ECLI:CZ:NS:2021:29.NSCR.67.2021.1
MSPH 89 INS XY
sp. zn. 29 NSČR 67/2021-B-99
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Hynka Zoubka v insolvenční věci dlužnice I. L. , narozené XY, bytem XY, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. MSPH 89 INS XY, o zproštění funkce insolvenční správkyně, o dovolání dlužnice, zastoupené JUDr. Martinem Smrkovským, advokátem, se sídlem v Praze 3, Lucemburská 1599/13, PSČ 130 00, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 3. května 2021, č. j. MSPH 89 INS XY, 3 VSPH XY, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
Městský soud v Praze (dále jen „insolvenční soud“) usnesením ze dne 4. března 2021, č. j. MSPH 89 INS XY, zamítl návrhy dlužnice (I. L.) ze dne 7. prosince 2020 a 16. prosince 2020, aby její insolvenční správkyně JUDr. Milena Bódiová byla zproštěna funkce (výrok I.) a dlužnici uložil, aby předala insolvenční správkyni ve výroku specifikované obrazy (výrok II.).
Vrchní soud v Praze k odvolání dlužnice usnesením ze dne 3. května 2021, č. j. MSPH 89 INS XY, 3 VSPH XY, potvrdil usnesení insolvenčního soudu v odvoláním dotčeném výroku I.
Odvolací soud – cituje ustanovení §7, §32 odst. 1 a §36 odst. 1 zákona 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), ve znění účinném do 31. května 2019, a odkazuje na obsah (insolvenčního) spisu – shodně s insolvenčním soudem uzavřel, že není naplněn žádný „z naznačených důvodů pro zproštění správkyně její funkce“.
V této souvislosti předeslal, že jakkoli dlužnice ve svých návrzích žádá o odvolání insolvenční správkyně z funkce (což může navrhnout jen insolvenční správce a věřitelský orgán), je z podaných návrhů patrné, že se ve skutečnosti domáhá zproštění insolvenční správkyně funkce pro porušení jejích povinností. Potud „rozporuje rozhodnutí o úpadku“ a k samotnému pochybení insolvenční správkyně při výkonu funkce toliko namítá, že má sídlo v Ostravě a v Praze se nachází pouze její pobočka.
Přitom odvolací soud se vyjádřil k podmínkám pro ustanovení insolvenční správkyně již v usnesení ze dne 17. září 2019 (A-228) a dospěl k závěru, podle něhož insolvenční soud postupoval v souladu se zákonem, když insolvenční správkyní ustanovil osobu, kterou pro dané řízení (v souladu s ustanovením §25 odst. 1 věty první insolvenčního zákona) určil opatřením ze dne 7. září 2018 (A-212) předseda insolvenčního soudu, a která má vedle sídla v Ostravě zapsánu v seznamu správců též pobočku v Praze 8, ve které je povinna svoji činnost vykonávat (§5a zákona č. 312/2006 Sb., o insolvenčních správcích).
K dlužnici tvrzené (ne)spolupráci insolvenční správkyně (nepodávání informací o nakládání s majetkovou podstatou) odvolací soud poukázal na zprávy o činnosti zveřejněné v insolvenčním rejstříku.
Konečně odvolací soud dodal, že postup insolvenční správkyně spočívající v podání žaloby o určení neúčinnosti právních úkonů dlužnice a vydání plnění do majetkové podstaty dlužnice (viz řízení vedené u insolvenčního soudu pod sp. zn. 189 ICm XY) je v souladu s ustanovením §36 insolvenčního zákona, podle něhož je insolvenční správkyně při výkonu funkce postupovat svědomitě a s plnou péčí a mimo jiné vyvinout veškeré úsilí, které lze po ní spravedlivě požadovat, aby věřitelé byli uspokojeni v co nejvyšší míře. Jinými slovy, mezi povinnosti insolvenční správkyně patří i prověřovat možnou neplatnost či neúčinnost právních úkonů dlužnice a případně odporovat jejím neúčinným právním úkonům.
Proto odvolací soud dospěl k závěru, podle něhož dlužnice ničím nedoložila, že správkyně porušila své povinnosti způsobem odůvodňujícím její zproštění funkce ve smyslu §32 odst. 1 insolvenčního zákona; naopak z obsahu insolvenčního spisu je zřejmé, že „insolvenční správkyně vykonává své povinnosti řádně, podává insolvenčnímu soudu pravidelně zprávu o své činnosti a informuje ho o dalším postupu v řízení“.
