ECLI:CZ:NS:2021:25.CDO.1921.2021.1
sp. zn. 25 Cdo 1921/2021-166
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudců JUDr. Roberta Waltra a JUDr. Martiny Vršanské v právní věci žalobce: F. V. , IČO XY, se sídlem XY, zastoupený JUDr. Františkem Novotným, advokátem se sídlem Purkyňova 2/74, Praha 1, proti žalované : Česká podnikatelská pojišťovna, a.s. , Vienna Insurance Group, IČO 63998530, se sídlem Pobřežní 665/23, Praha 8, zastoupená JUDr. Věslavem Nemethem, advokátem se sídlem Senovážné náměstí 1463/5, Praha 1, o 80.935,20 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8, pod sp. zn. 7 C 98/2017, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16. 2. 2021, č. j. 15 Co 276/2020-151, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 5.614 Kč do pěti dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám advokáta JUDr. Věslava Nemetha.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Nejvyšší soud podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl jako nepřípustné dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16. 2. 2021, č. j. 15 Co 276/2020-151, kterým byl potvrzen rozsudek ze dne 25. 2. 2020, č. j. 7 C 98/2017-126, jímž Obvodní soud pro Prahu 8 zamítl žalobu na zaplacení 80.935,20 Kč, a kterým bylo rozhodnuto o náhradě nákladů odvolacího řízení. Soudy obou stupňů neshledaly důvodným nárok žalobce na pojistné plnění za škodu dovozovaný z toho, že dne 20. 11. 2015 měl pojištěnec žalované zavinit dopravní nehodu, při níž byl poškozen vůz žalobce, a ten následně musel vynaložit 19.231,20 Kč na náhradní díly a 61.704 Kč na pronájem náhradního vozidla během opravy. Žalobce totiž řádně neprokázal ani jednu z tří podmínek vzniku nároku vůči pojistiteli ve smyslu zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla, tj. vznik škody, provoz dopravního prostředku a příčinnou souvislost mezi nimi. Opravil-li si žalobce vozidlo a pronajal-li si náhradní vůz, aniž předtím bezodkladně nahlásil žalované pojistnou událost, a znemožnil jí řádné prošetření pojistné události, sám nastolil stav, v důsledku nějž mu žalovaná není povinna plnit, neboť zejména neprokázal vznik škody.
V první řadě je zřejmé, že žalobce uplatňuje dva nároky se samostatným skutkovým základem, byť vycházejí z téže škodní události. Náhrada nákladů vynaložených na opravu vozidla (cena náhradních dílů) svou výší 19.231,20 Kč nedosahuje zákonného limitu (tzv. bagatelnost). V řízení, jehož předmětem je částka skládající se z několika samostatných nároků, odvíjejících se od odlišného skutkového základu, má rozhodnutí o každém z nich charakter samostatného výroku a přípustnost dovolání je třeba zkoumat samostatně, a to bez ohledu na to, že tyto nároky byly uplatněny v jednom řízení a že o nich bylo rozhodnuto jedním výrokem (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 8. 2003, sp. zn. 32 Odo 747/2002, Soubor rozhodnutí Nejvyššího soudu, C. H. Beck, C 2236, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2013, sp. zn. 30 Cdo 3238/2013, nebo rozsudek ze dne 1. 11. 2017, sp. zn. 25 Cdo 2245/2017, publikovaný pod č. 7/2019 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek – dále jen „Sbírka“). Tyto judikatorní závěry jsou použitelné i po změně §238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. provedené s účinností od 30. 9. 2017 zákonem č. 296/2017 Sb. Nejvyšší soud ve svých rozhodnutích (srov. např. usnesení ze dne 28. 6. 2018, sp. zn. 25 Cdo 1791/2018, nebo ze dne 30. 5. 2019, sp. zn. 25 Cdo 253/2019) podrobně vysvětlil, z jakého důvodu i po citované novele není dovolání přípustné, jestliže žádný z nároků (mimo nároky ze spotřebitelských smluv a z pracovněprávních vztahů) se samostatným skutkovým základem, které jsou předmětem dovolacího řízení, není nárokem na peněžité plnění přesahující 50.000 Kč (viz dále např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 4. 2021, sp. zn. 25 Cdo 732/2021). Jelikož ve vztahu k požadavku na náhradu nákladů za náhradní díly se tedy jedná o částku nedosahující zákonného limitu, je přípustnost dovolání vyloučena s ohledem na §238 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
Ohledně nároku na náhradu nákladů za náhradní vozidlo (61.704 Kč) pak v dovolání absentuje vymezení otázky hmotného či procesního práva, jež by splňovala podmínky §237 o. s. ř., tedy otázky, na níž rozhodnutí odvolacího soudu závisí a při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Dovolatel nekonkretizuje, od kterých rozhodnutí dovolacího soudu se napadený rozsudek odchyluje, pouze podrobně rekapituluje obsah rozhodnutí soudů obou stupňů a vyjadřuje svůj nesouhlas s tím, jak byly zjištěny skutkové okolnosti jeho postupu při jednání s pojišťovnou a způsob uplatnění nároku na pojistné plnění. Dovolatel tedy nepoukazuje na nesprávné právní posouzení věci odvolacím soudem, nýbrž napadá skutková zjištění, na nichž odvolací soud založil své právní závěry. Předestírá především svůj vlastní náhled na hodnocení důkazů, jež dovolacímu přezkumu nepodléhá (viz §241a odst. 1 o. s. ř.), aniž by však, byť v náznaku, poukazoval na konkrétní nedostatky v právních úvahách odvolacího soudu, pro něž by jeho závěry neměly obstát a které by mohl dovolací soud věcně přezkoumat.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje .
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na výkon rozhodnutí.
V Brně dne 23. 9. 2021
JUDr. Petr Vojtek
předseda senátu