ECLI:CZ:NS:2021:29.NSCR.43.2021.1
KSBR 30 INS XY
sp. zn. 29 NSČR 43/2021-B-58
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana Poláška a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Rostislava Krhuta v insolvenční věci dlužnice J. H., narozené XY, bytem XY, zastoupené Mgr. Janem Andráškem, advokátem, se sídlem v Brně, Kopečná 241/20, PSČ 602 00, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. KSBR 30 INS XY, o neschválení oddlužení, o dovolání dlužnice proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 24. února 2021, č. j. KSBR 30 INS XY, 1 VSOL XY, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
1. Usnesením ze dne 27. května 2020, č. j. KSBR 30 INS XY, ve znění opravného usnesení ze dne 10. června 2020, č. j. KSBR 30 INS XY, Krajský soud v Brně (dále jen „insolvenční soud“) mimo jiné neschválil oddlužení dlužnice (bod II. výroku) a na majetek dlužnice prohlásil konkurs s tím, že konkurs bude veden jako nepatrný (body III. a IV. výroku).
2. K odvolání dlužnice Vrchní soud v Olomouci v záhlaví označeným rozhodnutím potvrdil usnesení insolvenčního soudu v bodech II. a III. výroku.
3. Odvolací soud přisvědčil závěru insolvenčního soudu, že dlužnice svým jednáním naplnila podmínky pro zamítnutí návrhu na povolení oddlužení podle §395 odst. 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), což je důvodem pro neschválení oddlužení v souladu s §405 odst. 2 písm. b/ insolvenčního zákona.
4. Přitom odvolací soud zdůraznil, že v souladu se závěry obsaženými v usnesení Nejvyššího soudu dne 30. listopadu 2016, sen. zn. 29 NSČR 153/2016, uveřejněném pod číslem 64/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 64/2018“) přihlédl ke všemu, co v řízení vyšlo najevo. Dlužnice se 6 měsíců před zahájením insolvenčního řízení úmyslně zbavila majetku v nominální hodnotě 197 089,39 Kč (pohledávky) za úplatu 13 000 Kč, čímž poškodila věřitele, přičemž ani neuvedla, jak s částkou 13 000 Kč naložila. Další hodnotný majetek (pohledávku ve výši 70 718,39 Kč vůči společnosti PROFI CREDIT Czech a. s., uplatněnou v soudním řízení, a pohledávku ve výši 157 000 Kč za bývalým přítelem dcery dlužnice) minimálně z nedbalosti neuvedla v seznamu majetku připojenému k insolvenčnímu návrhu, o němž prohlásila, že je správný a úplný. K tomu odvolací soud doplnil, že poctivost dlužnice zpochybňuje i to, že v insolvenční návrhu uvedla nepravdivé skutečnosti o příčině vzniku úpadku.
5. Dále odvolací soud konstatoval, že pokusila-li se dlužnice v odvolacím řízení o nápravu toho, že se před zahájením insolvenčního řízení zbavila hodnotného majetku, tím způsobem, že uzavřela darovací smlouvu s J. H. (dále jen „J. H.“) na částku 3 500 Kč měsíčně po dobu 60 měsíců, nelze to považovat za navrácení vyvedeného majetku do majetkové podstaty, neboť smlouva je vázána na schválené oddlužení.
6. Závěrem odvolací soud dodal, že ač souhlasí s námitkou věřitele ACEMA Credit Czech, a. s., že dlužnice tím, že nabídka uspokojit prostřednictvím smluv o důchodu po skončení insolvenčního jen některé své věřitele, porušuje zásadu zakotvenou v §5 písm. a/ insolvenčního zákona, tyto navržené smlouvy při svém rozhodování nezohlednil. Jsou totiž vázány na splnění oddlužení, jemuž logicky musí předcházet jeho schválení.
