ECLI:CZ:NS:2021:26.CDO.1535.2021.1
sp. zn. 26 Cdo 1535/2021-316
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudkyň JUDr. Pavlíny Brzobohaté a JUDr. Jitky Dýškové ve věci žalobců a/ J. G. , bytem XY, b/ Š. G. , bytem, c/ A. G. , bytem jako žalobce b/, d/ P. P. , bytem XY, e/ M. P. , bytem jako žalobce d/, a f/ K. P. J. , bytem XY, zastoupených Mgr. Lukášem Juráskem, advokátem se sídlem Praha 1, Národní 58/32, proti žalovanému P. R. L. , bytem XY zastoupenému Mgr. Markem Kovandou, advokátem se sídlem Praha 2, Malá Štěpánská 1932/3, o vyklizení bytu, o žalobě pro zmatečnost podané žalovaným proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 17. dubna 2019, č. j. 22 C 204/2018-46, ve znění usnesení ze dne 22. května 2019, č. j. 22 C 204/2018-57, ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 30. července 2019, č. j. 12 Co 224/2019-81, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 22 C 204/2018, o dovolání žalovaného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 16. září 2020, č. j. 12 Co 227/2020-260, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobcům na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 9.075,- Kč k rukám Mgr. Lukáše Juráska, advokáta se sídlem Praha 1, Národní 58/32, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 1 (soud prvního stupně) usnesením ze dne 17. dubna 2019, č. j. 22 C 204/2018-46, ve znění usnesení ze dne 22. května 2019, č. j. 22 C 204/2018-57, ve spojení s potvrzujícím usnesením Městského soudu v Praze jako soudu odvolacího ze dne 30. července 2019, č. j. 12 Co 224/2019-81, schválil tam uvedený smír účastníků a rozhodl o vrácení uhrazeného soudního poplatku z žaloby.
Následně soud prvního stupně usnesením ze dne 15. listopadu 2019, č. j. 22 C 204/2018-109, ve znění usnesení ze dne 12. prosince 2019, č. j. 22 C 204/2018-118, a ze dne 3. února 2020, č. j. 22 C 204/2018-160, zamítl žalobu pro zmatečnost podanou žalovaným proti shora uvedenému usnesení o schválení smíru, ve spojení s usnesením odvolacího soudu (výrok I.), zamítl návrh žalovaného na odklad vykonatelnosti týchž rozhodnutí (výrok II.) a rozhodl o nákladech řízení účastníků (výrok III.).
K odvolání žalovaného odvolací soud usnesením ze dne 16. září 2020, č. j. 12 Co 227/2020-260, potvrdil citované usnesení soudu prvního stupně (výrok I.), rozhodl o nákladech odvolacího řízení účastníků (výrok II.), o odměně tlumočníka (výrok III.) a o nákladech tlumočení (výrok IV.).
Dovolání žalovaného (dovolatele) proti usnesení odvolacího soudu, pokud jím bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně v zamítavých výrocích I. a II., k němuž se žalobci prostřednictvím svého advokáta písemně vyjádřili, není z posléze uvedených důvodů přípustné podle §237 o. s. ř. (zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění po novele provedené zákonem č. 296/2017 Sb. – dále opět jen „o. s. ř.“).
Nejvyšší soud v řadě svých rozhodnutí (srov. např. usnesení z 31. března 1998, sp. zn. 20 Cdo 382/98, uveřejněné pod č. 107/1998 časopisu Soudní judikatura, či z 31. října 2017, sp. zn. 27 Cdo 3895/2017 /ústavní stížnost podanou proti tomuto rozhodnutí odmítl Ústavní soud usnesením z 27. února 2018, sp. zn. II. ÚS 306/18/) vyložil, že tvrzení, že osoba s právní subjektivitou neměla být účastníkem řízení, není způsobilé založit zmatečnostní vadu podle §229 odst. 1 písm. b/ o. s. ř. V usnesení z 31. srpna 2020, sen. zn. 29 ICdo 2/2019, uveřejněném pod č. 49/2021 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (ústavní stížnost podanou proti tomuto rozhodnutí odmítl Ústavní soud usnesením z 24. listopadu 2020, sp. zn. I. ÚS 3160/20), pak zaujal rovněž názor, že tvrzení toho, kdo podává žalobu pro zmatečnost, že procesní způsobilost neměl nebo nemohl před soudem vystupovat a nebyl řádně zastoupen jiný účastník řízení, nevystihuje z obsahového hlediska zmatečnostní vadu řízení podle ustanovení §229 odst. 1 písm. c/ o. s. ř.
S přihlédnutím k řečenému lze konstatovat, že důvody zdůrazňované v dovolání, o něž se opírala dovolatelova žaloba pro zmatečnost (tj. nesprávný způsob rozhodnutí soudu o procesním nástupnictví po původním žalobci b/ V. G. a „vadné“ zastoupení žalobců b/ a c/), mají charakter právě těch tvrzení, jichž se týká citovaná judikatura Nejvyššího soudu. Jinými slovy řečeno, v projednávané věci uplatnil dovolatel v žalobě pro zmatečnost tvrzení, která nevystihují ani zmatečnostní vadu podle §229 odst. 1 písm. b/ o. s. ř. a ani zmatečnostní vadu podle §229 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. Dožadoval-li se proto v dovolání aplikace citovaných ustanovení, učinil tak neopodstatněně (neboť zde evidentně nešlo o nesprávnou aplikaci ustanovení §229 odst. 2 o. s. ř. /správně zřejmě ustanovení §229 odst. 3 o. s. ř./, na něž v dovolání rovněž poukázal). Lze tedy uzavřít, že nepokládal-li odvolací soud dovolatelovu žalobu pro zmatečnost za žalobu podanou z důvodů uvedených v ustanoveních §229 odst. 1 písm. b/ a c/ o. s. ř., neodchýlil se od ustálené judikatury dovolacího soudu; jeho rozhodnutí je naopak výrazem standardní soudní praxe.
Vzhledem k charakteru dalších uplatněných dovolacích námitek zbývá dodat, že skutkové námitky a vady řízení nejsou podle současné právní úpravy způsobilým dovolacím důvodem (viz §241a odst. 1 o. s. ř. a contrario ).
Dovolací soud nepřehlédl ani dovolatelovo sdělení, že dovolání podává proti výrokům I. a II. napadeného usnesení, tedy jakoby i proti jeho nákladovým výrokům (vyjma výroku IV.). Zastává však – s přihlédnutím k obsahu dovolání (§41 odst. 2 o. s. ř.) – názor, že proti uvedeným výrokům dovolání ve skutečnosti nesměřuje, neboť ve vztahu k nim postrádá jakékoli odůvodnění. Navíc dovolání proti těmto výrokům by ani nebylo přípustné (§238 odst. 1 písm. h/ o. s. ř.).
Za této situace není dovolání přípustné podle §237 o. s. ř., a proto je dovolací soud podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl – se souhlasem všech členů senátu (§243c odst. 2 o. s. ř.) – pro nepřípustnost.
Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (srov. §243f odst. 3 větu druhou o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné soudní rozhodnutí, mohou oprávnění podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).
V Brně dne 15. 9. 2021
JUDr. Miroslav Ferák
předseda senátu