republiku, se sídlem v Praze 5, Nádražní 344/25, identifikační číslo osoby 40763587, zastoupené Mgr. Evou Novákovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Ovocný trh 573/12, o zaplacení částky 1 046 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 15 C 428/2014, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 23. 4. 2021, č. j. 62 Co 125/2021-381, takto:
Dovolání se odmítá .
Stručné odůvodnění :
(§243f odst. 3 o. s. ř.)
Obvodní soud pro Prahu 5 usnesením ze dne 1. 2. 2021, č. j. 15 C 428/2014-354, rozhodl, že v řízení bude pokračováno namísto žalobce s jeho procesní nástupkyní, společností A., identifikační číslo osoby XY. Vyhověl tak návrhu žalobce podle §107a odst. 1 občanského soudního řádu podanému z důvodu, že žalobce smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 7. 12. 2020 postoupil žalovanou pohledávku na uvedenou společnost.
Městský soud v Praze k odvolání žalované změnil v záhlaví označeným usnesením rozhodnutí soudu prvního stupně tak, že návrh žalobce na vstup nového účastníka do řízení na jeho místo zamítl. Toto rozhodnutí napadl žalobce dovoláním.
Dovolání, jež může být přípustné jen podle §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 2. 2019, (srov. čl. II bod 1 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, a čl. IV a XII zákona č. 287/2018 Sb., kterým se mění zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) [dále jen „o. s. ř.“], Nejvyšší soud přípustným neshledal.
Oproti argumentaci, na níž dovolatel zakládá přípustnost dovolání, se odvolací soud neodchýlil od označené (ani jiné příslušné) rozhodovací praxe Ústavního soudu a Nejvyššího soudu při řešení otázky, zda jsou ve zde souzené věci naplněny podmínky pro tak výjimečný postup, jakým je zamítnutí návrhu podle §107a o. s. ř., při jinak formálně doložených předpokladech, prostřednictvím aplikace §2 o. s. ř. Naopak, odvolací soud z této judikatury výslovně vycházel, okolnosti případu odpovídající judikatorně vymezeným kritériím zkoumal a vyhodnotil je způsobem, jemuž nelze cokoliv vytknout. Jeho závěr, že žalobcův procesní postup je veden záměrem vyhnout se placení náhrady nákladů řízení a jde tedy o zneužití práva, není jen pravděpodobnostní (nejde o pouhou obavu), a je podložen způsobem, který v plné míře splňuje požadavky vytýčené judikaturou.
Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), dovolání žalobce podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl pro nepřípustnost.
O náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodne soud v rozhodnutí, jímž se řízení končí (§243c odst. 3 věta první, §224 odst. 1 a §151 odst. 1, část věty před středníkem, o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. 9. 2021
JUDr. Pavel Příhoda
předseda senátu