ECLI:CZ:NS:2021:25.CDO.1927.2021.1
sp. zn. 25 Cdo 1927/2021-141
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudkyň JUDr. Martiny Vršanské a JUDr. Hany Tiché v právní věci žalobců: a) L. G. , narozený XY, bytem XY, b) P. S. , narozený XY, c) J. S. , narozená XY, oba bytem XY, všichni zastoupeni JUDr. Zdeňkem Šlajsem, advokátem se sídlem Horní náměstí 12, Vsetín, proti žalované: Generali Česká pojišťovna a.s. , IČO 45272956, se sídlem Spálená 75/16, Praha 1, o náhradu nemajetkové újmy, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 30 C 11/2020, o dovolání žalobců proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14. 1. 2021, č. j. 58 Co 368/2020-111, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 14. 1. 2021, č. j. 58 Co 368/2020-111, potvrdil rozsudek ze dne 17. 9. 2020, č. j. 30 C 11/2020-82, kterým Obvodní soud pro Prahu 1 zamítl žalobu žalobce a) na zaplacení 662 540 Kč, žalobce b) na zaplacení 250 000 Kč a žalobkyně c) na zaplacení 250 000 Kč a 240 000 Kč a rozhodl o nákladech řízení; rovněž rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Žalobci se domáhali pojistného plnění za nemajetkovou újmu způsobenou úmrtím jejich blízké osoby – J. G. (dále též jen „poškozená“), matky žalobce a) a dcery žalobců b) a c), přičemž žalobkyně c) uplatnila jako univerzální dědička i nárok za zesnulou M. V., babičku poškozené. Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, že J. G. zemřela v důsledku dopravní nehody, při níž se jako cyklistka dne 27. 5. 2017 střetla s vozidlem XY pojištěným u žalované. Poškozená na přehledném úseku mimo obec neobezřetně bez kontroly dopravní situace za sebou odbočila vlevo přes širokou komunikaci I. třídy, v krátké vzdálenosti před přijíždějícím vozidlem, jehož řidič M. F. nemohl na nastalou situaci adekvátně zareagovat a poškozenou srazil. Na skutkových závěrech nic nezměnilo ani zopakování a doplnění důkazů odvolacím soudem. Odvolací soud posoudil věc ve shodě se soudem prvního stupně podle §6 a §9 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla, a §2910, §2927, §2918 a §2959 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), a uzavřel, že žalobcům nevznikl nárok na náhradu újmy vůči provozovateli vozidla, neboť újma vznikla výlučně následkem okolností, které lze podle §2918 o. z. přičíst pouze poškozené, v důsledku čehož nebyly splněny podmínky pro nárok na pojistné plnění vůči žalované jako pojistiteli vozidla. Primární a jedinou příčinu nehody, vylučující příčinnou souvislost mezi újmou a provozem vozidla pojištěného u žalované, shledal soud v porušení pravidel silničního provozu poškozenou.
Žalobci napadli rozsudek odvolacího soudu dovoláním, jehož přípustnost dovozují z ustanovení §237 o. s. ř. tím, že napadené rozhodnutí závisí na nesprávném právním posouzení skutku odvolacím soudem. Nesouhlasili se skutkovými závěry odvolacího soudu a se závěry znaleckého posudku a tvrdili, že poškozená před odbočením vlevo zkontrolovala situaci za sebou, vozidlo v daný okamžik nemohla vidět, neboť se blížilo přes mírný kopec. Řidič vozidla ji musel spatřit v dostatečném předstihu a ona sama mu tak nevytvořila náhlou a nepředvídatelnou překážku. Ke střetu došlo v levém jízdním pruhu, kde měla poškozená povinnost neomezit řidiče jedoucí v protisměru, nikoli řidiče vozidla jedoucího za ní, a proto dovolatelé shledali viníkem nehody řidiče M. F.. Odvolací soud podle dovolatelů nehodnotil důkazy jednotlivě ani v souhrnu, s některými z důkazů se nevypořádal či je opomenul, a závěry znaleckého posudku dotvářel a domýšlel, čímž vším zatížil své rozhodnutí vadou, porušil základní principy sporného řízení, porušil právo dovolatelů na spravedlivý proces a založil nepřezkoumatelnost rozsudku. Dovolatelé navrhli, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) shledal, že dovolání bylo podáno včas, účastníky řízení (§240 odst. 1 o. s. ř.), za splnění zákonné podmínky advokátního zastoupení dovolatelů (§241 odst. 1 a 4 o. s. ř.), avšak není přípustné.
I když dovolatelé uvedli, že uplatňují dovolací důvod nesprávného právního posouzení, z vylíčení důvodů dovolání vyplývá, že nesouhlasí s tím, jak soudy obou stupňů na základě provedených důkazů zjistily skutkový stav. Těžiště dovolacích námitek žalobců spočívá v kritice skutkového závěru odvolacího soudu o tom, že poškozená vjela náhle a nečekaně před vozidlo řízené M. F., který již na náhlou změnu jejího směru nemohl včas zareagovat. Nesouhlas se skutkovými závěry odvolacího soudu, na jejichž základě byla věc posouzena po právní stránce, však nepředstavuje dovolací důvod podle §241a odst. 1 o. s. ř. Rovněž i námitky proti znaleckému posudku a odborným závěrům znalce nejsou způsobilé založit přípustnost dovolání podle §237 o. s. ř., neboť směřují proti hodnocení důkazů, a spadají tak do rámce skutkových zjištění, která dovolacímu přezkumu nepodléhají.
Vytýkají-li dále dovolatelé odvolacímu soudu, že se nevypořádal se všemi důkazy, některé důkazy opomenul a dotvářel či domýšlel tvrzení a závěry znaleckého posudku, jde o námitky vad řízení, ke kterým však lze podle §242 odst. 3 o. s. ř. v dovolacím řízení přihlédnout pouze tehdy, je-li dovolání přípustné (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 12. 2018, sp. zn. 23 Cdo 3146/2018, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 4. 2019, sp. zn. 28 Cdo 1430/2018, nebo nález Ústavního soudu ze dne 26. 9. 2017, sp. zn. III. ÚS 3717/16), což není tento případ.
Vzhledem k tomu, že v dovolání nebyl uplatněn jediný způsobilý dovolací důvod, tj. nesprávné právní posouzení věci (§241a odst. 1 o. s. ř.), není dovolání žalobců proti rozsudku odvolacího soudu ve věci samé přípustné. Žalobci napadli dovoláním výslovně též výrok rozsudku odvolacího soudu o nákladech řízení, avšak podle §238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. není dovolání přípustné proti rozhodnutím v části týkající se výroku o nákladech řízení. Nejvyšší soud proto dovolání podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 23. 9. 2021
JUDr. Petr Vojtek
předseda senátu