ECLI:CZ:NS:2021:29.ICDO.17.2020.1
KSCB 41 INS 18021/2016
40 ICm 5025/2017
sp. zn. 29 ICdo 17/2020-153
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců Mgr. Rostislava Krhuta a JUDr. Zdeňka Krčmáře v právní věci žalobce Mc TREE a. s. , se sídlem v Praze 9, Živanická 26, PSČ 190 17, identifikační číslo osoby 25071939, zastoupeného Mgr. Janem Mauricem, advokátem, se sídlem v Příbrami, náměstí T. G. Masaryka 142, PSČ 261 01, proti žalované JUDr. Daniele Urbanové , se sídlem v Praze 1, Na Příkopě 988/31, PSČ 110 00, jako insolvenční správkyni dlužníka ELEKTRA PV, s. r. o., zastoupené Mgr. Ondřejem Platilem, advokátem, se sídlem v Praze, Široká 36/5, PSČ 110 00, o vyloučení věcí z majetkové podstaty dlužníka, vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 40 ICm 5025/2017, jako incidenční spor v insolvenční věci dlužníka ELEKTRA PV, s. r. o. , se sídlem v Českých Budějovicích, Vrbenská 197/23, PSČ 370 01, identifikační číslo osoby 48202550, vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. KSCB 41 INS 18021/2016, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 18. září 2019, č. j. 40 ICm 5025/2017, 103 VSPH 637/2018-122 (KSCB 41 INS 18021/2016), takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 4.114 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jejího zástupce.
Odůvodnění:
1. Rozsudkem ze dne 16. května 2018, č. j. 40 ICm 5025/2017-91, Krajský soud v Českých Budějovicích (dále jen „insolvenční soud“) zamítl žalobu společnosti Mc TREE a. s. na vyloučení ve výroku specifikovaného souboru movitých věcí z majetkové podstaty dlužníka ELEKTRA PV, s. r. o, (bod I. výroku) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (bod II. výroku).
2. Vrchní soud v Praze k odvolání žalobce v záhlaví uvedeným rozsudkem potvrdil rozsudek insolvenčního soudu v bodě I. výroku (první výrok), změnil jej v bodě II. výroku (druhý výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (třetí výrok).
3. Soudy obou stupňů vyšly z toho, že výhrada vlastnického práva k souboru movitých věcí nebyla ujednána ve formě veřejné listiny, popřípadě písemně s úředně ověřenými podpisy, a uzavřely, že na základě ustanovení §2134 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též jen „o. z.“), ujednaná výhrada vlastnického práva není důvodem pro vyloučení souboru movitých věcí z majetkové podstaty dlužníka.
4. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost vymezuje ve smyslu §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), argumentem, že napadené rozhodnutí spočívá na vyřešení právních otázek, které nebyly v rozhodování dovolacího soudu dosud vyřešeny, namítaje, že rozsudek odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (dovolací důvod dle §241a odst. 1 o. s. ř.), a navrhuje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí soudů nižších stupňů zrušil a věc vrátil insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení.
5. Dovolatel předkládá Nejvyššímu soudu k řešení tyto právní otázky:
[1] Je podmínka formy pořízení výhrady vlastnického práva ve formě veřejné listiny, popřípadě v písemné formě s úředně ověřenými podpisy stran, dle §2134 o. z. bez dalšího aplikovatelná na insolvenčního dlužníka v insolvenčním řízení?
[2] Jde u ustanovení §2134 o. z. o absolutní nebo relativní neúčinnost?
[3] Postačí ke splnění podmínky formy pořízení výhrady vlastnického práva ve formě veřejné listiny, popřípadě v písemné formě s úředně ověřenými podpisy stran, dle §2134 o. z., že tato podmínka je splněna pouze u rámcové smlouvy, nikoliv však u jednotlivých kupních smluv uzavíraných následně na základě této rámcové smlouvy, nebo musí být tato podmínka splněna i u jednotlivých kupních smluv?
[4] Je možné věci s platně sjednanou výhradou vlastnictví zahrnout v rámci insolvenčního řízení do majetkové podstaty dlužníka (jako kupujícího)? Pokud ne, kdo je oprávněn nakládat s těmito věcmi?
