ECLI:CZ:NS:2021:27.CDO.2510.2020.1
sp. zn. 27 Cdo 2510/2020-392
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Marka Doležala a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Petra Šuka v právní věci žalobkyně F. , se sídlem XY, identifikační číslo osoby XY, zastoupené JUDr. Michalem Kalenským, advokátem, se sídlem v Praze 2, Uruguayská 380/17, PSČ 120 00, proti žalovaným 1) L. K. , narozenému XY, bytem XY, a 2) P. J. , narozenému XY, bytem XY, o zaplacení 3.488.368 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 79 Cm 213/2012, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 29. 1. 2020, č. j. 6 Cmo 259/2019-332, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
[1] Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 5. 10. 2017, č. j. 79 Cm 213/2012-242, ve znění usnesení ze dne 22. 11. 2017, č. j. 79 Cm 213/2012-253, zastavil řízení vůči žalovanému L. K. (dále též jen „L. K.“) co do částky 553.387,49 Kč s příslušenstvím (výrok I.) a vůči žalovanému P. J. (dále též jen „P. J.“) co do částky 22.580 Kč s příslušenstvím (výrok II.), uložil žalovanému L. K. zaplatit žalobkyni 160.778,94 Kč s příslušenstvím (výrok III.) a žalovanému P. J. zaplatit žalobkyni 1.562.448 Kč s příslušenstvím (výrok IV.), zamítl žalobu vůči žalovanému L. K. ohledně 324.917,54 Kč s příslušenstvím a části příslušenství ze 160.778,94 Kč (výrok V.) a vůči žalovanému P. J. ohledně 864.256 Kč s příslušenstvím a části příslušenství z 1.562.448 Kč (výrok VI.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok VII.).
[2] Vrchní soud v Praze k odvolání žalobkyně v záhlaví označeným rozsudkem zastavil řízení o odvolání proti výroku I. „v rozsahu 530.332,49 Kč“ a proti výroku II. rozhodnutí soudu prvního stupně (první výrok), potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně ve výroku I. „v rozsahu částky 23.055 Kč“ a ve výrocích V., VI. a VII. (druhý výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (třetí výrok).
[3] Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle §243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“). Učinil tak proto, že dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v §238a o. s. ř. a není přípustné ani podle §237 o. s. ř.
[4] Dovoláním zpochybněný závěr odvolacího soudu, podle něhož J. F. jako jednatel dovolatelky byl od samého počátku osobou oprávněnou uplatnit za dovolatelku nárok na náhradu škody proti žalovaným, je zcela v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu (srov. zejména rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 2. 9. 2009, sp. zn. 29 Cdo 3526/2007, uveřejněný pod číslem 82/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a dále rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 15. 9. 2010, sp. zn. 29 Cdo 2308/2009, ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 3688/2011, ze dne 26. 5. 2015, sp. zn. 29 Cdo 3212/2013, ze dne 26. 1. 2016, sp. zn. 29 Cdo 1667/2015, a ze dne 29. 1. 2020, sp. zn. 27 Cdo 1209/2018, popř. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2018, sp. zn. 27 Cdo 1532/2017, uveřejněné pod číslem 102/2019 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
[5] Skutečnost, že J. F. měl (podle tvrzení uvedených v dovolání) způsobit dovolatelce také škodu, stejně jako žalovaní, nemůže na shora citovaném závěru nic změnit, neboť ze skutkových zjištění soudů (ani z obsahu spisu) nevyplývá, že by se na vzniku škody způsobené žalovanými jakkoliv spolupodílel. Odvolací soud ostatně uzavřel, že z dokazování nevyplynulo, že by jednatel J. F. prováděl ve vztahu k dovolatelce aktivity ji „poškozující či jiná ,alotriaʼ s negativními dopady na její hospodaření“.
[6] Na správnosti shora citovaného závěru odvolacího soudu nemůže ničeho změnit ani to, že J. F., ač měl na základě dohody mezi jednateli na starosti pouze technické věci, porušením povinnosti vykonávat kontrolu činnosti ostatních jednatelů podle odvolacího soudu způsobil, že dovolatelka včas neuplatnila právo na náhradu škody vůči žalovaným. Jde totiž o jednání (ve vztahu k jednání žalovaných) zcela odlišné způsobující jinou škodu, než která je v projednávané věci vymáhána.
[7] Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 15. 9. 2021
JUDr. Marek Doležal
předseda senátu