ECLI:CZ:NS:2021:24.CDO.1957.2021.1
sp. zn. 24 Cdo 1957/2021-536
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Romana Fialy a soudců JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a JUDr. Davida Vláčila ve věci dědictví po Z. M. , zemřelé dne 26. dubna 1998, posledně bytem v XY, za účasti I. M., narozeného dne XY, bytem v XY, zastoupeného JUDr. Zdeňkem Šťastným, advokátem se sídlem v Olomouci, Riegrova č. 376/12, vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 66 D 2160/2017, o dovolání I. M. proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. prosince 2020, č. j. 10 Co 257/2019-474, takto:
Odůvodnění:
I. Dovolání se odmítá .
II. Dovolatel nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné důvodnění (§243f odst. 3 o.s.ř.):
Okresní soud v Olomouci usnesením ze dne 9.11.2018, č.j. 66 D 2160/2017-375,rozhodl, že se řízení o dodatečném projednání dědictví po Z. M., zemřelé dne 26.4.1998 (dále též jen „zůstavitelka“), zastavuje ve smyslu §107 odst. 5 o.s.ř. (výrok I.), a současně rozhodl o nákladech řízení a jejich náhradě (výrok II. a III.).
K odvolání I. M. Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 29.12.2020, č.j. 10 Co 257/2019-474, usnesení okresního soudu ve výroku I. změnil tak, že „návrh I. M. na dodatečné projednání pozůstalosti se zamítá a řízení o dodatečném projednání pozůstalosti se zastavuje“, ve výrocích II. a III. jej potvrdil a rozhodl, že odvolatel nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Vycházel ze závěru, že pro dodatečné projednání dědictví ohledně navrhovaného podílu 1/8 ke garáži, nacházející se u rodinného domu čp. XY na pozemku p.č. st. XY v k.ú. XY, chybí základní předpoklad, a to existence majetku, který by se objevil po právní moci usnesení, jímž bylo řízení o dědictví usnesením Okresního soudu v Olomouci ze dne 22.7.2005, č.j. D 1075/98-266 (právní moc dne 4.1.2006), skončeno, když tímto usnesením soud potvrdil nabytí dědictví I. M., jako jedinému dědici zůstavitelky, a ten nabyl mimo jiné i spoluvlastnický podíl 3/8 k objektu bydlení č.p. XY na pozemku p.č. st. XY, pozemkům p.č. st. XY zastavěná plocha a nádvoří a p.č. XY zahrada v k.ú. XY, obec XY, včetně spoluvlastnického podílu na veškerém příslušenství a součástech (výslovně je uvedena zejména garáž), a že také z výpisu z katastru nemovitostí vedeného u Katastrálního úřadu v XY vyplývá, že na listu vlastnictví č. XY jsou ke dni úmrtí zůstavitelky vedeni jako podíloví spoluvlastníci předmětných nemovitostí Z. M. s podílem 3/8 a I. M. s podílem 5/8. Pokud I. M. tvrdí, že stavebníky garáže byli spolu s matkou a takto jsou uvedeni i jako účastníci kolaudačního řízení, měl tuto skutečnost namítat již v řízení o projednání dědictví. Vyslovil, že účelem institutu dodatečného projednání dědictví není náprava a odstranění nesprávnosti či neúplnosti již vydaného rozhodnutí o dědictví.
Proti usnesení odvolacího soudu podal I. M. dovolání. Je přesvědčen, že napadené usnesení závisí na vyřešení otázky hmotného a procesního práva, která dosud nebyla dovolacím soudem vyřešena, a to, zda je možno v rámci dodatečného projednání dědictví podle §175x zákona č. 99/1963 Sb., ve znění účinném do 31.12.2013, projednat další spoluvlastnický podíl na nemovitosti, když o spoluvlastnickém podílu na téže nemovitosti již bylo v původním dědickém řízení rozhodnuto, a zda zápis v katastru nemovitostí o vlastnictví domu čp. XY s pozemky p.č. st. XY a p.č. XY zahrada v k.ú. XY v podílu 3/8 pro zůstavitelku a podílu 5/8 pro I. M. znamená, že ve stejných podílech vlastnili i garáž stojící na pozemku p.č. XY. Má za to, že pokud byli s matkou stavebníky garáže oba a neexistovala dohoda o tom, v jakém podílu nabydou garáž do vlastnictví, byla garáž ode dne kolaudace v rovnodílném spoluvlastnictví. Proto je třeba dosud neprojednaný podíl zůstavitelky 1/8 ke garáži dodatečně projednat. Dodatečné projednání samozřejmě neslouží k nápravě nebo odstranění nesprávnosti rozhodnutí o dědictví, jak uvedl odvolací soud, vždy ovšem jde v podstatě o doplnění již vydaného rozhodnutí o dědictví. Není zřejmé, jakým jiným způsobem by měl dědic řešit situaci, kdy po skončení dědického řízení zjistí nebo dojde k závěru, že zůstavitel vlastnil ještě další majetek, který nebyl v dědictví projednán. Navrhuje proto, aby dovolací soud dovoláním napadené usnesení odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení, a dále, aby mu přiznal právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Podle ustanovení §237 o.s.ř. je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Podle ustanovení §241a odst. 1 o.s.ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Nejvyšší soud České republiky (jako soud dovolací) dospěl k závěru, že v dané věci není dovolání přípustné, neboť vyřešení otázky (ne)možnosti dodatečného projednání dědictví podle ustanovení §175x o.s.ř., ve znění účinném do 31.12.2013, odvolacím soudem, na které dovoláním napadené usnesení závisí, není v rozporu s rozhodovací praxí dovolacího soudu a není žádného důvodu k tomu, aby již vyřešená právní otázka měla být posouzena jinak.
Dovolací soud například v usnesení ze dne 14.6.2016, sp. zn. 21 Cdo 3642/2015, uvedl, že dodatečné provedení řízení o dědictví je ve smyslu ustanovení §175x o.s.ř. možné ohledně majetku, který se objevil až po právní moci usnesení, jímž bylo řízení o dědictví skončeno, tj. o novém zůstavitelově majetku, který nebyl dosud v dědickém řízení znám a u něhož bylo dodatečně zjištěno, že patřil zůstaviteli, a dosud (mimo řízení o dědictví) o něm nebyla práva a povinnosti dědiců vyřešena. Zdůraznil také, že usnesení o dědictví má jen deklaratorní povahu, jeho smyslem není zakládat, měnit nebo rušit práva a povinnosti zůstavitelových dědiců.
V dané věci je na základě odvolacím soudem zjištěného skutkového stavu zřejmé, že předmětná garáž není majetkem, který by se objevil až po právní moci usnesení, kterým bylo původní řízení o dědictví po zůstavitelce skončeno, navíc práva a povinnosti k tomuto majetku jsou předmětem sporu vedeného u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 18 C 459/2015 (žalobce I. M., žalovaní J. B. a S. B., o užívání garáže a její vyklizení), tj. ve sporném soudním řízení, které je, na rozdíl od řízení nesporného (jímž je i řízení o dědictví) určeno k tomu, aby zakládala, měnila nebo rušila práva a povinnosti jejich účastníků.
Není-li dovolání podle ustanovení §237 o.s.ř. přípustné, Nejvyšší soud České republiky dovolání podle ustanovení §243c odst. 1 o.s.ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o.s.ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 22. 9. 2021
JUDr. Roman Fiala
předseda senátu