ECLI:CZ:NS:2021:26.CDO.1421.2021.1
sp. zn. 26 Cdo 1421/2021-372
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudkyň JUDr. Pavlíny Brzobohaté a JUDr. Jitky Dýškové ve věci žalobkyně J. Č. , bytem XY, proti žalovaným 1/ Stavebnímu bytovému družstvu XY , se sídlem XY, IČO: XY, 2/ P. V. , bytem XY, 3/ J. V. , bytem XY, 4/ L. B. , bytem XY, 5/ J. E. K. , bytem XY, 6/ J. Š. , bytem XY, 7/ D. Š. , bytem XY, 8/ P. T. , bytem XY, 9/ J. H. , bytem XY, 10/ O. B. , bytem XY, a 11/ J. B. , bytem XY, v případě žalovaných 10/ a 11/ zastoupených obecným zmocněncem O. D., bytem XY, adresa pro doručování: XY, o určení neplatnosti usnesení shromáždění vlastníků bytových jednotek ze dne 12. prosince 2016, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 39 Cm 36/2017, o dovolání žalobkyně proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 13. července 2020, č. j. 6 Cmo 198/2019-324, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Hradci Králové (soud prvního stupně) – poté, co jeho rozsudek (v pořadí první) ze dne 12. července 2017, č. j. 39 Cm 36/2017-150, byl k odvolání žalovaného 1/ zrušen usnesením Vrchního soudu v Praze jako soudu odvolacího ze dne 12. července 2018, č. j. 6 Cmo 230/2017-184, a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení – rozsudkem ze dne 20. března 2019, č. j. 39 Cm 36/2017-267, zamítl žalobu, jíž se žalobkyně domáhala vyslovení (určení) neplatnosti tam specifikovaných usnesení přijatých dne 12. prosince 2016 shromážděním vlastníků bytových jednotek domu č. p. XY nacházejícího se v XY (dále jen „shromáždění“ a „dům“); současně rozhodl o nákladech řízení účastníků.
K odvolání žalobkyně odvolací soud usnesením ze dne 13. července 2020, č. j. 6 Cmo 198/2019-324, citovaný (v pořadí druhý) rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení účastníků.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací dovolání žalobkyně (dovolatelky) proti citovanému usnesení odvolacího soudu odmítl podle §243c odst. 1 o. s. ř. (zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění po novele provedené zákonem č. 296/2017 Sb. Sb. – dále opět jen „o. s. ř.“), neboť neobsahuje náležitosti vyžadované ustanovením §241a odst. 2 o. s. ř., přičemž tyto vady (nedostatky), pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat, dovolatelka včas (v průběhu trvání lhůty k dovolání) neodstranila (§241b odst. 3 o. s. ř.).
Dovolatelka předkládala k dovolacímu přezkumu rovněž řešení otázek, zda „zákaz použití měřidel pro daný účel jen po dobu platnosti (míněno zřejmě po uplynutí doby platnosti) ve smyslu ustanovení §11 odst. 1 zákona č. 505/1991 Sb. (správně zákona č. 505/1990 Sb.) , o metrologii, je podmíněn reklamací náměru na měřidle uživatelem jednotky, v níž je měřidlo umístěno, či zda se jedná o zákaz bezpodmínečný“ , a zda „porucha měřidla podle §5 odst. 4 vyhl. č. 269/2015 Sb. je poruchou, kterou má na mysli ustanovení §11 odst. 1 zákona č. 505/1990 Sb.“ . Tyto otázky však nejsou způsobilé založit přípustnost dovolání, jelikož na jejich vyřešení rozhodnutí odvolacího soudu nespočívá a z posléze uvedených důvodů ani spočívat nemůže. Jde-li totiž o vyslovení neplatnosti usnesení shromáždění vlastníků jednotek ve vztahu ke „správcem navrženému způsobu rozúčtování nákladů na TV u Č. za období od 1.1.2016 do 9.8.2016 dle bodu 5 písm. b)“, odvolací soud uzavřel, že nelze nic vytknout postupu soudu prvního stupně, který vyšel z toho, že „účastníci za situace, kdy byl navrhovatelkou reklamován stav odpočtu, jenž byl učiněn na necejchovaném vodoměru, akceptovali připomínky navrhovatelky a v důsledku toho vodoměr ve smyslu ustanovení §11 odst. 1 zákona č. 505/1991 Sb. (správně zřejmě zákona č. 505/1990 Sb.) považovali pro účely použití měřidla za vadný a ve smyslu ustanovení §5 odst. 4 vyhlášky č. 269/2015 Sb. za základ výpočtu pro rok 2016 použili údaje dvou z klimatického hlediska srovnatelných zúčtovacích období“. Z toho je zřejmé, že soudy vyšly vstříc požadavkům dovolatelky, aniž řešily otázku použitelnosti měřidla ve smyslu §11 odst. 1 zákona č. 505/1990 Sb. Přitom dovolatelka nijak nespecifikovala, v čem spočívá nesprávnost tohoto – jí v podstatě prospěšného – právního posouzení. V tomto směru tedy nebyl v dovolání vymezen dovolací důvod podle §241a odst. 1 o. s. ř. způsobem, jejž vyžaduje ustanovení §241a odst. 3 o. s. ř. Tato situace dovolacímu soudu znemožňuje, aby se mohl zmíněnými otázkami věcně zabývat.