[5] Je ustanovení §260 odst. 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), ustanovením speciálním k ustanovení §2134 o. z. v tom smyslu, že se v rámci insolvenčního řízení ustanovení §2134 o. z. nebude aplikovat?
[6] Je-li sjednána výhrada vlastnického práva při splnění formy pořízení dle §2134 o. z., musí prodávající za účelem vrácení věci nejdříve odstoupit od kupní smlouvy nebo může požadovat vrácení věci prodané s výhradou vlastnického práva i bez odstoupení od kupní smlouvy a zároveň trvat na zaplacení kupní ceny (s tím, že věc bude následně opět vydána kupujícímu až po jejím zaplacení) nebo se má za to, že uplatněním výhrady vlastnického práva prodávajícím dochází bez dalšího k odstoupení od kupní smlouvy?
[7] Je v insolvenčním řízení přihlášením pohledávky prodávajícího z kupní smlouvy uzavřené s výhradou vlastnického práva vyloučena možnost požadovat na základě výhrady vlastnického práva vrácení věci a naopak?
6. Dovolatel dále (formou citace části odůvodnění) namítá rozpor napadeného rozhodnutí s rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 2. července 2019, č. j. 5 Afs 242/2018-36, a zdůrazňuje, že nešlo-li o (platnou) výhradu vlastnického práva, mělo být sporné ujednání posouzeno jako platně sjednaná odkládací podmínka.
7. Dovolání, jež může být přípustné jen podle §237 o. s. ř. a pro něž neplatí žádné z omezení přípustnosti vypočtených v §238 o. s. ř., Nejvyšší soud odmítl jako nepřípustné podle §243c odst. 1 a 2 o. s. ř.
8. Učinil tak proto, že právní posouzení věci, na němž rozhodnutí odvolacího soudu spočívá, a které bylo dovoláním zpochybněno, je v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu, podle níž:
[1] Neúčinnost výhrady vlastnického práva (§2134 o. z.) působí v insolvenčním řízení vůči majetkové podstatě ze zákona a plnění podle takové kupní smlouvy náleží pro účely zpeněžení v insolvenčním řízení do majetkové podstaty kupujícího (dlužníka) podle ustanovení §205 odst. 4 insolvenčního zákona; tím se neúčinnost výhrady vlastnického práva prosadí i vůči insolvenčním věřitelům, kteří jsou z majetkové podstaty uspokojováni. Dospěje-li insolvenční správce při pořizování soupisu majetkové podstaty dlužníka k závěru, že v držení dlužníka se nachází majetek, k němuž byla sjednána výhrada vlastnického práva tak, že nepůsobí vůči věřitelům dlužníka (kupujícího), je oprávněn sepsat takový majetek do majetkové podstaty dlužníka (jako majetek, na který se pohlíží jako na dlužníkův majetek) a uplatnit tuto námitku jako obranu v řízení o vylučovací žalobě, kterou se prodávající domáhá vyloučení tohoto majetku z majetkové podstaty dlužníka právě s poukazem na výhradu vlastnického práva. Srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. února 2021, sen. zn. 29 ICdo 21/2019, jakož i důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. dubna 2021, sp. zn. 29 Cdo 2435/2019.
[2] Ohledně možnosti postupu prodávajícího při uplatnění výhrady vlastnického práva v insolvenčním řízení kupujícího, záleží na tom, v jaké fázi se insolvenční řízení nachází. Pro uplatnění výhrady vlastnického práva v insolvenčním řízení musí být naplněny podmínky ustanovení §2134 o. z. Do doby rozhodnutí o způsobu řešení úpadku stojí prodávající před volbou, zda od kupní smlouvy odstoupí a bude požadovat vrácení věcí, k nimž uplatnil výhradu vlastnického práva, nebo zda ve smluvním vztahu s kupujícím setrvá a bude vymáhat úhradu kupní ceny. Uplatnění jednoho z těchto práv vylučuje uplatnění druhého. Prodávající, který nejprve žádal zaplacení kupní ceny, však může takto provedenou volbu změnit a poté uplatnit právo na vydání věci; v obráceném pořadí změna volby možná není (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. července 2009, sp. zn. 29 Cdo 1028/2007, uveřejněný pod číslem 105/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Jakmile je rozhodnuto o způsobu řešení úpadku konkursem, uplatní se ustanovení §260 insolvenčního zákona. Srov. opět rozsudek Nejvyššího soudu sen. zn. 29 ICdo 21/2019.
