ECLI:CZ:NS:2021:27.CDO.532.2021.1
sp. zn. 27 Cdo 532/2021-276
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců JUDr. Marka Doležala a JUDr. Petra Šuka v právní věci žalobkyně V. se sídlem XY, identifikační číslo osoby XY, zastoupené Mgr. Ing. Antonínem Továrkem, advokátem, se sídlem v Brně, třída Kpt. Jaroše 1844/28, PSČ 602 00, proti žalovaným 1) J. S. , narozenému XY, bytem XY, 2) F. K. , narozenému XY, bytem XY, a 3) J. S. , narozenému XY, všech zastoupených JUDr. Monikou Novotnou, advokátkou, se sídlem v Praze 1, Platnéřská 191/2, PSČ 110 00, o zaplacení 4.856.000 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 49 Cm 89/2017, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 1. 9. 2020, č. j. 4 Cmo 45/2020-202, 4 Cmo 50/2020, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobkyně je povinna zaplatit prvnímu žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení 26.973,32 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jeho zástupkyně.
III. Žalobkyně je povinna zaplatit druhému žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení 26.973,32 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jeho zástupkyně.
IV. Žalobkyně je povinna zaplatit třetímu žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení 26.973,32 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jeho zástupkyně.
Odůvodnění:
[1] Rozsudkem ze dne 18. 12. 2019, č. j. 49 Cm 89/2017-167, ve znění rozsudku ze dne 15. 1. 2020, č. j. 49 Cm 89/2017-178, Krajský soud v Plzni zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhá, aby jí žalovaní společně a nerozdílně zaplatili 4.856.000 Kč s příslušenstvím (výrok I.), rozhodl o náhradách nákladů řízení (výrok II.) a uložil žalobkyni zaplatit na účet soudu prvního stupně soudní poplatek za podanou žalobu ve výši 242.800 Kč.
[2] K odvolání žalované Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 1. 9. 2020, č. j. 4 Cmo 45/2020-202, 4 Cmo 50/2020, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (první výrok), rozhodl o náhradách nákladů odvolacího řízení (druhý výrok) a uložil žalobkyni zaplatit „státu“ soudní poplatek za podané odvolání ve výši 242.800 Kč (třetí výrok).
[3] Proti v záhlaví uvedenému rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle §243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). Učinil tak proto, že dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v §238a o. s. ř. a není přípustné ani podle §237 o. s. ř.
[4] Přípustnost dovolání podle §237 o. s. ř. nezakládá otázka, zda člen představenstva, který má určité odborné znalosti, schopnosti či dovednosti, je povinen je při výkonu funkce
– v rámci svých možností – využívat. Dovolatelka při její formulaci přehlíží, že odvolací soud vycházel ze skutkového zjištění, podle něhož žalobkyni na základě smlouvy o poskytování služeb ze dne 16. 12. 2008 ve znění dodatku ze dne 20. 7. 2012 nebyly poskytovány odborné znalosti žalovaných, ale know-how a výrobní a obchodní znalosti právnických osob, jejichž členy orgánů žalovaní – v době poskytování plnění – byli (srov. odst. 19 napadeného rozsudku). Dovolatelka tak ve svém dovolání vychází z jiného než soudy zjištěného skutkového stavu a Nejvyššímu soudu předkládá k řešení otázku založenou na vlastní skutkové verzi projednávané věci.
[5] Správnost skutkového stavu, jak byl zjištěn v řízení před soudy nižších stupňů, však v dovolacím řízení probíhajícím v procesním režimu účinném od 1. 1. 2013 v žádném ohledu zpochybnit nelze. Dovolací přezkum je v §241a odst. 1 o. s. ř. vyhrazen výlučně otázkám právním, ke zpochybnění skutkových zjištění odvolacího soudu nemá tudíž dovolatel k dispozici způsobilý dovolací důvod; tím spíše pak skutkové námitky nemohou založit přípustnost dovolání (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2014, sp. zn. 29 Cdo 2125/2014, a ze dne 30. 10. 2014, sp. zn. 29 Cdo 4097/2014).
