ECLI:CZ:NS:2021:23.CDO.3715.2020.1
sp. zn. 23 Cdo 3715/2020-731
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., a soudců JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., a JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., v právní věci žalobkyně ČeMeBo s.r.o. , se sídlem v Blansku, Poříčí 2396/42, identifikační číslo osoby 60719401, zastoupené Mgr. et Mgr. Evou Sladkou Florianovou, advokátkou se sídlem v Brně, Výstaviště 405/1, proti žalované Corema s.r.o. , se sídlem v Brně, Maříkova 1899/1, identifikační číslo osoby 26904357, zastoupené JUDr. Ing. Renatou Dimitrovovou, advokátkou se sídlem v Brně, Zelný trh 332/12, o zaplacení 239 075 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 115 C 192/2014, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 23. 7. 2019, č. j. 47 Co 343/2017-646, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobkyně se na žalované domáhala zaplacení kupní ceny z čtrnácti kupních smluv v celkovém součtu 239 075 Kč. Žalovaná se bránila námitkou, že pohledávky žalobkyně započetla proti svým pohledávkám za žalobkyní.
Městský soud v Brně rozsudkem ze dne 19. 6. 2017, č. j. 115 C 192/2014-545, uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni a) částku 32 581 Kč s příslušenstvím, b) částku 17 169 Kč s příslušenstvím, c) částku 6 496 Kč s příslušenstvím, d) částku 27 166 Kč s příslušenstvím, e) částku 27 852 Kč s příslušenstvím, f) částku 17 259 Kč s příslušenstvím, g) částku 1 348 Kč s příslušenstvím, h) částku 21 725 Kč s příslušenstvím, i) částku 33 423 Kč s příslušenstvím, j) částku 6 124 Kč s příslušenstvím, k) částku 17 259 Kč s příslušenstvím, l) částku 8 088 Kč s příslušenstvím, m) částku 558 Kč s příslušenstvím a n) částku 22 027 Kč s příslušenstvím (výrok I rozsudku soudu prvního stupně), zamítl žalobu v rozsahu, v němž žalobkyně požadovala na žalované zaplatit úrok z prodlení ve výši 7,05 % ročně za období od 3. 5. 2013 do 9. 7. 2013 z částky 6 124 Kč, z částky 17 259 Kč, z částky 8 088 Kč a z částky 558 (výrok II rozsudku soudu prvního stupně), a přiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení (výrok III rozsudku soudu prvního stupně).
Krajský soud v Brně jako soud odvolací k odvolání žalované rozsudek soudu prvního stupně potvrdil výrok I v části a), jíž bylo uloženo žalované zaplatit žalobkyni částku 20 097,60 Kč s příslušenstvím, v části b), jíž bylo žalované uloženo zaplatit žalobkyni částku 7 010 Kč s příslušenstvím, v části e), jíž bylo žalované uloženo zaplatit žalobkyni částku 18 946,60 Kč s příslušenstvím, a v částech c), d), f), g), h), i), j), k), l), m) a n) (výrok I napadeného rozhodnutí), změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I v části a) tak, že žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 12 493,40 Kč s příslušenstvím, se zamítá (výrok II napadeného rozhodnutí), změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I v části e) tak, že žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši 7,05 % z částky 27 852 Kč od 19. 3. 2013 do 2. 4. 2013, se zamítá (výrok III napadeného rozhodnutí), a rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I v části b), jíž bylo žalované uloženo zaplatit žalobkyni částku 10 159 Kč s příslušenstvím, v části e), jíž bylo žalované uloženo zaplatit žalobkyni částku 8 905,40 Kč s příslušenstvím, a ve výroku III zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (výrok IV napadeného rozhodnutí).
Proti rozsudku odvolacího soudu v rozsahu výroku I podala žalovaná dovolání. Napadené rozhodnutí podle dovolatelky závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (i Ústavního soudu) nebo je dovolacím soudem (i Ústavním soudem) rozhodována rozdílně. Odvolací soud podle dovolatelky nesprávně vyložil vůli účastnic, nepřihlížel ke všem relevantním okolnostem případu a dopustil se tak formalismu v rozporu se zněním zákona i jednáním účastníků. Dovolatelka proto navrhuje, aby Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu v napadeném rozsahu zrušil a věc mu v tomto rozsahu vrátil k dalšímu řízení. Spolu s dovoláním pak žalovaná navrhla, aby Nejvyšší soud odložil vykonatelnost napadeného rozhodnutí do právní moci rozhodnutí o dovolání.