K další nastolené otázce, zda „v řízení o přezkoumání usnesení shromáždění vlastníků jednotek podle ustanovení §1209 odst. 1 o. z. (zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 30. června 2020 – dále opět jen „o. z.“) lze rozhodovat o reklamaci náměru spotřeby teplé vody měřidla v jednotce jednoho vlastníka, tedy o vyúčtování služeb k jednotlivé bytové jednotce v domě“ , je zapotřebí uvést, že na takto postavené otázce napadené rozhodnutí rovněž nespočívá (nezávisí). Odvolací soud totiž nerozhodoval o vyúčtování služeb k bytové jednotce dovolatelky (a – logicky vzato – ani rozhodovat nemohl), neboť v dané věci bylo předmětem řízení posouzení platnosti rozhodnutí shromáždění o způsobu rozúčtování cen služeb na jednotky (které svěřuje do působnosti shromáždění vlastníků jednotek ustanovení §1208 písm. e/ o. z.), tj. rozhodnutí, jež nutně musí předcházet vlastnímu vyúčtování služeb (podle zvoleného způsobu rozúčtování) k jednotlivým jednotkám (za příslušné zúčtovací období). O tom ostatně svědčí i rozsudek Nejvyššího soudu z 28. listopadu 2018, sp. zn. 26 Cdo 356/2018, na nějž v dovolání odkázala dovolatelka. Již jen pro úplnost dovolací soud podotýká, že v daném případě shromáždění rozhodlo o způsobu rozúčtování nákladů na služby (nikoli tedy o vyúčtování služeb či o reklamaci náměru teplé vody), jenž se týká celého domu (objektu se společným odběrným tepelným zařízením), nikoli jen jednotky dovolatelky, jak se pokoušela podsouvat v dovolání, a nic na tom nemění, že formálně bylo toto rozhodnutí rozděleno do dvou relativně samostatných usnesení a že vůči dovolatelce byl – s přihlédnutím ke specifickým okolnostem případu – zvolen pro období od 1. ledna 2016 do 9. srpna 2016 jiný (zvláštní) způsob rozúčtování nákladů na poskytování teplé vody, než vůči ostatním vlastníkům jednotek v domě (viz zápis ze shromáždění na č. l. 15 až 22 spisu, konkrétně pak usnesení pod bodem 5 písm. a/ a pod bodem 5 písm. b/).
Vzhledem k charakteru některých dovolacích námitek je zapotřebí dále také zdůraznit, že skutkové námitky a vady řízení nejsou podle současné právní úpravy způsobilým dovolacím důvodem (viz §241a odst. 1 o. s. ř. a contrario ). Namítla-li tedy dovolatelka rovněž vadná „skutková zjištění“ (k tomu je však nutno uvést, že takto zpochybňovala především úvahy soudů nižších stupňů, které charakter skutkových zjištění evidentně nemají a které lze pokládat toliko za argumenty podpůrné /argumenty „navíc“/, na nichž napadené rozhodnutí ve skutečnosti nespočívá), neuplatnila v tomto směru jediný způsobilý dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci. Přitom skutková zjištění, k nimž odvolací soud dospěl, nejsou natolik vadná, že by ve svém důsledku představovala porušení práv garantovaných čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod; nešlo zde tedy o tzv. extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními (viz stanovisko pléna Ústavního soudu z 28. listopadu 2017, sp. zn. Pl.ÚS-st. 45/16, uveřejněné pod č. 460/2017 Sbírky zákonů, bod 55). K vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, jakož i k vadám uvedeným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a/ a b/ a 229 odst. 3 o. s. ř., pak dovolací soud přihlíží (z úřední povinnosti) jen tehdy, je-li dovolání přípustné (§242 odst. 3 věta druhá o. s. ř.); samy o sobě však takovéto vady (i kdyby byly dány) přípustnost dovolání (podle §237 o. s. ř.) nezakládají. Nad rámec uvedeného dovolací soud přesto pokládá za potřebné dodat, že rozhodnutí odvolacího soudu je pochopitelné a srozumitelné a nelze ho považovat za nepřezkoumatelné, jak namítla dovolatelka.
Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 15. 9. 2021
JUDr. Miroslav Ferák
předseda senátu