ECLI:CZ:NS:2021:27.CDO.447.2020.1
sp. zn. 27 Cdo 447/2020-237
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Marka Doležala v právní věci navrhovatelky KONKURSNÍ v. o. s. , se sídlem v Liberci, Měsíčná 256/2, PSČ 460 02, identifikační číslo osoby 25417959, jako insolvenční správkyně dlužnice D., se sídlem XY, identifikační číslo osoby XY, zastoupené JUDr. Rudolfem Vaňkem, advokátem, se sídlem v Liberci, Měsíčná 256/2, PSČ 460 07, za účasti V. D. , narozeného XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Ing. Zdeňkem Stanovským, advokátem, se sídlem v Praze 6, Na Hutích 661/9, PSČ 160 00, o zaplacení 30.940.000 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 52 Cm 129/2011, o dovolání navrhovatelky proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 9. 2019, č. j. 7 Cmo 234/2017-201, takto:
I. Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 9. 2019, č. j. 7 Cmo 234/2017-201, se v části prvního výroku, jíž odvolací soud potvrdil usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21. 3. 2017, č. j. 52 Cm 129/2011-171, ve výroku I. o zamítnutí návrhu na zaplacení 24.200.000 Kč s příslušenstvím a ve výroku II. o nákladech řízení, jakož i ve druhém výroku o nákladech odvolacího řízení, ruší .
II. Dále se ruší usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21. 3. 2017, č. j. 52 Cm 129/2011-171, ve výroku I. v části, jíž byl zamítnut návrh na zaplacení 24.200.000 Kč s příslušenstvím, a ve výroku II. o nákladech řízení, a věc se v tomto rozsahu vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
III. Ve zbývajícím rozsahu se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
[1] Městský soud v Praze usnesením ze dne 21. 3. 2017, č. j. 52 Cm 129/2011-171, zamítl návrh na zaplacení 30.940.000 Kč s příslušenstvím (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.) a o opravě zjevných nesprávností učiněných při vyhlášení rozhodnutí (výrok III.).
[2] Soud prvního stupně vyšel (mimo jiné) z toho, že:
1) V. D. (dále jen „V. D.“) byl v době od 26. 7. 2005 do 23. 10. 2008 akcionářem společnosti D. (dále jen „společnost“), a v době od 23. 10. 2008 do 19. 11. 2009 vykonával funkci člena dozorčí rady společnosti.
2) V. D. byl zároveň jediným společníkem a jednatelem společnosti R., identifikační číslo osoby XY.
3) Společnost (jako nabyvatel) a V. D. (jako převodce) uzavřeli dne 28. 7. 2005 smlouvu o smlouvě budoucí o převodu obchodního podílu, ve které se strany dohodly, že postupně uzavřou smlouvy o převodu částí obchodního podílu V. D. ve společnosti R. Strany si ve smlouvě sjednaly cenu za 20% podíl ve výši 12.100.000 Kč; celková cena 100 % obchodního podílu byla stanovena na základě znaleckého posudku ze dne 29. 4. 2005 č. 705/2005, zpracovaného soudem jmenovaným znalcem, ve výši 60.500.000 Kč.
4) Podle čl. IV. bodu 3. smlouvy o smlouvě budoucí si strany sjednaly smluvní pokutu ve výši 12.100.000 Kč pro případ prodlení nabyvatele s některou platbou dle platebního kalendáře delšího než 1 rok.
5) Společnost (coby nabyvatel) a V. D. (coby převodce) uzavřeli dne 14. 9. 2006 a dne 26. 3. 2009 smlouvy o převodu (části) obchodního podílu. Každou ze smluv došlo k převodu části obchodního podílu ve výši 20 % ve společnosti R., za cenu 12.100.000 Kč, kterou společnost uhradila před jejich uzavřením.
6) Dne 18. 2. 2009 společnost a V. D. – z důvodu dlouhotrvajícího neplnění smlouvy o smlouvě budoucí – sjednali dohodu o ukončení této smlouvy. V dohodě (článek III.) se společnost zavázala zaplatit V. D. (mimo jiné) smluvní pokutu dle čl. IV. bodu 3. smlouvy o smlouvě budoucí z důvodu prodlení společnosti s platbami za období únor až květen 2007.
