ECLI:CZ:NS:2021:29.NSCR.70.2021.1
KSPH 71 INS XY
sp. zn. 29 NSČR 70/2021-B-95
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana Poláška a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Rostislava Krhuta v insolvenční věci dlužníka V. P., narozeného XY, bytem XY, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. KSPH 71 INS XY, o schválení oddlužení, o návrhu dlužníka na přikázání věci jinému odvolacímu soudu, takto:
Věc vedená u Vrchního soudu v Praze pod sen. zn. 4 VSPH XY se nepřikazuje k projednání a rozhodnutí Vrchnímu soudu v Olomouci.
Odůvodnění:
1. Ve shora označené insolvenční věci podal dlužník odvolání proti usnesení Krajského soudu v Praze (dále jen „insolvenční soud“) ze dne 4. května 2021, č. j. KSPH 71 INS XY.
2. V doplnění odvolání ze dne 1. července 2021 (B-81) dlužník požádal o přikázání věci Vrchnímu soudu v Olomouci z důvodu nutnosti s odůvodněním, že v odvolacím senátu Vrchního soudu v Praze působí soudkyně JUDr. Jitka Drobná, která dříve rozhodovala v insolvenčním řízení dlužníka, a dále z důvodu vhodnosti „pro spolehlivější a důkladnější projednání věci“.
3. Insolvenční správce dlužníka ve vyjádření uvedl, že žádost dlužníka o přikázání věci jinému soudu je nedůvodná a má vést pouze k průtahům insolvenčního řízení dlužníka a jeho manželky.
4. Podle §12 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), nemůže-li příslušný soud o věci jednat, protože jeho soudci jsou vyloučeni (§14, §15 odst. 2 a §16a), musí být věc přikázána jinému soudu téhož stupně (odstavec 1). Věc může být jinému soudu téhož stupně přikázána také z důvodu vhodnosti (odstavec 2). O přikázání věci rozhoduje soud, který je nejblíže společně nadřízen příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána. Účastníci mají právo se vyjádřit k tomu, kterému soudu má být věc přikázána, a v případě odstavce 2 též k důvodu, pro který by věc měla být přikázána (odstavec 3).
5. Nejvyšší soud rozhodoval o návrhu na přikázání věci jako soud nejblíže společně nadřízený Vrchnímu soudu v Praze, u nějž je věc vedena, a Vrchnímu soudu v Olomouci, jemuž má být věc přikázána (§12 odst. 3 věta první o. s. ř.).
6. K návrhu na delegaci nutnou.
7. Přikázání věci k projednání jinému než příslušnému soudu podle §12 odst. 1 o. s. ř. je důsledkem vyloučení soudců toho soudu, který je soudem místně a věcně nebo funkčně příslušným k projednání a rozhodnutí věci nebo k rozhodnutí o opravném prostředku. Vzhledem k tomu, že v projednávané věci nebylo (postupem podle §14 a násl. o. s. ř.) rozhodnuto o vyloučení soudců Vrchního soudu v Praze (nebyli vyloučeni soudci, kteří by měli podle rozvrhu práce rozhodnout o podaném odvolání dlužníka, natož ostatní soudci Vrchního soudu v Praze rozhodující insolvenční agendu), není zjevně dán důvod pro delegaci nutnou (§12 odst. 1 o. s. ř). Srov. např. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. srpna 2016, sp. zn. 29 Nd 231/2016, proti němuž byla podána ústavní stížnost, kterou Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 21. března 2017, sp. zn. II. ÚS 3994/2016.
8. Pro úplnost budiž dodáno, že z rozvrhu práce Vrchního soudu v Praze se podává, že soudkyně JUDr. Jitka Drobná, jíž dlužník zmiňuje v návrhu na delegaci, působí u odvolacího soudu v senátu 2 VSPH. Shora označená věc však byla přidělena senátu 4 VSPH, jehož zastupujícími senáty jsou senáty 1 VSPH a 5 VSPH. Je tedy zřejmé, že jmenovaná soudkyně se nebude podílet na rozhodování o odvolání dlužníka v dané věci.
9. K návrhu na delegaci vhodnou.
10. Důvod vhodnosti pro přikázání věci jinému soudu téhož stupně ve smyslu ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. představují takové okolnosti, které umožní hospodárnější, rychlejší nebo zejména po skutkové stránce spolehlivější a důkladnější projednání věci jiným než příslušným soudem. Přikázání věci jinému soudu je výjimkou z ústavně zaručené zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu a soudce stanoví zákon (článek 38 Listiny základních práv a svobod). Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu; srov. nález Ústavního soudu ze dne 15. listopadu 2001, sp. zn. I. ÚS 144/2000, jakož i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. srpna 2011, sen. zn. 29 NSČR 33/2010, uveřejněné pod číslem 3/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
11. V dané věci dlužník v návrhu na delegaci netvrdí žádné (právně významné) skutečnosti, pro které by věc mohla být přikázána jinému soudu z důvodu vhodnosti. Za ně nelze považovat dlužníkovo nijak blíže neodůvodněné konstatování, že přikázání věci požaduje „pro spolehlivější a důkladnější projednání věci“.
12. Jelikož Nejvyšší soud v poměrech dané věci neshledal důvody pro přikázání věci jinému odvolacímu soudu podle §12 odst. 1 o. s. ř. ani podle §12 odst. 2 o. s. ř., rozhodl, že se věc nepřikazuje k projednání a rozhodnutí Vrchnímu soudu v Olomouci.
Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; osobám, o nichž tak stanoví insolvenční zákon, se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 23. 9. 2021
Mgr. Milan Polášek
předseda senátu