ECLI:CZ:NS:2021:26.CDO.1006.2021.1
sp. zn. 26 Cdo 1006/2021-258
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jitky Dýškové a soudců JUDr. Pavlíny Brzobohaté a JUDr. Miroslava Feráka v právní věci žalobkyně NOVÁ ZBROJOVKA, s.r.o. , se sídlem v Praze 1, Vladislavova 1390/17, IČO 27578925, zastoupené JUDr. Tomášem Rybářem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 1, Purkyňova 2121/3, proti žalované Polymer Technology s.r.o. , se sídlem v Praze 3, Jeseniova1151/55, IČO 27699480, zastoupené Mgr. Robertem Novotným, advokátem se sídlem v Praze 3, Jeseniova 1151/55, o 103.433 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Znojmě pod sp. zn. 7 C 9/2018, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 1. prosince 2020, č. j. 74 Co 234/2019-226, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 6.728 Kč , k rukám JUDr. Tomáše Rybáře, Ph.D., advokáta se sídlem v Praze 1, Purkyňova 2121/3, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Okresní soud ve Znojmě (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 15. 8. 2019, č. j. 7 C 9/2018-189, uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 103.433 Kč s tam specifikovaným příslušenstvím v podobě úroku z prodlení (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení účastníků a státu (výroky II. a III.).
K odvolání žalované Krajský soud v Brně (soud odvolací) rozsudkem ze dne 1. 12. 2020, č. j. 74 Co 234/2019-226, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I. a III. (výrok I.), změnil jej ve výroku II. co do výše nákladů řízení (výrok II.) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok III.).
Dovolání žalované (dovolatelky) proti rozsudku odvolacího soudu je z posléze uvedených důvodů zčásti neprojednatelné pro vady, jež nebyly v dovolací lhůtě odstraněny a pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat, a zčásti není přípustné podle §238 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů – dále jen „o. s. ř.“.
Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi opakovaně zdůrazňuje, že požadavek, aby dovolatel v dovolání vymezil, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Má-li tudíž být dovolání přípustné podle §237 o. s. ř. (jako v této věci) proto, že napadené rozhodnutí závisí – jak avizovala dovolatelka – na otázkách, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, musí být z obsahu dovolání patrno, od které „ustálené rozhodovací praxe“ se řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Uvedenému požadavku dovolatelka nevyhověla, neboť sice poukazuje na rozpor s označenou judikaturou dovolacího soudu, ale pouze v otázkách skutkových, případně v otázce náhrady nákladů řízení, v důsledku čehož nejsou v dovolání vymezeny předpoklady přípustnosti.
Zpochybňuje-li dovolatelka rozsudek odvolacího soudu prostřednictvím skutkových námitek (vyčítá-li odvolacímu soudu nesprávné skutkové zjištění v otázce oznámení vad, příp. zda a kolikrát byly tyto vady reklamovány), uplatnila tak dovolací důvod, který k dispozici nemá (§241a odst. 1 o. s. ř. a contrario ). Žalovaná vyslovuje nesouhlas se skutkovými zjištěními, na nichž je rozhodnutí odvolacího soudu založeno, případně předkládá svoji vlastní verzi hodnocení důkazů a v závislosti na tom také vlastní verzi toho, co měl podle jejich názoru odvolací soud z provedených důkazů zjistit. Veškeré dovolací námitky žalované jsou totiž koncentrovány proti stěžejnímu skutkovému závěru odvolacího soudu, že oznámené vady žalobkyně bez zbytečného odkladu odstranila a žádné další vady nebyly oznámeny a právo na slevu či prominutí nájemného nebylo uplatněno. Přitom z obsahu spisu se podává, že skutková zjištění, k nimž odvolací soud dospěl, nejsou natolik vadná, že by ve svém důsledku představovala porušení práv garantovaných čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod; nešlo zde tedy o tzv. extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními (srov. stanovisko pléna Ústavního soudu z 28. 11. 2017, sp. zn. Pl.ÚS-st. 45/16, uveřejněné pod č. 460/2017 Sbírky zákonů). Pro úplnost lze dodat, že za stavu, kdy se odvolací soud ztotožnil se skutkovým stavem soudu prvního stupně, nebylo nutno zopakovat provedené dokazování ve smyslu §213 odst. 2 o. s. ř.
Kromě toho dovolatelka namítla vady řízení (postup odvolacího soudu při jednání v rozporu s §215 odst. 2 o. s. ř.). Případné vady řízení však nejsou samostatným dovolacím důvodem a lze k nim přihlédnout toliko za splnění podmínek uvedených v §242 odst. 3 o. s. ř.
Domáhá-li se dovolatelka výslovně dovolacího přezkumu výroků o nákladech řízení, přehlíží, že dovolání v tomto rozsahu není přípustné [§238 odst. 1 písm. h) o. s. ř.].
Vycházeje z uvedených závěrů, dovolací soud dovolání podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (srov. §243f odst. 3 větu druhou o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).
V Brně dne 1. 9. 2021
JUDr. Jitka Dýšková
předsedkyně senátu