Proti usnesení odvolacího soudu podala dlužnice dovolání, které má za přípustné podle ustanovení §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.), a to k řešení právních otázek, zda je ústavně konformní s právy dovolatelky (zaručenými Listinou základních práv a svobod) postup odvolacího soudu, který:
a) Neposoudil námitku na ustanovení insolvenční správkyně a její oprávnění konat funkci ve smyslu ustanovení zákona č. 312/2006 Sb. „v obvodu nové, podle tvrzení dovolatelky, fiktivní provozovny“.
b) Věcně neprojednal námitku proti postupu insolvenční správkyně v souvislosti s podáním žaloby projednávané u insolvenčního soudu pod sp. zn. 189 ICm XY, kdy insolvenční správkyně (jako třetí osoba) zpochybnila „zákonem nezpochybnitelný“ projev vůle dovolatelky ve smlouvě, která je svou povahou obdobnou smlouvě pracovní, a domáhala se vydání rozsudku ve prospěch třetích osob, které nejsou účastníky insolvenčního řízení.
Dovolatelka považuje postup odvolacího soudu za nesprávný a požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí soudů nižších stupňů zrušil.
Dovolání dlužnice, které mohlo být přípustné jen podle ustanovení §237 o. s. ř., Nejvyšší soud odmítl jako nepřípustné podle ustanovení §243c odst. 1 a 2 o. s. ř.
Učinil tak proto, že právní posouzení věci, na němž rozhodnutí odvolacího soudu spočívá a které bylo dovoláním zpochybněno, odpovídá ustálené judikatuře Nejvyššího soudu, podle níž ustanovení §32 odst. 1 insolvenčního zákona patří k právním normám s relativně neurčitou hypotézou, tj. k právním normám, jejichž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem a které tak přenechávají soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Důležitým důvodem pro zproštění funkce insolvenčního správce ve smyslu ustanovení §32 odst. 1 insolvenčního zákona je zejména skutečnost, že při výkonu funkce neplní insolvenční správce řádně povinnosti vyplývající pro něj z ustanovení §36 insolvenčního zákona, liknavě provádí soupis majetkové podstaty, zpeněžuje majetek náležející do majetkové podstaty v rozporu s ustanovením §225 odst. 4 nebo s ustanovením §226 odst. 5 insolvenčního zákona, nebo že nesplnil povinnost uzavřít smlouvu o pojištění odpovědnosti za škodu, která by mohla vzniknout v souvislosti s výkonem funkce. Takovým důvodem může být též skutečnost, že insolvenční správce bezdůvodně nesplní závazný pokyn insolvenčního soudu nebo zajištěného věřitele, nebo že nerespektuje soudní rozhodnutí o vyloučení majetku z majetkové podstaty. V závislosti na míře a intenzitě pochybení insolvenčního správce může vést soud ke zproštění správce funkce i zjištění ojedinělého, leč závažného, porušení důležité povinnosti stanovené zákonem nebo uložené soudem. O tom, zda insolvenční správce má být zproštěn funkce (podle §32 insolvenčního zákona), rozhoduje insolvenční soud „po slyšení insolvenčního správce“ (tedy na základě vysvětlení, jež insolvenční správce podal k tvrzením osoby, jež žádá jeho zproštění) a na základě obsahu insolvenčního spisu, jenž by měl příslušná tvrzení potvrzovat nebo vyvracet. Hodnotící skutkové soudy o (ne)opodstatněnosti návrhu, aby insolvenční správce byl zproštěn funkce, pak insolvenční soud zásadně přijímá na základě obsahu spisu, aniž by formálně prováděl dokazování listinami tvořícími obsah insolvenčního spisu. Je tomu tak i proto, že postupuje-li insolvenční správce při výkonu funkce svědomitě a s odbornou péčí (§36 odst. 1 insolvenčního zákona), projevuje se to zpravidla i dokumentací jeho postupu (lhostejno, zda na vyžádání insolvenčního soudu při výkonu dohlédací činnosti nebo prostřednictvím insolvenčního spisu) a neděje-li se tak, jsou případné nedostatky postupu insolvenčního správce patrny právě již z insolvenčního spisu. Tomu ostatně odpovídá též zákonem předepsaný požadavek, aby insolvenční soud rozhodl o podaném návrhu „neprodleně“ (§32 odst. 1 poslední věta insolvenčního zákona).
Srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. srpna 2015, sen. zn. 29 NSČR 2/2014, uveřejněné pod číslem 48/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, včetně předchozí judikatury Nejvyššího soudu shrnuté v jeho důvodech.
Napadené usnesení svými úvahami (v mezích skutkového stavu věci, jenž dovolací argumentací již nelze doplňovat či měnit) z mezí této judikatury nevybočilo.
Nad rámec shora uvedeného (a bez vazby na výsledek dovolacího řízení) Nejvyšší soud dodává, že: 1/ postup insolvenčního soudu při ustanovení insolvenční správkyně nelze přičítat k tíži (ustanovené) insolvenční správkyni a 2/ úvaha o (případném) podání odpůrčí žaloby podle ustanovení §239 insolvenčního zákona je součástí povinností insolvenční správkyně postupovat při výkonu funkce svědomitě a s odbornou péčí (§36 insolvenčního zákona).
Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; osobám, o nichž tak stanoví insolvenční zákon, se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 22. 9. 2021
JUDr. Petr Gemmel
předseda senátu