[6] Ze stejného důvodu nečiní dovoláním přípustným ani v dovolání formulovaná otázka, zda v případě, že „s ohledem na jejich povinnost využívat odborné znalosti, schopnosti či dovednosti při výkonu funkce nejednali žalovaní v obhajitelném zájmu žalobkyně a nejednali tedy s péčí řádného a současně uzavřením smlouvy a úhradami úplaty za nepotřebné, příp. fiktivní, služby způsobili žalobkyni újmu“.
[7] Přípustnost dovolání neotevírají ani výtky dovolatelky týkající se určitosti v řízení prokázaných skutečností. Posuzováno podle obsahu jsou totiž tyto výhrady toliko polemikou (vyjádřením nesouhlasu) s hodnocením důkazů ze strany soudů obou stupňů; to však
– se zřetelem na zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v §132 o. s. ř. – nelze úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem. K tomu srov. například důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2011, sen. zn. 29 NSČR 29/2009, uveřejněného pod číslem 108/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (včetně tam zmíněného odkazu na nález Ústavního soudu ze dne 6. 1. 1997, sp. zn. IV. ÚS 191/96).
[8] Taktéž otázku důkazů, jež dovolatelka navrhovala a jež soudy neprovedly, vyřešily soudy nižších stupňů v souladu s ustálenou judikaturou, když vyložily, proč (z jakých důvodů) tyto důkazy neprovedly; k tomu, že soud není povinen provést veškeré účastníkem navržené důkazy, vyloží-li důvody, proč jejich provedení není na místě, srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2018, sen. zn. 29 NSČR 91/2014, či nález Ústavního soudu ze dne 16. 2. 1995, sp. zn. III. ÚS 61/94, nebo ze dne 6. 12. 1995, sp. zn. II. ÚS 56/95.
[9] Nadto namítá-li dovolatelka, že neprovedení důkazů bylo v rozporu se závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 18. 3. 2015, sp. zn. 33 Cdo 1538/2013, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 10. 2017, sp. zn. 28 Cdo 4834/2016, pomíjí, že – na rozdíl od právě uvedených věcí – nebyla její žaloba zamítnuta pro neunesení břemene tvrzení či důkazního břemene, ale na základě zjištěného skutkového stavu věci.
[10] K tomu, aby založily přípustnost dovolání, nejsou způsobilé ani dovolatelkou vytýkané vady řízení spočívající v nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí a v nevypořádání se s jejími argumenty týkajícími se zjištěného skutkového stavu. V této souvislosti totiž dovolatelka Nejvyššímu soudu nepředkládá žádnou otázku hmotného či procesního práva, na jejímž posouzení by napadené rozhodnutí záviselo a jež by splňovala předpoklady vymezené v §237 o. s. ř. (pouze na okraj a bez vlivu na závěr o nepřípustnosti dovolání pak lze uvést, že rozsudek odvolacího soudu nepřezkoumatelností netrpí; srov. v podrobnostech rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2543/2011, uveřejněný pod číslem 100/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
[11] Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o §243c odst. 3 větu první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., neboť dovolání žalobkyně bylo odmítnuto a žalovaným vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení.
[12] Náklady řízení navrhovatelů sestávají z odměny advokáta za jeden úkon právní služby učiněný při zastupování tří osob (vyjádření navrhovatelů k dovolání ze dne 8. 2. 2021) podle §11 odst. 1 písm. k) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), jejíž výše činí podle §6 odst. 1, §7 bodu 5 a §9 odst. 4 písm. c) advokátního tarifu 27.740 Kč a (jediné) náhrady paušálních výdajů podle §13 odst. 4 advokátního tarifu ve výši 300 Kč. U každého z navrhovatelů Nejvyšší soud podle §12 odst. 4 advokátního tarifu snížil mimosmluvní odměnu o 20 % na 22.192 Kč, neboť se jedná o společný úkon třech účastníků zastoupených týmž advokátem. Dále k odměně advokáta každého z navrhovatelů přičetl jednu třetinu náhrady paušálních výdajů ve výši 100 Kč a náhradu za daň z přidané hodnoty ve výši 21 %, tj. ve výši 4.681,32 Kč. Dovolací soud tak přiznal k tíži dovolatelky každému z žalovaných částku 26.973,32 Kč.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinná, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, mohou se oprávnění domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 1. 9. 2021
JUDr. Filip Cileček
předseda senátu