ECLI:CZ:NS:2021:29.CDO.65.2020.1
2 9 Cdo 65/2020-312
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Zavázala a soudců JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Heleny Myškové v právní věci žalobkyně JUDr. Kateřiny Martínkové , se sídlem v Ostravě, Sokolská třída 22, PSČ 702 00, jako insolvenční správkyně dlužníka UNIBON – spořitelní a úvěrní družstvo „v likvidaci“, identifikační číslo osoby 25053892, proti žalovaným 1) N. se sídlem XY, identifikační číslo osoby XY, a 2) I. D. , narozenému XY, bytem XY, oběma zastoupeným JUDr. Vítem Rybářem, advokátem, se sídlem v Ostravě, 28. října 1610/95, PSČ 702 00, za účasti vedlejšího účastníka na straně žalobkyně Gomanold, a. s. , se sídlem v Praze 8, Sokolovská 700/113a, PSČ 186 00, identifikační číslo osoby 27931536, o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu, o žalobě žalovaných na obnovu řízení, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 5 Cm 268/2014, o dovolání žalovaných proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 7. května 2019, č. j. 7 Cmo 7/2019-279, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaní jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 300 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
1. Krajský soud v Brně směnečným platebním rozkazem ze dne 18. prosince 2014, č. j. 5 Cm 268/2014-24, uložil žalovaným zaplatit společně a nerozdílně žalobkyni směnečný peníz ve výši 30.725.058 Kč s 6% úrokem od 29. listopadu 2013 do zaplacení, směnečnou odměnu ve výši 102.416,86 Kč, náhradu nákladů řízení ve výši 172.485,50 Kč a dále státu na soudním poplatku částku 1.541.374 Kč.
2. Rozsudkem ze dne 27. listopadu 2015, č. j. 5 Cm 268/2014-85, soud prvního stupně k námitkám žalovaných ponechal vůči oběma žalovaným směnečný platební rozkaz v platnosti (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů námitkového řízení (výrok II.).
Proti tomuto rozsudku podali oba žalovaní odvolání, přičemž soud prvního stupně usnesením ze dne 27. října 2016, č. j. 5 Cm 268/2014-195, odvolací řízení pro nezaplacení soudního poplatku zastavil.
4. Proti pravomocnému rozsudku soudu prvního stupně podali žalovaní dne 19. června 2018 žalobu na obnovu řízení.
5. Soud prvního stupně usnesením ze dne 17. října 2018, č. j. 5 Cm 268/2014-249, žalobu na obnovu řízení zamítl (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.).
6. Vrchní soud v Olomouci v záhlaví označeným usnesením k odvolání žalovaných potvrdil usnesení soudu prvního stupně (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok).
7. Odvolací soud – vycházeje z ustanovení §228 odst. 1 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) − dospěl ve shodě se soudem prvního stupně k závěru, že žaloba na obnovu řízení není důvodná.
8. Přitom zdůraznil, že žalovaní svůj návrh na obnovu řízení opřeli o odborné vyjádření znalce PhDr. Jiřího Závory, zpracované dne 25. července 2018, z něhož by se mělo podávat, že listina, o níž se soud prvního stupně domníval, že je originálem směnky, jejíhož zaplacení se žalobkyně v dané věci domáhala, je pouhou kopií. Tuto skutečnost žalovaní proti směnečnému platebnímu rozkazu namítali ve včas podaných námitkách, soud prvního stupně však odmítl návrh žalobce i žalovaných, aby k posouzení pravosti směnky byl zpracován znalecký posudek (uzavíraje, že žalobkyně v řízení předložila nepochybně originál směnečné listiny). Podle žalovaných by povolení obnovy řízení umožnilo provést důkaz znaleckým posudkem a prokázat, že předložená listina ve skutečnosti není směnkou.
9. Odvolací soud – odkazuje na blíže označenou judikaturu Nejvyššího soudu – nejprve v obecné rovině předeslal, že důvodem pro obnovu řízení nemůže být skutečnost, že soud v původním řízení neprovedl možné dokazování ohledně těch skutečností, které účastníci řízení sice označili, avšak soudem byly pokládány za nerozhodné, a proto k jejich dokazování nebylo přikročeno. Podle odvolacího soudu dále v soudní praxi není pochyb o tom, že skutečnosti a důkazy jsou ve smyslu ustanovení §228 odst. 1 písm. a) o. s. ř. důvodem obnovy řízení pouze tehdy, jsou-li pro účastníka nové, tedy jen v případě, že účastník, ačkoliv v době původního řízení objektivně vzato existovaly, je nemohl bez své viny použít zejména proto, že o nich nevěděl, a ani jinak z procesního hlediska nezavinil, že nesplnil svou povinnost tvrzení nebo povinnost důkazní.
10. V poměrech projednávané věci, pokračoval odvolací soud, žalovaní o možnosti důkazu ve formě znaleckého posudku věděli, k důkazu jeho vypracování navrhli, ovšem poté, co soud prvního stupně k znaleckému zkoumání směnečné listiny nepřistoupil, již sami k důkazu znalecký posudek nepředložili. „Z hlediska objektivního“ zde přitom neexistovala žádná překážka, která by žalovaným bránila tak učinit.