[3] Jestliže žalobce (v režimu občanského zákoníku) odstoupil od kupních smluv pro prodlení dlužníka s placením kupních cen v době, kdy byl dlužník stále v prodlení s placením kupních cen (a před rozhodnutím o způsobu řešení úpadku dlužníka konkursem), byly tím s účinky od počátku zrušeny i kupní smlouvy, na základě kterých dodal žalobce dlužníku sporné věci (§2004 odst. 1 o. z.). Prokázal-li žalobce, že dlužníku sporné věci dodal, sjednal s ním výhradu vlastnického práva a následně od kupních smluv účinné odstoupil, měl již z tohoto titulu právo požadovat jejich vrácení (vyloučení z majetkové podstaty dlužníka). Srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. února 2021, sen. zn. 29 ICdo 81/2019.
[4] K závěrům obsaženým v rozsudcích Nejvyššího soudu sen. zn. 29 ICdo 21/2019 a sen. zn. 29 ICdo 81/2019 se následně Nejvyšší soud přihlásil např. v usneseních ze dne 31. března 2021, sen. zn. 29 ICdo 107/2019 a sen. zn. 29 ICdo 109/2020, jakož i v usnesení ze dne 18. května 2021, sen. zn. 29 ICdo 121/2019.
9. K uvedenému lze dodat, že znění ustanovení §2134 o. z. je zcela jednoznačné v tom, že (ne)vědomost věřitelů o výhradě vlastnického práva je pro jeho působení vůči věřitelům právně bezvýznamná, neboť nejde o část hypotézy této normy. K tomu srov. např. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. ledna 2001, sp. zn. 22 Cdo 1603/99, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. srpna 2016, sen. zn. 29 ICdo 5/2015.
10. Otázky č. 3 a 6 jsou otázkami hypotetickými (forma sjednání výhrady vlastnického práva dle §2134 o. z. nebyla dodržena), na jejichž zodpovězení napadené rozhodnutí nespočívá, pročež ani tyto otázky nemohou založit přípustnost dovolání.
11. Dovolatelem namítaný „rozpor“ právního posouzení věci odvolacím soudem se závěry obsaženými ve (shora označeném) rozsudku Nejvyššího správního soudu nezakládá přípustnost dovolání již proto, že v poměrech tamní věci posuzovaná kupní smlouva obsahovala (na rozdíl od projednávané věci) vedle výhrady vlastnického práva též ujednání o tom, že nebude-li některá ze splátek kupní ceny ve sjednaném termínu splatnosti uhrazena, pozbývá smlouva účinnosti (rozvazovací podmínka). Současně je zjevné, že odvolací soud nezaložil své právní posouzení věci ani na závěru o neplatnosti výhrady vlastnického práva; naopak uzavřel, že sjednaná výhrada vlastnického práva je vůči věřitelům dlužníka neúčinná.
12. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn §163 insolvenčního zákona, §243c odst. 3 větou první, §224 odst. 1, §146 odst. 3 o. s. ř., neboť dovolání žalobce bylo odmítnuto, čímž žalované vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů. Ty v dané věci sestávají z mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání ze dne 26. března 2020), která podle §7 bodu 5., §9 odst. 4 písm. c) a §11 odst. 1 písm. k) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), činí (z tarifní hodnoty ve výši 50.000 Kč) 3.100 Kč, z paušální částky náhrady hotových výdajů ve výši 300 Kč (§13 odst. 4 advokátního tarifu) a náhrady za 21% daň z přidané hodnoty (§137 odst. 1 a 3 o. s. ř.) ve výši 714 Kč. Celkem činí náhrada nákladů dovolacího řízení přiznaná žalované částku 4.114 Kč.
13. S přihlédnutím k době vydání napadeného rozhodnutí je pro dovolací řízení rozhodný občanský soudní řád v aktuálním znění (srov. článek II, bod 2. zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony).
Poučení: Toto rozhodnutí se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat exekuce (výkonu rozhodnutí).
V Brně dne 22. 9. 2021
JUDr. Petr Gemmel
předseda senátu