7) Návrhem ze dne 7. 11. 2011, doručeným soudu prvního stupně dne 10. 11. 2011, se insolvenční správkyně společnosti domáhá na V. D. zaplacení částky 30.940.000 Kč, kterou společnost uhradila V. D. jakožto cenu za převod dvou obchodních podílů ve společnosti R., a dále z titulu dalších plateb dle smlouvy o smlouvě budoucí a dohody o jejím ukončení. Navrhovatelka má za to, že smlouva o smlouvě budoucí je neplatná pro obcházení §196a zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“), neboť znalec při zpracování znaleckého posudku vycházel z klamavých údajů poskytnutých mu společností R. V návrhu dále uvádí, že cena jednotlivých částí obchodního podílu nebyla stanovena na základě aktuálního znaleckého posudku, ale podle znaleckého posudku, zpracovaného pro účely smlouvy o smlouvě budoucí.
8) V podání ze dne 27. 12. 2016, doručeném soudu prvního stupně dne 29. 12. 2016, navrhovatelka (mimo jiné) namítá, že obě smlouvy o převodu obchodního podílu jsou neplatné podle §39 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, jelikož byly uzavřeny v rozporu s ustanovením §196a odst. 3 obch. zák.
9) Soud prvního stupně při jednání konaném dne 7. 2. 2017 připustil změnu „žaloby“ spočívající „ve změně skutkových tvrzení“, že smlouvy o převodu obchodního podílu jsou neplatné z důvodu nesplnění zákonné povinnosti dle §196a odst. 3 obch. zák., když pro jednotlivé převody nebyly zpracovány aktuální znalecké posudky.
10) V. D. vznesl námitku promlčení „žalobou“ uplatněných nároků.
[3] Soud prvního stupně předně vyložil, že navrhovatelce se v řízení podařilo prokázat toliko zaplacení ceny za převod dvou částí obchodního podílu ve společnosti R. (dvakrát 12.100.000 Kč) a dále částky 2.440.000 Kč z titulu smluvní pokuty. V rozsahu zbývající částky 4.300.000 Kč, jejíž zaplacení nebylo prokázáno, proto návrh bez dalšího zamítl.
[4] Maje smlouvu o smlouvě budoucí za platnou, soud prvního stupně uzavřel, že částku 2.440.000 Kč z titulu smluvní pokuty společnost zaplatila v souladu se smlouvou; nejde tudíž o bezdůvodné obohacení, které by V. D. byl povinen vrátit.
[5] Obě smlouvy o převodu části obchodního podílu soud prvního stupně shledal neplatnými pro porušení §196a obch. zák., neboť cena za převod podílu nebyla určena na základě aktuálního znaleckého posudku. Nicméně nárok na vrácení bezdůvodného obohacení, získaného zaplacením ceny za převod (částí) obchodního podílu (dvakrát 12.100.000 Kč), je podle soudu prvního stupně promlčený.
[6] K promlčení nároku na vydání bezdůvodného obohacení vzniklého na základě plnění podle neplatných smluv o převodu obchodního podílu došlo nejpozději ke dni 15. 9. 2010 (jde-li o první smlouvu), resp. ke dni 27. 3. 2013 (jde-li o druhou smlouvu).
[7] S ohledem na to, že navrhovatelka svůj nárok „chybně zažalovala“, domáhala-li se nejprve vydání bezdůvodného obohacení získaného plněním podle neplatné smlouvy o smlouvě budoucí a teprve následně (změnou „žaloby“) uplatnila nárok na vydání bezdůvodného obohacení získaného plněním z neplatných smluv o převodu (částí) podílu, nelze podle soudu prvního stupně spatřovat ve vznesení námitky promlčení zneužití práva. Takové posouzení by představovalo „nevyvážený přístup k účastníkům řízení“.
[8] Protože navrhovatelka uplatnila nárok na vrácení plnění z neplatných smluv o převodu obchodního podílu až v prosinci 2016 (do té doby namítala toliko neplatnost smlouvy o smlouvě budoucí), soud prvního stupně měl nárok navrhovatelky za promlčený, a návrh zamítl.
[9] Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 19. 9. 2019, č. j. 7 Cmo 234/2017-201, k odvolání navrhovatelky potvrdil usnesení soudu prvního stupně ve výroku I. a II. (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok), přisvědčuje skutkovým i právním závěrům soudu prvního stupně.
[10] Částky, které společnost zaplatila za převod obchodních podílů ve společnosti R., před podpisem smluv o jejich převodu, mohla společnost vymáhat ode dne „jejich podpisu“ ve čtyřleté promlčecí době dle §397 obch. zák. S ohledem na uplatnění námitky neplatnosti smluv o převodu obchodního podílu až v podání ze dne 27. 12. 2016 nelze navrhovatelce nárok (pro řádně vznesenou námitku promlčení) přiznat.
