ECLI:CZ:NS:2021:27.CDO.599.2021.1
sp. zn. 27 Cdo 599/2021-360
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Marka Doležala a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Petra Šuka v právní věci žalobce A. R. , narozeného XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Ing. Jiřím Horou, advokátem, se sídlem v Brně, Moravské náměstí 690/15, PSČ 602 00, proti žalované Czech Coal Services a. s. , se sídlem v Mostě, V. Řezáče 315, PSČ 434 67, identifikační číslo osoby 27261824, zastoupené JUDr. Petrem Voříškem, Ph.D., LL.M., advokátem, se sídlem v Praze 7, Přístavní 321/14, PSČ 170 00, o neplatnost výpovědi a o neplatnost okamžitého zrušení pracovního poměru, o žalobě pro zmatečnost podané žalobcem proti rozsudku Okresního soudu v Mostě ze dne 18. 3. 1993, č. j. 14 C 2215/91-62, a proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 4. 8. 1993, č. j. 10 Co 216/93-73, vedené u Okresního soudu v Mostě pod sp. zn. 14 C 2215/91, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 21. 10. 2020, č. j. 84 Co 61/2020-337, 84 Co 62/2020-337, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
[1] Okresní soud v Mostě usnesením ze dne 28. 6. 2019, č. j. 14 C 2215/91-285, ve znění usnesení ze dne 31. 1. 2020, č. j. 14 C 2215/91-313, zamítl žalobu pro zmatečnost podanou žalobcem „z důvodu ustanovení §229 odst. 1 písm. e), f) a g) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen ‚o. s. ř.‘)“, proti rozsudku Okresního soudu v Mostě ze dne 18. 3. 1993, č. j. 14 C 2215/91-62, a proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 4. 8. 1993, č. j. 10 Co 216/93-73 (výrok I.), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.).
[2] Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 21. 10. 2020, č. j. 84 Co 61/2020-337, 84 Co 62/2020-337, usnesení soudu prvního stupně potvrdil (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok).
[3] Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání, které Nejvyšší soud odmítl podle §243c odst. 1 a 2 o. s. ř. Učinil tak proto, že dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v §238a o. s. ř. a není přípustné ani podle §237 o. s. ř.
[4] Dovolatel v žalobě pro zmatečnost ze dne 29. 9. 2015, doplněné dne 30. 11. 2015, spatřuje důvod zmatečnosti podle §229 odst. 1 písm. g) o. s. ř. v tom, že ve věci „jako soudci, resp. přísedící, jednaly osoby, které nesplňovaly předpoklady pro výkon funkce dle zákona č. 451/1991 Sb., kterým se stanoví některé další předpoklady pro výkon některých funkcí ve státních orgánech a organizacích České a Slovenské Federativní Republiky, České republiky a Slovenské republiky, konkrétně že neměly osvědčení soudu o znovujmenování do funkce dle uvedeného zákona, přičemž všichni zúčastnění, tedy jak přísedící, tak i předseda senátu si této skutečnosti museli být vědomi“, a že rozsudek Okresního soudu v Mostě ze dne 18. 3. 1993, č. j. 14 C 2215/91-62, neobsahoval otisk kulatého razítka, který měl učinit předseda senátu JUDr. Štička, v čemž dovolatel spatřuje naplnění znaku trestného činu maření úkolu veřejného činitele z nedbalosti dle §159 zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákona (dále též jen „trestní zákon“).
[5] Pravomocné rozhodnutí soudu je postiženo zmatečností podle §229 odst. 1 písm. g) o. s. ř. v případě, že jednání soudce nebo přísedícího představuje pro společnost nebezpečný čin, jehož znaky jsou uvedeny v trestním zákoně (a jde tedy o trestný čin), a že v důsledku takového jednání soudce nebo přísedícího bylo rozhodnuto v neprospěch účastníka řízení (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 12. 2003, sp. zn. 21 Cdo 960/2003, ze dne 5. 12. 2013, sp. zn. 21 Cdo 215/2013, ze dne 28. 3. 2017, sp. zn. 27 Cdo 627/2017, ze dne 2. 11. 2017, sp. zn. 27 Cdo 4485/2017, či ze dne 31. 1. 2019, sp. zn. 27 Cdo 2698/2018).
[6] Dovolatel v žalobě pro zmatečnost netvrdil skutečnosti, jež by nasvědčovaly tomu, že jednání soudce, resp. přísedících, kteří rozhodli rozsudkem, naplnilo znaky trestného činu uvedeného v §159 trestního zákona. Pokud totiž dovolatel spatřuje důležitý úkol, jehož splnění mělo být zmařeno nebo podstatně ztíženo, ve „vydání rozsudku v projednávané věci“, opomíná, že rozsudek Okresního soudu v Mostě č. j. 14 C 2215/91-62, byl vydán dne 18. 3. 1993 a nabyl právní moci dne 27. 8. 1993 (na čemž nic nemění ani chybějící otisk kulatého razítka). Jestliže odvolací soud za této situace uzavřel, že původní řízení nebylo zatíženo zmatečností podle §229 odst. 1 písm. g) o. s. ř., neboť chybějící lustrační osvědčení přísedících a absence kulatého razítka nemohou vést k závěru, že došlo ke spáchání trestného činu ze strany soudce či přísedících, učinil tak v souladu se shora uvedenou judikaturou Nejvyššího soudu.
[7] Námitkou, podle níž předsedkyně senátu odvolacího soudu JUDr. Leona Výborná je podjatá, vystihuje dovolatel zmatečnostní vadu řízení ve smyslu §229 odst. 1 písm. e) o. s. ř., která není způsobilým dovolacím důvodem podle §241a odst. 1 o. s. ř. a pro jejíž posouzení tudíž založit přípustnost dovolání nelze (shodně srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2002, sp. zn. 29 Odo 523/2002, uveřejněné pod číslem 32/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
[8] Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 15. 9. 2021
JUDr. Marek Doležal
předseda senátu