11. Proti usnesení odvolacího soudu podali žalovaní dovolání, jehož přípustnost vymezují (posuzováno podle jeho obsahu) argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právní otázky, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Dovolatelé namítají, že usnesení odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci a požadují, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
12. Podle dovolatelů je pro výsledek dovolacího řízení určující odpověď na otázku, zda dovolatelé měli v projednávané věci skutečně možnost použít jako důkazní prostředek (k prokázání námitky, podle níž listina, o níž žalobkyně opírala žalobou uplatněný nárok, je pouhou kopií směnky, nikoli jejím originálem) znalecký posudek či nikoliv. Dovolatelé v průběhu řízení (shodně se žalobkyní) navrhli, aby byl vypracován znalecký posudek „z oblasti zkoumání pravosti listin“, přičemž nemohli předpokládat (vycházeje z judikatorních závěrů týkajících se důkazního břemene ohledně pravosti směnečné listiny), že soud prvního stupně takovému návrhu nevyhoví. Za tohoto stavu pak dovolatelé neměli ani důvod nechat si zpracovat vlastní znalecký posudek, nehledě k tomu, že ani ten by soud prvního stupně zřejmě jako důkaz neprovedl.
13. Žalobkyně ve vyjádření navrhuje dovolání odmítnout jako nepřípustné, případně zamítnout. Napadené rozhodnutí, jakož i rozhodnutí soudu prvního stupně má za plně souladné s ustálenou rozhodovací praxí Nejvyššího soudu.
14. Nejvyšší soud dovolání žalovaných, jež mohlo být přípustné jen podle §237 o. s. ř. a pro něž neplatí žádné z omezení přípustnosti vypočtených v §238 o. s. ř., odmítl podle §243c odst. 1 a 2 o. s. ř.
15. Učinil tak proto, že dovolatelé mu (oproti svému mínění) nepředkládají k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu §237 o. s. ř.
16. Judikatura Nejvyššího soudu je při výkladu ustanovení §228 odst. 1 o. s. ř. ustálena v závěrech, podle kterých:
[1] Skutečnosti, rozhodnutí a důkazy jsou důvodem obnovy řízení jen tehdy, jestliže je účastník, který se domáhá obnovy, nemohl bez své viny použít v původním řízení (a jsou tedy pro účastníka ve srovnání s původním řízením nové) a současně jestliže pro něho mohou přivodit příznivější rozhodnutí ve věci. Skutečnosti a důkazy jsou pro účastníka nové v případě, že účastník, ačkoliv v době původního řízení objektivně vzato existovaly, je nemohl bez své viny použít, například proto, že o nich nevěděl, a ani jinak z procesního hlediska nezavinil, že nesplnil svou povinnost tvrzení nebo důkazní povinnost.
K tomu srov. např. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. října 2009, sp. zn. 21 Cdo 3483/2008, uveřejněného pod číslem 66/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
[2] Nemožností použít skutečnosti, rozhodnutí nebo důkazy bez své viny v původním řízení je míněna nemožnost provést dokazování v soudním řízení anebo nemožnost označit či předložit tyto skutečnosti, rozhodnutí nebo důkazy účastníkem řízení vůči soudu. Nejde tu o případy neprovedení možného dokazování soudem ohledně těch skutečností, rozhodnutí a důkazů, které byly účastníky řízení označeny, avšak soudem byly pokládány za nerozhodné, a proto k jejich dokazování nebylo přikročeno. Při jiném výkladu znění, obsahu a účelu ustanovení §228 odst. 1 písm. a) o. s. ř. by se totiž cestou obnovy řízení mohl domáhat revize pravomocně skončeného soudního řízení každý účastník, jehož důkazním návrhům nebylo vyhověno, ač soud tyto důkazy (ať právem či neprávem) nepokládal za rozhodné, a proto je neprováděl.
Viz důvody usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. července 1973, sp. zn. 9 Co 468/73, uveřejněného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 19/1975, k jehož závěrům se Nejvyšší soud přihlásil např. v usnesení ze dne 12. července 2005, sp. zn. 22 Cdo 1303/2005, v usnesení ze dne 5. prosince 2013, sp. zn. 21 Cdo 215/2013, nebo v usnesení ze dne 24. května 2011, sp. zn. 21 Cdo 1920/2009.
[3] Znalecký posudek (k posouzení pravosti podpisu), jehož zpracování bylo možné zadat již v původním řízení, zásadně nepředstavuje důkaz, který účastník nemohl bez své viny použít v původním řízení (srov. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. června 2013, sp. zn. 29 Cdo 1420/2013, uveřejněného pod číslem 85/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, včetně judikatury v něm citované, jakož i důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. července 2017, sp. zn. 29 Cdo 826/2016).
17. Důvod přikročit na základě obsahu podaného dovolání ke změně takto ustavených judikatorních závěrů, s nimiž je napadené rozhodnutí (co do výsledku) v souladu, Nejvyšší soud neshledal.
18. Jestliže důvodem pro obnovu řízení podle ustanovení §228 odst. 1 písm. a) o. s. ř. nemůže být – v intencích výše uvedeného – skutečnost, že soud prvního stupně v původním řízení účastníky navrhovaný důkaz znaleckým posudkem (k posouzení pravosti směnečné listiny) neprovedl, neboť jej pokládal za nadbytečný (lhostejno zda správně), nemůže být pochyb o tom, že tento důkaz nebyl v původním řízení soudem prvního stupně proveden nikoliv z důvodu, že by to bylo „nemožné“, ale proto, že takový důkaz nebyl podle mínění soudu prvního stupně považován za potřebný ke zjištění skutkového stavu věci.
19. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243c odst. 3, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalovaných Nejvyšší soud odmítl a žalobkyni tak vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení. Ty v dané věci sestávají z paušální náhrady ve výši 300 Kč za vyjádření k dovolání ze dne 27. září 2019 (srov. §1 a §2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle §151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle §89a exekučního řádu).
20. Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (v aktuálním znění) se podává z bodu 2., článku II, části první zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinní dobrovolně, co jim ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat exekuce (výkonu rozhodnutí).
V Brně dne 22. 9. 2021
JUDr. Jiří Zavázal
předseda senátu