7. Proti usnesení odvolacího soudu podala dlužnice dovolání, jehož přípustnost vymezuje ve smyslu §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázek hmotného a procesního práva, které nebyly dosud Nejvyšším soudem vyřešeny a na vyřešení otázky, která byla již v rozhodovací praxi Nejvyššího soudu dříve vyřešena a která má jím být posouzena jinak. Tvrdí, že napadené usnesení spočívá na nesprávném právním posouzení, a navrhuje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí spolu s usnesením insolvenčního soudu zrušil a věc vrátil insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení.
8. Dovolatelka nejprve namítá, že jako porušení zásady uvedené v §5 písm. a/ insolvenčního zákona nelze hodnotit plnění dluhu dlužníkem (až) po právní moci rozhodnutí o splnění oddlužení a osvobození dlužníka od placení neuhrazené části pohledávek. Míní, že toto plnění by mohlo porušovat uvedenou zásadu, jen kdyby bylo poskytnuto v rámci insolvenčního řízení, nikoli až po jeho skončení, přičemž nemá za rozhodné, zda takto mají být uspokojeni pouze někteří věřitelé.
9. Dovolatelka dále zpochybňuje závěr odvolacího soudu, že omezila nezajištěné věřitele ve volbě způsobu oddlužení. Tvrdí, že plnění, které by věřitelé obdrželi v případě oddlužení splátkovým kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty, podstatně převyšuje plnění při oddlužení pouze zpeněžením majetkové podstaty. Dovolatelka má tedy za to, že aplikace závěrů plynoucích z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. ledna 2014, sen. zn. 29 NSČR 88/2013, uveřejněného pod číslem 46/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 46/2014“) na daný případ by byla příliš formalistická, neboť žádný věřitel by si nezvolil méně výhodnou variantu.
10. Ačkoliv dovolatelka připouští, že pochybila při postoupení pohledávek, tuto svoji chybu chtěla napravit prostřednictvím darovací smlouvy, čímž by do majetkové podstaty přibylo 210 000 Kč. Odvolací soud však k darovací smlouvě nesprávně nepřihlédl.
11. Dovolatelka konečně míní, že závěr vyjádřený v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. června 2015, sen. zn. 29 NSČR 47/2013, uveřejněném pod číslem 24/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 24/2016“), podle něhož, neuvede-li dlužník v seznamu svého majetku podstatnou část svého majetku, je to podkladem pro závěr, že dosavadní výsledky řízení dokládají lehkomyslný nebo nedbalý přístup dlužníka k plnění povinností v insolvenčním řízení, by měl být posouzen jinak. Má za to, že tento závěr činí obsoletním §412 odst. 1 písm. b/ insolvenčního zákona. Nadto je dovolatelce znám případ, kdy bylo oddlužení schváleno i přes neuvedení majetku značné hodnoty v seznamu majetku.
12. Dovolání, jež může být přípustné jen podle §237 o. s. ř., a pro něž neplatí žádné z omezení přípustnosti vypočtených v §238 o. s. ř., Nejvyšší soud odmítl podle §243c odst. 1 a 2 o. s. ř.
13. První z dovolatelkou formulovaných otázek (výklad §5 písm. a/ insolvenčního zákona v souvislosti se záměrem dovolatelky uspokojit v plném rozsahu některé z věřitelů po skončení insolvenčního řízení na základě smluv o důchodu) nemůže založit přípustnost dovolání již proto, že na vyřešení této otázky napadené rozhodnutí nespočívá. Odvolací soud výslovně konstatoval, že tyto smlouvy při svém rozhodování nezohlednil (srov. odstavec 22. napadeného usnesení).