II. Dovolání a vyjádření k němu
[11] Proti usnesení odvolacího soudu podala navrhovatelka dovolání, jehož přípustnost opírá o §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), dovozujíc, že napadené rozhodnutí závisí na otázce, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu, a to, zda došlo v řízení ke změně „žaloby“ za situace, kdy „žalobní“ tvrzení navrhovatelky jsou od počátku stejná.
[12] Dovolatelka, poukazujíc na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 7. 2003, sp. zn. 25 Cdo 1934/2001, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2013, sp. zn. 30 Cdo 222/2013, zdůrazňuje, že „žalobu“ v průběhu řízení nezměnila. Od počátku tvrdí, že cena jednotlivých částí obchodního podílu nebyla stanovena na základě aktuálního znaleckého posudku, ale podle posudku zpracovaného pro potřeby smlouvy o smlouvě budoucí. Uvedená tvrzení uváděla již v návrhu na zahájení řízení ze dne 7. 11. 2011. Otázka neplatnosti právního úkonu však není otázkou skutkovou. K absolutní neplatnosti musí soud přihlížet z úřední povinnosti, aniž by účastník byl povinen tuto neplatnost namítat.
[13] Dovolatelka odvolacímu soudu dále vytýká, že se jejími námitkami, uplatněnými již v odvolání, nijak nezabýval.
[14] Za nesprávné pak dovolatelka považuje i posouzení nároku na zaplacení smluvní pokuty, majíc za to, že ujednání o smluvní pokutě není platné.
[15] V. D. považuje napadené rozhodnutí za správné a dovolání za vadné, resp. nepřípustné. Navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl.
III. Přípustnost dovolání
[16] Dovolání bylo podáno včas, osobou oprávněnou a splňující podmínku podle §241 odst. 1 o. s. ř.; dovolací soud se proto zabýval jeho přípustností.
[17] V rozsahu, v němž soudy zamítly návrh co do částky 4.300.000 Kč s příslušenstvím, dovolatelka neotevírá žádnou otázku hmotného či procesního práva, na jejímž posouzení napadené rozhodnutí spočívá, ani neuvádí, který z předpokladů přípustnosti dovolání vymezených v §237 o. s. ř. je naplněn. Totéž platí i ve vztahu k nároku na vrácení částky 2.440.000 Kč s příslušenstvím, zaplacené z titulu smluvní pokuty.
[18] V důsledku této vady (§241a odst. 2 o. s. ř.), již dovolatelka neodstranila v dovolací lhůtě (§241b odst. 3 věta první o. s. ř.), Nejvyšší soud nemohl učinit odpovídající závěr o přípustnosti dovolání směřujícím proti uvedeným částem výroku napadeného rozhodnutí. Proto dovolání v tomto rozsahu bez dalšího odmítl (§243c odst. 1 o. s. ř.).
[19] Dovolání je však přípustné podle §237 o. s. ř. v rozsahu, v němž směřuje proti části výroku napadeného rozhodnutí, jíž odvolací soud rozhodl o nároku na vrácení částky 24.200.000 Kč s příslušenstvím, zaplacené z titulu ceny za převod částí obchodního podílu, a to k řešení otázky jím otevřené, již odvolací soud vyřešil v rozporu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu.
IV. Důvodnost dovolání
[20] Podle §394 odst. 2 obch. zák. u práva na vrácení plnění uskutečněného podle neplatné smlouvy počíná promlčecí doba běžet ode dne, kdy k plnění došlo.
[21] Podle §402 obch. zák. promlčecí doba přestává běžet, když věřitel za účelem uspokojení nebo určení svého práva učiní jakýkoli právní úkon, který se považuje podle předpisu upravujícího soudní řízení za jeho zahájení nebo za uplatnění práva v již zahájeném řízení.
[22] Z ustálené judikatury Nejvyššího soudu se podává, že:
1) Pro posouzení, jaké právo věřitel za účelem jeho uspokojení nebo určení podle §402 obch. zák. v soudním řízení uplatnil a pro jaké právo tak přestává běžet promlčecí doba, je určující, na základě jakých rozhodujících skutečností (skutkového děje) bylo toto právo uplatněno v žalobě nebo v jiném úkonu, který se podle občanského soudního řádu považuje za uplatnění práva v již zahájeném řízení, včetně změny žaloby.