Žalobkyně se k podanému dovolání nevyjádřila.
Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (viz čl. II bod 1 zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen „o. s. ř.“.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §238 odst. 1 písm. c) dovolání není podle §237 o. s. ř. přípustné proti rozsudkům a usnesením vydaným v řízeních, jejichž předmětem bylo v době vydání rozhodnutí obsahujícího napadený výrok peněžité plnění nepřevyšující 50 000 Kč, včetně řízení o výkon rozhodnutí a exekučního řízení, ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv a o pracovněprávní vztahy; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.
Soudní praxe je jednotná v závěru, podle něhož přípustnost dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu s více samostatnými nároky s odlišným skutkovým základem je třeba zkoumat ve vztahu k jednotlivým nárokům samostatně bez ohledu na to, zda tyto nároky byly uplatněny v jednom řízení a zda o nich bylo rozhodnuto jedním výrokem (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 6. 1 999, sp. zn. 2 Cdon 376/96, ze dne 24. 3. 2005, sp. zn. 29 Odo 1373/2004, důvody usnesení ze dne 27. 6. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1420/2013, uveřejněného pod číslem 85/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo usnesení ze dne 27. 11. 2014, sp. zn. 33 Cdo 4318/2014). Tyto judikatorní závěry jsou použitelné i po změně formulace ustanovení §238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. provedené s účinností od 30. 9. 2017 zákonem č. 296/2017 Sb., a to již proto, že cílem uvedené novely bylo dle důvodové zprávy „odbřemenění dovolacího soudu“, tedy zúžení přípustnosti dovolání, a nikoli její rozšíření (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2018, sp. zn. 25 Cdo 1791/2018, ze dne 24. 10. 2018, sp. zn. 28 Cdo 3218/2018, ze dne 24. 10. 2018, sp. zn. 23 Cdo 1465/2018, a ze dne 12. 12. 2018, sp. zn. 32 Cdo 4304/2018).
Jelikož žalobou uplatněný nárok na zaplacení kupní ceny z čtrnácti různých smluv je nutno posuzovat jako uplatnění čtrnácti samostatných nároků s odlišným skutkovým základem, v souladu s uvedenou judikaturou má rozhodnutí odvolacího soudu ohledně každého z nich povahu samostatného výroku a přípustnost dovolání je nutno též zkoumat samostatně.
Podala-li žalovaná dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu, které neřešilo vztahy ze spotřebitelských smluv či pracovněprávní vztahy a jehož napadeným výrokem I bylo rozhodnuto o povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku 20 097,60 Kč s příslušenstvím, částku 7 010 Kč s příslušenstvím, částku 18 946,60 Kč s příslušenstvím, částku 6 496 Kč s příslušenstvím, částku 27 166 Kč s příslušenstvím, částku 17 259 Kč s příslušenstvím, částku 1 348 Kč s příslušenstvím, částku 21 725 Kč s příslušenstvím, částku 33 423 Kč s příslušenstvím, částku 6 124 Kč s příslušenstvím, částku 17 259 Kč s příslušenstvím, částku 8 088 Kč s příslušenstvím, částku 558 Kč s příslušenstvím a částku 22 027 Kč s příslušenstvím, není dovolání žalované vzhledem k §238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. přípustné.
Vzhledem k výše uvedenému dovolací soud proto dovolání žalované dle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
O návrhu na odklad vykonatelnosti dovoláním napadeného rozsudku již Nejvyšší soud nerozhodoval, neboť vzhledem k tomu, že dovolání bylo odmítnuto, se tento návrh stal bezpředmětným.
Nákladový výrok netřeba odůvodňovat (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. 1. 2021
JUDr. Bohumil Dvořák, Ph.D.
předseda senátu