14. V řešení zbylých otázek je pak právní posouzení věci, na němž rozhodnutí odvolacího soudu spočívá a podle něhož byly splněny podmínky pro neschválení oddlužení pro nepoctivý záměr, v souladu s konstantními judikatorními závěry Nejvyššího soudu formulovanými zejména v usnesení ze dne 28. července 2011, sen. zn. 29 NSČR 14/2009, uveřejněném pod číslem 14/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, v usnesení ze dne 28. března 2012, sen. zn. 29 NSČR 32/2011, uveřejněném pod číslem 112/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 112/2012“), v usnesení ze dne 30. dubna 2013, sen. zn. 29 NSČR 45/2010, uveřejněném pod číslem 86/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, v R 24/2016, v R 46/2014 a v usnesení ze dne 31. ledna 2018, sen. zn. 29 NSČR 55/2017
15. Z ustálené judikatury Nejvyššího soudu plyne, že neuvedením majetku (v dané věci pohledávek) v seznamu majetku omezí dlužník věřitele ve volbě způsobu oddlužení, pročež soudy při rozhodování, zda přemění oddlužení v konkurs, nemají spekulovat o tom, jak by se věřitelé rozhodli, kdyby měli informace o té části dlužníkova majetku, který jim dlužník před rozhodnutím o schválení oddlužení zamlčel v důsledku své lehkomyslnosti, nedbalosti nebo dokonce nepoctivosti; podstatné je, že dlužník svým jednáním věřitele práva volby zbaví (srov. především usnesení sen. zn. 29 NSČR 55/2017).
16. V posuzované věci dovolatelka v seznamu majetku zamlčela více než jednu pohledávku. Kromě toho bylo zjištěno, že se dovolatelka ještě před zahájením insolvenčního řízení zbavila hodnotného majetku (postoupila pohledávku za svým věřitelem), přičemž teprve poté, kdy insolvenční soud rozhodl o neschválení oddlužení pro nepoctivý záměr, předložila k odvolání výše zmíněnou smlouvu o důchodu uzavřenou s J. H. Z uvedeného je patrné, že zvýšením příjmů se dovolatelka pouze snažila odvrátit rozhodnutí o neschválení oddlužení, nadto slibovaný dodatečný příjem pro věřitele byl podmíněn schválením oddlužení. Uvedené jednání vskutku nelze považovat za „opravdovou nápravu“ nepoctivého záměru dlužnice. Tím se daný případ podstatně odlišuje od skutkových reálií popsaných v R 112/2012, na které v daných souvislostech dovolatelka poukázala.
17. Nejvyšší soud nevidí důvod korigovat závěry vyplývající z R 24/2016 ani na základě argumentace obsažené v dovolání. Především je zapotřebí zdůraznit, že dovolatelkou zpochybňované závěry jsou výrazem dlouhodobě ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (srov. např. usnesení ze dne 29. února 2016, sen. zn. 29 NSČR 33/2016, uveřejněné pod číslem 39/2017 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení sen. zn. 29 NSČR 55/2017, usnesení dne 4. června 2019, sen. zn. 29 NSČR 138/2018, a usnesení ze dne 30. září 2020, sen. zn. 29 NSČR 16/2020). Nadto dovolatelka R 24/2016 mylně interpretuje, uvádí-li, že zjištění, že dlužník v seznamu majetku zamlčí určitý (jakýkoliv) majetek, musí vždy (bezpodmínečně) vést k neschválení oddlužení. Proto neobstojí ani úvaha dovolatelky, že důsledkem aplikace R 24/2016 je obsolentnost §412 odst. 1 písm. b/ insolvenčního zákona. Dovolatelka ostatně sama v dovolání zmiňuje usnesení ze dne 19. prosince 2018, sen. zn. 29 NSČR 79/2018, z něhož se podává (s odkazem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. února 2016, sen. zn. 29 NSČR 33/2016, uveřejněné pod číslem 39/2017 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), že to, že dlužník neuvede (zamlčí) majetek, nemusí (s ohledem na okolnosti dané věci) vždy vyústit v neschválení oddlužení, a v takovém případě je dotčený majetek zpeněžen podle §412 odst. 1 písm. b/ insolvenčního zákona.
Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; osobám, o nichž tak stanoví insolvenční zákon, se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 23. 9. 2021
Mgr. Milan Polášek
předseda senátu