2) Pro otázku promlčení práva není rozhodující jeho odlišná právní kvalifikace, ale toliko jeho skutkové vymezení v žalobě (návrhu na zahájení řízení). Posouzení skutku (skutkového děje) po právní stránce je vždy úkolem soudu; žalobce nemusí uplatněný nárok právně kvalifikovat, a pokud tak učiní, není soud jeho právním názorem vázán.
3) O změnu žaloby (§95 o. s. ř.) jde nejen tehdy, domáhá-li se žalobce něčeho jiného než v původní žalobě, nebo požaduje-li na základě stejného skutkového základu více, než požadoval v původní žalobě, ale rovněž v případě, že žalobce sice i nadále požaduje stejné plnění (stejné kvality a stejného rozsahu), ale na základě jiného skutkového stavu (skutkového základu věci), než jak ho vylíčil v původní žalobě.
[23] Srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2001, sp. zn. 21 Cdo 2502/2000, uveřejněný pod číslem 21/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 3. 2015, sp. zn. 29 Cdo 1319/2013, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2020, sp. zn. 27 Cdo 1209/2018.
[24] Návrhem, doručeným soudu prvního stupně dne 10. 11. 2011, dovolatelka uplatnila nárok na zaplacení 30.940.000 Kč s příslušenstvím. Ve vztahu k částce 25.000.000 Kč dovolatelka skutkově vymezila svůj nárok tak, že uvedenou částku zaplatila V. D. za převod dvou obchodních podílů (dvou částí obchodního podílu) ve společnosti R., a požaduje ji zpět (mimo jiné) proto, že cena obchodních podílů nebyla stanovena na základě aktuálního znaleckého posudku, který by objektivně vyjádřil jejich hodnotu.
[25] Uvedla-li dovolatelka ve svém návrhu na zahájení řízení, že smlouva o smlouvě budoucí o převodu obchodního podílu je absolutně neplatná pro obcházení §196a obch. zák., nebyl soud tímto posouzením (právním důvodem požadovaného plnění) vázán; posouzení (ne)platnosti smlouvy je otázkou právní a nikoliv skutkovou (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 7. 2003, sp. zn. 25 Cdo 1934/2001, uveřejněný pod číslem 78/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
[26] Stejně tak právní posouzení smluv o převodu obchodních podílů jakožto neplatných právních úkonů (učiněné dovolatelkou v podání ze dne 27. 12. 2016, doručeném soudu prvního stupně dne 29. 12. 2016) nepředstavuje změnu skutkového stavu vymezeného návrhem. Nejde o změnu návrhu, ale pouze o (dodatečně doplněné) právní posouzení vyjádřené dovolatelkou. Skutečnosti, v nichž spatřuje důvod neplatnosti obou smluv o převodu (částí) obchodního podílu (mimo jiné absence aktuálního znaleckého posudku), dovolatelka vylíčila již v návrhu na zahájení řízení.
[27] Jinými slovy, pro běh promlčecí doby pro vrácení plnění z neplatných smluv o převodu podílu není významné, zda (a případně kdy) dovolatelka výslovně označila smlouvy za neplatné, nýbrž na základě jakých rozhodujících skutečností se uplatněného nároku domáhá.
[28] Názor odvolacího soudu, podle něhož dovolatelka uplatnila nárok na vrácení plnění poskytnutého z titulu ceny za převod (částí) obchodního podílu podle smluv o převodu (částí) obchodního podílu až podáním ze dne ze dne 27. 12. 2016, tudíž není správný.
[29] Nejvyšší soud proto, aniž ve věci nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), napadené rozhodnutí podle v rozsahu, v němž odvolací soud rozhodl o nároku na zaplacení částky 24.200.000 Kč s příslušenstvím, jakož i v závislém výroku o náhradě nákladů řízení, zrušil (§243e odst. 1 o. s. ř.). Důvody, pro které nemohlo obstát rozhodnutí odvolacího soudu, dopadají i na rozhodnutí soudu prvního stupně; Nejvyšší soud proto zrušil (v odpovídajícím rozsahu) i je a věc vrátil (v tomto rozsahu) soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§243e odst. 2 věta druhá o. s. ř.).
[30] Právní názor Nejvyššího soudu je pro odvolací soud i pro soud prvního stupně závazný (§243g odst. 1 část věty první za středníkem, §226 odst. 1 o. s. ř.).
[31] V novém rozhodnutí soud znovu rozhodne i o nákladech řízení, včetně řízení dovolacího (§243g odst. 1 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 15. 9. 2021
JUDr. Petr Šuk
předseda senátu